"Bílinské sojky"

24.7.2009 - 28.7.2009 - putovní tábor Bílinských sojek 

Jak bylo na puťáku? 

Vyrazili jsme v pátek 24.července 2009 v 5:32 ráno z Bílinského nádraží v sestavě oba vedoucí, Maky, Lada, Trangy, Luboš, Jára, Martin, Viktor a Luky tedy ve čtyřstanovém provedení zatím v nejmenším počtu. Po dvojím přestupování pohodové jízdy vlakem jsme s patnáctitiminutovým zpožděním dorazili do Trutnova. Top se ukázalo osudným v tom smyslu, že nám ujel navazující autobus do Žacléře a další měl jet Bůh ví kdy. Vedoucí to věděli již během cesty, že to asi nestihneme, ale klukům to oznámili za všeobecné škodolibosti těch, kteří to již věděli déle (a užírali se představou 15 kilometrového pochodu již skoro hodinu) až před vlakovým nádražím. Nicméně všichni bez remcání nahodili bagáž na záda a valili jsme směrem do Žacléře po cestě bratří Čapků, značené příznačně zeleně. Bylo zataženo a nebo jsme šli lezem, takže cesta ubíhala s mnoha zastávkami celkem dobře. Dorazil nás až kopec"Střízlivák" na okraji Žacliku. Mnozí v tom viděli své poslední okamžiky a ploužili jsme se do něj jak šneci. Nicméně jsme ještě na náměstí stihli zajít s Trangy do drogerie nakoupit zapomenuté hygienické potřeby a pak už jsme se v pět odpoledne  jako velká voda vevalili k Matysovům na zahradu, kde nám bylo dáno k dispozici veškeré vybavení zahrady včetně napuštěného bazénu.  Stany stály za chvilku a už se někteří za všeobecného povyku koupali. Petra s Tomášem nás ještě v bazénu naučili dělat vír, asi půlku vody jsme vycákali ven, naštěstí se vše obešlo bez úrazu. Večer jsme ještě v horizontální poloze nechávali odpočívat nohy a záda a pak se dali do opékání buřtů, došlo i na táborový písničky při kytaře, na kterou hrála Petra a chvílemi taky vedoucí. Večer jsme se taky teprve seznámili s domácími pánem a paní Matysovými, kteří nám ten báječný pobyt u nich umožnili.

Sobota byla klasicky puťáková, po snídani zakoupené v místním  krámku jsme si do batůžků zabalili pláštěnky a jídlo na svačinu a vyrazili na prohlídku předválečné dělostřelecké pevnosti Stachelberg, úžasného díla českých obranných stratégů. Cestou se ale spustil takový liják, že nám totálně promokly boty a na další půlku dne jsme museli uplatňovat taktiku periodického ždímání ponožek, čímž se nám do oběda některým podařilo skoro usušit boty. Návštěva pevnosti byla úchvatná, sestupuje se tam mnoho pater do podzemí, kde se nachází systém chodeb s kasárnami, sklady munice a jinými zařízeními. perfektně se tady dá vysledovat technologii budování takových opevnění. Provozovatelům a zachráncům této pamětihodnosti patří náš dík a úcta k provedené práci. Dost nám taky stouplo naše České sebevědomí - je zřejmé, že dokážeme vymyslet a realizovat nebývalé věci když na to přijde. Cesta zpátky se nám trochu protáhla, cestou jsme česali maliny a oběd u Matysových na zahradě se nám protáhl s poledním klidem a čekáním na počasí až do pěti hodin večer. Nicméně i za těchto okolností vedoucí zavelel a vyrazili jsme  směr Rýchory, pře starý zanedbaný zámeček. Na Rýchorské boudě na nás zabručela místní paní, že už je po zavíračce, ale přece jen jsme ji umluvili alespoň k prodeji turistických známek. Návrat na zahradu se odehrál až v půl deváté nicméně ještě za světla, žaludky jsme zacpali krupicovou kaší.

Meděle byla dnem přesunu směrem do Teplic nad Metují. Ráno po snídani jsme sbalili stany, rozloučili se s hostiteli a vyraili na autobus, který nás dopravil do Trutnova. Z Trutnova nás potom motoráček dovezl do Teplic nad Metují, kde jsme se po dost dlouhém pochodu (vedoucí netrefil správnou výstupní stanici a o jednu jsme přejeli) utábořili v kempu Kamenec. Kemp to je celkem dobrý, dokonce tam mají kiosek, kuchyňku a také jídelnu, takže jsme skoro nepotřebovali plynové náplně, co jsme táhli sebou. Krámek byl taky jen pět minut od kempu. Hned odpoledne po improvizovaném obědě jsme vyrazili do teplických skal a prošli si základní okruh tohoto skalního města. Už docela unavené a bolavé nohy jsme se snažili zmátořit večeří ze špaget a dlouhým spánkem. Dopoledne nás opustil vedoucí Jaromír společně s Lukynem kvůli neodkladným služebním záležitostem.

