"Bílinské sojky"

Konečné výsledky bodování roku 2010/2011

      2.10. 2011 (neděle) - Exkurse Sojek na důl Bílina a Radovesickou výsypku

21. - 24.7.2011 Putovní tábor- české Středohoří (Lukov-Štěpánov)

            Nej, nej, nej, puťák... Nejblíže k Bílině, nejlevněji, nejdrsněji... tak by se dal ocharakterizovat tento putovní tábor. Vše začalo nepříznivou meteorologickou předpovědí - den odchodu z Bíliny měl být dost deštivý a a chladný až opoledne se mělo trochu zlepšit počasí. 7 statečných - Klára, Viki, Honza a Kuba Vokurkovi, Radek, Dan a David spolu s vedoucím, a instruktorkami Maky a Ladou - bylo v 10:00 připraveno v plné polní před Gymnáziem v Bílině, aby se odtud pěkně pěšky přesunulo do centra táboření - dvojvesničky Lukov - Štěpánov. Trasa vedla přes Bílinský zámecký park, sady a Radovesickou výsypku a potom po silnici směrem do hor. Celkem nás tedy čekalo asi 8 - 9 km. Pořádně pršet začalo přesně v moment, kdy jsme přecházeli Bílinské náměstí. Co se dalo dělat, navlékli jsme se do pláštěnek a mazali dále. Boty se nám postupně začaly promáčet a když se do toho dal i pořádný vítr museli jsme se na jinak nechráněné výsypce, kde zatím rostou jen malé stromky uchýlit do závětří mysliveckého posedu. Vešli jsme se tam všichni, nijak zvláště pohodlné to tedy nebylo, ale aspoň tam bylo sucho a nepral do nás ten nepříjemný vítr s deštěm. V posedu jsme to vydrželi asi hodinu a půl ale pak, když se déšť trochu zmírnil, jsme vyrazili dál a protože se nedalo v dešti moc zastavovat, došli jsme do Lukova kolem čtvrté hodiny odpoledne po kolena promočení a z výsypkových cest velmi zabláceni. Někteří z nás, hlavně ti nejméně zkušení, kteří neměli prádlo zabalené v igelitu nebo neměli pláštěnku přes batoh měli i promoklé batohy a tím pádem i velkou část prádla. Prvním úkolem na místě tudíž bylo sušit boty a svršky, převléknout, uvařit si něco teplého. To vše se nám dařilo. Boty se naplnily zmuchlanými novinami. V klubovně Lukovského sportovního areálu, jehož klíče nám laskavě zapůjčila starostka obce paní Hrabáková na tři dny, vznikla improvizovaná sušárna, jídelna a herna najednou. Krupicová kaše spolu s čajem se stala tím teplým jídlem. K večeru déšť ustal a tak jsme postavili stany, zahráli si nohejbal a šli spát. Usínalo se dlouho, hlavami se honila spousta nových myšlenek.

