Kronika šk. rok 2012/2013               

"Bílinské sojky"

Konečný stav bodování pro školní rok 2012/2013:

 18.6.2013 - 22.6.2013 Putovní tábor Chebsko 2013

Putovní tábor v roce 2013 byl unikátní. Za prvé za těch 5 dní ani jednou nezapršelo a nebe bylo skoro pořád bez mráčku a za druhé nakonec jely jen 3 děti se dvěma vedoucími. Takový rodinný výlet to byl.

Den před odjezdem jsme se dozvěděli, že ze zdravotních důvodů nepojede Viki a vypadalo to na zrušení celé akce. Ostatní děti však byly velmi natěšené a tak se na termínu nic nezměnilo a 18.8. odpoledne jsme se sešli na nádraží v celkovém počtu pěti lidí. Malý počet lidí přináší pohodlnějsí cestování - všude se vejdete, všude je pro vás místo, bohužel starostí s organizací je stejně jako když jede účastníků 20. Výhodou je, že se trochu ušetří.
Vyrazili jsme tedy vlakem do Chebu a odtud do Františkových lázní, kde jsme se ubytovali v kempu Jadran. Kemp se nachází malinko jinde, než byl v době, kdy jsme tam před lety byli naposled, přišel o rybník, který nahradil malý dětský bazének. Stejně jako kdysi v okolním lesoparku jsou místa, kde Vás jsou komáři schopni na místě vysát, a proto je potřeba do kempu místy skoro klusat. To jsme zmákli, v kempu postavili dva stany, jeden pro vedoucí a druhý pro účastníky - davida, Kláru a Kamču. Přívětiví majitelé kempu nám byli nápomocni, mnoho hostů kemp nehostil, byl spíše polopustý ale velmi upravovaný, čistý. Na místě jsme zjistili, že jsme zbytečně táhli nádobí a vařiče - vše je k dispozici v kempové kuchyňce.Do večera jsme se stihli několikrát vykoupat a vyřádit na trampolíně.
19.6.2013 jsme po snídani z čerstvých rohlíků vyrazili na hrad Seeberg (česky Ostroh) pozoruhodný to doklad lidského snažení z osmdesátých let minulého století.o záchranu středověké zříceniny  I tehdy měli někteří lidé dobrý vztah k památkám a dnes je díky nim hrad nikoli zříceninou ale hezkým místem k návštěvě. Na hrad jsme šli samozřejmě pěšky. Bylo docela vedro a protože vedoucího mapa již neodpovídala změněnému značení turistických cest, našli jsme i o něco kilometrů více, než bychom museli. Výprava to byla v tom vedru namáhavá ale úspěšná, spojená s mnohým novým poznáním, procvičením botaniky,ornitologie, borůvkami a houbami. Večerní pehhe s kečupem a párkem nám chutnaly ale přeci jen jich bylo uvařeno příliš mnoho - jaksi se při vaření zapomnělo, že nás je méně, než obvykle. Večer jsme siještě usmysleli navštívit lázeňské kolonády a podegustovat některé lázeňské prameny, kterých je ve Františkových lázních skoro 3 desítky.