         Vedoucí v pondělí ráno zase zavelel a celkem pohodově jsme po snídani a konečně vykoupání v teplé vodě vyrazili do Adršpašských skal přes Vlčí údolí. Po veselé projížďce pramicí na jezírku jsme si náladu z davů polských  turistů  napravili obědem v hospodě a tamtéž  oslavili Maky šestnácté narozeniny a pobavili se a účet herce Hanáka, který týden Adršpach navštívil. Odpoledne jsme se zase Vlčím údolím vrátili do Teplic. Regeneraci jsme ti nejodvážnější  nás provedli v neuvěřitelně studených vodách místního koupaliště (proč Teplice - spíš Studénka se to tam mělo jmenovat). K zábavě posloužila skokanská věž, ze které se někteří vrhali do chladných vod nádrže, občas to někdo odnesl parádním placákem (vedoucí a Jára). Pocit v těle ale byl po tom to zážitku hezkej, když se nán v tělech rozlilo teplo cestou do kempu. Večeře - polévka - byla doplněna nakoupenými limonádami a hranolky a následně jsme to všechno usadili okupováním obou pinčesových stolů.

          Úterý 28.7.2009 bylo již dnem odjezdu. Jeli jsme z téhož nádraží na které jsme do Teplic přijeli, takže nás čekala docela dlouhá cesta pěšky. To ale vedoucího neodradilo od toho,  aby nás ze stanů vytáhl již v 7:15 a abychom ještě nevyrazili na jednu z tras místních Jiráskových skal. Cestu pořád do kopce korunovaly hodinové hody na borůvkách, kterých se v těchto místech opravdu urodilo. Pršet začalo naštěstí až při cestě na nádraží, kterou jsme zvládli dobře a rychle. Stravu jsme ten den zvládli z ráno nakoupených zásob v sámošce o chlebu salámu, sýrech oplatkách a ovoci. Domu jsme po dvou přestupech dorazili všichni zdrávi a v dobré náladě.

Poznámka pro účastníky: nákup jídla nás vyšel na 295,- Kč na osobu!