            Druhý den se na nás slunce také neusmálo. Od rána byla zatažená obloha. Aspoň ale nepršelo vytrvale, jen občas. Mottem dne byly sopky, rostliny a české granáty. Přes nejmladší sopky českého středohoří - Hradiště a Hradišťko, jsme se krásným lesem plným různých kvetoucích bylin vypravili poznat, kde a jak se vyskytují české granáty. Cesta to byla dlouhá přes 12 kilometrů, často jsme se zastavovali při poznávání rozmanitých lesních, lučních a rumištních bylin, takže na Linhorce, prvotním sopečném zdroji českých granátů jsem byli až velmi dlouho po poledni. Našli jsme tam malý odkryv, ve kterém jsme našli nejen české granáty, ale i úlomky mateční horniny českých granátů. Po deštivém obědě (salám,chleba) u křížku pod hruškou na konci obce Staré jsme konečně dorazili pod vrch Kuzov, kde jsme se dali do rýžování českých granátů přímo v potoce Granátce. Každý si vyzkoušel "vytočit" dvě řýžovací misky, někteří si našli až dvě desítky drobných granátků. Všichni si ale hlavně vyzkoušeli, jak pracují geologičtí prospektoři nebo zlatokopové. Nejlepšími prospektory, soudě podle nalezených granátů se ukázali Kuba a Viki. Cesta zpátky sice byla bez deště, kratší ale i tak velmi namáhavá - celkem jsme za den ušli něco mezi 18 a 19 kilometry. Vedoucí si zažil vteřinky hrůzy, kdy mu do potoka spadla brašna s fotoaparátem a namočen byl také ultrazvukový detektor na poslouchání netopýrů. Radek měl problémy s podvrtnutým kotníkem, což druhý den vyústilo v jeho ukončení účasti na táboře. Večer po návratu nastala věc, kterou by nikdo nečekal - při 15 stupňové teplotě se Honza s Danem, klárou a Viki rozhodli vykoupat spolu s čolky a pulci v rybníčku nedaleko klubovny. Po té vznikla hláška puťáku: "Venku 15, v klubovně 15 a půl, voda 4 stupně... takový vedro a ty se nejdeš koupat..." Vyslovil to Dan při svém hovoru s Kubou, který se sice k vodě vypravil, ale nakonec smočil jen chodidla stejně jako David. Přes veškerou únavu se opět našli tací, kteří si ještě večer zasportovali na hřišti. Večeře nebyla složitá - polévka. Usnout také nebylo složité, po zalezení do spacáku to šlo rychle.

Ráno v sobotu si po snídaní bohužel pro Radka přijel tatínek. Radek sotva chodil, nemohl by s námi absolvovat zbytek podniku. Ostaní pak vyrazili na nejkrásnější vyhlídku okolí - Lipskou horu, dorazili jsme tam krátce po dvanácté. Počasí se konečně trochu umoudřilo, takže na obloze převládal modř, po které se honily frontální beránky, atmosféra byla deštěm vyčištěná a tak byla vyhlídka z Lipské hory doslova boží. Viděli jsme odtud na jednu stranu domů do Bíliny a na druhou až do Prahy. Zanechali jsme tam zápis ve vrcholové knížce, získali krásný zážitek a snědli tatranku. Do tábořiště jsme pak spěchali zkratkou přes les, která zpočátku vůbec jako zkratka nevypadala, ale nakonec jsme se s pomocí buzoly a mapy ve spleti lesních cest zorientovali natolik, že jsme si cestu zkutečně výrazně zkrátili, křovím a trávou se prošlapali a z lesa vylezli přesně tam, kde jsme původně chtěli. V táboře jsme stláskali olejovky k obědu a pak hurá do rybníčku - tentokráte se osmělili skoro všichni, i když voda nijak výrazně svoji teplotu nezměnila. Po krátkém koupání a soutěží v botanice (vyhrál Kuba, druhá Klára a třetí Viki) - poznávání rostlin, se kterými jsme se ten den setkali, vedoucí zavelel k odchodu - podvečer jsme měli věnovat lukovské specialitě - minerálu amfibolu, jehož proslulé naleziště se v okolí obce nachází. Vedoucí nás tam zavedl neomylně a pak už jsme jen těžili a těžili... Nejúspěšnějším sběratelem byla zase jako u granátů Viki - našla největší krystal. Celí umazaní jsme pak seběhli zase do tábora, abychom se připravili na nedělní sestup do údolí - návrat domů. Západ slunce s nádherným výhledem na Bořeň a další znělcové vrchy kolem Bíliny byl jednou z odměn toho náročného a krásného dne. Za odměnu se dala považovat i večeře - špagety s omáčkou. K večeru nás opustila Klárka - musela druhý den odjíždět na dovolenou. Poslední odměnou bylo to, že se vedoucímu podařilo zprovoznit rozborkou vysušením a sborkou ultrazvukový detektor. V důsledku toho jse si mohli před spaním místo ukolébavky poslechnout lovicí signály netopýrů vodních, jejichž dvojice se proháněla nad koupacím rybníčkem. 
                        
