21.7. - 25.7. 2006. - Puťák. Letošní puťák se nám trochu zvrhl. Původní plány o putování po Slovenském ráji jsme odsunuli na příští rok, protože se ukázalo, že dva z nás k datumu odjezdu nebudou mí platný cestovní pas, rozhodl vedoucí k rozhořčení natěšených "Slováků", že použijeme náhradní variantu - expedici do geologicky bouřlivé oblasti Chebska.

1. den (pátek) jsme vyrazili ráno z nádraží v Bílině vlakem do Chebu a pak hned do Františkových  lázní, jejichž okolí  se mělo stát naším domovem  po dalších 5 dní. Bohužel již den před odjezdem se ukázalo, že na cestě budeme postrádat dva členy - Lukáše se zánětem slinných žláz a Lenku, která si svoji účast z obavy z velkých veder rozmyslela a bohužel si rozmyslela i svoje další setrvání v našem oddíle. No nic, ve stanech bude více místa, řekli jsme si. Po příjezdu do Mariánských lázní  jsme si dali bágl do úschovny a provedli rekognoskaci města. Lázně nás nadchly pohodovou atmosférou, turistickou známkou a několika minerálními prameny, které jsme samozřejmě ochutnávali. Názvy jako Kostelní, Glauber I, II, a III, Františkův a další nám zůstanou vryty do paměti, protože některé z těch vod jsou skutečně pitné jenom k léčení a do krku nejdou kvůli vysoké koncentrace solí nebo sirovodíkovému zápachu. Rovněž bronzová soška malého Františka nás zaujala různými ohlazenými místy. Vedoucí ale zavelel k pochodu do obchodu potravin, abychom nakoupili proviant, a  na nádraží. Odtud jsme vlakem (luxusní německý motorák) vyrazili do Nového Drahova, odkud je to kousek k NPR Soos - rezervaci bahenních sopek. Rezervaci s naučnou stezkou jsme si prošli, bohužel příliš intenzivní činnost sopek jsme neviděli, protože kvůli dlouhodobému počasí bez deště silně klesla hladina vody v rašeliništi a tak řada sopek vyschla. Zaujalo nás však muzeum pravěku a záchranná stanice pro dravce. Abychom nešli zpět do města Po silnici, vymyslel vedoucí "zkratku lesem". Cílem měl být Motýlí dům v Žírovici. Bohužel se však stalo, že jsme uprostřed cesty sešli ze zelené značky na neznačenou cestu a po radostném spatření obecní tabule jsme rázem zchladli, když jsme zjistili, že jsme se po 4 km oklikou vrátili do téže obce, ze které jsme vyšli. To nám značně nabouralo morálku a tak cestu do Františkových lázní na doporučení místních nakonec vyřešil autobus. Unavení jsme se s bágly vyzvednutými z úschovny po 3 km do plácali ve večerních hodinách do kempu Jadran, kde jsme se ještě stihli vykoupat v místním koupališti, ukuchtit večeři (špagety) a zbudovat tábor. Holanďané s přívěsy a velkými stany z nás měli docela srandu. Do stanů nás zahnali zuřící komáři. V noci jsme toho moc nenaspali, jak to bývá první den.

