"Bílinské sojky"

                    Putovní tábor Dolní Podyjí a Pálava 2008

17.7.2008 se nás nakonec i s vedoucími Jaromírem (Big brother) a hlavním vedoucím na nádraží v Bílině sešlo čtrnáct. To bylo úplně přesně do stanů, které máme k dispozici. Vedoucí se sice nemohl dopočítat, ale nakonec to bylo jedno jestli nás bylo čtrnáct nebo patnáct  - jízdenky vyšly nastejno. Z oddílu chyběli akorát Procházkovci, toho času u móře a Filip tamtéž. Vlak Excelsior, který měl směr Praha odjíždět v půl deváté večer  měl samozřejmě zpoždění, takže se jelo až před devátou. To nám nevadilo, v tomto roce jsme z Bílinského nádraží nevyrazili ani jednou včas. Nacpali jsme se do dvou kupátek a pádili směrem ku Praze, kam jsme dorazili před půlnocí a kde jsme byli nuceni vyčkat  hodinou  na  noční expres Galieo Galilei směr Břeclav. V tomto expresu se nám opět zdárně podařilo obsadit dvě sousední kupátka. Moc jsme toho v sedě nenaspali, jediný, kdo se snad vyspal byl Vojta, který si na své místo v kupé mohl lehce lehnout jak je malej. Příjezd do Břeclavi se tedy odehrál již další den tedy 18.7.2008 za ranního kuropění po čtvrté hodině. Po snídani od maminek a krátkém odpočinku v čekárně spojeném s uložením zavazadel jsme se vypravili na jih od Břeclavi shlédnout slavné archeologické naleziště Pohansko  - jedno z nejlépe prozkoumaných slovanských hradišť na Jižní Moravě. Šli jsme tam za šera a za slabého oparu - bylo to docela mystické, na ploše hradiště, kam nás dovedla naučná stezka, se procházeli čápi a zřejmě lovili ospalé žabky. Viděli jsme jak staré, tak úplně nové vykopávky.  V 7:30  po šesti kilometrech jsme byli zase na nádraží, vyzvedli si zavazadla a vyrazili do města učinit nezbytné nákupy (potraviny, turistické známky v Infocentru) a konečně zacílili do přírody. Příroda se nám  po krátkém bloudění v podobě cyklostezky vedoucí lužním lesem plným starých opuštěných ramen řeky Dyje otevřela dokořán na severním okraji města. Po nezbytném nastříkání repelenty různých značek jsme se tedy pohroužili do lesa a tak  se hroužili až do 3 hodin odpoledne. Výjimkou byla pouze obědová přestávka, během které vedoucí uvařili první puťákovou polévku, ke které každý slupl pořádný krajíc chleba. Váha na zádech byla velká, stezka tvrdá  a tak se často stavilo i když hlavní vedoucí se snažil nezkracovat chodivé úseky pod půl hodiny. Počasí bylo skoro optimální - ani vedro ani zima, bez deště.  Poněkud "ufuněným" se ukázal závěr cesty od Lednice do autokempu Apollo. To už do nás pralo sluníčko bez ochrany stromů. Před moderní lázeňskou budovou na kraji Lednice jsme zalehli do trávy, zuli boty s upocenými ponožkami a všichni bez rozdílu jsme po chvilce intenzivně doháněli nedospanou noc. Podívaná jak pro bohy... Následující 3 km do kempu po silnici patřily k těm nejhorším úsekům celého puťáku. Naštěstí to vyvážila přítomnost potravinového obchodu v kempu, slušné sociálky  a pohodlí stanů. Do večera už jsme ale nebyli schopni učinit více, než se povalovat ve stanech a kolem nich a hrát různé hry. Večeři - špagety vařily Lada s Andreou - docela se jim to povedlo a všichni s plnými břichy zalehli spokojeně ke spánku. Někdo spal někdo ne - v hospodě hrála dlouho do noci cimbálovka a potom ještě nějací trampíci.  Ráno  19.7.2008 jsme se nemohli moc povalovat - v půl desáté nám jel autobus do Lednice - tu cestu po rušné asfaltce už jsme znovu pěšky jít nechtěli. Po snídani složené ze šátečků a čaje jsme sbalili stany, zalepili první puchýře na nohou  a vyrazili.  Autobus nás pobral a vyhodil na náměstí v Lednici. Tam jsme znovu doplnili proviant - museli jsme nakoupit jídlo na celý víkend - a pak jsme přes informační centrum vyrazili  do Lednického zámeckého parku. Tam se hlavní vedoucí rozplýval nad neskutečnými unikáty mezi stromy a keři. Nás to sice moc nezaujalo, ale budiž, snad jsme si z toho něco zapamatovali. Vrcholem byla návštěva výstavy o Indonézii, kde jsme strávili více jak třičtvrtě hodiny, než nás vedoucí vyhnal, protože už byl čas vyrazit směrem k Novým Mlýnům. Zase jsme se pohroužili do lesního chladu nivy řeky Dyje. Někteří již měli krizi, takže jsme se roztrhli na dvě skupiny a k obědové zastávce ve 13:00 u vodní elektrárny na povodňové hrázi řeky jsme dorazili postupně. Cestou jsme našli první brouky roháče - to byl úžasný zážitek, většina z nás je dosud v přírodě neviděla. Po další polévce  a chlebu ve velmi příjemném prostředí v okolí elektrárny  nás čekal další zajímavý úsek cesty - povodňové hráze kolem koryta řeky Dyje  a široké ploché louky a lužní lesy mezi těmito valy. Nikde žádné auto jenom rybáři na břehu řeky. Bohužel řeka byla plná sinic, takže nám bylo zakázáno se v ní smočit. Do kempu Pálava v Nových Mlýnech jsme dorazili po čtvrté hodině odpolední, stany stály za chvilku a nanuky z místní hospody nás vzpružily natolik, že jsme měli náladu jak na karty tak na soutěž v páce a další tělocvičné aktivity vedené vedoucím Jaromírem (nakonec to odnesl pochroumanými zády). Hlavnímu vedoucímu se dále odlehčil původně 25 kilový batoh, když jsme k večeři zblajzli kolínka na tři způsoby a hry pokračovaly až do večerky. Se spaním to zase nebylo moc slavný  vzhledem k hlučným návštěvníkům kempu a hrací skříni v nedaleké hospodě. Ráno 20.7.2008 nás vedoucí zase neurvale vytáhli ze stanu a nahnali nás ke snídani  - chlebu s paštikou (klasika) a už se balilo a v devět zase vyráželo po hrázi dolní Novomlýnské nádrže  směr Dolní Věstonice. Cesta po rovině v optimálním oblačném počasí, zpestřená závody dračích lodí v Pavlově a česání špendlíků u cesty. Velmi příjemným završením tůry byl oběd v hospodě U Langrů na kraji Věstonic (kuřátko, kačenka, svíčková... Mňam). Ve čtvrt na tři už jsme se ubytovávali v místní škole předělané na turistickou ubytovnu do dvou pokojů - bývalých tříd. Následovala návštěva místní pověstné archeologické expozice  a pak zajímavá cesta po dělící hrázi mezi dolní a střední nádrži do obce Strachotín. Zajímavá byla především díky zastávce na kraji Strachotína v hostůdce, kde si všichni dali nějaké dobroučké nápoje (koktejly, limonády) a samozřejmě zmrzlinu. V půl páté už jsme zase byli v ubytovně a měli v nohou dalších 5 kiláků. Svačina  - chleba s marmeládou a následná házená improvizovaným balónem z ponožek hlavního vedoucího igelitové tašky  a náplasti z lékárničky  na místním hřišti  posunula čas večeře až na půl osmou.   Před odchodem na večeři jsme vysoko v koruně  ořešáku u hřiště našli kopací balon. Vedoucí pro něj s nasazením života vyšplhal očekávaje, že by to mohlo zachránit jeho ponožky, což bylo vysoce oceněno přihlížejícími.   K večeři jsme dorazili zbylý chleba každý se špalíkem vysočiny. Noc byla veselá, někteří chrápou, někteří mluví nebo skučí ze spaní a Vojta s Lukášem za hrozného hluku spadli s postele.  Ráno 21.7.2008 - v pondělí bylo časné - čekala nás nejdelší tůra puťáku - do Mikulova a zpět. Snídaně, rohlíky zakoupené spolu s máslem v místní sámošce Jednota, doopravdy bodly  a smály se na nás už ve čtvrt na osm.  Na trasu Dívčí hrady - Děvín - Sirotčí hrádek - Stolová hora - jeskyně na Turoldu a zpět jsme vyrazili za ranního chladu v 8 hodin. Po nočním dešti bylo velmi příjemně.  Počátek se jevil jako pomsta vedoucích - prudký kopec na Děvičky se zdál nepřekonatelný i bez báglů, které jsme nechali  na ubytovně. Přesto jsme těch deset kiláků nahoru a dolu po Pavlovských vrších na Turold  zvládli v solidním čase  a v jednu už jsme čekali napůl nasycení olejovkami s chlebem a máslem před jeskyní na průvodkyni. Jeskyně nic moc - vandalský lidi jí už vyrabovali v sedmdesátých letech minulého století. Na jediném místě s jakouž takouž  výzdobou Luboš neprozřetelně spustil alarm, který tuto výzdobu hlídal, kolem jeskyně je ale hezký geopark z obrovských balvanů různých moravských hornin. V okolí Turoldu jsme se zase setkali s broukem roháčem, což nám nahradilo zklamání z marného hledání kudlanek na louce pod Siročím hrádkem. Zpáteční cesta již nevedla tak úplně přes vrcholky kopců, takže to byla v podstatě pohodovka - jenže dalších 10 kiláků je 10 kiláků. Jaromírova výzva vyběhnout si ještě jednou od ubytovny na Děvičky  se nesetkala s velkým ohlasem a tak se nic takového již nekonalo a po večeři - báječné krupicové kaše z ranního mléka  - jsme se dali konečně do pořádného fotbalu. Naše řady rozšířili dva místní kluci a  byla sranda. Rozhodčí Martin nezvládal a tak byl několikrát málem zlinčován. Skončilo to 4:3 pro vítěze, když už na balón moc nebylo vidět. Po vykoupání všichni spali jako zařezaní až do rána 22.7.2008. Nikdo nespadl z postele, všem se asi zdálo, že nazítří už ta námaha skončí. Po drsném budíčku ve čtvrt na osm a snídani - vánočce s čajem, rozdělení proviantu na cestu a balení jsme opustili útulnou ubytovnu a autobusem vyrazili do Mikulova, odkud nás motoráček v 10 hodin odvezl do Břeclavi. Vlak (EC -Vindobona) kterým jsme měli jet až do Ústí  byl nacpaný  a měl už půl hodiny zpoždění. Naštěstí se během cesty do Brna nějakým záhadným způsobem uvolnila místa v jedničkovém vagónu a tak jsme zbytek cesty (sice s hodinovým zpožděním) prosvištěli trasu s pohodlím jako v letadle - až to byla nuda.  V Ústí nad Labem jsme nasedli na chebský rychlík   sice o hodinu později,  ale přece a spokojení,  zdraví.  Už dost hladoví jsme na Bílinském nádraží skočili do náručí maminek.