Poslední den - neděle - den návratu. Nádherné oblačné počasí. Nešlo jen prostou cestu domů a dolů. Šlo také o to uklidit po sobě klubovnu, vše sbalit, posnídat, usušit a sbalit stany a hlavně - po cestě jsme se měli stavit na radovesické výsypce při sbírání zkamenělin. V půl desáté jsme vyrazili a po krátkém pochodu po silnici jsme přešli na výsypku a vzali to přímo jejím středem. Kromě našich nových stop jsme viděli množství stop divoké zvěře, která je zanechala v měkké zemině během minulých dní. Viděli jsme stopy jelenů, srnců, divokých prasat, lišky a také jezevce. Paleontologie jsme si skutečně užili. Každý si našel ve vápencových úlomcích otisk inocerama, ježovku, mořskou houbu nebo ramenonožce pocházejícího z moře, které se kolem Bíliny rozprostíralo před 90 miliony let. Soutěž o nejlepší nález a zároveň poslední tatranku vyhráli společně Dan s Kubou. Do Bíliny jsme díky sbírání došli se značným zpožděním oproti plánu - až kolem druhé hodiny. V Bezovce u rybníku si nás vyzvedli rodiče a tím naše čtyřdenní dobrodružství zdárně skončilo. 

Mimochodem, průměrná cena stravy a vaření (plyn) na osobu nás za ty 4 dny vyšla na 170,- Kč. Tato částka bude od účastníků vybrána v průběhu září při pravidelných zchůzkách oddílu. 

13.6.2011 - 19.6.2011 - národní finále Zelené stezky - Zlatého listu  - 3. místo!!!!!!

téměř týden trvalo národní finále naší oblíbené soutěže, kterého se zúčastnili naši nejmladší členové pod vedením vedoucícho. Po třech dnech přírodovědných exkursí po Jizerských horách proběhla vlastní soutěž. Soutěž pro nás skončila obrovským úspěchem - dosáhli jsme historicky nejlepšího umístění - po třech letech účasti ve finále jsme konečně dosáhli na bronzovou medaili!!! Soutěž se odehrávala v Novém městě pod Smrkem v centru Jizerských hor. Naši borci se museli potýkat s dalšími 11 týmy - vítězi krajských kol. Za tímto úspěchem stál tradičně výkon naší  hvězdy Michala a jeho družiny (Radek, Viktorka), které dosáhlo vysoce nadprůměrného množství bodů, ale též vyrovnaný, zdaleka ne podprůměrný výkon druhé družiny (Honza, Klára, David). Naše družstvo po sečtení bodů obou družin získalo nejen třetí místo v kategorii mladších, ale díky tomu, že se jednalo snad o nejmladší družstvo soutěže i sympatie ostatníc soutěžících. Družstvo mělo také obrovskou motivaci - sázku s vedoucím o to, že nedosáhne lepšího jak 5. místa stejně jako loni... 

Je možno dostat se ještě výše? To se ukáže v příštím roce, kdy celé družstvo může zkusit svůj úspěch zopakovat - bude to poslední rok soutěžení dvou nejlepších - Honzy a Michala v této kategorii. Budeme se na to intenzivně připravovat. Obrovskou naději také vkládáme do našeho staršího družstva, které při svém prvním vystoupení na této soutěži na krajském kole skončilo na druhém místě a do národního kola bohužel nepostoupilo. Třeba ještě připomenout, že s největší pravděpodobností budeme v roce 2012 pořadateli krajského kola této soutěže, takže budeme mít "výhodu domácího hřiště".

Za pomoc s dopravou na soutěž a zpět je potřeba poděkovat Pavlovi Jarošovi a tatínkovi Jendy Smrže a za pedagogickou pomoc Jarce Mrázové, která stejně jako loni a předloni pomohla s dohledem nad dětmi a nahradila vedoucího po první 3 dny soutěže, kdy byl vedoucí vázán pracovními povinnostmi.