13.6.2009-14.6.2009 - národní kolo Zelené stezky - Zlatého listu
   
Ráno 8.6. jsme v šestici soutěžících spolu s vedoucím vyrazili vlakem směr Morava, abychom se pokusili obhájit barvy našeho kraje v národním kole soutěže Zelená stezka - Zlatý list. Odjezd vypadal podivně, protože soutěžících byla jen polovina z potřebného množství. Ze starších nejel Jaromír (florbalový turnaj), Filip (hrozba špatných známek, maminka soutěž zakázala...), Honza (s rodiči a bráchou na dovolené u moře...). Družstvo starších zcela jasně jelo na soutěž s tím že o lepší umístění bojovat v takovém oslabení nemůže. Varianta 3+0 oproti požadovaným 3+3 ve dvou družinách prostě umožňuje získat jen polovinu bodů. Martin, Kuba a Viktor se ale hlavně těšili na nové zážitky a poznatky, které týden trvající národní kolo této soutěže přináší. Podobně to vypadalo i v družstvu mladších. Klárka, Michal a Honza rovněž teoreticky neměli šanci, ovšem rodiče Lukáše (bolavá noha) a Marcely se uvolili přivézt děti aspoň na dny vlastní soutěže, což už dohromady dávalo 3+2 s velkou nadějí na úspěch.
Cesta vlakem probíhala celkem v pohodě. Problémem se ukázalo závěrečných pěších 5 km, kdy se ukázalo, že naši nejmenší nejsou na pěší pochody s batohem plným věcí na týden (někteří na dva týdny díky přepečlivým maminkám) připraveni. Dvěstě metrů za poslední autobusovou zastávkou v Hrubšicích již měl Honza ztrátu sto metrů a bylo jasné, že všechno musí být jinak. Jeho batohu se chopil vedoucí, Michalova kufru (!) na střídačku starší kluci a o Klárčin vylehčený batoh se střídali Honza s Michalem. Klárka nesla Michalův batůžek se svačinou. Než bys asi 20-tisíckráte řekl švec (1,5 hodiny) proploužili jsme se krásným skalnatým údolím řeky Jihlavy a byli jsme upocení v táboře. Tam nám přidělili 3 chatky, dvě z nich jsme hned zabydleli. Večer jsme se zúčastnili s ostatními soutěžícími první rozřazovací hry do úterních exkursí. V táboře se tak hned rozjela soutěž o místní platidlo - víčka od pet lahví, které bylo možno na štábu soutěže získávat za různé výkony v neustále se vynořujících soutěžích a dobré počiny a následně je vyměňovat za zcela světské předměty od bonbonů po dalekohled. Již první noc jsme spali únavou jako dřeva a tak to bylo až dokonce soutěže.
V důsledku rozřazování jsme pak druhý den nastoupili ráno po snídani k půldenní exkursi do lesa na téma "Vše o lese", při které jsme začali za doprovodu pracovnice Lesů ČR poznávat nádhernou okolní přírodu a seznamovat se se svými soupeři. Odpoledne následovala exkurse s geologem Tomášem, při které jsme dvakrát vystoupili na hranu kaňonu řeky (v jednom případě na hrad Temlštýn) a zase sestoupili dolů a jednou dokonce museli řeku přebrodit. Před odpolední exkursí dokonce největší otužilci navštívili místní koupaliště. Večerní rozřazovací soutěž pro nás dopadla neslavně, protože jsme příliš pozdě pochopili smysl soutěže a nejsme zvyklí se orientovat ve velkých tlačenicích.
            Ve středu nás čekala první botanická exkurse, kterou vedl botanik Honza. Při téhle výpravě do lesa už to vypadalo na déšť a zažili jsme při tom cvičný poplach na nedaleké jaderné elektrárně, která je na dohled. Odpoledne nás slejvák zase chytil při exkursi "plazi a obojživelníci + ochrana přírody" s průvodkyní Agamou.Něktzeří z nás poprvé v životě viděli užovku podplamatou a mloka. Večer proběhla neveřejná obhajoba celoroční činnosti mladších družstev o jejímž průběhu bohužel nic nevíme, pouze to, že organizátorka Jana Stibralová,  na vedoucího po rozloučení s našimi třemi špunty ukázala vztyčený palec... a potom jsme opět pohořeli v rozřazovací soutěži, ale to nevadilo, protože na druhý den nás potkaly dvě velmi dobré exkurse. Dopolední s entomologem Danem, který nám ukázal spoustu drobné šestinohé a okřídlené drobotě o které jsme ani neměli páru a odpoledne nás opět pokropil déšť na závěr skvělé botanické exkurze s botanickým démonem Leošem. Při této exkursi vysloveně perlil Michal, ale také Marcela (přijela dopoledne s mamkou) které si Leoš chvílemi přibíral jako konzultanty. Dopoledne tatínek také dovezl Lukáše a bylo jasné, že jsme už všichni, kdo přijet mohli. Protože bylo zřejmé, že mladší ve složení Marcela + Klárka a Michal + Honza jsou velmi silní a Lukáš by už jejich bodování příliš nevylepšil, rozhodl vedoucí, aby Lukáš, přestože věkově patří do mladší kategorie, pomohl starším klukům a umožnil jim tak utvořit dvě družiny, kde je daleko větší šance získat v součtu více bodů. Lukáš tak nahradil svého staršího bráchu, který se soutěže nemohl zúčastnit. Starší tak měli do soutěže vyrazit ve dvojicích Martin + Kuba a Viktor + Lukáš.
         V pátek vypukla první vlastní soutěž a to u kategorie mladších. Vedoucímu už pomáhala dorazivší seniorka Jarka, takže straší kluci si dali dopoledne ještě jednu doplňkovou exkursi dendrologickou spolu s vedoucím, aby ještě v hodině dvanácté doplnili některé mezery. Po celé soutěžní dopoledne se střídaly přeháňky a soutěž se velmi protahovala, takže některé družiny byly na trase až 4 hodiny. První body (přes 3/4 možných), které přinesla dívčí dvojice naznačovaly velmi slibné výsledky a protože i hoši byli výborní, bylo zřejmé, že se jednalo o úspěšný den. Na výsledky jsme ale museli čekat až do soboty. Odpoledne nastoupili k veřejné obhajobě celoroční činnosti starší kluci. Bylo to dosti náročné, během 4 minut měli sdělit, co vše dělají během roku pro přírodu a pak ještě čelit otázkám poroty a obecenstva. Kluci byli připraveni celkem dobře, prezentaci provedli pomocí plakátů. Přednášel hlavně Martin. Otázky byly doopravdy dosti náročné a odpovědi na některé z nich prostě kluci nemohli znát. Během obhajob nás velmi naštvalo podrazácké jednání pozdějších vítězů "lidu medvědího potoka", kteří kladli ostatním účastníkům nesmyslné otázky s cílem obhajujícího zesměšnit před porotou. To prostě bylo nefér. Večerní víčková soutěž pro nás skončila jako obvykle dosti tristně. Noc byla velmi studená, ze spacáků nám koukaly jenom nosy a stejně nám byla zima, ale zase to přineslo krásné sobotní ráno, které se vyvinulo do slunečného teplého dne. 
Sobota byla dnem soutěže starších. Kluci byli na trati až 5 hodin díky frontám, které se na některých stanovištích vytvořily. Protože hoši skoro nic nevěnovali přípravě na soutěž (už půl roku nechodí na schůzky) a při exkursích nedávali zrovna dvakrát pozor, byl bodový zisk ve srovnání s mladšími kolegy dost slabý, někde kolem poloviny možných, takže to pro večerní vyhlašování výsledků nevěstilo nic dobrého. Zato bylo moc hezky a tak jsme skoro všichni odpoledne vlítli do bazénu, který se nám už zdaleka nezdál tak studený jako v úterý.
          Dlouho se táhnoucí vyhlašování výsledků přineslo velmi příjemné překvapení v podobě 6. místa našich mladších a celkem očekávaný v klidu přijatý debakl starších kluků. Poslední místo v kategorii starších taky musel někdo obsadit, co se dá dělat. Po rozebrání cen jsem šli do hajan a ráno v neděli 14.6.2009 již v půl páté starší kluci razantním způsobem probudili naše spící mimina. Dobalilo se, posnídalo a po hygieně vyrazilo k asi 2,5 km vzdálenému kamenolomu. Odtud nás autobus odvezl do Ivančic, pak motorák do Brna a odtud nás unášelo pohodlné Écéčko směrem na Ústí. Bohužel v Praze nás z pohodlných sedadel vystrnadil německý zájezd s místenkami a tak jsme to do Ústí museli přečkat v chodbičce. Závěr byl už zase v pohodě včetně radostného zástupu tatínků a maminek na nádraží.