Na závěr ještě malá statistika nachozených kilometrů, kterou s pomocí programu na kilometráž zpracoval "Big brother" Jaromír

1. den 19,95 (z toho 13 v "plné polní")

2. den 11,15 (vše v "plné polní")

3. den 12,85 (z toho 8 v "plné polní")

4. den 21,3 s převýšením 360 m a celkem nastoupáno 887 m

celkem 65,25 km  Jaromír

Sojky jste skvělý !

No a na kolik nás vyšla strava - je potřeba přímo zaplatit vedoucímu :

16.6. 2008. Mladší sojky v klubovně musely na prázdniny vyčistit dvě akvárka a to zabralo tolik času, že už zbyl akorát na opáčko uzlů a hru v pexeso, kterou již tradičně vyhrál Luky .  

13.6. 2008. Poslední brigáda na Kostrlíku v tomto školním roce. Luboš, Kuba, Filip, Jára a Luky si zase mákli a za pomoci dospělých Radka Z, Martiny H. a Jirky V. A sekajícího vedoucího dorazili veškerou potřebnou práci. Vedoucí, který už tady byl popáté skákal radostí, že už je dílo dokonáno.  

11.6. 2008. Sešli jsme se opět u brány bývalé drůbežárny, abychom pokračovali v senoseči a uklízení trávy. Tentokrát nám (Luboš, Martin, Kuba, Filip, Jára). Výrazně vypomohla ještě Tereza Dvořáková a ke konci se objevili manželé Jarošovi s dětmi. Opět jsme s tím řádně hýbli.  