2. den (sobota) se vedoucímu zazdál vhodný k návštěvě města Chebu a následující tůry z Chebu do Františkových Lázní. cestou na nádraží nás neskutečně obtěžovali komáři a ti , kteří se dostatečně nenastříkali repelentem byli dost opupínkovaní. Do chebu jsme vyjeli ráno  po snídani vlakem, cílem byly chebské pamětihodnosti - Hrad, Staré město s pověstným Špalíčkem a Krajinná česko -německá výstava. Chebský hrad nás nezklamal, byla tu navíc výstava dosti "úchylných" sochařů. Návštěva krajinné výstavy však vyla naprosto katastrofální - celkem nic, kromě bombónů v ruské zahrádce nás tu nezaujalo a nakonec jsme odtud s hladovýma očima utíkali zpátky na hlavní náměstí, kde jsme museli navštívit místní fast-food a dát si kebaby a hranolky s kuřecími řízky. S plnými břichy jsme pak vyrazili na dlouhou cestu do kempu. tentokrát jsme již nezabloudili, protože vedoucí nesl mapu stále otevřenou. Cestu zpestřilo koupání v přehradě Skalka, podél které jsme dlouho šli. Byl to ale docela humus - voda byla teplá, že ani neosvěžila a dosti neprůhledná, dno bahnité. Zahráli jsme si ve vodě ale pár her, takže jsme si v dalším parném dni alespoň trochu odfrkli. Následující cesta do kempu přes Čtvrtohorní sopku Komorní hůrku byla souvislým umíráním, takže vedoucího výklad na komorní hůrce nikdo nevnímal. Došly také zásoby vody, takže do Františkových lázní jsme nás sunula pouze touha po vodě. Napití nám nakonec vedoucí  umožnil v malé picerii na kraji města. Po osvěžení už jsme do kempu došli bez zakolísání a odpolední a večerní koupání spolu s polévkou k večeři únavu zcela smylo. večer jsme se dohodli, že v kempu zůstaneme nejméně ještě jeden den, protože tam bylo pěkně a hlavně to koupání, když se zachtělo, bylo báječné.

3. den (neděle) jsme se shodli na skvělém cíli - středověký hrad Ostroh (Seeberg) nedaleko od Františkových lázní. Na hrad jsme lehce došli pěknou cestou lesem mezi několika rybníky po dvou hodinách pochodu s několika zastávkami. Kromě samotné prohlídky hradu s expozicí nábytku a historického vybaven  selských domů na Chebsku nás taty zaujala docel moderní šibenice na bývalé hradní zahradě, kolem které jsme s vedoucími hráli různé hry včetně vrhu několikakilovým špalkem dřeva. Tuto soutěž s přehledem vyhrál vedoucí Jaromír, druhé místo patřilo Markétě, třetí Katce čtvrté malému Jaromírovi atd. K obědu byly Rybičky ve vlastním oleji na velikém chlebu s máslem. Zpáteční cesta se nám zdála pohodová, takže pro nás  nebyla problémem dlouhá zastávka u jednoho posedu, kde jsme uspořádali šiškovou bitvu  kluci x holky. Odpoledne po návratu jsme v již obvyklém vedru věnovali hrám v koupališti i na souši. Večer následovala opět příprava večeře - na řadě byla krupicová kaše. Zblajzli jí všichni i bez kakaa, horší to bylo pak s mytím kotlíků - klu, kteří byli tentokrát na řadě se nad tou prací dosti rozčilovali, protože strašně spěchali, aby vyhnali malé Holanďany z trampolíny, na které pak strávili více než hodinu hopsáním. Komáři opět zařídili večerku.

4.den (pondělí) vedoucí usoudil, že stěhovat se do jiného tábořiště nebudem, protože už to nemá cenu, což bylo přijato s radostí. Horší to už bylo s nápadem znovu navštívit Komorní Hůrku, na které jsme před dvěma dny kolabovali. Tak se nakonec po snídani stalo - Komorní Hůrku jsme prolezli křížem krážem, našli vrchol nasypaného struskového kuželu, čedičovou skálu ukazující vlastní hrdlo vulkánu  i ústí průzkumné štoly, k jejímuž založení dal popud velký německý básník Goethe a nakonec ji zrealizoval český hrabě Štrnberk. Štola tak v předminulém století vyřešila jeden velký vědecký spor. Vedoucí nám zde podal zevrubný výklad o této sopce a o sopkách obecně, hovořil také o tom, že v kraji Chebském je možno se setkat běžně se zemětřesením, pojedli jsme oběd sestávající ze skývy chleba a špalku salámu a navštívili po té informační místnost místního pozemkového spolku, který se o Komorní Hůrku stará. Cesta přes okolní lesy a rybníky zpět do tábora ubíhala dobře, všichni se těšili do vody a kluci hlavně na trampolínu. Odpoledne se podobalo tomu nedělnímu - koupání - příprava večeře z veškerých zbytků (každý si přišel na své) a pak hygiena a  hrrr do stanů vyspat se na zítřejší cestu domů.