20.6. 2013 byla po snídani s chlebem s marmeládou na programu vlaková vyjížďka do Chebu, kde na nás čekala prohlídka města, akce historických šermířů na úžasně starém a slavném chebském hradě, oběd u vietnamců po ochutnávce středověkých kaší a palcek a pak pěší cesta zpátky fo Frantovek po červené přes slovutnou Komorní Hůrku. Byl to trochu úmor po včerejším dni, ale odpoledne se objevilo trochu obláčků, takže byl opět stín a dalo se v poklidu zpátky do kempu dojít.Bohužel, Komorní hůrka známý čtvrtohorní vulkán na jehož výzkumu se podílel hrabě Šternberk a J.W. Goethe, stále více zarůstá, z původního kopce je vidět akorát les, vek terém je pár skalních výchozů bublinat= čedičové horniny a na východní starně jsou dvě rovněž zarostlé těžebny tufu a strusky, kde se jen ojediněle dá najít něco, co připomíná výchoz a dá se tam pozorovat skutečná geologie. Jinak se tam samozřejmě vče dozvíte z dokonalých informačních tabulí, které Vás zavedou zpátky o minulosti. Zarostlé těžebny jsou zajímavé porostem stepní teplimilné květeny, ve které jsme se pocvičili.
Při návratu do Františkových lázní jsme se napili zase z pramenů, zastavili se na dětském hřišti, kde hlavně Klára dovybíjela své nevybitelné baterky a hurá zase do bazénku a na trmpolíny v kempu. K večeři byla krupicová kaše z mléka, které vedoucí táhl z Chebu.Kaše byla dost hutná a rychle sytila. po první noci, kterou jsme moc neprospali, ta druhá již byla docela OK. 
21.6.2013 - neděle po snídani (rohlíky s paštikou) začala pochodem do lázní, kde jsme chtěli vidět zahajování dne průvodem mažoretek. To se nám podařilo, mažoretky nás dobře naladily. Pak nás čekala dosti únavná cesta pěšky do žirovice a pak do Hájku. Žirovici jsme navštívili kvůli Motýlímu domu, hojně navštevované atrakci, kde jsou vystavováni živí tropičtí motýli, Nedaleko Hájku je přírodní rezervace Soos. V Hájku jsme si po namáhavé cestě, vedoucí skoro jen po asfaltu dali oběd (salám a chleba), navštívili místní muzeum historie Země a prošli si naučnou stezku rezervací. Stezka stojí za to, bylo ale stejně jako před lety málo vody a tak bahenní vulkány jsme neviděli, jen několik bublajících děr v zemi a pestrobarevné výkvěty síranů na rozsivkové čepici obkroužené rašeliništěm. Ochunali jsme z místního minerálního Císařského pramene a zakusili, co to je když do nosu nasajete skoro čistý oxid uhličitý. Cesta zpět vedla jinudy, abychom nešli zase po silnicích vzali jsme to po polních cestách mezi bolševníky, břízami a taky kousek přímo přes pšeničné pole abychom zase došli do Žirovice a pak stejnou cestou do Frantovek. Osvěžení u prvního chladivého minerálního pramene, na ketrý jsme narazili, přišlo vhod, stejně jako bazén v kempu. K večeři byla polévka s chlebem.
22.6.2013 jsme ráno věnovali kromě snídaně také balení, protože nás čekal odjezd domů. Věci jsme odnesli do úschovny na nádraží a do oběda jsme se věnovali poznávání ostatních minerálních pramenů, které nám byly doposud skryty za zámky nebo ve vzdálených koutech parků. Ochunali jsme jich za dopoledne asi šest, k poslednímu z nich byla cesta docela daleká, takže na oběd do hospody jsme pak museli spěchat a vlak domů jsme stihli akorát. V Bílině na nádraží jsme se rozešli po půl páté. 