9.6. 2008. Sešli jsme se u brány bývalé drůbežárny v hojném počtu (Maky, Lada, Luboš, Martin, Procházkovci, Viktor, Jaromír), a to jak mladší tak starší a dokonce i nejstarší sojky, abychom  pořádně hýbli s uklízením sena na posečené části kopce Kostrlíku. Počasí bylo proměnlivé, mraky neustále hrozily bouřkou nebo deštěm. To se ale ukázalo jako velmi pozitivní. Motivovalo nás to k rychlé práci, abychom nezmokli a zároveň  mylo příjemné klima s občasným větříkem. Seno bylo pěkně proschlé, takže se dobře nosilo i hrabalo, a tak jsme při svém odchodu po páté hodině odpolední měli skoro vše sklizeno. Všechny zúčastněné Sojky tentokrát dostaly od vedoucího velkou pochvalu, protože se nikdo vysloveně neulejval a udělalo se fakt hodně práce. 

2.6. 2008. První červnová schůzka mladších sojek se vyznačovala velkou absencí - zase přišli jen 3 hoši. Byl z toho opět delší výlet autem opět do prostoru Braňan. Tentokrát nás čekal nevšední zážitek v podobě návštěvy průzkumné vrtné soupravy, kde se kluci mohli seznámit, s jedním ze způsobů geologického průzkumu. Mohli si prohlédnout vrtnou soupravu, vidět jak se vytahují vrtné tyče, jak vypadá jádrovka a vrtná korunka  a samozřejmě i vrtné jádro -vzorky hornin vytažené z vrtu. Po návštěvě vrtu jsme se ještě prošli do bývalého znělcového kamenolomu na Červeném vrchu nedaleko od Braňan.  Před výletem jsme ještě stihli vyměnit vodu v želvím teráriu. 

30.5. 2008. Filip, Kuba a Luboš s vedoucím vyrazili do naší oplocenky na vnitřní výsypce Dolu Bílina. Bylo potřeba po zimě ošetřit stromečky v arboretu třetihorních dřevin. Takže se pracovalo. Bylo potřeba stromky okopat, pohnojit, některé zalít a k některým zatlouct kolíky a je chránily před náporem větru nebo (u těch menších) před vyžínáním sekačkou. Stromečky nám většinou prospívají a počasí bylo ideální, takže jsme arboretum ke konci schůzky opouštěli velice spokojení. 

26.5. 2008. Mladší sojčáci, tentokrát pouze 3, většinu času strávili v klubovně - zahráli jsme si nové ornitologické pexeso a potom jsme vypouštěli již nepoužívané sudy ve sklepení. U toho jsme si dost mákli, protože jsme museli v kbelících postupně vynést 600 litrů vody. Byla u toho ale také docela sranda, protože ve sklepení nám nejde elektřina, takže jsme si museli vystačit pouze s jednou  svítilnou.

19.5. 2008. Čtyři mladší sojky, přišedší na kroužek si užily automobilového výletu - navštívili jsme kopec Hněvín v mostě se stejnojmenným hradem, kde jsme si povídali mnoho o trávách , které právě začínaly kvést a také o dolování uhlí a rekultivacích krajiny. Potom jsme zajeli do Braňan, kde jsme zhlédli propadlinu po historickém hlubinném dolování uhlí spojenou s průvalem kuřavky a nakonec jsme v nedalekém  Venušském mokřadu nalezli bahenku živorodou a masožravou rostlinu bublinatku. počasí přálo a tak to byl nádherný výlet.  

13.5. 2008. Jaromír, Luboš a Filip s vedoucím vyrazili na Bořeň. Šlo jednak o to se pořádně projít a také zjistit, jak se naše příroda od jarní změnila na letní. Bylo opravdu na co se dívat a co se přiučit.  Pozorovali jsme lovící mravkolvy  určovali kvetoucí byliny, seznámili se s místy, kde roste hvězdnice alpská a odpočinuli na příjemném vánku na vrcholu.    

19.5. 2008 se na schůzce sešli jen 4 kluci. Míša se po soutěži hodil marod, David stále v Řecku. Vedoucí tuto situaci využil a vzal kluky na automobilový výlet. 4 se vejdou do auta, tak proč nezajet mimo dosah chůze. Po nezdařilém pokusu navštívit mostecké muzeum (pondělí je přece zavírací den) jsme vyjeli na Hněvín s krásným rozhledem na České středohoří a Mosteckou pánev plnou dolů. Zopakovali jsme si místopis, pohovořili o dolování uhlí a naučili se poznávat některé trávy a objasnili si, co to vlastně tráva je. Pak jsme díky autu navštívili místo propadu tekutých písků v Braňanech v předpolí Dolu Bílina, kde jsme zírali do jámy hluboké 7 metrů, do které by se vešel celý dům. Na nedalekém venušském mokřadu jsme nalezli plže bahenku  a vzácnou masožravou vodní rostlinu bublinatku. Vyjasnili jsme si také rozdíl mezi Orobincem a rákosem.     