Medailisté národního kola Zelené stezky na Smrku v Jizerských horách

28.5. - 2011 Zelená stezka - Zlatý list v Ústí nad Labem - Kočkově

           Zelená stezka se tentokrát zcela výjimečně neodehrávala v Krásné Lípě, ale organizátoři vybrali na místo konání Kočkov v Ústí nad Labem, kam jsme se dostali postupně vlakem, trolejbusem a pěšky. Michala přivezl táta  atk nebylo co řešit, už jenom soutěžit. V lese nad Kočkovem za Hydrometeorologickým ústavem byla jako obvykle rozmístěna stanoviště, kde různě přísní  (včetně geologického stanoviště našeho vedoucího a ornitologického stanoviště našich ornitologů pod vedením M. Horáka) rozhodčí rozdávali body za přírodovědné a ochranářské vědomosti tříčlenných hlídek. Soutěže se tentokrát zúčastnilo docela málo soutěžících, nepřišli místní Brontosauři a chyběly i jiné tradiční týmy. Naše dvě družstva nejen z toho důvodu skvěle bodovala. Mladší (Michal H. Radek V., Klára F., Honza., S. Viktorka J., a David D.) s převahou 30 bodů zvítězili a postupují do národního kola, které se koná již 13.6 - 19.6. 2011, v Novém Městě pod Smrkem v Jizerských horách. Starší družstvo (Michal. P., Petr P. David S., Jakub V., Dan P. a P.Špulák), přestože tři z nich ještě věkem patří do kategorie mladších, dosáhli 2. místa a příště by mohli být žhavými kandidáty na vítězství, protože jejich ztráta na vítěze nebyla nikterak veliká. Cestou zpátky jsme zažili "veselou" příhodu na náměstí v Ústí nad Labem, kde jsme čekali na vlak, pojídajícc pochutiny z Mc Donaldu a studujíc knižní ceny, které jsme získali. Při honění se po náměstí David S. strčil Radka do fontány z vodou, takže byl Radek nakonec od hlavy k patě mokrý. Naštěstí se našel dostatek oblečení od kamarádů a Radek nemusel cestu domů absolvovat nahý nebo mokrý.  Výsledek je skvělý a velice slibný do národního kola i do příštího roku. Blahopřejeme všem účastníkům a děkujeme i dospělým za pomoc s organizací soutěže (příští rok si to možná vyzkoušíme sami v Bílině). Ladě a Markétě , které s námi také jely. děkujeme za pomoc s hlídáním a doprovodem malých sojek a o pomoc na stanovišti rozhodčích. 

13.5. - 15.5. 2011 Indiánská stezka v Krásné Lípě

           Na krajském kole Indiánské stezky samozřejmě nemohou chybět Bílinské sojky obzvláště pokud je pěkné počasí a vše se koná v okolí Základny ČSOP Buk v Krásné Lípě. Cesta na soutěž, kam jsme jeli skoro všichni, byla tentokrát dost napínavá, zejména díky páteční "tvořivosti" Českých drah. Z původně jednoho přestupu v děčíně se vyklubaly přestupy 4 z toho ten první se odehrál již na Bílinském nádraží, kde nám sdělili, že courák dál nejede pro poruchu lokomotivy a od Čské Kamenice nás dál navíc čekala cesta  přecpaným autobusem náhradní dopravy...

Konec dobrý, všechno dobrý, dojeli jsme včas, na základnu došli s plnou polní klidně i úplní nováčci a na základně jsme vyfasovali k nocování klubovnu vedle jídelny. Vešli jsme se každý na svůj metrčtvereční podlahy a dá se říci, že jak to bývá první den před soutěží jsme se téměř nevyspali. Soutěžní den to spravil, soutěž běžela podle plánu a naše dvoučlenná družstva (bylo jich sedm) vůbec nezapadla. Naše dorostenky Maky a Lada s přehledem ve slabě obsazené kategorii zvítězily. Na druhém, postupovém  místě se ještě umístila družina mladších chlapců - již zkušeného zkušeného Honzy S. a nováčka Honzy V. Blahopřejeme k postupu do Národního kola na podzim do Prahy. Ani ostaní, většinou na stezce poprvé, zdaleka nezapadli. Michal P. a Péťa P. v téže kategorii ja ko Honzové skončili hned za nimi třetí (michal zvyklý vítězit z toho byl trochu nesvůj... ale v příštím roce to určitě všem nandají),   a tutéž medaily v kategorii mladších děvčat si vybojovala Klárka s Viktorkou a v kategorii starších chlapců Jakub V. a David S. Čtvrté místo v kategorii nejmladších chlapců zaznamenali naši nejmenší Radek a Roman - kluci jsou dobrým příslibem do budoucna. Naprostá většina našich borců tedy "stála na bedně" a získali pěkné knižní ceny. Bojovníky do rezervy, ale s čistým štítem se stali Petr Š. společně s Davidem D. Kluci jeli na soutěž jako náhradníci, kdyby náhodou někdo vypadl a protože se  nikdo účasti soutěže dobrovolně nevzdal a nikoho nesklátila žádná nemoc, tak si zazávodili ve starší Petrovo kategorii starších hochů, což pravidla dovolují. Vzhledem k tomu, že David je ještě nejmladší a Petr není mezi sojkami dlouho a takovou soutěž ani jeden z nich ještě neabsolvoval, pořádně je to znevýhodnilo a tak v této nejobsazenější kategorii byli jedenáctí, zdaleka však ne poslední. 

