"Bílinské sojky"

19.7.2007  - 25.7.2007 Tak konečně začal puťák. Večer jsme se sešli na nádraží, bohužel bez Andy, jejíž taťka nahlásil ukopnutý palec. Soustavnou chůzi s batohem by Andy nezvládla. Smůla, znamenalo to ale o jeden stan méně. Vlak vyrazil s půlhodinovým zpožděním, tedy místo 20:42 až někdy ve čtvrt na deset. No nic, obsadili jsme 4 třílůžková kupé, což samo o sobě bylo pro nás úplně nové - nikdo (kromě vedoucího, který takovými vagóny jezdil kdysi do Ruska) dosud takto necestoval. V kupátkách jsme se rovnou rozložili tak, jak to potom zůstalo i ve stanech - 3 holky (Maky, Trangy, Lada - vedoucí Karel, Honza, Michal - vedoucí Jaromír, Jára, Luky - Luboš, Kuba, Martin). Průvodčí nás varoval před loupícími hordami na slovenských hranicích a tak jsme se přichystali na divokou noc. Vlak nás měl odvézt až do Margecan, kde nám navazoval vlak do Dedinek. Vlak v Praze přes hodinu stál a žádné zpoždění tudíž nedohnal. Na hranici k celníkům jsme již dorazili s jedno a třičtvrtěhodinovým zpožděním. Pohraniční policie k ránu nahradila loupeživé hordy (obzvláště jí zaujaly cestovní doklady Trangošky) a pak už jsme se jenom kochali krásnou slovenskou krajinou a pojídali jídlo od maminek. Do Margecan jsme na druhý den (20.7.2007) dorazili se zpožděním, které přes veškerou snahu slovenských drah dohnat český šlendrián  byl takové (2 hod), že vlak nám nenavazoval a nezbylo nám, než  více jak hodinu čekat na přípoj do Dedinek. Naštěstí podmínky na čekání jsou na Slovensku výtečné - čekárny jsou v chládku a venku. Do Dedinek jsme motoráčkem spolu s několika cikánskými rodinami dorazili až odpoledne kolem třetí hodiny a hned jsme se vypravili po přehradní hrázi Palcmanské Maši do campu. Po zaplacení nocležného jsme drahnou dobu hledali místo pro 4 stany. Nakonec jsme se umístili celkem dobře a rozbili tábor. Následoval úprk  v plavkách do přehrady. Naše nadšení ukončila bouřka. Po přeháňce jsme uvařili polévku - naše první táborové jídlo mimo maminčiných svačinek. Protože po tomto pozdním obědě nebylo co dělat, vypravili jsme se na Dobšinský kopec, abychom si celé panorama  přehrady a Dedinek  prohlédli s vrchu a nahlédli do sousední doliny.  Byla to taková rozcvička, před zítřejší túrou. Výhled byl skvělý, ale dolů s  kopce nás vyhnala bouřková oblaka a začínající déšť. Malému Michalovi se večer silně stýskalo, takže se objevili i slzičky a volali jsme domů mamce. Večer dost dlouho pršelo, to by se ještě dalo přežít, ale hlasitě rozprávějící maďarská rodinka a následující  rockový koncert v blízké krčmě trvající snad do jedné v noci, to bylo silné kafe. Klidně spali akorát Procházkovci, kterým to nedělá problém nikdy. Vstávání ráno 21.7.2007 bylo tudíž poněkud rozpačité, ale sluníčko, povykující vedoucí a cinkot kotlíků, ve kterých se vařil čaj, nakonec vytáhl ze stanů všechny. Po snídani ("cosi na chleba") a ranní hygieně byli všichni jakž takž ve formě a proto se mohlo vyrazit na zlatý hřeb dne - túru k Dobšinské ledové jeskyni. Po červené přes Stratenou a pak po modré (původní záměr pokračovat po červené jsme v půlce cesty zrušili, protože na silnici byl hrozný provoz) většinou v lese - to byla parádní trasa mezi vápencovými skalami v údolích potoků.  Cesta byla místy krkolomná a poprvé jsme se na Modré v Tiesňavách setkali s pověstnými žebříky, zkracujícími cestu přes strmé kluzké  skály. Cestou jsme se v největším stoupáku před Dobšinskou ledovou  jeskyní  setkali ještě s jednou menší (Nad košiarom), kde jsme i viděli netopýra. Do kopce všichni dost funěli a tak jsme k Dobšinské jeskyni dorazili kolem jedné hodiny po řadě přestávek. Zbyly však i síly na šiškovou bitvu po cestě. U Dobšinské lˇadové jaskyně nás čekaly hordy turistů, kteří sem dorazili  z nedalekého parkoviště. Dali jsme si rybičky s chlebem s máslem, oblékli se a s jednou z výprav se zanořili do hlubin této přírodní ledničky. Podívaná na několikatisíciletý ledovec v jeskyni a rampouchovou výzdobu samozřejmě stál za to. Jeskyně je nově vybavená nerezovou výstrojí, vše je nádherně nasvícené. Po prohlídce jsme již nenašli sílu, dostatečné zásoby vody a hlavně vhodnou trasu na cestu do Dedinek, abychom se nehrnuli  tou samou  cestou, a tak  jsme zvolili cestu motoráčkem. Bylo to ostudné ale  příjemné. K odpolednímu koupání v nastalém dešti se odhodlali pouze vedoucí - ostatní zalezli do stanů a odpočívali. K večeři byly špagety s omáčkou, po které se všichni oblizovali a kluci ještě po večeři zaběhli do průzračné vody přehrady svlažit těla. Holky daly přednost sprše. Míša si opět stýskal, ale bohužel, nedalo se nic dělat, puťák se kvůli jednomu rušit nedá. Další noční rockový koncert již řada z nás moc nevnímala a tak jsme snad naspali více hodin. Ráno (22.7.2007) jsme museli vstávat již v 7:00. Důvodem byla snaha stihnout první ranní lanovku, která nám měla usnadnit začátek trasy přechodu přes Slovenský ráj. Všichni ukázněně vstali, udělali jsme snídani (cosi na chleba), pojedli, vedoucí ještě doběhl do obchodu v Dedinkách, aby bylo co k večeři, a v 9:00 jsme kompletně sbalení stáli v pozoru pod stanicí lanovky, která se nacházela nedaleko našich stanů. Lanovka nás i s batohy vyvezla až do výšky 1000 metrů nad mořem a tak nás čekala většinou jen cesta po rovině a z kopce. Během trasy  přes 15 kilometrů se ale batohy řádně pronesly. Museli jsme stavit zhruba každé 3 km. Oběd - vynikající polévku jsme si na vařičích v nesené  vodě vyrobili na hrázi vodní nádrže Klauzy asi uprostřed trasy - to byla velmi příjemná zastávka. Celá cesta se odehrávala v lese, takže přes slunečné a velmi teplé počasí se nám šlo dost dobře. Záda s batohy měli nicméně propocená všichni. Nejkrásnějším úsekem byla trasa údolím Tomášovské Belé, kde se řada úseků v údolí musela překonávat po visutých dřevěných žebříko - chodnících nad říčkou. S plnými bágly to byl docela "požuž". Cestou jsme také absolvovali několik soutěží  (vymyslel vedoucí během zastávek) o poslední 4 tatranky. Většinu soutěží vyhrál malý Luky, který ty tatranky vlastně vůbec nechtěl a pak je nabízel poli poražených. Všichni hrdě odmítli.  