16.5. 2008 - 17.5. 2008 si čtyři naše  dvojice zasoutěžily v soutěži přírodovědné a tábornické všestrannosti - Indiánské stezce. Do Krásné Lípy jsme přijeli již tradičními vlakovými spoji již o den dříve. Na základně ČSOP Buk jsme noc přežili v jedné místnosti, kterou jsme zcela zaplnili. Po tradiční vánočkové snídani se rozjel závod - všichni naši borci startovali ve výhodné první třetině závodního pole. Počasí celkem přálo, nepršelo ani nebylo vedro, takže běhalo se dobře. První vyběhli Martin s Honzou, následovali Lukáš s Michalem, pak Lada a Andreou a náš tým zezadu jistili Filip s Kubou. Martin s Honzou byli úplně první v cíli, což signalizovalo, že běžecký čas tentokrát bude jejich silnou stránkou.  Bohužel to znamenalo čekat v cíli skoro dvě hodiny na to než ostatní odstartují. Lada se na stanovištích řádně naštvala, když jejich dvojice byla poškozena nepozornou rozhodčí na plazení. Projevilo se to při střelbě lukem, který natáhla tak mocně, že praskl. To způsobilo jisté komplikace pořadatelům a trochu to zpomalilo chod soutěže. Přes tuto nehodu a nespravedlnost ze strany rozhodčí další chod závodu byl OK a tato dvojice se nedala rozhodit. Lukáš s Míšou se rozhodli ukázat starším soupeřům, že s nimi musejí počítat. Upalovali jak o závod a málokde na úkolech nebo otázkách zaváhali. Filip s Kubou podávali standardní výkon, škoda té desítky minut na tábornických dovednostech. Přes to, že nám chyběla zraněná Marky, Jaromír (na florbalovém mistrovství) a Luboš (Řecko) - loňští mistři republiky a přes to, že nejmladší  a nejstarší dvojice musela postoupit do vyšší věkové kategorie jsme se nakonec opět ukázali v tom nejlepším světle. Andrea skvěle zastoupila Marky a holky coby novopečené dorostenky s převahou svou kategorii vyhrály.  Stejně tak dobří byli v kategorii mladších chlapců Martin s Honzou. Oba jsou účastníci a vítězové národního kola a tenhle fakt se prostě musel projevit. Ostatní soutěžící nechali daleko za sebou, tentokrát i běžecky, nejen znalostmi. Třetí místo našich nejmladších kluků, kteří poprvé závodili ve vyšší kategorii je úplná bomba - je jasné, že v příštích letech v této kategorii s "přehledem" nahradí Martina s Honzou, kteří postoupí do starších hochů. Je to o to úžasnější, že Michal měl tento rok startovat ještě v kategorii nejmladších hochů. Standardně dobrý výkon v první třetině startovního pole předvedli Filip s Kubou (6. místo v kategorii starších hochů). Nutno dodat, že v této kategorii bylo nejvíce startujících dvojic, takže i jejich umístění je velmi cenné. Po obědě jsme ještě vyrazili na krátký výlet do lesa a při tom jsme probírali průběh závodu.  I když domů jsme odjížděli ještě před vyhodnocením soutěže byli jsme plni dobrých pocitů. Ani jsme tudíž nenadávali vedoucímu, že jsme nejprve skoro běželi na vlak a pak se ukázalo, že ve stanici Krásná lípa - město dotyčný vlak nestaví. Projíždějícímu rychlíku jsme jen zklamaně zamávali a pak jsme museli hodinu čekat na další. Vedoucí ale  pohotově zhotovil ze sena, igelitky  a náplasti z lékárničky  balón "senák" a na nedaleké posekané loučce jsme se všichni zpotili při skoro hodinovém mači ve fotbale. Cesta zpět byla sice se dvěma přestupy, ale zato jsme se z Děčína do Ústí svezli vlakem EuroCity, kde má člověk pocity jako v letadle. Doma jsme byli v půl desáté večer.  

14.5.2008 ve středu je ještě k soustředění sešly Lada, Andy, Filip  a Kuba. Bylo třeba doladit stavbu stanu a střelbu lukem a prakem a házení oštěpem na cíl. První veselou zápletkou bylo to, že vedoucí zapomněl v klubovně do vozíku naložit stan, takže pro něj pak běžel zpátky z Výsluní a druhou veselostí, která naše snažení předčasně ukončila byla bouřka s prudkým deštěm, po které měla pánská část naší skupinky vodu doslova všude. Základní záměry vedoucího jsme ale stihli.   

12.5.2008  Mladší hoši opět cvičili na indiánskou stezku. tentokráte se ale vše odehrávalo v přírodě cestou na Kyselku a zpátky. Zaměřili jsme se zejména na poznávání bylin trav a stromů, odhad vzdálenosti, azimuty a uzle , kde jsme si zasoutěžili na čas. nejlepším uzlovačem se ukázal jednoznačně Honza se 6 body. 3,5 bodu získal Martin, 3 body Luky a 1,5 bodu Michal. Vojta se uzle teprve učí. David již byl v Řecku se školou. Zbyl čas i na hru v lázeňském altánu.  

5.5.2008  Mladší hoši za plné účasti cvičili na indiánskou stezku azimuty, uzle, poznávačku a nakonec si zahráli fotbálek s tenisákem na školním hřišti. Starší bohužel díky svátkům přišli o schůzku 1. i  8. května. 

28.4.2008  Mladší hoši vyrazili za krásného počasí na výsluní cvičit střelbu a stavění stanu. Lukostřelba  a vrh oštěpem na cíl je už pro všechny hračkou stejně jako stavba stanu v časovém limitu. Na rozdíl od minulého střílení šla i těm menším nejméně polovina střel na cíl. Co je zatím trochu problém je střelba prakem.   

21.4 a 25.4.2008  Mladší i starší kluci se na svých schůzkách začali připravovat na soutěž Indiánská stezka - na řadu přišlo opakování uzlů, orientace, mapových značek, poznávačky atd. Starší měli bohužel páteční schůzku silně zkrácenou, z důvodu opoždění vedoucího.   

  Zelená stezka - Zlatý list 18.- 20.4.2008. 

