|
Bořeň - stručná botanická charakteristika. P. Jaroš.
Historie
botanického průzkumu: Květena
Bořeně, a především ta vzácná, byla v minulosti již mnohokráte
popsána. První celkově ucelenější obraz rostlinstva Bořeně je
podán v díle K. Domina (Domin, 1904) o Českém středohoří. Z první
poloviny dvacátého století také pochází práce Grohmanna a Prinze
(Grohmann et Prinz, 1938) věnovaná reliktním a stepním fenoménům
nad Bílinou. Vegetaci
a květenu Bořeně zkoumal dosud nejpodrobněji M. Sekera (Sekera,
1970, 1971, 1975), který udává z Bořeně 481 druhů cévnatých
rostlin. Sekera z lokality popisuje výskyt četných ohrožených a zvláště
chráněných druhů (Adonis
vernalis,Aurinia saxatilis, Anemone sylvestris, Aster alpinus,
Anthericum liliago, Astragalus danicus, Biscutella laevigata, Cornus
mas, Dianthus gratianopolitanus, Dictamnus albus, Epipactis purpurata,
Iris aphylla, Aster linosyris, Muscari tenuiflora, Saxifraga rosacea,
Pulsatilla pratensis subsp. bohemica,
Verbascum phoeniceum). Tento autor se také podrobněji věnuje
historii botanického výzkumu území. Zmiňuje četné autory věnující
se květeně a vegetaci Českého středohoří včetně Bořeně od 19.
století do sedmdesátých let století dvacátého. V
modernější době se skalní a stepní vegetací Bořeně zabývali Knížetová
et al. (1986) a reliktní vegetací speciálně pak J. Sádlo (1996). V
rámci průzkumu vegetačního krytu vybraných lokalit okresu Teplice
byla naposledy podrobněji věnována pozornost květeně Bořeně v
roce 1998 (Bejček, Farkač, Linhart et Šťastný, 1998). Tito autoři
na Bořeni v letech 1995 - 1996 zaznamenaly 480 druhů cévnatých
rostlin. Tento průzkum již neprokázal výskyt některých zákonem
chráněných a ohrožených druhů, jejichž výskyt dříve udával M.
Sekera. Nebyly již nalezeny druhy: Adonis
vernalis, Astragalus danicus, Iris aphylla, Verbascum phoeniceum. V
současné době probíhá na Bořeni botanický inventarizační průzkum
zaměřený floristicky i fytocenologicky, který by měl být ukončen
v roce 2005 (Jaroš, 2005).
Vegetace: Potenciální vegetace Podle
mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al., 2001) leží
území v oblasti s potenciálním přirozeným výskytem černýšových
dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum),
břekových doubrav (Sorbo
torminalis-Quercetum) a komplexu sukcesních stádií na antropogenních
stanovištích ovlivněných povrchovou těžbou uhlí. Tato mapa však
vzhledem k velkému měřítku (1: 500000) nepříliš přesně
charakterizuje potenciální vegetaci Bořeně a jeho okolí, tak jak by
se vyvinula při hypotetické absenci jakéhokoliv vlivu a působení člověka.
Alternativní informace o potenciální vegetaci Bořeně získáme z
mapy rekonstruované přirozené vegetace, tj. vegetace, která by se za
současného klimatu danou oblast pokrývala, kdyby člověk během
historie do vývoje přírody nezasahoval. Podrobnější
grafické znázornění rekonstruovaného vegetačního krytu celé
oblasti nabízí geobotanická mapa (R. Mikyšky et al., 1969). Z této
mapy vyplývá, že rekonstruovanou přirozenou vegetaci lokality tvoří
tyto jednotky: - Šipákové doubravy a skalní lesostepi (Eu- Quercion pubescentis, Festucetalia vallesiacae) -
Dubohabrové háje (Carpinion
betuli) -
Subxerofilní doubravy (Potentillo-Quercetum)
Rekonstruovaná
vegetace Bořeně a okolí, převzato z geobotanické mapy ČSSR
1:200000 (Mikyška et al., 1969). Recentní
vegetace Vlastní skalnatý suk porůstá mozaika vegetace skalních štěrbin
a silikátových skal (hlavně as. Diantho gratianopolitani-Aurinietum
saxatilis), nízkých xerofilních keříků (sv. Prunion spinosae), řídké
skalní vegetace sv. Alysso-Festucion a vegetace vysokostébelných trávníků
skalních terásek (as. Cynancho-Calamagrostietum arundinaceae, as.
Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum). Některé prvky skalní
vegetace si uchovaly do současnosti svůj pozdně glaciální reliktní
charakter. Strmé i pozvolnější svahy s akumulací balvanů nebo jiného
suťového materiálu s půdami hlubšími, optimálně vlhkými a úživnými
porůstají společenstva suťových lesů (as. Aceri-Carpinetum). Na výslunných,
strmých a často skalnatých svazích s kyselými mělkými půdami
rostou světlá lesní společenstva acidofilních teplomilných doubrav
(as. Viscario-Quercetum). Svahy místně pokrývají i pohyblivá suťová
pole častěji bez rostlinného krytu, nebo s řídkou vegetací
pohyblivých silikátových sutí. Věkově mozaikovitý souvislý les severně a severovýchodně od
úpatí Bořeně má částečně charakter dubohabřin (sv. Carpinion,
as. Melampyro nemorosi-Carpinetum), částečně se jedná o vzrostlé výsadby
(např. jasanu ztepilého). Les je lemován vysokými křovinami. Bylinná společenstva pastvin se zachovala pod j. a jv. úpatím
Bořeně a pokračují dále směrem k obci Chouč (tzv. Bořeňská
step). Jedná se převážně o suché acidofilní trávníky as.
Pulsatillo pratensis-Avenochloetum pratensis, měně jsou zde zastoupena
společenstva mezofilních luk (sv. Arrhenatherion elatioris), bylinných
lemů (sv. Trifolion medii) a jiných společenstev. V travinných
porostech se šíří křoviny a jiné pionýrské dřeviny. Jistý
podíl z vegetačního krytu Bořeně zaujímají i synantropní společenstva
(společenstva sešlapávaných půd, ruderalizované a zaplevelené
plochy).
Květena:
Bořeň se řadí oprávněně mezi nejvýznamnější a nejzajímavější
botanické lokality v České republice Lokalita je významná mimořádnou
rozmanitostí květeny, která je podmíněna rozmanitostí ekologicky různých,
a často i extrémních, stanovišť. Flóra území čítá téměř
500 druhů vyšších rostlin. Pozoruhodná jsou např. společenstva
skalkové stepi. Tato společenstva si díky extrémním ekologickým
podmínkám (především nedostatek vláhy a živin) do současnosti
zachovala charakter primárního bezlesí, což umožnilo nepřetržitou
existenci společenstev s pozdně glaciálními prvky květeny. V těchto
společenstvech roste celá řada vzácných druhů. Jsou to např.:
astra alpská (Aster alpinus) - Bořeň je jednou z 5 recentních
lokalit v ČR (s nejbohatší populací druhu), dále hvozdík sivý
(Dianthus gratianopolitanus), tařice skalní (Aurinia saxatilis), bělozářka
liliovitá (Anthericum liliago), modřenec tenkokvětý (Muscari
tenuiflorum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp.
bohemica), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica),
lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), jestřábník bledý (Hieracium
schmidtii), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), rozrazil
klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), mochna písečná (Potentilla
arenaria), kosatec bezlodyžný (Iris aphylla), řebříček panonský
(Achillea pannonica), řebříček štětinolistý (A. setacea), zvonek
jemný (Campanula gentilis), ostřice drobná (Carex supina), skalník
celokrajný (Cotoneaster integerrimus), mák časný (Papaver confine),
jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), žluťucha menší (Thalictrum
minus). Významná jsou také dosud zachovalá společenstva bývalých
pastvin j. a jv. od Bořeně. Zde roste např.: kozinec dánský (Astragalus
danicus), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica),
ostřice nízká (Carex humilis), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule),
mochna písečná (Potentilla arenaria), pcháč bělohlavý (Cirsium
eriophorum), hlaváček jarní (Adonis vernalis) – vysazen v roce
2005, světlík tatarský (Euphrasia tatarica), smldník jelení (Peucedanum
cervaria), hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), kavyl vláskovitý (Stipa
capillata), vikev hrachovitá (Vicia pisiformis). Neméně významná je květena lesních stanovišť. V lesních
společenstvech např. hojně
roste lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vzácně se vyskytuje dřín
jarní (Cornus mas) a zcela ojediněle lze objevit kruštík modronachový
(Epipactis purpurata). Výrazný jarní květnatý podrost suťových
lesů a dubohabřin s. od Bořeně obohacuje vzácný orsej
blatoucholistý (Ficaria calthifolia). Severně od Bořeně (ve světlých
výsadbách jasanu ztepilého) také hojně roste okrotice bílá (Cephalanthera
damasonium).
Zranitelnost
území: Celá
oblast byla v minulosti postižena extrémní imisní zátěží,
tato skutečnost negativně zasáhla do všech biocenóz Bořeně.