Doslova krizovým byl závěrečný a půlkilometrový výstup z údolí Hornádu do autocampu Tatran v Ďurkovci. Kupodivu tady měli nejvíce síly ti nejmladší. Těm unavenějším dodával psychické síly vedoucí Jaromír. Hlavní vedoucí toho měl "plné kecky" a tak kontroloval poslední pozici. V autocampu Tatran nás upoutaly nanuky a brambůrky v recepci,  sysli na ploše tábořiště a nádherný výhled na štíty Vysokých Tater. Hitem se po rozložení na místě stal posolený chleba. Jako dosti hrozné se ukázaly sociálky - pouze dvě sprchy si zabrali ostatní turisté, kteří byli při shánění klíčů rychlejší, a tak jsme se ten den koupali v umývárce v umyvadlech.  K večeři vedoucí vyrobili vcelku chutný, ale  jinak velmi prapodivný guláš (nazývali to krycím názvem zbruf) z konzervy a kolínek   - nikdo si však nestěžoval a všichni své ešusy vytřeli chlebem z Plusu do dna.  Druhý den ráno (konečně jsme se solidně vyspali, v kempu bylo jen několik turistů) 23.7.2007 nastala  vedoucímu sháňka po potravinách - ty z domova již skoro došly. Po ranním bloudění krajinou v okolí Čingova, zatímco mužstvo spalo  nakonec dorazil ze Spišských Tomášovců se snídaní  - čerstvými rohlíky, máslem, mlékem, dodávkou tatranek atd. Rohlíky jsme zbodli rychle, muselo dojít ještě na chleba. Po snídani jsme "zamkli" stany a vyrazili na celodenní trasu za krásami Slovenského ráje. Vedoucí vymyslel trasu přes blízký Tomášovský výhľad (skalní převis nad údolím Hornádu), Prielomom (kaňonem) Hornádu  a pak dramatický výstup soutěskou Kláštorská roklina na Kláštorisko.  Bylo to jak vedoucí řekl - to nejlepší ze Slovenského ráje. Tentokráte se již všichni vybavili dostatečnými zásobami vody, takže trasa se dala provést přesně podle plánu. Na Tomášovském výhľadu nás bratři Slováci pumpli o vstupné za exkluzivní pohled ze skály dolů. To nás trochu rozladilo, ale následující cesta Prielomom Hornádu byla fascinující. Pohyb na mnoha stupačkách vysoko nad řekou byl vzrušující. Tady jsme bratrům museli vzdát hold - vše bylo průchodné a opravené. Rozladily nás až zase hordy nerozumných turistů u vstupu do Kláštorskej doliny, kteří nerespektovali zákazy ani nařízení místní horské služby. Zábavnou vložku nám přinesli malí žebrající cikánci z nedaleké cikánské osady. Obědem se nám stal čerstvý chleba s kolečkem salámu + tatranka. Všichni již pochopili, že nejlepším nápojem na cestě v horku je čistá voda. Následovala dramatická cesta Kláštorskou soutěskou na Kláštorisko. Vychutnali jsme si to skvěle. Trangy se trochu na vysokých kovových žebřících bála, ale zvládla to nakonec skvěle. Nikdo nás nepředešel, my jsme naopak předešli dvě skupiny. Vody v potoku bohužel bylo málo a tak se o nějakém smočení ve vodopádech nedalo ani hovořit. Na Turisticky "profláklém" Kláštorisku s krčmou a stánky se suvenýry, kam se dá dojít po vrstevnici z 2 km vzdáleného parkoviště jsme využili nabídky turistického průmyslu naplno - popustili jsme uzdu peněženkám a konečně si nakoupili nanuky s vysokohorskou přirážkou.  Cesta  zpět vedla přes vrchol s anténou (838,7 m.n.m. - skoro jako Milešovka) a Čertovy Sihoti (822 m.n.m)  prudkým a velmi nepohodlným sestupem k soutoku Hornádu a Tomášovské Belé. Do campu jsme dorazili kolem páté - bez báglu byl poslední čingovský úsek od Hornádu celkem brnkačka. Večeře - krupicová kaše vyrobená z čerstvého mléka přes den uchovávaného v chladu na dně blízkého krasového závrtu bodla.   Tentokráte jsme sprchy zkolonizovali my a zbytek tábořiště neměl šanci. Byl to však otřes, odpad sprch byl spojený s odpadem umyvadla na nádobí, a tak jsme museli  občas čekat než odteče naše krupicová kaše z mytého nádobí. Vykoupali jsme se však před zítřejším odjezdem všichni (i když většina ve studené vodě). Poslední den - úterý 24.7.2007 jsme po snídani z čerstvé vánočky donesené opět z Tomášovců vedoucím sbalili stany a sestoupili do Čingova  na autobus, který nás v půl desáté dopravil do Spišské Nové Vsi. Po krátkém bloudění a shánění úschovny zavazadel jsme navštívili blízkou Hypernovu, kde vedoucí vyměnil další peníze nakoupili jsme si sladkůstky, oběd a večeři. Oběd tvořený rohlíky s pacholíkem jsme již spásli na náměstí v nádherném historickém městě Levoči, kam nás dopravil autobus. V Levoči jsme navštívili Muzeum v budově historické radnice, chrám svatého Jakuba s největším gotickým oltářem na světě od Mistra Pavla z Levoče  a nakonec jsme se strastiplnou oklikou vyškrábali na Mariánský vršek  místní svaté místo, které navštívil i papež Jan Pavel  II. Zpestřením bylo zapomenutí čepice Lukášem na vrcholku Mariánského kopečku, na které jsme přišli při sestupu. Drsný stoupák vyběhl Jára a čepici donesl. V Levoči jsme  se tedy dozvěděli, co jsou to svatá místa, křesťanství, z čeho se skládá oltář, z jaké kůže se dělaly desky ke knihám a kam připoutávali ve středověku záletné manželky měštˇanstva. Po zpáteční cestě (již zkratkou) do města jsme trošku zmokli a autobusem se opět přepravili do Spišské Nové Vsi. Protože samotná S.N.V. nás moc nezaujala, čekání na vlak jsme si zkrátili opětovnou návštěvou Hypernovy, kde jsme doladili večeři. Vlak přijel na čas  a tak jsme s boulemi za ušima od večeře před půl osmou  už uháněli opět v luxusních lůžkových kupátkách bez přestupu až do Bíliny, kde jsme byli druhý den (25.7.2007) ráno po osmé hodině tedy jen s půlhodinovým zpožděním. Jídlo nás vyšlo na 230 korun na osobu za celý puťák. S cestovným a vstupenkami to bylo horší - tady jsme pokladně naší společnosti opravdu silně pustili žilou. 