5.den (úterý) byl ve znamení odjezdu  - bylo třeba se sbalit a vedoucí splnil, to co slíbil - do města jsme jeli místním "mikrovláčkem" džípem taženými vagónky. Před  nádražím nám cestu "zpestřil" neopatrný důchodce na kole, který se v důsledku špatného odhadu rychlostu na přechodu střetl s Ladou. Naštěstí se nikomu nic nestalo, kromě několika odřeni, které utrpěl onendůchodce. Věci jsme zase dali do úschovny dali si oběd v podobě párků v rohlíku  a pak nás čekala cesta do Žírovice na místní přírodovědnou atrakci   - tzv. Motýlí dům. Do Žírovice to nebylo dál jak 2,5 km takže pohoda a zážitek v Motýlím domě stál za to. Půl hodiny jsme vydrželi stát v místnosti kde kolem nás lítali velcí tropičtí motýli a někteří na nás dokonce usedali.  Přilehlé muzeum s entomologickými preparáty motýlů také stálo za to. Po návratu do města jsme své přehřáté organizmy ochladili zmrzlinou a vyrazili na rozloučení s městem, které se odehrálo jízdou místní atrakcí - vyhlídkovým Frantovláčkem  a odpočinkem s hrami v krásném parku. Vlak jel přesně, a tak jsme doma byli podle jízdního řádu v 19:34. Všichni účastníci (Maky, Lada, Andrea, Katka, Luboš, Jaromír, Filip, Kuba i Martin) dorazili domů zdraví na duši i na těle stejně jako vedoucí Karel a Jaromír.

         26.6.2006. Poslední schůzka roku byla poznamenána předprázdninovou únavou a slunečním úpalem. Školní výlety a školy v přírodě zdecimovaly naší účast a pracovní morálku potřebnou na Kostrlíku k hrabání posečeného sena ale i tak se nám v oslabené účasti podařilo odvést další kus práce na zvelebování této lokality. Shrabali jsme perfektně usušené seno asi z jedné třetiny plochy na dosti velkou kupku. Vedoucí zatím sekal další část plochy, kde bylo třeba urychleně odstranit třtinu rumištní ještě před vysemeněním. Na konci schůzky jsme se dozvěděli pořadí v soutěži Sojka roku a předběžné informace o puťáku - bude do Slovenského ráje.   

19.6.2006. Obrovské vedro nás vyhnalo ven. Podruhé během existence Sojek jsme se vyrazili podívat za minerály a zkamenělinami do kamenolomu v Jeníkově. Vláčkem jsme dojeli do Oldřichova, odkud jsme za půl hodiny ve vlahém řídkém letním deštíku  dosáhli kamenolomu. Cestu nám zpestřoval Táda začátečnickými dotazy typu:" Kdy tam už budeme?", "Proč jsme nejeli autem?", Kolik je to ještě metrů?" atd.. Zkusili jsme chvíli sbírat zkameněliny a dokonce jsme nějaké našli - hlavně úlomky lastur ústřic a pyritizované mořské houby. Zelenavě modrá hladina na dně lomu nás však ve vedru přitahovala tajemným magnetismem, takže jsme se zakrátko svalili na dno lomu a vrhli se do čisté teplé vody. Jedinou vadou na kráse byl fakt, že dno pokrývaly ostré kameny. Ve vodě jsme se vydrželi cákat přes hodinu a pak jsme bohužel museli vyrazit zpátky na vlak. Bohužel právě vrcholilo vedro, takže jsme na nádraží dorazili s vyplazenými jazyky.   