 Navzdory děsivému zpoždění vlaku rychlíku  jsme Bílinu opustili včas a motoráčkem malebným údolím řeky Bíliny jsme do Ústí dorazili právě včas, abychom dále mohli pokračovat plánovaným spojem. Nakonec se cesta ukázala příjemnější, než jak to bývá v rychlících a na nádraží jsme nemuseli tolik čekat. Bohužel již v Bílině bylo jasné, že  nám bude jeden  soutěžící chybět a to nejmladší Vojta - jeho nepřítomnost kvůli nemoci oslabila Martinovu trojku. Cesta Ústí - Děčín a dále do Krásné Lípy uběhla již podle plánu a tak jsme do základny Krásný Buk dorazili sice skoro poslední, ale včas. Ubytování v jedné velké místnosti většinou na molitanech na zemi ušlo, i když první noc nám některým bylo trochu zima. Někteří uvítali i ohřáté párky na uvítanou z rukou "Přátelé a kamarádi" Honzy Eichlera. Po noci s dlouhým usínáním a snídani složené z tradiční vánočky a kakaa jsme vyrazili na soutěž do velmi nepříjemného počasí  - pršelo a foukal studený vítr. Se zimou a otázkami na zkrácené trati (vedla tentokráte pouze po nedalekém arboretu)  jsme se nakonec celkem vyrovnali a po rajské omáčce a nudlové polévce řada z nás zalehla do  spacáku a vydržela tam dalších několik hodin. To se netýkalo kluků, kteří odhalili kouzlo stolního fotbalu a využili k jeho hraní každou chvilku až do vyhlášení výsledků, které proběhlo chvíli před večeří. Výsledky již začínají nudit - Výři nás zase porazili, i když u nich proběhla velká generační výměna - na  místě vedoucích  tentokrát přijeli starší kluci a holky. No nic, kdo se nejvíce naučí, může také pak vítězit. Za námi na druhém místě ve starších obrovská v mladších nevelká mezera  a pak následovala ostatní družstva. Starší Výři a naše družstvo utekly ostatním skutečně o velký kus, je to úplně jiná třída. V mladších bylo těsněji, klukům doslova dýchali na záda skaláci z Tisé a druhé družstvo Výrů ze Stráže. Škoda, pro Maky, Ladu a Luboše to byla poslední příležitost, jak se dostat do národního kola - příští kolo již mohou pomáhat jedině na stanovištích. Každé hlídce chybělo 10 bodů na vítěze. Třeba dodat, že to ale byla prohra velmi čestná. Mladší kluky je třeba pochválit, neboť od loňska se zlepšili - postoupili ze třetího místa na druhé a to je fakt dobrý.  Druhá noc již byla klidnější a umožnila nám odpočinout si po náročném dni. Neděli jsme již strávili pouze cestou domů, s tím, že jsme neodolali návštěvě  nově vybudovaného informačního centra  na náměstí v Krásné Lípě. Návštěvu tohoto centra spojenou s muzeem můžeme každému, kdo se chce o Národním parku České Švýcarsko něco dozvědět a ještě se trochu pobavit. Domů jsme vlakem dorazili po půl druhé v neděli 20.4.2008.      

14.4 2008  Mladší kluci absolvovali poslední nalévačku na soutěž ZS-ZL. Starší již termín schůzky strávili na cestě do Krásné Lípy.

7.4. a 11.4 2008  V dubnu jsme již znali termín našich oblíbených soutěží - první - Zelená stezka zlatý list  měla být již 19.4. a tak nezbylo , než začít tvrdě dolaďovat formu, rozdělit si úkoly a dovyjasnit si , co jasné nebylo. Proto jsme na obou schůzkách s mladšími i staršími kluky  trávili čas v klubovně vysvětlováním věcí zapomenutých a neznámých. Našla se i příležitost pečovat o naše zvířátka a dát si pár poznávacích soutěží na body. Největšími hvězdami na poznávání jsou Martin, Luboš a Jára.

 31.3. 2008  Pěkné počasí si řeklo o výpravu s mladšími hochy do přírody. Prošli jsme Hradiště  a Bezovku a při tom se věnovali především rostlinám a to jak stromům, tak bylinám, které začaly v lese kvést. Nezapomněli jsme pozorovat ptactvo a jiné živočichy, takže pokud hoši zrovna nehráli na vojáky, mohli spatřit sojku, sýkorky, strakapouda nebo brhlíka, či dokonce veverku.   

28.3. 2008  Straší hoši na našem tréninkovém hřišti na výsluní trénovali střelbu Lukem prakem a hod oštěpem na cíl. zastříleli si parádně, protože byli na schůzce jenom tři (Luboš, Filip a Viktor). Takže si to mohl zkusit i vedoucí. a byla možnost zkusit i nový velký dospělácký luk. 

21.3. 2008  Jak po epidemii - inu byly prázdniny - s Járou a Filipem jsme si vyzkoušeli poznávačku s novými kartičkami  a nakrmili živočichy v klubovně.

17.3. 2008  S mladšími jsme pokračovali ve stříhání a lepení  obrázků živočichů a rostlin na poznávací kartičky.

14.3. 2008  S Járou a Lubošem jsme zůstali v klubovně a stříhali lepili desítky obrázků živočichů a rostlin na poznávací kartičky.

10.3. 2008  Již podruhé jsme vyrazili s mladšími sojkami (na schůzce byli všichni) na Výsluní a bychom potrénovali střelecké disciplíny na Indiánskou stezku. Po dofouknutí kol byl pojízdný náš příruční vozík, o který se hoši dlouho přeli. Nakonec spor vyhrál Martin takže tu dřinu s těžkým terčem potom na výsluní absolvoval on (již nikdy prý nebude vozík chtít táhnout). Vytáhli jsme všechny tři luky, praky  a oštěpy takže vše probíhalo rychle vyměňováním stanovišť mezi třemi skupinami hochů. Nejlepším střelcem je už tradičně Honza. Po návratu do klubovny jsme ještě stihli poznávací test na živočichy, který vyhrál David v závěsu s Honzou a Martinem. 

8.3. 2008  Konečně jsme letos vyrazili na výlet. Vlakem jsme se vypravili do České Lípy, abychom zde navštívili mineralogickou prodejní výstavu, prohlédli si úplně nový geopark na dvoře střední odborné školy, kde nás místní studenti poučili o horninách řady druhů, navštívili místní perfektní  muzeum a poslechli si zajímavou přednášku o fauně Českolipska  a speciální přednášku o vzácných druzích vážek, které zde žijí. Protože jsme museli přejít napříč celé město, seznámili jsme se alespoň z venku  i s místními pamětihodnostmi. Účast bohužel byla docela slabá, protože někteří vyrazili na prázdniny, pomohly nám ale holky, které již na schůzky nechodí - Lada, Maky a Katka, takže nás nakonec i s vedoucím jelo 10 a byla docela sranda. Akce nám zabrala celý den, vrátili jsme se až po půl sedmé večer.  

25.2. 2008  první letošní schůzka venku začala přesunem na Výsluní, kde jsme po dvojicích absolvovali  střelbu prakem, vrh oštěpem  na cíl, stavbu stanu a cvičení práce s buzolou. Zpestřením byl zásah hasičů na nedaleké nelegální skládce  a následný výslech vedoucího policistou. V klubovně jsme si pak popovídali o českých hlodavcích a zopakovali si přímo na mapě mapové značky  a na závěr několik uzlů. 

22.2. 2008  Schůzka starších začala  poznávačkou podle minule vyrobených kartiček následovalo  čištění  želvího terárka  a povídání o křemíku - důležitém prvku zemské kůry. V tělocvičně jsme po zahřívacím fotbálku  zkusili jak dlouho vydržíme ve shybu na hrazdě a vítěz soutěže získal 2 body do soutěže sojka roku.