Účastníci soutěže zasluhují pochvalu za odvahu, odolnost, výdrž při exkursích, zájem o věc a mladší ještě za naprosto skvělý výsledek. Odměnou jim je kromě soutěžních cen také nezapomenutelný zážitek.

30.5.2009 - Exkurse na důl Bílina a rekultivace radovesické výsypky. Nakonec jsme vyrazili ve dvaceti. Dospělí a děti zhruba ve stejném počtu. Prohlídli jsme si celý důlní provoz, těžbu uhlí  a skrývky přímo u velkorypadel, důsledky staré hlubinné těžby, navštívili  dvě  paleontologické lokality, odkud jsme si odvezli spoustu zkamenělin a prohlédli probíhající rekultivaci radovesické výsypky. Počasí nebylo zcela ideální, v noci pršelo, ale během exkurse jsme nezmokli. 

16.5.2009 - Krajské kolo Indiánské stezky v Jílovém u Děčína - dopadlo celkem podle očekávání i když se dá říci, že drobnosti nám zabránily být o dost lepšími. Mírně nás vyvedlo z míry velmi dobré umístění dětí z místního centra dětí z Jílového, kteří asi  využili místních podmínek a domácí pohody a možná i lepší informovanosti o některých otázkách. Dost nás odstřelily zdravovědní otázky na stanici tábornických dovedností, tady nás organizátor dostane skoro vždycky tím, jak se otázky mění a nikdo dopředu neví, co ho tam potká.