12.6.2006. Blížící se konec školního roku a tím i letošních schůzek jsme věnovali expedici na Bořeň, abychom ho viděli v té letní podobě. Přišlo nás celkem hodně - kromě několika marodů a lenochů jsme byli všichni. Cesta nebyla úplně jednoduchá, protože vládlo docela vysoké vedro a ani na vrcholu Bořně jsme se nedočkali osvěžujícho větříku. Zato rozhled byl nebývalý. Na vrcholu Bořně úspěšní účastníci z indiánské stezky dostali od vedoucího diplomy a ceny, které jim organizátoři soutěže zaslali. Pak jsme si trochu vyzkoušeli znalost místopisu při určování obcí a kopců  viditelných z vrcholu. Cestou nahoru se vedoucí neustále snažil nás upozorňovat na zajímavé právě kvetoucí rostliny, ale to jsme mezi mžitky z vedra příliš nevnímali. V paměti nám snad uvízla bělozářka liliovitá a tolita lékařská. Na vrcholu nás jako obvykle zaujali honící se otakárci dvou druhů. V hospodě pod kopcem potom bodla chlazená točená limonáda.   

5.6.2006. Na pondělní schůzce, jsme se museli obejít bez účastníků školního zájezdu do pražského divadla a dvou marodů nicméně schůzka proběhla báječně - skoro celo jsme ji strávili v lesích na svazích Kaňkova, Rozkoše a Mnišského vrchu. Výprava do těchto pro většinu z nás neznámých míst byla fyzicky náročná protože většinou vedla do kopce po sotva znatelných pěšinách. Poznali jsme společenstvo rostlin ve stínu smíšeného lesa. Obzvláště nás zaujaly mohutné rostliny kozlíku lékařského a nádherné květy orlíčku. V lese jsme také narazili na několik exemplářů zajímavého hmyzu. Po průchodu travnatými plochami se na nás vždy zachytilo nějaké to klíště - přeborníkem byl Táda, který jich na sobě dohromady našel 6. Účastí na schůzce dosáhl Lukáš kýžených 50 bodů potřebných pro přidělení "služebního" batohu Bílinských sojek a ten mu tak mohl být slavnostně přidělen. 

3.6.2006. Sobota byla vyvrcholením našeho ročního snažení v přípravě na Indiánskou stezku. Nemocnou Ladu musela v hlídce nahradit Maky a mohli jsme vyrazit na soutěž do Krásné Lípy. Dali jsme dohromady 4 dvoučlenné hlídky a tak se tentokrát mohlo jet autem. jedno řídil vedoucí a druhé jaromírovo táta. Po nedlouhé cestě jsme v Krásné Lípě absolvovali krátkou procházku, vydatný oběd a odpoledne jsme vyrazili na náročnou stezku, plnou dovednostních  nástrah a přírodovědných otázek.Chuťovkou bylo obzvláště plazení po vlhké lesní půdě, střelba z nešikovných luků a historické památky, které jsou pro nás "španělskou vesnicí".   Celá trasa nám trvala kolem hodiny až hodiny a půl. Trasa starších byla kolem 5 km dlouhá, Mladší závodníci se proběhli 3 km. V Krásné lípě jsme tentokrát nepřenocovali  a večer jsme zase autem odfrčeli domů. Výsledky jsme se dozvěděli až v pondělí z počítače. Úžasného výsledku dosáhli Martin s Honzou, kteří v kategorii mladších hochů soutěž s přehledem vyhráli a vybojovali tak účast na národním finále soutěže. Druhé místo Maky a Andrey bylo způsobeno zaváháním na azimutu - holky zde díky loňským trestným bodům měly pochybnosti o správném razítkování. Jinak měly s přehledem nejmenší počet trestných minut a nebýt časové ztráty mohly být první. Hlídka Luboš a Jaromír byla v soutěži značně znevýhodněna díky tomu, že Jaromír je vlastně ještě v kategorii mladších hochů a Luboš je v kategorii starších prvním rokem. Jejich bodové hodnocení bylo vynikající, akorát běžecky nestačili na starší hochy. Jejich třetí místo se dá cenit stejně jako první. Nešťastným omylem nabralo velkou časovou ztrátu družstvo Jakub + Filip - spletli fáborky a notný kus běželi po trase starších kategorií. Omyl jejich jinak dobrý výsledek degradoval až na páté místo uprostřed startovního pole v kategorii mladších hochů, škoda, měli nejméně na třetí pozici.    