                    Putovní tábor Slovenský ráj 2007 - propozice  POZOR ZMĚNA!!!!

            Pro přírodovědně turistický oddíl Bílinské sojky připravila Bílinská přírodovědná společnost krátký putovní tábor, avizovaný již loni. Díky výdělkům si můžeme dovolit cizinu a puťák prodloužit. Tou cizinou je Slovensko, konkrétně oblast Slovenského ráje. Podle dosavadních ohlasů se tábora zúčastní patrně skoro všichni členové oddílu. Jak již bylo uvedeno v informativním letáčku o jarních a letních akcích oddílu, tábor proběhne ve dnech 19. až 25. července. Tábor je zaměřen na schopnost přesunovat se v přírodě s fyzickou i psychickou  zátěží, poradit si s tábornickými problémy jako je stavba stanu a příprava jídla a na poznávání přírody a to za jakéhokoli počasí.

          První den, či spíše noc (odjezd ve čtvrtek 19.7.2007 20:42  z nádraží v Bílině) proběhne přeprava vlakem do  centra Slovenského ráje obce Dedinky   v  Margecanech). Ve vlaku se vyspíme – cesta trvá 15 hodin. Je potřeba počítat s pitím a svačinou na cestu z domova. Druhý den následuje utáboření v kempu na Dedinkách, koupání v přehradě a krátká procházka po okolí. Třetí den  (21.7.2007) nás čeká návštěva Dobšinské ledové jeskyně. Čtvrtý den (22.7.2007) podnikneme dlouhý celodenní přesun napříč Slovenským rájem (největší výškový rozdíl překonáme pomocí lanovky, takže většinu cesty půjdeme z kopce), abychom se večer ubytovali na severním úpatí hor v Čingově. Pátý den ráno (23.7.2007) podnikneme návštěvu Spišské Nové Vsi za účelem doplnění zásob a potom navštívíme jednu z „žebříkových“ tras v některé z místních soutěsek. Poslední den dopoledne (24.7.2007) ještě zkusíme urazit jednu kratší túru a k večeru vyrážíme do Spišské Nové Vsi, abychom nasedli na vlak (19:14) a bez přestupu  dorazili  25.7.2007 v 7:16 do Bíliny.

              Dospělý dozor budou zajišťovat K. Mach (akreditace hlavního vedoucího tábora) a J. Täuber. Třímístné stany byly zakoupeny z finančních darů, které získala naše společnost a stačí pro všechny děti. Děti musí mít vlastní  spacák (co nejlehčí a nejmenší) a karimatku a další vybavení podle přiloženého seznamu. Protože děti ponesou vše včetně jídla po značnou část cesty na vlastních zádech, je potřeba, aby měly dostatečně kvalitní batoh s bederním pásem, který umožňuje přenést část váhy z ramen na boky. Zároveň je potřeba zdržet se přetěžování dětí zbytečným obsahem batohu mimo uvedený seznam.  Přepravní náklady a ubytování v kempech bude hrazeno z prostředků společnosti. Strava bude nakoupena centrálně (vyjma níže uvedených věcí) a vyúčtována dětem až po skončení tábora. Pitný režim bude zajišťován z balených vod a ověřených zdrojů (vodovod).

Odjezd  ve čtvrtek  19.7. 2007 z vlakového nádraží v Bílině  ve 20:42 hod.

Příjezd  tamtéž  ve středu  25.7.2007 v 7:16 hod.

Doporučené maximální vybavení (včetně věcí na sobě):

      Důrazně prosím rodiče - hlavně maminky, aby svým dětem pro jistotu nedávaly vše tuplovaně. Rovněž prosím, abyste své děti nepřetěžovali hromadou sladkostí, brambůrků a pod. Kdo bez toho 5 dní dny nevydrží, nemá s námi na puťáku co dělat. V kempech navíc bude možno laskominy zakoupit.  Pokud vybavíte dítě mobilním telefonem, nezapomeňte na zajištění roamingu. Případné nutné zprávy vyřídí vedoucí.

         Okolnost, že vyrážíme do ciziny i když je to Slovensko s sebou přináší nutnost, aby dítě mělo vlastní platný pas – zkontroluji to na nádraží před odjezdem. Nutný je samozřejmě mezinárodní (modrý) zdravotní průkaz pojišťovny. Slovenské koruny na cestovní výdaje, pobyt a nákup potravin zajistím centrálně a stejně tak bude zajištěno zdravotní pojištění (úraz, repatriace,…)  na cesty u ČP nebo Kooperativy. Pokud  chcete své dítě vybavit přiměřeným obnosem slovenských korun, je to zcela na Vašem uvážení. Po loňské zkušenosti nebudu brát ohled na ty, kdo si včas nezajistí pas. Jedeme na Slovensko každopádně.

              Prosím rodiče, aby mi telefonicky pokud možno do konce června sdělili, zda jejich dítě pojede. 

25.6.2007 Poslední schůzka tohoto školního roku se odehrála na Kyselce - s mladšími kluky jsme zde hledali nejobjemnější kmen stromu, hráli hry v přírodě a učili se poznávat některé stromy a byliny. Zaskočilo nás velké množství klíšťat a klošů jeleních, kteří zalézali pod trička a mezi vlasy.

18.6.2007 - 22.6.2007  Pondělní schůzka kluků se nesla ve znamení práce - čistili jsme jedno z již dlouho neudržovaných akvárek, skoro hodinu nám zabral test z poznávání mapových značek, ve kterém byl nejúspěšnější Táda a na body si přišli také Martin a Honza. Závěr schůzky jsme věnovali stejně jako minule ptákům, povídali jsme si o datlovitých, hrabavých a velkých pěvcích.

4.6.2007 - 8.6.2007  Pondělní schůzka kluků se nesla ve znamení práce - čistili jsme jedno z již dlouho neudržovaných akvárek, skoro hodinu nám zabral test z poznávání mapových značek, ve kterém byl nejúspěšnější Táda a na body si přišli také Martin a Honza. Závěr schůzky jsme věnovali stejně jako minule ptákům, povídali jsme si o datlovitých, hrabavých a velkých pěvcích. V pátek jsme se na schůzce sešli skoro všichni. Na programu byl výlet do nově přebudované Botanické zahrady v Teplicích. cesta vlakem a pěšky nám zabrala poměrně dost času, takže na samotnou botanickou zahradu jsme měli pouze jednu hodinu a museli jsme si to prožít fakt intenzivně. V nové botanické zahradě je na co koukat. Zejména tři nové skleníky jsou skutečně nádherné a co je podstatné, v jednom z nich je i koutek vybudovaný na návrh Bílinské přírodovědné společnosti. Je to místo, kde jsou vysázeny rostliny, které připomínají dobu třetihor a ze kterých  vznikalo v naší oblasti hnědé uhlí. Rovněž je zde  možno vidět zkameněliny z Dolu Bílina, dodané geology z naší společnosti. Dojem ze zahrady umocnila zmrzlina na závěr.  