             Vítězství  Michala a Honzy v nejmladší chlapecké kategorii při první účasti je naprosto super i když při schopnostech obou kluků se dalo čekat a vedoucí jim před závodem vtloukal do hlavy, že od nich rozhodně vítězství očekává.  Třetí místo Klárky a Janičky  mezi nejmladšími děvčaty je taky nádherné, když si uvědomíme jejich první účast a fakt, že Klárka se s disciplínami této soutěže měla možnost seznámit pouze asi na třech schůzkách oddílu a pro Janičku to byla druhá příležitost se vůbec na činnosti oddílu podílet a uzle se učila teprve ve vlaku!  Třetí místo Lukyho a Michala v mladších chlapcích je moc dobré při lepším zvládnutí přechodu klády oštěpu na cíl mohli být hoši klidně druzí. Na domácí vítěze by ale asi tentokrát neměli, to by ještě někde museli ubrat 10 minut. Nevadí,  oba v této kategorii budou závodit i příště a určitě budou lepší a lepší. Honza s Martinem ve straších hoších  měli asi nejtěžší pozici, protože do v této kategorie postoupili poprvé. Souboj se staršími kluky byl tak trochu nad jejich síly i když je třeba říci, že se s tím popasovali na jedničku a čtvrté místo není žádná ostuda, naopak.  Stačila jim totiž jedna minuta k tomu, aby mohli být druzí!!! Když si uvědomíme ztrátu 5 minut na výše uvedené zdravovědě vychází nám druhé místo zcela jasně!! Masakr nevinných děťátek se odehrál v kategorii dorostu chlapců. Jaromír s Lubošem byli čtvrtí a Filip s Kubou osmí. Nutno ovšem říci, že zde hoši odvedli dobrý výkon a opět šlo o nerovný souboj se staršími účastníky - obě dvojice byly složeny vlastně z jednoho dorostence prvním rokem a jednoho staršího hocha. Vedoucí v tomto případě vsadil spíše strategicky na budoucnost a nechtěl obě dvojice trhat a přeskupovat, čímž jim takticky ale ztížil podmínky pro tento ročník. Podobně jako u Martina a Honzy  v kategorii starších hochů ale Jaromírovi a Lubošovi stačilo ještě někde urvat pouhé tři minuty a mohli být druzí - na druhém až čtvrtém místě to bylo opravdu jen o prsa. Za zmínku stojí například zadrhnutý zip u stanu, který třeba Jaromírovi zabral skoro jednu cennou minutu a vůbec pomalé stavění stanu a zbytečné pokoušení štěstí u střelby z praku, kde kluci ztratili čas zbytečným střílením - šest trestných minut mohli dostat i bez zbytečného pokoušení štěstí. Druhé místo ostřílených dorostenek Lady a Markéty je tak trochu  škoda, vyměnily si oproti loňsku umístění s Libereckými Výřicemi. Tahle kategorie a před tím kategorie starších děvčat  je už druhý rok jenom věcí souboje těchto dvojic a záleží na jejich momentální kondici. Ostatní družiny jsou o třídu horší. Tentokrát padl bohužel černý Petr na naší dvojici v podobě Markéty problémů s rýmou, což se odrazilo na o 10 minut horším běžeckém čase. To se pak těžko dohání. Nicméně holky jednoznačně zasluhují pochvalu. Nepochopitelná je akorát špatná muška při hodu oštěpem na cíl. Asi chybí trénink. Příští ročník je náš to je jasné....  národní kolo na podzim si vyzkouší naši nejmladší kluci Michal s Honzou a možná i Lada s Markétou, pokud se organizátor rozhodne pozvat i druhé v pořadí, což může nastat při nízké obsazenosti kategorie.

24 - 25.4.2009 - Krajské kolo Zelné stezky  - Zlatého listu - vyhráli jsme všechno co se dalo. Zejména nováčci - Marcela Dokulilová a Klára Francouzová se ukázali jako  vynikající znalci přírody - získaly jako družina zatím největší počet bodů, jaký jsme dali dohromady - v průměru ztratily méně než dva body na jednom stanovišti. Bohužel se nemohli zúčastnit některé další mladší sojky (Míša H., Honza B., a Vojta V.) škoda. Protože za nimi nezůstali příliš pozadu ani mazáci  Michal s Lukášem, tak naše mladší družstvo vyhrálo svou kategorii s neuvěřitelným náskokem. Starší kluci (Jaromír, Filip, Kuba, Viktor, Honza, Martin) po několikaměsíčním výpadku ve schůzkách naši frajeři přesvědčili vedoucího, že taky chtějí soutěžit a ukázali svoje nejlepší stránky - rovněž porazili všechny soupeře s výrazným náskokem. Takže Hoši a dívky jedem na národní kolo od 8. do 14. 6. bude te se muset hodně učit, abyste si neuřízli ostudu!!!!

20.4.2009 - procházka mladších na Hradiště a do Čistců - poznávání jarních květin a stromů.

17.4.2008 - operativní schůzka starších kluků - domluva na ZS ZL

13.4.2009 - procházka mladších na Kyselku - poznávání jarních květin a stromů, život ptáků.

30.3.2009 - schůzka mladších v klubovně, odpady, uzle, krmení živočichů a čištění jednoho akvárka.

23.3.2009 - Výlet do Háje s Pavlem Jarošem obhlídli jsme několik pastí na obojživelníky, viděli skokany hnědé a šíleně jsme promokli. popovídali jsme si o vejcích a vajíčkách.

16.3.2009 - Zahráli jsme si ptačí pexeso, foukaný fotbal, naučili další uzle.