18.2. 2008  Mladší sojky si v tělocvičně zopakovali a ti nejmladší se seznámili s lanovou lávkou, kromě prostého přelezení lávky jsme vyzkoušely přelézání ve dvou (proti sobě) a přelézání na čas. v obou disciplínách někteří získali pěknou řádku bodů. V klubovně následoval test znalostí z obojživelníků a povídání o nich, opakování některých mapových značek a uzlů. 

15.2. 2008  Starší  sojky si v tělocvičně vyzkoušeli náročné horolezecké cviky, když na stěně s ribstolemi pomocí nálepek dostali vymezené body, kterých se mohou dotýkat a museli celou stěnu přetraverzovat. V klubovně jsme veškerý čas věnovali výrobě kartiček s obrázky rostlin a živočichů stříhalo se lepilo se a kecalo. čas ubehl nečekaně rychle.

11.2. 2008  Mladší sojky strávily většinu času v tělocvičně, fotbálkem, podlézáním laviček na švédských bednách a tenisákovou vybikou, v klubovně jsme si zopakovali několik uzlů a mapových značek.

8.2. 2008  Schůzka starších byla poznamenána předčasným ukončením z důvodu odvolání vedoucího domů, nicméně jsme stihli test z obojživelníků i plazů a kartičkovou poznávačku s přírodovědným pexesem. 

4.2 2008  Schůzka starších odpadla kvůli prázdninám a tak se poprvé v únoru sešli mladší hoši - v plném obsazení 7 kluků. Po tradiční tělocvičně, kde jsme po rozehřátí fotbálkem posilovali břicho a paže (opičí dráha - vyhrál Luky druhý byl Martin) a zkoušeli šplhat o tyči, jsme si dali testík na ryby (vyhrál Luky druhý byl Honza)  a měkkýše (vyhrál Martin a druhý byl Honza). Oba testy jsme si pak opravili. Po té jsme rozebrali zbylé krystaly modré skalice, které jsme vypěstovali a to bylo vše, co jsme stihli.  

28.1 2008  Mladší sojky v kompletním složení (7!) si již mohly zahrát fotbálek bez vedoucího, následující překonávání vzdálenosti mezi dvěma švédskými bednami skokem  všem ukázalo, že po překonání strachu dokážou skokem zdolat zdánlivě nemožnou vzdálenost nad prohlubní. Kromě nejmenších  všichni přeskočili dvoumetrovou díru jako nic i když tomu ze začátku nevěřili. Protože účast na předchozích schůzkách nebyla nic moc, znovu jsme si zopakovali měkkýše a složili si každý jedno zvířecí puzzle, kde mnozí získali i body do soutěže (Martin - 2, Luky-1, Vojta s Michalem H. 1, David 1).  

25.1 2008  Starší sojky se tentokrát objevily pouze tři - Jaromír, Filip a Viktor. Naposled jsme si zopakovali české měkkýše a probrali si mineralogii sulfidů. Řeč byla i o složení zemské kůry, kyslíku a složení planet sluneční soustavy. V tělocvičně jsme mimo fotbálku cvičili přeskok švédské bedny.   

21.1 2008  Mladší sojky se na své schůzce  seznámily s novým členem - Michalem Hlavsou, kamarádem Vojty Vosáhla. Začali jsme v tělocvičně fotbálkem a dalšími hrami. Na čas jsme si dali malou opičí dráhu, kterou vyhrál Luky a druhý byl Vojta ) klubovně jsme pak probírali měkkýše a něco málo z mineralogie. 

18.1 2008  Schůzka starších kluků se odehrála v klubovně a tělocvičně. V klubovně jsme nakrmili štiku, přendali některé rybky do nového akvária a debatovali o prvku síře (již podruhé) a znovu si zopakovali minerály ze skupiny sulfidů. Dopodrobna jsme také probrali měkkýše na příkladě živých i neživých exponátů. V tělocvičně jsme se podobně jako mladší soustředili na plazení, ale také na posilování a nechyběl ani fotbálek na zahřátí. Jaromír skutečně natrénoval a dokázal udělat 5 shybů a 20 kliků, čímž získal cenných 5 bodů do soutěže. 

14.1 2008  Nekončící čištění a příprava dalších akvárek pokračovala i na schůzce mladších kluků. Stále ještě máme ve sklepení  ryby, které nemají vzduchování a ni světlo a je třeba je přesunout. V nově připravených akvárkách se už zabydlely štika, lín, a slunečnice. Zejména pro nováčka Vojtu mělo velký význam opakování uzlů, povídali jsme si i o hornihách a mnoho času jsme věnovali měkkýšům obecně a českým zástupcům těchto živočichů zvláště. V tělocvičně jsme se soustředili na nácvik plazení, které některé z nás během indiánských stezek strašlivě zdržuje, nebo tam nabíráme trestné body. 

11.1 2008  Starší připravili další akvárium pro transfer ze sklepení a zabývali se prvkem sírou, jejím využitím a v návaznosti na tom i minerály síry v přírodě. Naučili se poznat pyrit, chalkopyrit, galenit a sfalerit. Při opakování ryb jsme zjistili, že přes veškerou snahu nám toho v mozkových závitech moc nezůstalo. Tělocvična nám trochu spravila náladu. Vedoucím vyhlášenou soutěž o body za 20 kliků a 5 shybů má však zatím naději po nějakém tréninku splnit akorát  Jaromír. Ani ostatní by se však neměli vzdávat a měli by trénovat. Když kluk ve 13 letech neudělá ani 10 kliků je to prostě ostuda. Poněkud lépe nám šlo trefování tenisákem  na cíl, vtom se opravdu zdokonalujeme a vrh oštěpem na cíl v indiánské stezce bude v tomto roce určitě naší parádní disciplínou. 

7.1 2008  Mladší kluci pokračovali v odstraňování kalamity ve sklepení  přesunem některých  rybek do nových akvárií v klubovně a přípravou dalších akvárií. Bohužel na to byli pouze dva spolu s vedoucím. Zbyl i čas na fotbálek na tři branky, který vyhrál vedoucí. Prémiově jsme zakončili poznávačkou ryb. 

4.1 2008  první schůzku v roce 2008 měli starší kluci. V tělocvičně jsme si opět zaposilovali a zkusili si šplh na čas. na rozdíl od minulého roku už všichni na tyči vyšplhali až nahoru. To je dobrá zpráva. Vzhledem ke kalamitě, která postihla naše sklepení jsme museli urychleně připravit další akvária v klubovně na přesunutí ryb ze sklepení. To nám zabralo celý zbytek schůzky. 