Je otázkou, zda při stávajícím nezájmu o putovní tábor tuto akci vůbec organizovat a je velmi pravděpodobné, že příští rok se již puťák konat nebude. 

17.6. - 23.6. 2013 národní kolo Zlatého listu

            Oba naše dětské týmy (mladší i starší sojky) postoupily z krajského kola do národního. To se letos konalo v Čimelicích severně od Písku. Podmínky byly mírně nouzové, část naší výpravy musela spát ve vlastních stanech. Došlo totiž ke změně organizátorského týmu a díky soudní při mezi původním organizátorem (SMOP), který se právně odtrhl od ČSOP a ČSOP samotným nebylo jisté, zda národní kolo vůbec proběhne. Věci se ale stabilizovaly a soudní rozhodnutí vedlo k tomu, že organizace se ujala jiná skupina organizátorů a soutěž musela změnit název. Mírně se změnily i pravidla soutěže, na což bohužel doplatilo naše družstvo starších. Jinak soutěž probíhala podle tradičního schematu - příjezd,první tři dny plné exkursí se specialisty po okolní krajině, dva dny soutěže a odjezd. Se soutěžícími byli K. Mach, první dva dny J. Mrázová a zbytek pak místo ní M. Machová. Soutěžící byli nadšení jako obvykle, zejména kuchyně a hygienická zařízení tentokrát byly na velmi dobré úrovni a stejně tak velmi široký tým specialistů - obě tyto věci byli bolestmi předchozích ročníků, kterých jsme se zúčastnili. Ve vlastní soutěži oba naše týmy skončily uprostřed startovního pole na šestém místě. To není ani nijak vynikající ani nijak špatné, v podstatě to odpovídá znalostem a schopnostem našich dětí. Bohužel náš tým starších mohl dosáhnout i na třetí místo. O to nás připravila novinka v pravidlech, kterou jsme špatně pochopili - nedovezli jsme na soutěž prezentace tzv. nepovinných doplňových úkolů. Tím jsme se připravili o 5 - 10 bodů. Přestože jsme nebyli zdaleka jediným týmem, který si pravidla takto vyložil, naše námitky nebyly vzaty v potaz. Při tom nás od třetího v pořadí na konci dělily pouhé 4 body! Kromě těchto věcí nás na soutěži potrápilo vedro - prakticky po všechny dny soutěže se odpolední teploity pohybovaly nad 30 °C. Exkurse i soutěže se konaly většinou na odkrytých prostranstvích, protože kolem Čimelic není zrovna mnoho lesních ploch, takže stín měl obyčejně cenu zlata. Na soutěži jsme vystoupili v nových dresech, které nám zajistila maminka jedné s členek oddílu, pí Hubáčková na podkladě návrhu K. Macha a M. Machové. V tomto ohledu jsme na soutěži doslova zářili! Do budoucna se určitě zamyslíme, zda se budeme soutěže dále zúčastňovat, některé změny pravidel totiž poněkud potlačují kreativitu a směrují k uniformitě vykonávání celoroční činnosti oddílů a to se nám moc nelíbí. My totiž nepotřebujeme recepty na to co podnikat - činnosti v přírodě a pro přírodu je k dispozici dost. David si na soutěži zamiloval houby, Radek ryby a vodní žoužel a oba se stali oblíbenci specialistek na mykologii a hydrobiologii. Občas jsme oba hledali, protože se záhadně zrtáceli v areálu tábora. Radek si neporozuměl se sprchou a čistým prádlem, ryby byly důležitější. Někteří naopak navštěvovali sprchu až několikrát za den. O naše starší kluky jevily zájem děvčata z konkurenčních družstev, bohužel až poslední den.  Honza S. a Michal jako obvykle byli díky svým znalostem oblíbenci botanika Leoše. Klára vylezla na všechno, co se v Táboře dalo slézt a ponořila se do všeho, do čeho se ponořit dalo. Občas jsme vyvedli nějakou rošťárnu, například, když jsme nenápadně uzmuli kaštanům žebřík, pomocí kterého se lezlo na maringotku, právě v momentě, kdy se na maringotce vítězoslavně fotografovali. Během soutěžních dní jsme také stihli postupně s oběmi družstvy navštívit město Písek, kde jsme prolezli dvě muzea a samozřejmě navštívili zdejší nejstarší kamenný most v Čechách. Domů jsme dorazili zdrávi a doufáme, že dvě včas vyjmutá klíšťata, která se přisála na Honzu R. budou bez následků. 

9.5.2013 Brigáda na arboretu

            V odpolelních hodinách místo běžné schůzky Bílinské sojky vyrazily okopat stromky v našem arboretu třetihorních dřevin na vnitřní výsypce Dolů Bílina. Prostor je nepřístupný veřejnosti, takže náš vstup musel povolit ředitel pro výrobu SD, a.s. 7 účastníků brigády bylo na místo dopraveno terénními vozidly SD M. Horákem a K. Machem. Na místě jsme provedli okopávku cca 50 stromků, které zde dosud přežívají z prvnich dvou vln výsadby. Ty menší a vzácnější stromečky jsme také označili výraznými kolíky, aby nebyly ohroženy následným vyžínáním trávy, které zde provádějí rekultivační podniky v letním období. Stromky také budou následně přihnojeny. Brigádníci pracovali opravdu intenzivně a tak si zakusili, co znamenají puchýře na rukou. Našemu úsilí neodolala jen tráva  a hlína, ale také tři motyčky, které budou vyžadovat generální opravu.

2.5.2013 Úklid naučné stezky Bořeň

            Pravidelnou čtvrteční schůzku strávily Bílinské sojky každoročním jarním úklidem trasy naučné stezky Bořeň. Během odpoledne jsme prošmejdili všechny frekventované stezky kolem Bořně včetně kramlové stezky a vysbírali jsme zde dva pytle odpadků. Odpadky jsme pak odnesli do nejbližších kontejnerů ve městě. kde jsme obsah pytlů také roztřídili podle materiálu. Co všecno lidé "zapomenou" na Bořni je k nevíře, ale nejběžnějším nálezem jsou PET lahve a plechovky od nápojů, krabičky od cigaret a igelitové tašky. Odpadky nejobloženější se jako vždy ukázalo okolí vrcholu hory. Lidé si asi myslí, že když něco odhodí z vrcholu, tak se to asi odpaří, než to dopadne dolů. Většinou ale všechno zůstane na okraji skal. S radostí jsme mohli konstatovat, že devastace vlastní naučné stezky nepokročila. Narozdíl od ní byla ale vandaly zničena vrcholová knížka, od níž jsme nalezli pouze desky.