28.5. 2007 - 1.6.2007  Deštivé počasí nás zahnalo do klubovny, kde na nás čekala spousta práce - vyčistit terárium želvám, napustit akvárko pro malé pestřence, pak uklidit. Bylo také potřeba vyhodnotit výsledky indiánské stezky - rozdat došlé ceny a hlavně pochválit vítěze. Zopakovali jsme si také mapové značky a také ptactvo - malinko nám to na Indiánské stezce nešlo. Díky relativně slušnému počasí jsme v pátek opět vyrazili se staršími na Kostrlík posekat a uklidit další kus . tentokrát všichni pracovali celkem se zaujetím, takže se nám podařilo odvést pěkný kus práce. Během práce jsme viděli nejméně 4 ještěrky a 2 slepýše na ploše 40 x 20 m! Zdá se že naše činnost na vršku má pozitivní vliv i na faunu.

21.5. 2007 - 25.5.2007  Pondělní schůzka mladších kluků se odehrála v pochodovém duchu prožili jsme báječnou procházku lesem od Kyselky až do Liběšic na svazích rulového údolí řeky Bíliny s několika nádhernými výhledy na Bořeň a spoustou botanických zajímavostí.  Vedro nevadilo - stromy poskytovaly příjemný stín a schůzku jsme zakončili posezením Lesní kavárně na Kyselce. Starší sojky v pátek již podruhé letos navštívily Kostrlík za účelem úklidu vedoucím sečených výhonků šípků a také plevelné trávy - třtiny rumištní. Ve značném vedru se ale nikomu do práce nechtělo a tak většinu odpracoval vedoucí s holkama. Pánové tentokrát vůbec nepochopili, proč jsme se na daném místě vyskytovali. Zejména nováčci v podstatě jenom koukali  a seděli, čímž narušovali morálku těm, co alespoň něco dělali. Měli by si zvážit jestli za takových podmínek chtějí náš oddíl navštěvovat. Museli jsme ocenit výsledek Jaromíra v Biologické olympiádě - v okresním kole kategorie D obsadil čtvrté místo! Měl ale shodný počet bodů s druhým a třetím v pořadí, takže oproti loňské účasti to vůbec neznamenalo zhoršení!  Významnou událostí bylo narození malých morčat v ranních hodinách. Bohužel jedno se narodilo mrtvé a tak nám zbyli tři roztomilí mazlíčci, ze kterých jsou všichni nadšení. 

19.5.2007 Indiánská stezka , Česká Kamenice - naše reprezentační družstva musela ráno dříve vstávat protože odjezd vlakem byl ráno v 6:40. Vcelku v pohodě a v plném počtu jsme dorazili k místnímu centru mládeže v mo mentě zahájení závodu, takže jsme ani nic neprošvihli. Trasa byla dosti dramatická, každý si udělal na cestě nějaké zbytečné trestné minuty. závodili jsme v hlídkách : SD  Maky + Lada, SH  Jaromír + Luboš, SH  Filip + Kuba, MH  Martin + Honza, NMH Lukáš + Michal. V půl dvanácté jsme měli odzávodíno a najezeno a tak zbyl čas na prohlídku města. Lahůdkou dne byl výstup na věž kostela Svatého Jakuba v polední době, takže jsme si na věži užili desetiminutové zvonění tamních dvou zvonů. Pohled na rozkývaný zvon a jeho bezprostřední poslech ještě nikdo z nás nezažil (ani vedoucí). Bohužel jsme se ještě museli dva dny trápit, než jsme se dozvěděli výsledky, protože jsme v jednu odfrčeli domů nečekaje na nedělní vyhlášení. Oznámené výsledky ovšem stály za to - vyhráli jsme vše, co jsme mohli. Vyjma hlídky Filip+ Kuba, kterým nebyl uznán stan a dopustili se prohřešků na azimutech, čímž byli automaticky vyřazeni z bojů o medaile, všechny ostatní hlídky ve svých kategoriích s přehledem porazily svoje soupeře. Nejhorší to měla Marky s Ladou, které soupeřily s dalšími 18 hlídkami. Počet jejich stanovišť s nulovými trestnými minutami byl největší ze všech hlídek v soutěži.

14.5. 2007 - 18.5.2007  Tak vedoucí je už jakž takž zdráv a tak mohl pokračovat trénink na sobotní indiánskou stezku. Kluci si v pondělí opět zaházeli oštěpem a postavili si stan - obě družstva se již dostala pod časový limit. Pak jsme si ještě povídali o houbách a zopakovali si všechny povinné uzle.  Podobný scénář si starší prožili na páteční schůzce. Po zopakování topografických značek a a všech druhů uzlů jsme na zahradě procvičovali stavbu stanu.

7.5. 2007  Tento týden se pro změnu nekonala schůzka starších v pátek z důvodu nemoci vedoucího. Kluci se v pondělí sešli - chyběl pouze Táda, který prý o prázdninách nechodí... Nacvičovali jsme intenzivně dovednosti na indiánskou stezku, zejména stavbu stanu a hod oštěpem na cíl na gymnazijní zahradě  a potom další dovednosti v klubovně. 

4.5. 2007  pondělní klučičí schůzka se zase nekonala , protože byly prázdniny. Opět jsme se sešli až se staršími v pátek. Po nakrmení živočišstva v klubovně jsme vyrazili na výsluní konečně vyzkoušet nový terč, znovu si zkusit stavbu stanu a zopakovat si topografii a uzle. Počasí nám přálo a muška také.

27.4. 2007  pondělní klučičí schůzka se nekonala aby si všichni mohli odpočinout po náročném víkendu a tak jsme se sešli až se staršími v pátek. Po rozjezdu na meteorologii v klubovně jsme vyrazili na zahradu, kde jsme trénovali stavbu stanu a  hod oštěpem na cíl. Účast byla docela bídná.

20.4. - 22.4. 2007  Po "infarktovém" dopoledni, kdy se vedoucí dozvěděl, že Táda nemůže jet na soutěž, protože nemá k dispozici dostatek čistého prádla a že Honza trpí horečkou a běhavkou po očkování proti klíšťové encefalitidě a Míšovi se po návratu ze školy v přírodě nechce od maminky, to vypadalo, že družstvo mladších bude v soutěži, na kterou se celý rok chystáme fatálně oslabeno. Naštěstí Martin operativně přesvědčil k odjezdu na soutěž nováčka Davida a Honza se přeci jen trochu sebral a tím pádem nebyl problém ani s mladším bráchou  Míšou. Tádovo maminka se nicméně přesvědčit nedala.  Na konec jsme se na nádraží sešli v plném počtu a zasoutěžit si jel i náhradník Kuba. Po dvojím přestupování a třech hodinách cesty jsme se dotrmáceli do nám již známé Krásné Lípy, kde jsme obzvláště ke spokojenosti holek dostali vlastní pokojíky. Po cestě z nádraží  jsme museli pomáhat Davidovi - neměl vhodné zavazadlo na takovou cestu a Honzovi, který ještě překonával ranní krizovku. Spali jsme jako obvykle  - nic moc na novém místě. Dopoledne po vánočkové snídani jsme absolvovali soutěž. Na třech stanovištích byly staří Výři a rozhodčí na stanovišti "Já pro přírodu" nám vysloveně nepřál - vůbec nedokázal ocenit naše záchranné aktivity. Bohužel nám příliš nepomohlo ani to, že na dvou stanovištích byli naši rozhodčí (K. Mach a M. Horák) - jsou totiž nechutně nestranní a kromě dobré znalosti geologie, kterou předvedly starší sojky jsme se na těchto stanovištích moc nepředvedli. Doslova kalamitou pro nás byla meteorologie, kde jsme se mezi stratokumuly a okluzními frontami úplně ztratili. Tradičně dobře jsme zabodovali na stanovištích zoologických a ekologických a na stromech. Horší to jako obvykle bylo na botanice (2 stanoviště).

