Hora Bořeň
Navigace : Kóta 539 m.n.m. Bezpochyby jedna z nejvýznamnějších lokalit na Bílinsku, skalnatý kopec jižně od Bíliny, dominanta Bílinska, národní přírodní rezervace, horolezecký terén (daleko více o horolezeckých podmínkách a také o historii dobývání Bořně se dozvíte na http://www.boren.wz.cz/ ) , jeden z nejčastějších turistických cílů v okolí Bíliny. Lze ho minout nebo nevidět pouze za mlhy nebo nízké oblačnosti. Na Bořeň je možno se dostat jedině pěšky, nejbližší výchozí body jsou drážní stanice Bílina-Kyselka, odkud vede naučná stezka až na vrchol hory, obce Hrobčice a Liběšice a samozřejmě jižní okraj města Bíliny - pražské předměstí, kam lze dojet s MHD z náměstí nebo hlavního nádraží v Bílině. Dobrým výchozím bodem je také turistická chata Pod Bořeněm, přes kterou vede stezka na Bořeň. Přijet automobilem sem ale musíte po čtyřproudové silnici č.13 směrem od Mostu (Liběšic). Pokud jedete od Bíliny, nejbližší možnost otočení je v Liběšicích. Trasy na Bořeň jsou značeny zeleně - jak z pražského předměstí (nebo náměstí a pak Bořeňské ulice), tak z Kyselky nebo nádraží. Vlastní stoupání na skalnatou část hory začíná na jižním úpatí a vede po západním svahu hory. Původně existovala i možnost výstupu po strmé stezce po takzvaných "kramlích" ze západního úpatí od Hrobčic. Tato cesta je však dnes zakázána a není udržována.
Geologie : Dnešní představy o geologické stavbě a vzniku hory Bořeň jsou založeny na povrchovém průzkumu, leteckém snímkování a geologickém průzkumu na sousedním Želenickém vrchu a dalších znělcových útvarech mostecko bílinské části Českého Středohoří . Bohaté informace najdete v publikaci "Bořeň očima geologa" K. Macha a P. Závady (viz. naše nabídka publikací). Oba výše jmenované útvary vznikly před zhruba 33 - 35 milióny let výlevem ( přesněji intruzí) středně vazkého (viskózního) magmatu. Narozdíl od Želenického vrchu, který vznikl čistě jako podpovrchové těleso se u Bořně podle výskytu sloupcovité odlučnosti v horní polovině hory předpokládá, že během svého vzniku horní okraj tělesa dosáhl tehdejšího zemského povrchu. Do pukliny v zemské kůře (pravděpodobně společné pro Zlatník, Želenický vrch i Bořeň) bylo ze spodní části kůry vtlačováno středně vazké fonolitové magma (vazkost odpovídá chemickému složení a teplotě magmatu), které se na své cestě trhlinou setkalo s přítokem vody. To vyvolávalo opakovaně exploze, při kterých postupně došlo k vytvoření takzvané diatremy - tělesa vyplněného brekcií celkově dlouze nálevkovitého tvaru, navrhu přecházejícího v otevřený kráter s tufovým valem. Pokračujícím tlakem bylo do tohoto prostoru vtlačováno další magma, které nadzdvihávalo rozvolněné nadloží (brekcii) a nakonec vytvořilo v kráteru bochníkovitý útvar s dlouhou trychtýřovitou stopkou směrem do hloubky. Po ztuhnutí tělesa řadu miliónů let probíhala eroze - rozrušování a odnášení narušeného pláště hory. Ten byl tvořen jednak rozdrcenými zbytky ruly, křídových mořských usazenin, oligocenními vulkanickými tufy a možná i znělcovou pemzou. Obzvláště velkou intenzitu měl proces eroze ve čtvrtohorách, kdy "Praohře" tekoucí tehdy dnešním korytem Bíliny vytvořilo srázný zářez i v proterozoické rule v podloží Bořně. Svislý letecký pohled na horu, podobně jako u řady dalších znělcových (fonolitových) vrchů v Českém středohoří prozrazuje téměř dokonalý kruhový půdorys tělesa, což je jeden z nejlepších dokladů sopečného původu Bořně. Fotogrammetrickou metodou byla měřiči Dolů Bílina hora zaměřena a vytvořen digitální model hory pomocí kterého byl spočten objem hory nad okolním terénem. Výsledná hodnota - 13,06 milionů metrů krychlových je číslo těžko představitelné, nicméně nestaví Bořeň na místo největšího znělcového tělesa v Čechách, jak se to uvádí ve starší literatuře i některých současných turistických průvodcích. Neméně slavná Milešovka totiž vyčuhuje nad okolní terén od úrovně 600 m nad mořem nejméně 60 miliony metrů krychlových a existuje řada méně výrazných znělcových těles, která svým objemem Bořni konkurují nebo jej dokonce mnohonásobně převyšují (Ryzel v Mostě). Vjem obrovitosti dává Bořni jeho relativně solitérní poloha nad hluboce zařízlým údolím řeky Bíliny. Tento fakt ovšem nijak neohrožuje jeho postavení nejkrásnějšího kopce Českého středohoří. Velmi podobného o něco menšího bratříčka má Bořeň v Americe i řadě dalších míst na světě.