10.3.2008 - schůzka starších -příprava na "indy" - střelba z luku, praku, topografie na výsluní, úklid klubovny, vyčištění jednoho akvárka

22.2.2009 - probrali jsme znovu naše plazy a pak se přemístili do Tělocvičny, kde jsme zbudovali lanovou lávku na které se pak nováčci učili pohybovat.

2.2.2009 - po probrání podstaty savců jsme se začali učit stromy podle listí a poznávali stavbu stromů.

26.1.2009 - Schůzka mladších začala opět minerály - probrali jsme si rudy a kovy, pak jsme přešli k hmyzožravcům, naučili se pár uzlů a skončili  tělocvičně, při fotbálku a dalších hrách.

12.1.2009 - Schůzka mladších začala minerály - probrali jsme si vápenec a křemen, pak jsme si řekli co je to mapa a letecký snímek, nakrmili želvy, na cvičili  tělocvičně, při fotbálku a dalších hrách.

9.1.2009 - Schůzka starších sojek se zabývala podstatou vápence a zkamenělinami obecně, skončili jsme po ptačím pexesu tentokrát již v pět.

19.12.2008 - Poslední schůzka starších sojek v roce 2008  se odehrála čistě v pracovním duchu  - bylo potřeba poklidit a vyčistit terárium želev a terária se šneky.

15.12.2008 - Na schůzce mladších sojek chyběla akorát Eliška. I tak nás na tělocvičnu bylo dost takže po výkladu o plazech  a opakování obojživelníků a po dalších nových uzlech jsme si zahráli fotbálek i několik her zaměřených na házení míčkem a trefování na cíl.

12.12.2008 - Starší členové oddílu začali schůzku z opakování   obojživelníků a v tělocvičně jsme pak rozhýbali těla při hadrákovém fotbálku, šplhu na čas , posilováním rukou a břicha na ribstolích. Nechyběla ani obligátní tenisáková vybika..

8.12.2008 - Mladší sojky začaly krmením našich zvířátek pokračovaly procvičováním českých plazů  a seznamováním s prvními minerály. V tělocvičně jsme pak protáhli naše těla při fotbálku a dalších hrách.

5.12.2008 - Místo schůzky starších jsme uskutečnili Mikulášskou besídku - setkání rodičů a  dětí při promítání zážitků z celého uplynulého roku a předávání cen v soutěži sojka školního roku 2007/2008. Rodičů tentokrát bylo méně než loni, zábava byla dobrá a ceny zaujaly každého z oceněných. Zúčastnili se Ti členové oddílu, kteří již na pravidelné schůzky nedocházejí.

1.12.2008 - Mladší sojky tentokrát bez Míši H. se zabývaly obojživelníky, hráli hry a učili se nové triky s provazem. Všichni jsme se také seznámili s novým členem oddílu Honzou Smržem - kamarádem Michala P.    

28.11.2008 - Starší sojky opět pouze bez Jaromíra nakrmily naše živočišstvo, koukly na minerály a zopákli si české ryby. 

21.11.2008 - Starší členové oddílu začali schůzku z opakování sopečných hornin a následně přešli na hlavní usazené horniny, stručně jsme si zopakovali také stavbu těla ryby  - na schůzce chyběl pouze Jaromír dohánějící školní resty.

14.11.2008 - Starší sojky čistili dvě akvária  a opakovali si stromy a ryby. Zvláštní opáčko spojené s novými informacemi  bylo věnováno sopečným horninám a jejich vzniku a významu ve světě, zejména horninám čedičové skupiny. 

10.11.2008 - S mladšími sojkami v plném počtu jsme si povídali o rybách (dvě jsme si také namalovali) učili se základní  uzle, hráli soutěže a hry.

7.11.2008 - Starší sojky opět v plném počtu osmi hochů zahájili fotbálkem na hřišti abychom to stihli za světla a v klubovně jsme se  tentokrát věnovali hlavně různému soutěžení, které začalo poznávačkou stromů přes vědomostní všeobecný test, přes ptačí pexeso a trhací soutěž.    

3.11.2008 - Na schůzce mladších sojek se poprvé objevil Michal Hejcman. Počet elévů se nám  tak navýšil na 5. Povídali jsme si o plazech, hlavně dinosaurech a vztahu dinosaurů a ptáků a zahráli si několik her na znalosti z přírody a šikovnost.

1.11.2008 - Se některé sojky a bývalé sojky zúčastnily výletu do Mnichova na mezinárodní prodejní výstavu minerálů a zkamnělin. byli to Katka, Maky, Lada , Andrea, Martin a Viktor a rovněž nový sojčák Michal Hejcman.  