17.12 2007  poslední schůzka mladších kluků bohužel proběhla bez tělocvičny o to více času bylo na doprobrání a vyzkoušení poznávačky ryb, péči o naše zvířátka, povídání o minerálech a také na zopakování několika základních uzlů.   

10.12 2007  Starší  kluci v klubovně čistili jedno akvárium, a následoval výklad o rybách žijících v českých vodách spojený s dotěrnými otázkami vedoucího na toto téma. V Tělocvičně jsme si tentokrát kromě věžného rozehřátí fotbálkem dali také nějaké posilovačky. 

10.12 2007  Mladší kluci v klubovně vyčistili jedno akvárium, zkusili si na nečisto testík ze znalosti ryb a povídali si o vápencových ulitách měkkýšů. V tělocvičně jsme měli málo času a tak jsme si zahráli pouze hadrákový fotbal a honičku s tenisáky. 

3.12 - 6.12 2007 Schůzky proběhly jak u starších, tak u mladších kluků v klubovně, kde jsme se zabývali převážně rybami, stavbou jejich těla a poznáváním druhů. Starší kluci si mimo jiné povídali o kostře obratlovců, jejích funkcích a vlastnostech. Následovala tělocvična s hraním různých her.  Nejmladším členem oddílu se stal Vojta Vosáhlo.

30.11.2007 jsme si udělali společné sezení rodičů a sojek všech věkových kategorií spojené s vyhodnocením minulého roku a promítáním filmů natočených během naší letošní činnosti. 

12.11 - 26.11 2007 Proběhly tři schůzky mladších kluků a dvě schůzky starších s celkem jasným průběhem - v klubovně jsme se zabývali roztoky, rozpouštěním a krystalizací a poznáváním stromů podle listí.  V tělocvičně jsme hráli různé hry a opět se zasvěcovali do základů horolezectví. 

5.11.2007 Mladší kluci (pouze ve dvou) spolu s vedoucím absolvovali výpravu na větrák, kde se věnovali hlavně poznávání stromů a keřů. 

3.11.2007 Společné expedice s dospělými členy společnosti na Mineralogickou výstavu do Mnichova se zúčastnilo 7 sojek (Katka, Maky, Lada, Martin, Kuba,  Luboš a Víťa). Již tradičně ze zdravotních důvodů vypadla Andrea, která se jinak moc těšila a Jaromír s Lukášem (nemají pasy). Zklamáním byla neúčast Honzy a Michala, kteří téměř do posledních dní tvrdili, že pojedou ale nakonec je přemohla lenost a z účasti se nechlapsky vykroutili. Všichni, kdo se zúčastnili byli opět spokojeni a celý den dokázali procházet mezi výstavními plochami s minerály a zkamenělinami a každý si obohatil svou sbírku .  

2.11.2007 Starší kluci v pátek  spolu s vedoucím provedli poslední úklid trávy a roští na Kostrlíku v prostoru východního svahu.

29.10.2007 Mladší kluci se díky nepřítomnosti Procházkovců sešli pouze ve dvou - Martin a Lukáš. Vyrazili jsme na Kyselku, zopakovat si znalosti o stromech  - oba kluci se ukázali jako znalci, když dokázali rozpoznat již 10 - 15 druhů a to některé i podle plodů nebo kůry. Nakonec jsme ještě v klubovně vyčistili jedno akvárko.    

19.10.2007 Starší kluci v pátek  díky deštivému počasí zakufrovali v klubovně, kde vyměnili substrát  oblovkám a zbytek času se věnovali přírodním síranům a chemickým reakcím se sírany souvisejícím. Vrcholem bylo sledování růstu krystalů sádrovce pod mikroskopem. 

15.10.2007 Schůzka mladších kluků se odehrála na výsluní zcela ve znamení lukostřelby, bylo hezky a tak  jsme si zatrénovali výtečně. Martin a Honza již mají vypracovaný styl a dostatečnou sílu na to, aby se celkem v pohodě trefili do terče, Luky s Míšou ještě musí trochu vyrůst, aby jejich šípy měly patřičnou razanci ale i tady je vidět pokrok. Deseticentimetrový střed terče trefili Honza, Luky a Míša. Ve střelbě na rychlost nejvíce bodů získal Honza hned za ním se umístil Martin.  

1.10.2007 + 12.10 2007 na schůzku , zdá se přišli všichni 4 kluci. Jak se zdá, Táda se chozením unavil a u sojek tak skončil a David má v pondělí tréninky hokeje, který je asi přednější. Vypravili jsme se do zámecké zahrady a údolí Bezovky poznávat stromy a houby. Naučili jsme se poznávat 12 druhů stromů. Pro tyto účely je vybraný terén opravdu výtečný, stromy jsou zde velmi velké, ale stejně tak najdete i malý semenáček. Díky vlhkému počasí houby opravdu prosperují a na plodnice různých druhů jsme naráželi na každém rohu a pařezu. Čas zbyl i na krátkou bojovku. Stejně tak starší kluci navštívili Hradiště a Bezovku s cílem především si zopakovat stromy a houby. 

24.9.2007 na schůzku přišli pouze bratři Procházkové. To se opět hodilo na malý automobilový výlet. Vyrazili jsme na Želenický vrch, probádat tamní les a skály. Výlet se nakonec zvrhl na intenzivní houbaření - svahy kopce byly posety různými druhy hub, které jsme určovali podle atlasu. Na úpatí kopce jsme se seznámili s poměrně vzácným dubem pýřitým neboli šípákem.  

21.9.2007 proběhla schůzka starších kluků, tentokráte v podobě výletu na Salesiovu výšinu na úpatí krušných hor nedaleko Oseka. Protože na schůzku přišli jen 4, lehce jsme se tam dopravili autem. Mezi rozsáhlým seskupením obrovských křemencových balvanů třetihorního stáří jsme hledali pozůstatky třetihorního života a osvěžovali si znalosti toho současného. Bukový les v sousedství dubo-habrového  byl plný hub a dokonce jsme zde chytili jednoho exempláře skokana hnědého.

17.9.2007 schůzka mladších kluků proběhla většinou na Kyselce v lázeňském parku. Vedoucí tam hochy zasvěcoval do tajů dendrologie - vědy o stromech. Naučili se poznávat řadu stromů, zaujal je i parčíkový bazének s pulci, žabkami a  larvami vážek. nechyběla ani tradiční bojovka. V klubovně pak nastalo vysvětlování základních geologických pojmů. 