Minerály a fosílie : Samotná hora není považována ani za mineralogickou ani paleontologickou lokalitu. Vlastní hornina - šedozelenavý sodalitický fonolit, je tvořena jemnozrnnou základní hmotou tvořenou vulkanickým sklem, mikrokrystaly draselného živce, sodalitu, nefelínu, trávově zeleného pyroxenu egirínu, magnetitu a titanitu. V této základní hmotě je možno nalézt rozptýleně větší až několikamilimetrové destičkovité krystaly alkalického živce sanidinu. Jižní úpatí hory směrem k Liběšicím bylo v minulosti známo výchozy křídových slínovců s nálezy zbytků mořské fauny, například rejnočích zubů.
Květena
: (o
botanice Bořně podrobněji P. Jaroš )
Bořeň se řadí
nepochybně mezi nejvýznamnější a nejzajímavější botanické
lokality v České republice. Lokalita vyniká mimořádnou rozmanitostí
květeny, která je podmíněna rozmanitostí ekologicky různých, a často
i extrémních, stanovišť. Květena území čítá téměř 500 druhů
vyšších rostlin. Pozoruhodná jsou např. společenstva skalkové
stepi. Tato společenstva si díky extrémním ekologickým podmínkám
(především nedostatek vláhy a živin) do současnosti zachovala
charakter primárního bezlesí, což umožnilo nepřetržitou existenci
společenstev s pozdně glaciálními prvky květeny. V těchto
společenstvech roste celá řada vzácných druhů. Jsou to např.:
astra alpská (Aster alpinus) - Bořeň je jednou z 5 recentních
lokalit v ČR (s nejbohatší populací druhu), dále hvozdík sivý
(Dianthus gratianopolitanus), tařice skalní (Aurinia
saxatilis), bělozářka
liliovitá (Anthericum liliago), modřenec tenkokvětý (Muscari
tenuiflorum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp.
bohemica), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica),
lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), jestřábník bledý
(Hieracium schmidtii), trýzel škardolistý (Erysimum
crepidifolium), rozrazil
klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), mochna písečná (Potentilla
arenaria), kosatec bezlodyžný (Iris aphylla), řebříček panonský
(Achillea pannonica), řebříček štětinolistý (A. setacea), zvonek
jemný (Campanula gentilis), ostřice drobná (Carex supina), skalník
celokrajný (Cotoneaster integerrimus), mák časný (Papaver
confine),
jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), žluťucha menší (Thalictrum
minus). Významná jsou také
dosud zachovalá společenstva bývalých pastvin j. a jv. od Bořeně.
Zde roste např.: kozinec dánský (Astragalus danicus), koniklec luční
český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), ostřice nízká
(Carex humilis), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), mochna písečná
(Potentilla arenaria), pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), hlaváček jarní
(Adonis vernalis) – vysazen v roce 2005, světlík tatarský
(Euphrasia tatarica), smldník jelení (Peucedanum cervaria), hlaváč šedavý
(Scabiosa canescens), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), vikev hrachovitá
(Vicia pisiformis). Fauna: Ze zoologického
hlediska je lokalita významná např. pestrou avifaunou. Na lokalitě
je zjištěno 92 druhů ptáků, z nichž 22 druhů je uvedeno v seznamu
zvláště chráněných druhů. Lokalita je např. historickým hnízdištěm
výra velkého (Bubo bubo). Z dalších významných obratlovců zde žijí
např.: ropucha zelená (Bufo viridis), ještěrka obecná (Lacerta
agilis), užovka hladká (Coronella austriaca). Nejméně známá, i když
druhově daleko nejpočetnější, je fauna bezobratlých. Měkkýšů
zde bylo nalezeno celkem 12 druhů, a v tomto ohledu je pozoruhodná
skutečnost, že pět z nich náleží k rodu vrkoč (Vertigo).