         Shrnuto a podtrženo zase jsme ty Výry neporazili! Mladší kluky navíc na třetí místo odsunuli zcela nečekaní soupeři - družstvo ZŠ Krásné Březno. Velké zklamání to ale nebylo, protože jsme přeci jen mezi těmi nejlepšími z kraje a fakt je, že družstvo mladších bylo objektivně indisponované, tím že nám vypadl knihomol Táda a Honza nebyl ve své kůži. Ceny byly také docela fajn a navíc před vyhlášením probíhal na terénní základně bezvadný Den Země, který nebyl ani tak dnem země jako velkým zábavním odpolednem i s cukrovou vatou, loutkovým divadlem a spoustou jiných veselých i poučných stanovišť. Naprosto nás dostaly sokolnice ze záchranné stanice a naší společnost předvedl  M. Horák, který vystoupil s kroužkováním místních pěvců, které nachytal během odpoledne kousek od základny.  Večerní opékání buřtů  si už neužila Trangoška a Honza s Míšou, které pan Horák odvezl domů. Po tentokráte již dobře prospané noci (přes Lubošovo, Filipovo a Lukášovo chrápání a Davidův zpěv ze spaní) jsme ráno vyrazili na výpravu po nové trase Kyjovské údolí - Vlčí hora. Přišla o to Andy a Lada, pro které přijeli hned z rána rodiče Andrey. Ušlapali jsme v krásném počasí a přírodě mezi skálami skoro 13 kiláků a pak jsme si po krátkém odpočinku nahodili batohy, nacpali se rohlíky z balíčku na cestu a spěchali na vlak. Cesta zpět vlakem byla vcelku příjemná, protože ve vlaku se dobře pospává a hlavně  - už se nemusí šlapat.        

16.4. 2007  Mladší hoši museli nakrmit hladová zvířata v chovné stanici, vyměnit substrát morčatům a po zbytek času jsme věnovali opakování na Zlaťák. 

2.4. + 13.4. 2007  Pondělní schůzka mladších kluků se odehrála na Bořni, Od Luboše jsme se dozvěděli, že krkavci již nakladli vajíčka a tak jsme to chtěli vidět. Po cestě nahoru jsme zjistili, že už kvete řada dalších květin zejména vyrazila tařice skalní, typický středohorský prvek a doprovázely ji rovněž žluté mochny a pryšce. Na květech se popásala řada druhů motýlů. Na vrcholku jsme vyzkoušeli kameru  a během schůzky jsme se seznámili s novým kandidátem na členství v oddíle - Davidem Faitem.  Rovněž na opakovací schůzku starších Sojek přišel Marian z Ohníče, který by měl zájem o členství v našem oddíle. Mezi oběma schůzkami byly prázdniny, takže se za týden vůbec nic neudálo.  

31.3. 2007  Využili jsme nabídku rybářského svazu a zúčastnili jsme se sobotní exkurse v rybochovném zařízení Povodí Ohře na Přísečnici v Krušných horách. Měli jsme možnost vidět chovné nádrže na pstruhy a siveny, zažít odlov potoka pomocí elektrického proudu, zažít umělý výtěr pstruha duhového a sledovat jakým způsobem se uměle vytřené jikry kultivují a jak se z nich vyvíjejí malé rybičky. Na horách sice bylo ještě zima, a v autobuse málo místa ale to jsme nějak přestáli, protože to celé stálo opravdu za to a rybářům za pozvání moc děkujeme.    

26.3.+ 30.3. 2007  Slunečné počasí tohoto týdne zavelelo vyrazit do lesů a strání, pozorovat kypící jaro. Mladší sojky pokořily lesní úpatí Bořně a Bořeňskou step. Jarní záplava lesních květů byla ohromující a tak nebyl problém naučit se poznávat šest nových druhů rostlin. Potkali jsme i některé zástupce hmyzu. Nejlépe to šlo Martinovi a Honzovi. Na závěr jsme si dali bojovou hru na Bořeňské stepi. Starší sojky po nakrmení živočichů, výměně substrátu morčatům a vyčištění akvárka cichlidám vyrazily obdivovat rozpuk jarních květů na Hradiště. Dohodli jsme si strategii pro Zelenou stezku - zlatý list a vyzkoušeli novou kameru.

19.3.+ 23.3. 2007  Počasí na nic pokračovalo celý týden, a tak nám v pondělí nezbylo, než najet na běžný zimní režim. V klubovně jsme si zopákli něco o ekologických hnutích a znečištění vody ropnými látkami. ukázali jsme si jak ropa hoří na vodě a jak je to složité se ropy zbavit z kůže. Nakrmili jsme veškeré živočišstvo a zahráli si fotbal v tělocvičně. Nejrychlejším ve šplhu na žebříku byl Martin. Podobně jsme se do klubovny uchýlili i se starší skupinou. Vyluštili jsme si morseovkový text se skrytou otázkou a zkusili si poznávačku hornin zkamenělin a minerálů. Vedoucí se nás také snažil ohromit některými údaji o mezinárodních a českých organizacích, zabývajících se ochranou přírody a o červené knize ohrožených druhů rostlin a živočichů. Některé věci byly sice překvapivé ale přání vyrazit do tělocvičny bylo silnější. Po vyrovnaném fotbalovém utkání jsme se odehrála šplhací soutěž na žebříku kterou s přehledem vyhrál Kuba.

17.3. 2007  Pět statečných za velmi studeného počasí a slabého deště a podpory dvou pracovnic SD a.s.vyrazilo na sběr škeblí. Tentokráte to byla kalamita (zlaté úterý - to bylo jiné kafe). Přes hrůzy, které nás potkaly jsme našli a na Radovesickou výsypku přemístili 45 škeblí. A teď k té kalamitě - hvězdami dne byli sourozenci Musilovi. Lada sebou nejprve plácla do bláta, tak že jí holinky až nad kolena nebyly nic platné. Po záchraně asi za 10 minut zahučela do bahnem zaplněné strouhy znova a tentokrát tam s ní zůstala ještě Markéta, která ji šla "zachraňovat". Výsledkem byla kalamita na druhou - lamentující vedoucí je musel vytahovat obě. Luboš s Kubou zatím klidně sbírali škeble a snažili se navigovat tu a tam zapadajícího Víťu. Po té co byla osvobozena děvčata do téže strouhy zapadl i Víťa. Vedoucí jej osvobodil a po další půlhodině plácání se ve studeném bahně zatroubil na ústup. ˇUstup se opět neobešel bez dvojnásobného Víťova zapadnutí až po rozkrok a následného osvobozování v důsledku čehož účastníci dolování nezachraňovali jen Víťu ale i jeho holinky a vypadali jako bahenní mužíčkové a divoženky. Vše jsme ve zdraví naštěstí přežili, dokonce i vedoucí se z těžkého nervového šoku vzpamatoval po té, co jsme spočítali nalezené škeble.  