Situace v tomto ohledu je v současnosti podstatně lepší,
nicméně škody, které byly způsobeny (např. vymizení některých
vzácných citlivých druhů), lze jen těžko napravit. Znečištění
ovzduší se v současnosti projevuje méně zřetelně a má poněkud
jiný charakter (jde hlavně o celkovou eutrofizaci ekosystémů a následnou
změnu fytocenóz). Negativně
se projevuje i přímá lidská činnost. Jde především o nekázeň
turistů a horolezců, kteří velmi často nerespektují ochranná opatření
platících v národní přírodní rezervaci. Jedná se zejména o
vstup mimo značenou turistickou stezku, znečišťování odpadky, rušení
hlukem, čmárání po skalách, trhání a vyrývání rostlin. Z
botanického hlediska není žádoucí expanze křovin v původním
bezlesí.
Management:
Ve
stepních partiích je nutná redukce křovin. Tento management se v současnosti
provádí pouze v rámci NPR a je nutné jej aplikovat i na zarůstající
trávníky jihovýchodně od vlastního vrchu. Zajistit
extenzivní obhospodařování bývalých pastvin jihovýchodně od Bořeně.
Odstranění
porostů geograficky nepůvodních druhů dřevin a jejich postupná náhrada
vhodnějšími dřevinami. Jedná se především o smrčiny, výsadbu
borovice černé (Pinus nigra) a akátiny v západní a jihozápadní části
území. V roce
2005 byl zahájen monitoring populace kriticky ohrožené hvězdnice
alpské (Aster alpinus L.). V roce 2006 byl založen pokus k ověření
možnosti posílení zdejší populace této velmi vzácné rostliny. Literatura:
Bejček
V., Farkač J., Linhart J et Šťastný K. (1998): Základní
inventarizační zoologický průzkum a průzkum vegetačního krytu
vybraných lokalit okresu Teplice v územním obvodu Moldava, kap. V5 -
Bořeň. - MS, Archiv AOPK ČR, Praha, p. 75 - 96. Bělohoubek J., Jaroš P. et Koutecký D. (2005): Příspěvek ke
květeně severozápadních Čech. - Severočes. Přír., Litoměřice,
36-37: 81-91. Demek
J. et all. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR - Hory a nížiny. -
Academia, Praha, 584 pp. Domin
K. (1904): České středohoří - studie fytogeografická. - Královská
česká společnost nauk, Praha, 248 pp. Grohmann
E. et Prinz K. (1938): Reliktstandorte der eiszeitlichen Steppenzeit
oberhalb Bilin. - Natur und Heimat, Aussig, 9: 67-72. Chytrý
M., Kučera T. et Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky.
- AOPK ČR, Praha, 307 pp,. Jaroš
P. (2006): Botanický přírodovědný průzkum NPR Bořeň. – Ms.,
Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem. Jaroš
P. (2006): Pokus o posílení populace astry alpské (Aster alpinus L.)
na Bořeni. – Zprávy a studie 26, Teplice, (v tisku). Jaroš P. et Novák J. (2005): Současný stav populace Aster
alpinus L. v NPR Bořeň a NPR Sedlo v Českém středohoří.
- Severočes. Přír., Litoměřice, 36-37: 53-60. Jaroš
P., Bejček V., Tejrovský V., Holuša J., Moravec P., Volf O., Chobot
K. (2006): Lokality soustavy Natura 2000 v okresech Most a Teplice.
– Zprávy a studie 26, Teplice (v tisku). Knížetová
L. et al. (1986): Přehled chráněných území v ČSR. Studijní
podklady a informace k péči o životní prostředí 3/1986, Praha. Kolektiv
autorů (1999): Ústecko - Chráněná území ČR I. - AOPK ČR, Praha,
350 pp. Mikyška
et al. (1969): Geobotanická mapa ČSSR, M-33-XIV Teplice. - Academia a
Kartografické nakladatelství, Praha. Neuhäuslová
Z. et all. (2001): Mapa potenciální přirozené vegetace České
republiky. - Academia, 341 pp., 1 mapový list, Praha. Peřinová
M. (2001): Závěrečná zpráva z mapování biotopů, Bořeň - Syslík
- Štrbický vrch a okolí. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí n/L., 8 s. Sádlo
J. (1996): Reliktní vegetace Bořeně u Bíliny a možnost její
historické interpretace. – Severočes. Přír., Litoměřice, 29: 1
– 16. Sekera
M. (1970): Květena Bořeně (synekologická studie). - Krajský
pedagogický ústav Ústí n/L, Ústí n/L, 59 s., přílohy. Sekera
M. (1971): Fytocenologická charakteristika květeny Bořeně u Bíliny.
Severočes. Přír., Litoměřice, 2: 1 – 15. Sekera
M. (1975): Příspěvek ke geobotanickému průzkumu Bořeně. - Stipa,
Ústí n. L., 2: 39-52. Tyráček
J., Malkovský M. et Schovánek P. (1990): Přehledná geologická mapa
severočeské hnědouhelné pánve a jejího okolí. - Ústřední ústav
geologický, 1 list, Praha. |