Lokalita je dále velmi významná z hlediska motýlů, kterých se
zde vyskytuje velké množství druhů. Významný je např. výskyt hnědáska
černýšového (Melitaea
aurelia). Entomologicky jsou také velmi cenné např. pohyblivé sutě
s výskytem střevlíka (Leistus
montanus subsp. kultianus), hrobaříka (Choleva lederiana) aj. stáhni si práci J Holce o pavoucích z Bořně
Poznámka : Lokalita má od roku 1946 statut rezervace (dnes národní přírodní rezervace) a jako Evropsky významná lokalita (EVL) je zahrnuta i do evropského systému Natura 2000 (zahrnuje asi dvakrát větší plochu) - od roku 2013 probíhá snaha změnit rozsah rezervace tak, aby byl shodný s plochou EVL.. Sběr čehokoli (vyjma odpadků, které zde zanechávají neukáznění turisté) je na lokalitě zakázán, pohyb je povolen pouze po vymezených trasách. Pohyb mimo turistické trasy mají povolen ve vymezených obdobích pouze členové Horolezeckého svazu a pracovníci AOPK ČR, kteří se po lokalitě pohybují z titulu jejího správce. V chatě pod Bořeněm je v prodeji občerstvení a rovněž dřevěná turistická známka s přímou vazbou na lokalitu. Tutéž turistickou známku je možno získat v informačním centru města Bíliny pod radniční věží na Mírovém náměstí. Poměrně nepříjemným se může stát výhled z Bořně v době rojení mravenců (konec srpna - počátek září), kdy se na vrcholu díky jejich rojům nedá v klidu posedět a kochat se dalekým rozhledem.
Rotující obrázek Bořně v hlavičce našich stránek vznikl v roce 1994 fotogrammetrickým zpracováním leteckých snímků Bořně na Dolech Bílina fotogrammetrem a měřičem M. Horákem. Vlastní prezentaci 3 D obrázků zpracoval K. Mach programem DMT Atlas. (stejný datový původ má i 3D model Bořně na stránkách města Bíliny). Letecké snímky jsou autorstvím M. Kivaly. V roce 2011 bylo provedeno vyhodnocení Bořně metodou letecké fotogrammetrie znovu, a to detailněji Evou Dvořákovou ze Severočeských dolů a.s. na nových snímcích na základě objednávky Bílinské přírodovědné společnosti o.s. Z podkladů těchto měření byl zpracován nový 3D model a mapa v měřítkáh 1:2000 a 1:5000 K. Machem (mapa vydána tiskem). Na bázi 3D modelu vznikl také skleněný model hory vypálený ve skleněné krychli o hraně 6 cm laserovou technologií.
Lingvistika (?): Není jasné, zda název hory Bořeň je ženského, či mužského rodu. Název hory byl často velmi komolen a původ slova není zcela jasný. Český jazyk nabízí jak jasně mužské analogy (Květoň, jasoň atd.) tak jasně ženské (jakloň, třešeň) . Podobně se však skloňuje například slovo sršeň jež je podle pravidel českého pravopisu rodu mužského přesto že platí že 2. pád mn. č zní "sršní". Stejně jako u tohoto slova mužského rodu lidé i Bořně používají v hovorové řeči jak mužského rodu tak ženského. Podle jedné z pověstí Bořena, manželka knížete Kroka, dala jméno hoře Bořeň nedaleko Bíliny, a to po tragédii, která se prý udála nedlouho po mužově smrti. Nešťastná Bořena bloudila krajem, až uviděla v dáli vysokou skálu. Vystoupila na její vrchol, pohlédla dolů, a najednou vidí šedivou Krokovu hlavu, zvedající se z řeky. Kněžna se vrhá dolů ze skály, do manželovy náruče, avšak nachází tam smrt. Lid, jenž mrtvou kněžnu poznal, nazval horu jejím jménem. A ještě nakonec jedna perlička. Pro německé obyvatelstvo byl tento název samozřejmě vždy jazykolamným problémem, takže na starších německých mapách se nejčastěji kromě poněmčeného názvu Borschen vyskytuje název hory "Biliner stein".
|