12.3.+ 16.3. 2007  Díky velmi pěknému počasí jsme s mladšími kluky vytáhli luky a stan a dali se do tréninku pro indiánskou stezku. Lukostřelba šla perfektně Honzovi, který na novém terči zasáhl střed, lepší se ale i ostatní. Se stavbou stanu jsme se spíše rozkoukávali, ale Martin s Honzou to na podruhé stihli dokonce v limitu. Na konci schůzky jsme si v klubovně popovídali o netopýrech a ptácích a nakrmili živočichy v akváriích i ve sklepení. Páteční schůzka se díky slunečnému teplému počasí odehrála na Kostrlíku, kde jsme v kompletní starší sestavě společně s nováčkem Víťou Musilem, bráchou Lady, využili poslední možnost vyřezat některá náletová křoviska nashromáždit je na kupku a odstranit hromadu popela a uhlíků z minuloročního pálení. Posbírali jsme také veškeré odpadky a zarovnali některé hliněné boule (bývalá mraveniště), které překážely plynulému sekání dolní louky. Lokalita je tak připravena k letošní údržbě sečením.

5.3.+ 9.3. 2007  Po prázdninách se první sešli mladší kluci. Na začátek si dali testík z měkkýšů, potom se dvakrát pokusili určit 10 minerálů hornin a zkamenělin a po krátkém povídání o ekologických organizacích  se vrhli do tělocvičny, kde se odehrál napínavý match v hadrákové kopané a hodecký přebor.Páteční schůzka odpadla, ale ne zcela  - dobrovolníci (Luboš, Marky a Kuba) se zúčastnili veledůležité záchranné akce - v pátek a potom i v sobotu dopoledne jsme v bahně libkovické pinky, která byla postupně vypouštěna sbírali zde žijící škeble rybničné a přenášeli je na nová stanoviště. V sobotu se za mladší  zúčastnil i Martin.  Luboš, Marky a Kuba zachraňovali škeble ještě také v následující úterý (13.3.2007) - celkem jsme ještě s několika dospělými za tyto 3 akce nasbírali a zachránili přes 250 škeblí.

19.2 + 23.2. 2007  Unavené zatažené a mlžné počasí  ovlivnilo silně začátek klučičí schůzky. Táda zcela odpadl a dal si prostě "šlofíka". Během té doby ostatní luštili morseovkový text. Vyhrál Honza, celý text vyluštil ještě Martin  třetím byl Lukáš ale tomu ještě některá písmena scházela, takže text nevyluštil. Opáčko z uzlů dopadlo pro všechny skvěle - všech 12 uzlů umíme a zbývá doladit jen drobnosti. Soutěžit se tu dá už jenom o čas. Po nakrmení našeho morčete Káji. jsme se vypravili do tělocvičny, kde jsme si zahráli hadrákovou házenou a po té si zbudovali lanovou lávku, na které jsme se učili pohybovat. Déle sloužící borci to prováděli s přehledem, začátečníci zprvu váhali, případně i spadli ale na potřetí už to zvládl každý. Na páteční schůzce starších jsme si dali celkem tři testy (měkkýši, morseovka, geologie). To vyneslo mnoho bodů především Ladě. Pak jsme si zopakovali naše korýše a vyrazili do tělocvičny. Tam jsme si zahráli házenou a dobře si zaposilovali.

12.2 + 16.2. 2007  Oblovky v  teráriu nás v pondělí inspirovaly k povídání o měkkýších, po kterých si hoši dali malou lušťovku morseovky. Smolařem byl Máťa, který překládal morseovku vzhůru nohama. Nejlepším byl jasně Honza, který už má skoro všechna písmena zažitá. V tělocvičně jsme se soustředili na šplh a házení na cíl. Největší zlepšení ve šplhu ukázal Michal - poprvé vyšplhal až nahoru. Po tělocvičně jsme ještě šli krmit ryby do sklepení. Trochu jsme se zdrželi hledáním úhoře, který předvedl svou schopnost vylézt z akvária a přežít dlouhou dobu mimo vodu. díky vlhkému sklepnímu vzduchu jsme jej našli živého asi 5 m od akvária na zemi.  Páteční schůzka starších byla tentokrát pouze hodinová. Seznámili jsme se stejně jako mladší s obecnými informacemi o měkkýších a naučili se poznávat ty známější české druhy. Morseovkovou soutěž vyhrála Lada, v patách jí byla Andrea.    

5.2 + 9.2. 2007 Páteční schůzka byla především významná opakováním o horninách, minerálech a zkamenělinách vedoucí měl snahu připravit nás tak na malý chystaný testík. Pak následoval test z obojživelníků, které jsme si minule opakovali a informace o soutěžích organizovaných Správou NP České Švýcarsko. Samozřejmě jsme i nakrmili některé živočichy. V tělocvičně byla novinkou házená s hadrákem. Evergreenem je šplh o tyči, ve kterém se úžasně zlepšili hoši (nejlépe Luboš pod 10 s), ale pro většinu děvčat je to stále problematická věc - vyšplhá jedině Lada.     

29.1 + 2.2.  Pondělní schůzka začala mimořádně později o půl hodiny, ale dohnali jsme to pozdějším zakončením. Čekalo nás především povídání o rybách (příprava na test) a luštění textu v Morseově abecedě. V tělocvičně jsme se díky nemocnosti zaměřili hlavně na nepříliš namáhavé věci jako třeba kuželky. Nakonec jsme nakrmili ryby ve sklepení. Rovněž páteční schůzka starších sojek začala rybami - poznávacím testíkem. Ten dopadl celkem úspěšně, i když někteří z  nás do vodního světa asi neproniknou nikdy. V tělocvičně jsme si dali tradiční hry a pak nakrmili ryby ve sklepení. Štičky už si zvykly na žížaly a pěkně po nich  chňapají a hlavně se neplaší.

22.1 + 26.1.  Na pondělní schůzce jsme s kluky místo tělocvičny navštívili promítací místnost, abychom shlédli film o vzniku kyslíku na zemi, povídali si o rybách a krmili naše živočichy včetně ryb ve sklepení, kam jsme sestoupili na konci schůzky. Starší sojky v pátek absolvovaly poznávací test na plazy a k tomu ještě vědomostní o rybách a to některým z nich vyneslo pěkné body do soutěže. Následovalo opáčko k  obojživelníkům, zahráli si hru na skládání mincí a nakrmili naše živočichy. v tělocvičně jsme se soustředili hlavně na nácvik šplhání, které ještě pořád polovině z nás nejde. Někteří však dosahují pozoruhodných úspěchů a jednomu (Luboš) se na tyči podařilo vyšplhat i pod 10 vteřin. Na záda mu dýchají Jaromír, Lada a Filip.

15.1 + 19.1.  Pondělní schůzka byla ve znamení opakování uzlů a povídání o zkamenělinách na třech příkladech sbírek zkamenělin jsme si povídali o tom, co nám mohou zkameněliny prozradit, jak poznat horniny vzniklé v moři jezeru a řece.  tělocvičně jsme si zkoušeli krátké slaňování jak s jištěním kolegy tak s jištěním vlastním. Děvčata a kluci v pátek se zabývali výměnou substrátu u našeho nového nájemníka morčete Káji, zkusili si zopáknout uzle, prošli soutěžním testem o znalosti ryb a zopakovali si poznávačku plazů.  V tělocvičně jsme především posilovali, šplhali a hráli různé druhy honiček.  