14.9 - 16.9.2007  nový školní rok jsme začali báječně - národní kolo indiánské stezky 2007 vyhrála všechna naše družstva. Vše začalo v pátek odpoledne slavným odjezdem půlky našeho oddílu. Do aut se za doprovodu některých maminek nasedalo u paneláku, kde bydlí  vedoucí. Ten před tím zajel pro Ladu do Křemýže a když dorazilo druhé auto s velkým Jaromírem, všichni jsme nasedli a jelo se. Pohodová cesta za pěkného počasí nám byla krácena občasnými poznámkami typu - hle zámek..., co je to tamhle za ptáka?... atd. Před setměním jsme dorazili na místo do Zlatého údolí nedaleko Drhlen v Českém ráji. Tábořiště vypadalo jako klícka, už tam povykovali naši soupeři. Rychle jsme byli ubytováni v mikroskopických chatičkách pro 4 obyvatele a už nás vedoucí hnali na přilehlou louku, abychom doladili uzlování s sehráli se při stavbě stanu. Stavba stanu nám moc nešla, někteří ne a ne se dostat do limitu a tak vedoucí Jaromír soptil a pěnil jak nahřátý papiňák. Pak jsme museli rychle naklusat na večeři - u ohniště by mohlo dojít dřevo a naše buřty by mohly zůstat studené. Ke spánku jsme se uložili v deset v obavách, abychom si stačili během noci zadýchat studené chatičky. Naše řeči o sociálních podmínkách jako  v "koncentráku" nám  vedoucí vyložil tak, že alespoň dobře "zkoncentrujeme"  na zítřejší závod.   První noc proběhla ve znamení zvykání si na úzké a krátké postýlky a chrápání spolubydlících. Moc jsme se tedy nevyspali, ale v noci bylo venku relativně teplo, takže zima nás ve spacácích netrápila. Ráno 15.9.2007 nás vedoucí vytáhl ze spacáků už v sedm hodin. S pytlíky pod očima jsme se dotrousili na snídani (Vánočka + kakao) a pak už nás kromě hygieny čekala jen startovní horečka. Během čekání na závod jsme mírně prochladli - závod byl zahájen s hodinovým zpožděním a družstva byla na trasu pouštěna s dvouminutovými intervaly. Sílu nám během čekání dodával hlavně vedoucí Jaromír, který se nám snažil vtloukat do hlavy poslední moudra. Hlavní vedoucí odešel s p. Eichlerem, ředitelem závodu a kuchařem v jedné osobě na trasu, aby nás mohl legálně pozorovat při soutěži. Trasa vedla pěkným písečným  lesem se spoustou hub i houbařů a otázky nebyly moc těžké, dařilo se nám (některým) i při střílení a skoro všichni jsme zapomněli na strategické rady udělené před závodem.  Hlavně se ukázalo, že naše fyzička po prázdninách je hluboko pod normálem, takže náš běh připomínal spíše ploužení (jak poznamenal vedoucí). Po doběhu jsme obdrželi obligátní oplatku a pitíčko a už se čekalo na oběd. Rajskou se sekanou jsme zbodli ve dvou vlnách (bylo málo talířů) a po krátkém poledním klidu nás vedoucí vyhnal na túru na blízký hrad Valečov. I když to nebylo dál jak 5 km, museli jsme několikrát zastavit k odpočinku. Nejvíce nás zaujala zastávka na malém dětském hřišti v Branžeži. Hrad stál za to - je to úžasná stavba na pískovcovém útesu a v jejím okolí je ve skalách vytesáno jakési podhradí - historická obydlí těch, kteří se už na hrad nevešli. Při zpáteční cestě si tu kluci "zahráli" bojovou hru. Cesta zpět byla z kopce a tak jsme ji i s další zastávkou na dětském hřišti zvládli v polovičním čase. I tak jsme přišli na večeři skoro poslední. Nacpaní chutným guláškem a chlebem jsme pak zevlovali po táboře, ale jen krátce, protože se objevila zpráva, že vyhlášení výsledků bude ještě ten den a nikoli v neděli ráno, jak se původně soudilo. A taky ano, za půl hodinky se objevil hlavní organizátor Jarda Černý v doprovodu dalších zodpovědných, byl vyhlášen nástup a začalo zatím nejslavnější vyhlášení v historii našeho oddílu. Pomalu se stmívalo, ale my jsme na konci vyhlášení zářili jako měsíčkové - vyhráli jsme totiž ve všech kategoriích, kde jsme měli své zástupce. Jsme dobří, ale tohle nikdo nečekal. Po pohledu do výsledkové listiny se ukázalo, že naše běžecké časy byly skutečně žalostné  a vyhráli jsme vždy díky mimořádně nízkému zisku trestných minut za nesplněné úkoly.  Dlouho do noci jsme pak seděli u ohně a vyprávěli si. V noci bylo chladno (3,5 °C) a tak jsme zimu pocítili i ve spacácích. Chatky se tentokrát zadýchat nepodařilo. Na druhou stranu nás hřál pocit z vítězství. Ráno 16.9.2007 hned po snídani jsme nafasovali balíčky na cestu, naplnili zavazadla a vyprázdnili chatky a za mrmlání některých vyrazili auty směrem k hradu Bezdězu. Jak vedoucí řekl, takovou příležitost si přeci nenecháme ujít. Na hrad Bezděz jsme se vydrápali jako první návštěvníci a tak jsme prohlídku hradu prožili bez průvodce. Průvodci se stali naši vedoucí, kteří nás upozorňovali na kdejaké historické okolnosti a stavební zajímavosti na tomto velmi původním gotickém hradě. Lahůdkou pak byl rozhled z věže hradu. Domů jsme se dostali v půl jedné odpoledne.     

Bodové hodnocení jednotlivců v období školního do 27.7.2008

	Účast	Soutěže	Tělárna	Testy	Celkem
Jaromír	38	5	2	8	53
Luboš	43	5	1	7	56
Kuba	25	6	0	1	32
Filip	19	6	0	2	27
Viktor	18	0	0	0	18
Martin	45	11	5	11	72
Honza	33	11	10	6	60
Lukáš	35	9	7,5	5	56,5
Michal	33	9	1,5	3	46,5
Vojta	24	0	1	0	25
David	20	5	2	0	27