Jak v sobotu odpoledne tak v neděli dopoledne jsme ještě absolvovali dva pěší výlety do okolí asi po 15 kilometrech. V sobotu jsme těsně před zavíračkou stihli ještě vstup na báječnou rozhlednu na Vlčí hoře, kam se jde nádhernou krajinou mezi loukami a lesem  a je odtud rozhled nejen do korun stromů - večer jsme si ještě užili tepla ohně u táboráku a opékání uzenin a v neděli jsme navštívili krásné pískovcové Kyjovské údolí, bohužel jsme na to neměli dost času kvůli obědu a odchodu na vlak domů. 

29.1. 2011 Výlet Bílinských sojek do Prahy

           V rámci biologické a mineralogické přípravy na soutěžní rok, která samozřejmě tvrdě probíhá během čtvrtečních schůzek, jsme se vypravili do Prahy, na první náš společný výlet v obnoveném složení oddílu. Spolu s Vedoucím a mladšími členy oddílu se s námi vypravila rovněž pětice již odrostlých sojek. V Praze jsme navštívili právě pořádanou amatérskou burzu minerálů a rovněž stálou trakci Mořský svět na výstavišti v Holešovicích. Cestovali jsme vlakem a několikrát též metrem a nakonec jsme se pošli i po Václaváku a na Staroměstské náměstí, kde jsme mohli pozorovat funkce orloje na staroměstské radnici.  Amatérská mineralogická burza, na které své minerály vystavovali i někteří členové naší společnosti a někteří dospělí šlenové tam také samostatně vyrazili na "čumendo" nám umožnila se s pozoruhodnými a krásnými minerály doslova polaskat, potěžkat si je obrace v ruce a vnímat  jejich zvláštnosti a krásu bezprostředně, nikoli přes muzejní vitrínu. Mnoha účastníkům se tam také zcela vyprázdnila peněženka, některým již u prvních několika stolů. Skoro každý si do své domácí sbírky něco přivezl. Mořský svět ty starší, kteří jej již navštívili sice nepřekvapil nějakými novinkami, nicméně stále se jedná o velmi dobrou možnost pozorovat, mořské ryby, želvy, korýše, měkkýše a láčkovce aniž bychom za nimi museli putovat někam do tropických moří a šnorchlovat. Během výletu se  kromě mimořádných příjemných zážitků nic mimořádného  nestalo a tak domů dorazilo všech 14 účastníků spokojených.  Někteří trochu podcenili oblečení a tak jim chvílemi byla zima, když jsme někde čekali, ale nikdo to snad nemocí neodnes.

  Sojky u sochy Sv. Václava

Národní kolo Indiánské stezky 11.9.2010  

           Dvě soutěžící hlídky a dvě druhá místa - to je výsledek  účasti Bílinských sojek na národním kole, kam postoupily naše dorostenky Maky a Lada z prvního  a  Honza a  Michal z druhého místa v krajském kole. Národní kolo proběhlo ve Stráži pod Ralskem v režii tamních Výrů, našich kamarádů a soupeřů zároveň.  Kromě samotného soutěžení v krásném lese plném komárů jsme si prohlédli i velkou část městečka a úžasné zázemí Pionýrské organizace v tomto městě. Vrcholem našeho výletu do Stráže byl podvečerní výšlap na horu a hrad Ralsko, krásný čedičový suk mezi pískovcovými skalami, odkud je úžasný výhled do kraje.