8.1 + 12.1.  Na pondělní schůzce jsme s kluky zahájili tělocvičnovou sezónu. Po té, co jsme shlédli představení našich snímků za uplynulý rok činnosti sestavené vedoucím, jsme si v klubovně zopakovali několik uzlů a konečně si zkusili projet celou uzlařskou regatu na čas. Nakrmili jsme také některé živočichy. V tělocvičně jsme si zjišťovali, jak se změnila naše kondice během roku a zahráli si několik her. se staršími jsme měli spoustu práce. Starší družina v pátek měla spoustu práce - nejprve bylo potřeba vyčistit terárium oblovek  vyměnit jim substrát, pak nás ještě čekala výměna vody a vyčištění želvária. Následoval vedoucího výklad o rybách  spojený s malým zkoušením a pak hurá do tělocvičny, kde jsme si zahráli několik her a zaměřili jsme se na posilování břicha a paží, které máme velmi slabé.    

5.1.  V pátek se starší družina konečně podívala na dlouho očekávanou prezentaci snímků naší činnosti za minulý týden, nestačila ale pouze prezentace roku 2006, museli jsme zhlédnout i tu z roku 2005. koukali jsme jak jsme ze za ty dva roky změnili. Po kulturním zážitku následoval fyzický výkon v tělocvičně - hadrákový fotbálek, šplhání, přelézání,.... 

18.12. + 22.12.  V pondělí jsme se věnovali paleontologii - na mnoha příkladech jsme si vyzkoušeli cestu do historie a na různých zkamenělinách jsme si vysvětlili jak zkameněliny vznikají a jak poznáme zda se jedná o zkameněliny vzniklé v moři nebo ve sladkovodním prostředí, pohráli jsme si také s morčetem, zopákli všechny doposud naučené uzle a naučili se dva nové. Nakrmili jsme některá zvířata a nakonec jsme si dali krátkou soutěž v trhání papíru na nudličku - vyhrál s přehledem Honza. Soutěž trhání papíru na nudličku jsme absolvovali i se staršími  - tady vyhrála s přehledem Lada v závěsu s Andreou. zopakovali jsme si také všechny nám známé uzle, celkem nám to šlo, i když někteří jedinci přeci jen ukázali jisté "mezery". V duchu letošní biologické olympiády jsme se jinak většinu schůzky věnovali  tématu rozmnožování a to jak živočichů a rostlin. K praktické ukázce rozmnožování živočichů došlo tak, že Maky přinesla na kroužek svou samici morčete a dala ji do terária k samcovi druhé Markéty, který momentálně v naší klubovně azyluje. Morčata nám ukázala, že hlodavci bývají připraveni k páření v podstatě kdykoli  a tak jsme vlastní páření včetně námluv mohli sledovat v "přímém přenosu" několikrát. Mnozí při tom zcela ignorovali, čí dokonce vůbec nezachytili  vedoucího výklad o rozdílech mezi mořskými a jezerními usazeninami a rozdílech znělce a čediče. Po tomto instruktivním zážitku jsme se dostali k poněkud nudnějšímu ale momentálně důležitějšímu vysvětlování pojmů gamie  a chorie a jejich druhů. Zaměřili jsme se hlavně na přenos pylu a semen živočichy tedy na zoogamii a zoochorii.  

11.12. + 15.12.  S mladšími kluky jsme začali schůzku testem ze stop. Ukázalo se, že znalosti nejsou tak úplně špatné, exceloval zejména Lukáš,  každý poznal nejméně polovinu. Krátký testík  z morseovky ale ukázal, že úplně ji nezná nikdo z mladších sojek, budeme to proto muset pilovat. Na závěr jsme se zase něco málo přiučili o uzlech a zahráli si jednu z klubovních her. Se staršími sojkami, tentokrát v kompletním složení (vyjma nemocného Járy) jsme se zabývali astronomií - vznikem sluneční soustavy, galaxiemi  a nakonec naší sluneční soustavou, zkusili jsme si také jednu hru. Katastrofálně dopadl test ze stop pro ty, kteří jej nedělali minule - jedinci, kteří nepoznají od sebe stopu kočky a kuny by se měli skutečně nad sebou zamyslet. Podstatně lepší to už bylo s morseovkou - zejména některá děvčata ji už znají brilantně.  

4.12. + 8.12.  Mladší kluci na schůzce dokoukali film o vzniku země, naučili nebo zopakovali si dva nové uzle a nakonec si zahráli jednu hru na chytrost. Všichni také dostali od vedoucího přehledný obrázek s nejběžnějšími stopami zvířat a drahný čas jsme věnovali lasicovitým šelmám, jejich poznávání a způsobu života. Na páteční schůzce se kromě Lady rovněž objevili převážně kluci. začali jsme testem ze znalosti stop šelem - dopadl bídně. Pak jsme si povídali o našich šelmách a jejich kořisti. Notně jsme při tom probírali vztah mezi nutností trávit zimu spánkem a možností získat potravu. Nakonec jsme si zahráli jednu hru. Museli jsme ocenit úspěch našich děvčat na soutěži Choroš 2006, která ve středu proběhla na Schole Humanitas v Litvínově a kde družstvo složené z Lady, Maky a Andy skončilo na vynikajícím 4 místě (z více než 30 družstev). Poprvé se tak reprezentanti Bíliny v této soutěži prosadili a to právě díky našim holkám. 

27.11.+ 1.12.  na pondělní schůzce jsme si s kluky povídali o atomech a molekulách a potom si zkusili představit vznik krystalků z taveniny - lávy. Použili jsme k tomu obyčejné cvrnkací kuličky. Potom jsme shlédli první polovinu filmu o vzniku země. Cvrnkací kuličky posloužily k vysvětlení vzniku molekul a krystalů i na schůzce starších. Tady jsme také připravili další terárium pro pakobylky a vyměnili substrát u oblovek. Při přemisťování pakobylek do nového terárka jsme si vysvětlili pojem partenogeneze, a dostali se odtud až k zajímavé diskusi o klonování a přenosu genetické informace vůbec. Přes velikost molekuly DNA jsme se pak zase dostali ke spojování atomů do podoby molekul.  

20.11.+ 24.11  Kluci byli na pondělní schůzce v klubovně - zkusili jsme si projít poznávací testy z plazů a obojživelníků, které lze najít na našich internetových stránkách. naučili jsme se rozlišovat některé horniny -znělec, čedič a přechodný trachyandezit, konec schůzky byl pak ve znamení poznávání stromů podle našeho herbáře listů. Páteční schůzka byla rovněž převážně klučičí - díky nemocem se dostavila z dívek pouze Katka. Na schůzce jsme se trochu věnovali našim živočichům - některé jsme nakrmili, Rozmnoženým pakobylkám jsme připravili nové terárium. Upravili jsme pro ně terárko, patřící do minula ropuchám. Zároveň jsme vypustili ještě jednu vodní nádrž, abychom ji následně použili pro druhý druh pakobylek, které se také rozmnožily. Část schůzky nám také zabralo prohlížení již zcela zaplněné kroniky, kterou od Lady donesla Katka. Druhou polovinu schůzky jsme věnovali plodům jehličnanů - šiškám. Vedoucí shromáždil docela slušnou sbírku šišek, takže bylo o čem povídat od toho, co jsou nahosemenné rostliny až po to, proč nikdy nenajdeme na zemi šišku jedle. 

