Žichov - přehrada a okolí
Navigace : lokalita Žichov - přehrada se nachází jižně cca 7 km od Bíliny. Údolí lužického potoka se zde silně zařezává do tufových hornin a vytvořilo tak podmínky pro přehrazení údolí a výstavbu sypané hráze přehrady.Nejbližší zastávkou autobusu je zastávka Žichov na silnici Bílina - Louny. Odtud je možno jít jak přes obci Žichov a potom pohodlnou cestou začínající na severním okraji obce a nebo je možno jít od zastávky na sever směrem na Bílinu a cca 200m za měrunickým kamenolomem a dvojitou zatáčkou zahnout na polní cestu doleva (k vlastní lokalitě je to pak cca 1 km stále rovně po polní cestě. Lokalita je snadno dosažitelná i na kole Z Lužic do Měrunic zde vede dokonce úsek značené cyklotrasy (po polní cestě). Geologie : Celé okolí přehrady je budováno tektonicky zakleslým blokem s vrstvou čedičových tufů, vzniklých během oligocénu explozivní vulkanickou činností. Během explozivní vulkanické činnosti v oblasti vznikala i nevelká jezera, která se plnila jemnými částicemi vodou splachovaného tufu, tyto usazeniny byly pozdějšími procesy stmeleny dolomitem a kysličníkem křemičitým na tzv. žichovské poloopály (v některých převažuje dolomit v jiných opál). Minerály a fosílie : lokalita je poměrně rozsáhlá a je jak lokalitou paleontologickou tak lokalitou mineralogickou. Mineralogické nadšence uspokojí výskyt částečně navětralých krystalů augitu (převažují zploštělá dvojčata) o rozměrech od 0,5 do 2 cm vyvětrávajících z tufů v zářezu cesty sestupující k přehradní hrázi. Výše po proudu nad přehradou se tufy mění na biotitové a ze zjílovělých tufů v korytu potoka lze pohodlně (pokud zrovna není velká voda) sbírat až dvoucentimetrové oválně šestiboké tabulky a sloupečky tmavě hnědého biotitu. V tufu se nalézají rovněž poměrně nevzhledné žilky masivního aragonitu. Paleontologickým i mineralogickým předmětem zájmu jsou občas nalézané úlomky páskovaných poloopálů v polích především severovýchodně od přehrady. V nich lze vzácně nalézt otisky listů oligocenní flóry nebo drobné rybí kostry.V devatenáctém století zde byly Reussovými sbírány běžně otisky několika druhů listů, několika druhů ryb, 1 - 2 druhů žab a rybek a rovněž korýši. Pokud v poloopálu není fosílie, nezoufejte - páskovaný poloopál (někdy dolomit) je v naleštěné podobě velmi působivý. Původní lokalita poloopálů, kde byl přímo zastižen výchoz této horniny byla v devadesátých letech minulého století zasypána a ž 7 m mocnou vrstvou výsypky hlušiny z měrunického kamenolomu a nelze ji proto dnes nalézt. V potočních nánosech v korytě lužického potoka lze rýžováním získat ojedinělá drobounká zrna pyropu, ilmenit a magnetit. Poznámka : Potok i samotná přehrada je v posledních letech silně znečištěna - hlavním znečišťovatelem je zřejmě obec Měrunice se svými nelegálními splaškovými vodami. Přesto je údolí velmi zajímavé a stojí za procházku, třeba s holinkami podél potoka. Přehrada je hojně navštěvována rybáři, koupajících vlivem znečištění ubývá. Procházku na tuto lokalitu lze spojit rovněž s návštěvou "Lužických šípáků" - chráněného území s výskytem dubu pýřitého východně od obce Lužice, nebo s blízkými lokalitami Granátový vršek u Měrunic a s vrchem Číčovem u Hořence - rovněž námi popisovaných mineralogických lokalit. Z zmínku stojí rovněž archeologická lokalita na ostrohu nad přehradní nádrží, kde je prokázána dílna na na výrobu kamenných nástrojů z křemence z období neolitu.
|