31.10.2008 - Schůzka se nekonala - byly prázdniny 

27.10.2008 - Schůzka se nekonala - byly prázdniny 

24.10.2008 - Starší kluci během své zkrácené schůzky zkonzumovali pytlík bombónů a při tom jsme diskutovali o meteorologii. Zopákli jsme si druhy mraků, fronty, níže , výše a základní meteorologické měřící metody. Trhací soutěž vyhrál Honza v závěsu s Jaromírem a Lubošem. 

20.10.2008 - Schůzka mladších  sojek se týkala jenom nových členů - Elišky a Vojty, protože oba starší kluci byli ve stavu nemocných. Nakrmili jsme zvířátka, zahráli několik her a na naší ropuše si ukázali, jak žijí a a vypadají obojživelníci a několik se jich naučili poznávat. Ptačí pexeso vyhrála s náskokem Eliška.

17.10.2008 - Schůzka starších  sojek proběhla v klubovně - formou několika bodovaných testů (Dohromady za pořadí získali: Martin 6b, Luboš 5b, Jára 4b, Honza 2b)  jsme si zopakovali základní věci o obojživelnících plazech , měkkýších a korýších. Z toho jsme byli dost vyčerpaní a tak jsme zbytek schůzky strávili tenisákovým fotbalem na novém hřišti. Chyběl akorát omluvený Filip, za to se objevil jeden staronový člověk - Robert, který se během minulé ho roku věnoval jiným zábavám. Vítězem házení na koš se tentokráte stal vedoucí.

13.10.2008 - Z důvodu účasti na škole v přírodě nepřišel Michal, že nebude dále chodit ohlásil Vojta Vosáhlo a Lukáš byl nemocný, takže na schůzku přišel akorát Vojta Vlček, který ale přivedl svoji kamarádku Elišku, ze které se vyklubala prímová holka, která zná spoustu  zvířátek a nebojí se sáhnout na ropuchu!!! Seznámili jsme tedy Elišku s klubovnou, zahráli si ptačí pexeso a vyrazili na Kyselku, abychom se začali učit poznávat stromy, než z nich spadne veškeré listí. 

10.10.2008 - Tentokrát jsme vyrazili na Chlum - cílem bylo seznámit se na příkladu louky a lesa se slovem biodiverzita a porovnat oba biotopy na stráni tohoto vrchu. Sběrem rostlina živočichů jsme dospěli k velice zajímavým závěrům. Po návratu na gymnázium jsme ještě našli sílu i čas na to abychom si zahráli fotbálek a 

zaházeli si na koš.  Ze straších sojek nikdo nechyběl.

3.10.2008 - Celou schůzku jsme strávili výpravou do Čistců a pohádkového lesa. během cesty jsme začínali rozebírat termím biodiverzita, zahráli si pár her a hlavně jsme si opakovali poznávačku všeho, co jsme kolem sebe viděli. Na schůzce nikdo nechyběl.   

29.9.2008 - Schůzka mladších sojek proběhla formou výletu do Oseka na Salesiovu výšinu. Mezi křemencovými skálami jsme sledovali podzimní změny v přírodě, určovali nalezené houby a především nádherné mohutné stromy, které zde rostou. Pak jsme zajeli do Teplic pro krmení pro naše miláčky v klubovně - žížaly, červy, cvrčky a patentky. Na schůzce chyběl akorát nemocný Vojta Vosáhlo, ale poprvé nás navštívil nováček -Vojta Vlček, kterému jsme ukázali naší klubovnu, sklad a další věci související s naší činností.

26.9.2008 - Starší sojky navštívily Kyselku v plném počtu. zaměřili jsme se na rostlinstvo a procesy probíhající na podzim, jejich příčiny a podstatu a samozřejmě jsme si nezapomněli zopakovat určování stromů. Podle všeho z důvodu jiných akcí v pátek nebude na schůzky chodit David. 

22.9.2008 - Až na ten to den díky zaneprázdněnosti vedoucího připadla první schůzka na které byly určeny termíny hodiny schůzek a kluci byli rozděleni do skupiny starších a mladších - mezi straší se posunuli Martin a Honza. Pátek pro starší a pondělí pro mladší zůstal stejně jako loňský školní rok včetně hodin začátku a konce schůzek.  