13.11.  Mladší kluci se v klubovně zabývali koloběhem vody a hornin v přírodě, udělali si soutěž (vyhrál Martin, kterému tvrdě šlapal na paty Honza, Táda s Lukášem a Michalem musí ještě potrénovat, nicméně ty hlavníuzle již umí vázat všichni) v nově naučených uzlech a zkusili si malovat další stopy zvířat, tentokrát kopytníků a ptáků. Starší bohužel schůzku neměli, ančto byl v pátek svátek.

6.11. + 10. 11.  Mladší kluci se v klubovně zabývali vznikem minerálů a magmatických hornin, stopami kočkovitých a psovitých šelem, vázáním uzlů a poznáváním šišek. Starší shlédli film o vzniku pohlavním rozmnožování v přírodě. jeho funkcích a důsledcích jeho vzniku na rozvoj života na zemi.

4.11. 7 starších členů dětského oddílu naší společnosti  a stejný díl členů dospělých absolvoval výpravu na největší evropskou prodejní výstavu minerálů, zkamenělin  a "šmuků" do Mnichova. Cestu nám zajistila dopravní společnost Sportbus z Ústí nad Labem k naší maximální spokojenosti. Cesta nezabrala ani 6 hodin a tak jsme po 2. hodině noční vyrazili, v 9 hodin vrazili na výstaviště k celodennímu obdivování nesčetných krás neživé přírody. Protože původní kapacita autobusu byla kolem 25 míst a ty jsme nenaplnili, pozvali jsme na tuto výpravu i pár nadšenců z řad příznivců naší společnosti. Holky dostaly na výstavě rozchod a tak si mohly vychutnat minerály a zkameněliny samostatně. Kluci (Kuba, Filip a Martin) to celé absolvovali spolu s vedoucím, takže si "museli" vyslechnout řadu poučných "kidů" o minerálech a zkamenělinách, za to se jich ale řadu naučili poznávat. Po polední válečné poradě jsme sborem rozhodli, že výstava nás rozhodně nenudí a že tam chceme zůstat až do večera a tak nabídka vedoucího vyrazit za poznáním města Mnichova vyšla naprázdno. Řada z nás si na výstavě  pořídila i základ své mineralogické sbírky nebo dárky pro rodinu. Obzvláště šťastným byl den pro Filipa, který nejdříve našel 1 eurovou minci a posléze dokonce  desetieurovou bankovku. V 17 hodin večer jsme vyrazili zase domů do vyhřátých postelí. Cestou jsme ještě v autobuse shlídli dva perfektní filmy - Strašidelný dům a Šrek I, takže večer jsme doma usínali naprosto spokojení.

Říjen 2006 nám umožnil díky dobrému počasí většinu schůzek strávit venku při poznávání přírody a soutěžích v poznávání stromů a trénování střelby lukem. Starší také 13.10. provedli poslední letošní práce na Kostrlíku, kde bylo potřeba odstranit zbytky posečené trávy a zlikvidovat nově vyrašené šípkové keře a bezinky. Schůzek však dohromady moc nebylo, protože v druhé polovině měsíce vedoucí odjel na služební cestu do Bosny - Hercegoviny a vrátil se až těsně před odjezdem do Mnichova. 

Září 2006 uběhlo jako voda. Stihli jsme během něj 3 schůzky. které se odehrály venku v terénu. Účast na schůzkách byla skoro 100 %. První schůzka proběhla formou výletu vlakem do Duchcova (15.9.2006), kde končila vynikající výstava ocasatých obojživelníků (čolků a mloků) z celého světa, kterou  organizoval pracovník muzea a člen Bílinské přírodovědné společnosti pan Wolf. kromě zajímavého vyprávění přímo nad několika desítkami terárií s živými obojživelníky nás pan Wolf ještě provedl celým duchcovským muzeem. Tolik různých druhů čolků a mloků asi pohromadě jen tak neuvidíme.  další dvě schůzky jsme strávili na Kyselce (22.9.2006), kde jsme se snažili najít náměty do výtvarné soutěže, pořádané Bílinskou přírodovědnou společností a hned na místě jsme realizovali vlastní výtvarná díla.  Další schůzka se odehrála ve sportovním duchu na Výsluní (29.9.2006), kde jsme si zopakovali znalosti z práce s Kompasem, místopis a hlavně střelbu z luku. Tady se vedoucí rozhodl, že takto to s námi dále nejde a je potřeba rozdělit zase oddíl na dvě skupiny podle věku a možností chodit na schůzky. Klíčem se stalo zařazení do věkových kategorií podle Indiánské stezky v roce 2007. Mezi starší tak dostali : Jaromír, Maky, Luboš, Andrea, Katka, Lada, Kuba a Filip a mezi mladší připadli Martin, Honza, Táda, Lukáš a nováček - Michal Procházka, který je mladším bratrem Honzy. 

O víkendu od 8. do 9. září 2006 proběhlo za naší účasti národní finále indiánské stezky. Na soutěž do oblasti ždánického lesa na jižní Moravě jsme vyrazili autem v sestavě vedoucí + Martin, Jaromír, Markéta a Andrea. Martin s Jaromírem sem postoupili z prvního místa v krajském kole, holky z druhého. Do Haluzické hájovny, kde jsme byli ubytováni jsme dorazili pozdě večer v pátek 8.9. Druhý den ráno se hned konala soutěž, která nám přinesla nečekané vítězství - Martin s Jaromírem se předvedli v nejlepším světle a všechny svoje soupeře porazili. Markéta s Andreou nestihly v limitu postavit stan (byly tam opravdu neregulerní podmínky) a trestná čtvrhodina je deklasovala až na 6.-7. - místo. Nebýt tohoto zaváhání, mohly být třetí. Ukázalo se, že když se něco trénuje systematicky (tady patří dík Jaromírovo tátovi, který si všechny dva týdny před závodem "vzal do parády" je možno dosáhnout i mety nejvyšší. Vítězství kluků v této soutěži je naším druhým velkým úspěchem na národní úrovni. Na zpáteční cestě jsme se stavili v "Mekáči", kde jsme to řádně oslavili a ještě týž den jsme byli doma.   

                     Průběžné výsledky oddílové soutěže "Sojka roku" k 31.8.2007 - Konečné!!!

                                            Tmavě zelená - starší sojky,   Modrá - mladší sojky

       Pravidelné schůzky oddílu:  léto  2007 -   

                                           pondělí - 15:00 -17:30 klubovna  nebo terén      - mladší      

                                           pátek -  15:00 -17:30 klubovna  nebo terén      - starší                                           

         sraz u vchodu zadní branou do dvora gymnázia.