13.4.-14.4.2013 Krajské kolo Zlatého listu 2013 v Bílině

V sobotu 13.4.2013 od 13:00 proběhlo v Bílině krajské kolo 41. ročníku dětské přírodovědně-ochranářské soutěže Zlatý list. Soutěž naše společnost organizovala  jako důležitou součást oslav desetiletí své existence.  Po letech pravidelné a velmi úspěšné účasti  naší dětské sekce  - oddílu Bílinských Sojek - v této soutěži a pravidelné účasti ornitologů a předsedy mezi odbornými rozhodčími soutěže se společnost stala také hlavním organizátorem. Více jak 25 dospělých členů společnosti a jejich přátel se zapojilo do organizace soutěže pro 80 dětí ze 14 družstev z celého kraje. Soutěže se kromě Bílinských sojek zúčastnily školní  i mimoškolní kolektivy z Ústí nad Labem, Lovosic, Loun, Děčína, Litvínova a Velkého Šenova. Vlastní soutěž proběhla ve velmi příhodném prostředí lázeňského parku na Kyselce.  Děti soutěžily ve dvou věkových kategoriích v šestičlenných smíšených  družstvech  rozdělených na dvě družiny na tři a půl kilometrové trase procházející parkem a okolním lesem s řadou nádherných výhledů na horu Bořeň. Na trase děti na deseti stanovištích čekali odborní zkušební komisaři z řad Bílinské přírodovědné společnosti a spoluorganizující 4.organizace ČSOP Tilia a DDM Ústí nad Labem. Pro čekající na startu probíhaly navíc dvě drobné doprovodné soutěže – v hodu na cíl a kreslení Bořně.  Díky okamžitému počítačovému zpracování  byly již v půl šesté odpoledne známy výsledky. Pro 50 vytrvalců, kteří v Bílině v improvizovaných podmínkách na gymnáziu nocovali, byl ještě připraven večerní přednáškový cestovatelský a přírodovědný program spojený s udílením cen. Účastníky soutěže přijel z jižních Čech pozdravit také jeden ze zakladatelů soutěže, dlouholetý redaktor časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců a autor přírodovědných knih pro děti pan Karel Dunda, který dětem i jejich doprovodu osvětlil, jak vlastně soutěž vznikla. Druhý den  ještě účastníky čekala exkurse na uhelný lom Bílina. Vítězi krajského kola a tedy postupujícími do národního kola  se staly stejně jako loni v obou kategoriích družstva Bílinských sojek, druhé místo obsadily v obou kategoriích týmy z Lounské ZŠ J.A. Komenského pod vedením paní učitelky L. Rychtrové. O třetí místa se podělili Kamzící z DDM v Ústí nad Labem (mladší) a družstvo ze ZŠ Anežky České  také z Ústí nad Labem (starší).  Odborní rozhodčí vysoce ocenili i znalosti ostatních týmů. Zklamáním byla nulová účast Bílinských základních škol, které měly výjimečnou příležitost si tuto soutěž zcela zadarmo bez dalekého vyjíždění do jiného místa konání vyzkoušet. Úspěch téměř bezchybné organizace soutěže a spokojenosti účastníků byl dán nejen obětavým nasazením členů Bílinské přírodovědné společnosti a řady jejích přátel, ale také díky sponzorům soutěže. Zejména je potřeba poděkovat Severočeským Dolům a.s., které přispěly jak finanční podporou, tak zajištěním exkurse na dole, ale také městu Bílina za finanční dar a Hotelu u Lva za naturální sponzoring. Nelze zapomenout také na bezproblémové zajištění stravování většiny účastníků soutěže v Restauraci u Kádi na Kyselce. Soutěž pomohla také svým malým dílem přispět k tomu, že okolí Bíliny řadou lidí přestane být vnímáno jako nezajímavé. Nejen děti ale i jejich doprovod  byli nadšeni z prostředí lázeňského parku a okolního lesa a strání a jen si stejně jako každý Bíliňák povzdechli nad tím, jakou mírou devastace prošly desítky odpočinkových míst v okolí parku, která se dají poznat jen podle zarostlých  betonových torz laviček a každý si kladl otázku, kam zmizely lávky přes údolíčka na lesním svahu směrem k Liběšicím. 

 přednáška pana K. Dundy

  Na soutěžním stanovišti

Nástup soutěžících