Písečný vrch u Bečova 

MAPA
GEO

Navigace: Klasická lokalita, Turistický cíl regionálního váznamu - nevysoký (317 m.n.m) rozložitý nezalesněný kopec  - se nachází mezi obcemi Bečov, Milá, Počerady, Raná a Břvany vpravo  od silnice Břvany - Bečov, vlevo od silnice Raná - Bečov poblíž odbočky na Milou. V Břvanech a Bečově jsou zastávky na železniční trati Z Mostu do Lovosica z obou obcí se sem dá celkem pohodlně dojít pěšky cca za půl hodiny. Do obou obcí existují i autobusové spoje ty jsou však o víkend velmi omezeny. Výlet na Písečný vrch lze pěkně spojit s výletem na Milou nebo na Ranou.   

Geologie:  Písečný vrch se díky archeologickým pracím a rozsáhlé těžbě křemence v padesátých letech minulého století stal klasickou geologickou a archeologickou lokalitou středoevropského formátu. Před zahájením  průmyslové těžby byl celý Písečný vrch bizarně  poset tisíci obrovitými balvany  bělošedého křemence různých tvarů do daleka svítícími svou bělostí. Bělošedé křemence a pískovce bohužel způsobily její ložiskový význam. Jméno dala kopci pískovna na severním úbočí vrchu, která zde fungovala v prví polovině 20. století. Obnažených křemencových  balvanů zde již však najdeme jenom málo. Marně geologové již v době zahájení těžby upozorňovali na problematičnost celé lokality a na to, že její význam je mnohem větší, pokud zůstane v původní podobě - socialistické hutnictví potřebovalo v padesátých letech minulého století rychle materiál pro budování pecí a tak bylo vytěženo vše, co se dalo, včetně většiny malebných balvanů rozesetých na povrchu.  Podobný osud postihl i sousední lokalitu Verpánek cca 300 m severně od Písečného vrchu. Pozůstatkem průmyslové těžby křemence na výrobu dinasových cihel pro hutní průmysl je řada drobných lomů rozesetých po celém návrší.  Rozsáhlá chaotická těžba - rabování ložiska - však odkryla strukturu tohoto vulkánu a do značné míry i osvětlila vznik tohoto útvaru. 

        Geologicky se jedná o zbytek explozivního přívodního hrdla třetihorního vulkánu (maaru) o rozměrech 500 x 1100 m se složitou geologickou historií. Většinu výplně tohoto explozivního hrdla tvoří čedičová komínová brekcie s nesčetnými útržky cizích hornin - xenolitů. Většina xenolitů (místy tvoří většinu objemu horniny) je složena z xenolitů hornin křídového stáří (slínovce a vápence), starších třetihorních čedičů a též úlomků nejstarší proterozoické ruly, nechybí ani fosilizované úlomky dřev. Křídové xenolity jsou přeměněny dolomitizací a limonitizací, samotná brekcie je postižena zjílověním, takže po původním čediči zůstaly pouze zbytkové struktury. Kromě drobných (až 1m v průměru) xenolitů explozivní brekcie proráží, nadzdvihává,  rozbíjí a pohlcuje rozsáhlé kry pískovce až křemence pravděpodobně eocenního stáří.  Geologové se poněkud nemohou dohodnout na původu pískovce (křemence). V zásadě jsou zde dva názory. Podle jedněch jsou pískovce ( pozdější selektivní silicifikací přeměněné na křemence) součástí staršího eocenního cyklu sedimentace v celé oblasti. Podle druhých jsou důsledkem místní sedimentace v maarové explozivní depresi. Ti první předpokládají, že vlastní explozivní činnost vulkánu narušila a pohltila pouze součást rozsáhlejší sedimentární jednotky, podle druhých nejprve došlo k první explozi, při které vznikla maarová prohlubeň, ve které se usazoval písčitý a tufitový sediment a následně druhou explozí došlo k rozrušení tohoto sedimentu. Podle druhé teorie by musely být pískovce poněkud mladší - oligocenní. Protože stáří pískovců na Písečném vrchu není doloženo paleontologicky, zůstane tato otázka patrně nezodpovězena.      

Archeologie: Bečovský křemenec byl díky svojí dobré štípatelnosti a hranové ostrosti využíván již v nejstarším paleolitu. Co do významu jsou za nejdůležitější považovány nálezy ze středního paleolitu. Pod skalním křemencovým převisem na jihozápadním svahu kopce bylo zachováno celkem  šest vrstev různého stáří se středopaleolitickými nástroji a odpadem. V nejspodnější vrstvě bylo dokonce nalezeno torzo lidského příbytku rozměru 480 x 350 cm, zahloubeného 70 cm pod zem uprostřed opatřenou ohništěm. Tento příbytek obývali pravděpodobně naši  anteneandertálští předci (Homo habilis)  zhruba před 250 tisíci lety. Uvnitř obydlí bylo nalezeno zhruba 2000 kusů kamenných nástrojů a úštěpů a po obvodu jámy byly nalezeny stopy po kůlové konstrukci. V pozdější době - mladším paleolitu (Magdalénien - 12 000 let p.K)  byl bečovský křemenec využíván k výrobě exkluzivních čepelových nožů s délkou 20 - 30 cm, které byla nalezeny až v oblasti Duryňska u Weimaru.         

Mineralogie a paleontologie : Mineralogicky zajímavé jsou povlaky a výplně puklin některých křídových xenolitů tvořené hnědými  klencovými krystaly dolomitu až 0,5 cm velkými. Z paleontologického hlediska mohou být zajímavé úlomky fosilizovaných dřev v komínové brekcii. 

Botanika : - připravujeme její podrobnější zpracování

Poznámka: Lokalita je dnes přírodní rezervací.