          Naše děvčata si vyměnila místo s druhými z krajského kola - Netopýrkami z Jablonce nad Nisou. Konečná časová ztráta na vítěze byla ale jen 16 sekund (z celkových více jak 2 hodin)!!! Taková těsná prohra bitvy o zlatou dovede naštvat, ale naše holky to braly v klidu a sportovně. Ve vědomostech a dovednostech byly lepší než vítězky. Podobně to bylo i u kluků, ale tam byl časový rozdíl několik minut. Kluci ale budou v kategorii mladších hochů soutěžit ještě další dva roky, takže můžeme očekávat, že zlatá je někdy příště nemine.  K úspěchu blahopřejeme.

   0

Medailisté národního kola Indiánské stezky na hradě Ralsko

Přírodovědně turistický oddíl "Bílinské Sojky" je následníkem přírodovědného kroužku založeného Bílinskou přírodovědnou společností v září 2003 při DDM Bílina. Činnost kroužku ve školním roce 2003/2004  byla zaměřena na poznávání přírody ve všech oborech a to formou jak činnosti v klubovně tak formou vycházek a exkursí nebo ekologicky orientovaných akcích, které jsou dokumentovány na našich stránkách.

      Členové  kroužku se po úspěšné účasti na soutěži "Zelená stezka - zlatý list" rozhodli pro změnu názvu a statusu na  oddíl "Bílinské sojky". Tento název (navrhla ho Káťa Trang) symbolizuje jednak obdiv ke krásnému českému ptákovi a divoké přírodě a  jednak účel oddílu - poznávat a chránit přírodu, tak jak to sojky dělají v lese, když varují svým křikem celý les před nezvanými návštěvníky. Sídlem oddílu je centrum environmentální výchovy Bořeň na Bílinském Gymnáziu. Vedoucím je Ing. Karel Mach Ph.D.. Se zajištěním některých náročnějších akcím pomáhá Ing. J. Täuber . Všichni členové kroužku jsou zároveň členy Bílinské přírodovědné společnosti, z čehož plyne povinnost placení členského příspěvku 50,- Kč ročně. Vzhledem k získávání různých sponzorských prostředků se zatím daří financovat běh oddílu i většinu nákladů na akce bez přispění rodičů dětí. Činnost dětí je pravidelně prezentována na stránkách Bílinského zpravodaje.         

       Činnost oddílu  je momentálně zaměřena na děti starší 8 let a mladší 15 let.  Centrum environmentální výchovy je situováno v suterénu Bílinského gymnázia a probíhá zde klubovní činnost. Klubovna je vybavena mimo jiné 15 akvárii a terárii, kde jsou za přispění dětí  chováni obojživelníci a ryby českého a evropského původu. Kromě klubovních akcí oddíl pravidelně vyráží do blízkého i vzdálenějšího okolí Bíliny (dokonce i do ciziny) na výpravy za minerály, zkamenělinami, pozorovat živou přírodu a také o přírodu pečovat. Pohyb v terénu  od dětí vyžaduje kromě dobré fyzické kondice  jisté vybavení v podobě pevné sportovní obuvi a někdy i holínek. Nezbytný je patřičně odolný oděv do přírody, pro vícedenní výpravy i lehký spacák, karimatka a solidní batoh . Od roku 2004/2005 jsou do činnosti zařazeny i získávání tábornických dovedností a prvky netradičních sportů (vodáctví, horolezectví, lukostřelba) - v zimě v tělocvičně v létě venku. Stali jsme se pravidelnými úspěšnými  účastníky soutěží Zelená stezka - zlaty list, Indiánská stezka a Biologické olympiády.

       Pravidelné schůzky oddílu:  podzim, zima   2010 -   

                                        čtvrtek - 15:00 -17:30 klubovna + tělocvična na gymnáziu nebo terén     

         sraz v klubovně v suterénu gymnázia.