Národní kolo indiánské stezky 2008 - Haluzická Hájovna u Jestřebí

ve dnech 12. a 13. září Přírodovědně turistický oddíl "Bílinské Sojky" měl svoje zástupce na národním kole Indiánské stezky. Lada s Andreou a Martin s Honzou si postup do národního kola vybojovali v regionálním kole , které proběhlo již na jaře v Krásné Lípě. Na místo jsme putovali 12.9 v pátek odpoledne autem, které řídil  vedoucí. Ubytování v desetilůžkovém pokoji bylo na tradiční úrovni, ale moc jsme se nevyspali, protože do místnosti neustále někdo přicházel, jak lidé dojížděli (poslední v jednu v noci). Do rána se udělala velká zima -teplota poklesla oproti minulým dnům o deset stupňů a ještě k tomu foukal silný vítr, takže jsme měli pro závod docela dobře nastavené chlazení. První vyběhly holky v kategorii dorostenek a kolem oběda kluci v kategorii mladších chlapců. Po návratu bylo jasné, co všechno se jim povedlo na trati pokazit. neobešlo se to ani bez přátelského hecování s konkurenčními Výry ze Stráže a Netopýry z Liberce, ale vyhlášení výsledků, které proběhlo již půl hodiny po ukončení soutěže, ukázalo soupeřům nelítostnou pravdu - jsme prostě jednoduše nejlepší. Obě družiny ve své kategorii porazily všechny ostatní. Je to tak už potřetí za sebou, kdy jsme se v této soutěži stali přeborníky naší země. Škoda, že tato soutěž nemá mezinárodní obdobu! Kromě cen byla odměnou vítězům ještě prémiová večeře v "mekáči".   

Přírodovědně turistický oddíl "Bílinské Sojky" je následníkem přírodovědného kroužku založeného Bílinskou přírodovědnou společností v září 2003 při DDM Bílina. Činnost kroužku ve školním roce 2003/2004  byla zaměřena na poznávání přírody ve všech oborech a to formou jak činnosti v klubovně tak formou vycházek a exkursí nebo ekologicky orientovaných akcích, které jsou dokumentovány na našich stránkách.

      Členové  kroužku se po úspěšné účasti na soutěži "Zelená stezka - zlatý list" rozhodli pro změnu názvu a statusu na  oddíl "Bílinské sojky". Tento název (navrhla ho Káťa Trang) symbolizuje jednak obdiv ke krásnému českému ptákovi a divoké přírodě a  jednak účel oddílu - poznávat a chránit přírodu, tak jak to sojky dělají v lese, když varují svým křikem celý les před nezvanými návštěvníky. Sídlem oddílu je centrum environmentální výchovy Bořeň na Bílinském Gymnáziu. Vedoucím je Ing. Karel Mach Ph.D.. Se zajištěním některých náročnějších akcím pomáhá Ing. J. Täuber . Všichni členové kroužku jsou zároveň členy Bílinské přírodovědné společnosti, z čehož plyne povinnost placení členského příspěvku 50,- Kč ročně. Vzhledem k získávání různých sponzorských prostředků se zatím daří financovat běh oddílu i většinu nákladů na akce bez přispění rodičů dětí. Činnost dětí je pravidelně prezentována na stránkách Bílinského zpravodaje.         

       Činnost oddílu  je momentálně zaměřena na děti starší 8 let a mladší 15 let.  Centrum environmentální výchovy je situováno v suterénu Bílinského gymnázia a probíhá zde klubovní činnost. Klubovna je vybavena mimo jiné 15 akvárii a terárii, kde jsou za přispění dětí  chováni obojživelníci a ryby českého a evropského původu. Kromě klubovních akcí oddíl pravidelně vyráží do blízkého i vzdálenějšího okolí Bíliny (dokonce i do ciziny) na výpravy za minerály, zkamenělinami, pozorovat živou přírodu a také o přírodu pečovat. Pohyb v terénu  od dětí vyžaduje kromě dobré fyzické kondice  jisté vybavení v podobě pevné sportovní obuvi a někdy i holínek. Nezbytný je patřičně odolný oděv do přírody, pro vícedenní výpravy i lehký spacák, karimatka a solidní batoh . Od roku 2004/2005 jsou do činnosti zařazeny i získávání tábornických dovedností a prvky netradičních sportů (vodáctví, horolezectví, lukostřelba) - v zimě v tělocvičně v létě venku. Stali jsme se pravidelnými úspěšnými  účastníky soutěží Zelená stezka - zlaty list, Indiánská stezka a Biologické olympiády.

       Pravidelné schůzky oddílu:  podzim  2008 -   

                                           pondělí - 15:00 -17:30 klubovna  nebo terén      - mladší      

                                           pátek -  15:00 -17:30 klubovna  nebo terén      - starší                                           

         sraz u vchodu zadní branou do dvora gymnázia.