Bílina - Hradiště (Bezovka) 

 

MAPA Celkový pohled na lokalitu stav r.2004 Detail výchozu Hornina s cimolitizovanými augity
 GEO 

 Navigace :  Lokalita Bílina - Hradiště  nebo též Bílina - Bezovka je sice nenápadnou ale dosti významnou lokalitou. Nachází se poblíž ústí údolí Bezovka na začátku přírodního parku "Bezovka". Z centra města se tam nejlépe dostanete Litoměřickou ulicí (za pivovarem), projdete kolem Zimního stadionu a na křižovatce u restaurace "Zátiší" zahnete vpravo do ulice  Bezovka. Po cca 200 m narazíte na větvení ulice. Dáte se prostřední větví - rovně (Horská ulice) do kopce až poslednímu domku. Za tímto domkem  vpravo  stoupá cesta do zámecké zahrady (na Hradiště). V levém svahu této cesty se nachází lokalita zřetelně se odlišující žlutošedou barvou horniny.  Pěší cesta z nádraží může trvat asi tak 25 minut. K lokalitě se můžete dostat i výstupem do zámecké zahrady (cestička za zimním stadionem) a potom sestoupením do Bezovky. 

Geologie : ložisko představuje pravděpodobně alterovanou (zjílovělou) žílu nebo omezenou přívodní dráhu čedičové brekcie. Mladší čedič explozivně pronikl do trhliny v proterozoické rule a buď autometamorfně následně po intruzi nebo později v důsledku subtropického větrání byl přeměněn na směs jílových minerálů, hlavně kaolinitu. Intruzi  v šíři cca 20 m dokládá poloha tělesa uprostřed rulových výchozů a obsah nevelkých rulových úlomků (xenolitů) uvnitř tělesa brekcie. Samotné údolí Bezovka bylo vytvořeno erozí proterozoických rul Radovesickým potokem a má formu pouze cca 200 m širokého kaňonu, který se v minulosti směrem k Radovesicím postupně rozšiřoval. Rozšiřující se část tohoto údolí je však dnes zasypána tělesem Radovesické výsypky. 

Minerály :  na lokalitě lze sbírat krémové a až 3 cm velké velmi dobře ohraněné   "cimolitové" pseudomorfózy po krystalech augitu a vzácnou  formu minerálu kaolinitu  - "anauxit" ve formě modravých šupinek až červíčkovitých krystalů do 2 mm.   Vzácnější je výskyt lupínků biotitu a ž 0,7 cm velkých, často s typickou šesterečnou symetrií. Anauxit  a cimolitové pseudomorfózy patří k základním exponátům větších muzeí. První popis místních mineralogických zvláštností je znám již z roku 1795 (Klaproth).

Biologie a ostatní: Bezovka je jednou z Bílinských klidových zón - lesoparků. Známé jsou zejména severní svahy tohoto údolí, nazývané v Bílině "pohádkovým lesem".   Oba svahy údolí jsou porostlé především doubravou, prokládanou porosty borovice černé i lesní, smrku ztepilého a ve spodní části jižního svahy pak bučinami. Ve střední části jižního svahu došlo v osmdesátých letech minulého století v důsledku  kalamitní vichřice k polomu smrkového porostu, který byl posléze nahrazen modřínovou výsadbou a náletem.  V zadní části údolí se prosadil ve větší míře habr. Po obou stranách údolí vedou velice příjemné procházkové trasy. Jižním svahem ve spodní části vede "stromová stezka" s nápisy charakterizujícími vývoj naší země od pravěku až po novověk, horní stezka pak je zaměřena na vývoj českého výtvarného umění.  V zadní části prosluněného severního svahu naopak najdeme "pohádkový les" trasu se spoustou pohádkových postaviček vytesaných ze dřeva končící na malém dětském hřišti. Bohužel ve 21. století  došlo ke značné vandalské devastaci této trasy.   K jihu orientovaný severní svah je zajímavý rovněž tím, že se zde nalézají pozůstatky po pěstování vinné révy ve 13 a 14. století v podobě zachovalých terásek budovaných z ruly. Kromě potoka najdeme v údolí tři vodní nádrže, ani jedna však není určena ke koupání. V devadesátých letech 20. století  byly v nejširší části údolí zbudovány dva chovné rybníky. V zadní části údolí se nachází rovněž umělá sedimentační nádrž, jejímž úkolem je zbavovat vodu přitékající sem z podloží radovesické výsypky případných jílových částic. I tato nádrž je zarybněna a funguje jako rybářský revír. Voda zásobující celé údolí dnes nepochází přímo z původního radovesického potoka ale ze štoly, vybudované v osmdesátých letech minulého století v rulovém a křídovém podloží radovesické výsypky. Štola odvádí vody, které se do podloží radovesické výsypky dostávají jak z tělesa samotné výsypky, tak z doposud fungujících čtvrtohorních usazenin (sutí a štěrků), svádějících část vody ze svahů Českého středohoří. Konec údolí navazuje poměrně příjemně na poloparkové úpravy provedené v rámci rekultivace na svazích radovesické výsypky. V současné době je tato oblast využívána k procházkám zejména "pejskaři".