29.5.2006. Schůzka nás tentokrát zavedla do údolí Bezovka. Pěší výprava posílila naše ochablé svalstvo a okolo bující příroda spolu s vedoucím nám osvěžila v hlavách spoustu vědomostí pro soutěž Indiánská stezka, která většinu z nás čeká v sobotu. Na hrázi přehrady jsme si zopakovali mapové značky, a dřeviny rostoucí okolo břehů a dohodli si podmínky sobotní soutěže. Krátce jsme se zastavili u ústí radovesické štoly, která odvodňuje podloží radovesické výsypky, kde nám vedoucí vyprávěl o tom, jak tato štola vznikla a k čemu slouží. Zpátky jsme šli malebným lesem po jižním svahu údolí, dále pak přes třešňovku a zámeckou zahradu domů.      

22.5.2006. Pondělní schůzka měla podobu výpravy do údolí Čistce, lidově zvaného Žižkáč. Počasí bylo až nesnesitelně slunečné a teplé a tak jsme se po prohlídce jeskyně a sběru kvetoucích rostlin na louce zadrhli u brodu přes potok Syčivku, přestože v plánu jsme měli dojít až do Kučlína. Zastávka u brodu nám však umožnila spoustu aktivit. Nejprve jsme poznávali živočichy, které jsme mohli najít ve vodě, pak jsme trénovali hod oštěpem na cíl, mezitím ostatní hledali mořské křídové zkameněliny v navezené hromadě slínovce (našli jsme tři zástupce mořské křídové fauny). Všichni si pak zkusili , zda jim po zimním tréninku nevypadly z hlavy uzle - celkem to šlo, i když někteří si občas nemohli vzpomenout. Nakonec jsme určili stromy rostoucí podle potoka a už byl čas vyrazit domů. Vydařenou výpravu jsme zakončili v hospůdce pod plaveckým bazénem, kde nám vedoucí koupil každému pepsicolu, abychom vůbec došli domů. 

20.5.2006. Pravidelný jarní odchyt ohrožených obojživelníků byl tentokrát v mnohém mimořádný, kromě Lenky se ho zúčastnil celý oddíl včetně nováčka Tády a kandidáta na vstup do oddílu Michala Procházky. Díky takové účasti jsme nemuseli shánět pomocníky odjinud. Přesto nám ještě pomohli dospělí - občasný vedoucí J. Täuber, který pomohl s dopravou, pan M. Horák náš ornitolog a návštěva u organizace Arnika - tým Bořena pan F.Kraus, který se přišel podívat, jak to na Bílině děláme a hlavně také přiložit ruku k dílu. Do dolu jsme cestovali "babosedem" - skříňovou tatrovkou Dolů Bílina. Pana Horáka jsme vysadili v předpolí dolu, kde se po dobu našeho lovu věnoval výzkumu a kroužkování ptáků. My jsme postupně navštívili 4 různé plochy , kde bylo potřeba zachraňovat obojživelníky před postupem zakladače nebo rypadel. Zejména pro nezkušené nováčky, kteří ještě na odchytu nebyli, představoval odchyt místy i malé nehody v podobě zapadnutí do bahna (Tadeáš 2x, Míša, Filip) zmáčela se však i Lada a špinaví byli úplně všichni. Pan Kraus i Jaromírovo a Lukášovo taťka se také tužili v lovu a tak byly výsledky vynikající. Během odchytu jsme nalovili kolem 2000 pulců různých druhů žab, tři skokany štíhlé, čtyři kuňky, 41 čolků obecných a 21 čolků velkých. Velkým překvapením byli především skokani štíhlí, kteří ještě v předpolí zakladače uloveni nebyli a také obrovské množství pulců. Naopak jsme nechytili ani jednoho skokana skřehotavého  - běžného obojživelníka z jiných let. Na nové místo - vodní nádrž nedaleko Ledvic na rekultivované části vnitřní výsypky Dolu Bílina jsme spolu s obojživelníky vypustili i mnoho zástupců vodního hmyzu.  Mimo vypouštění obojživelníků jsme na stanovišti pana Horáka vypustili i čtyři okroužkované ptáky - slavíka obecného, rákosníka, moudivláčka lužního a strnada rákosního. Vyprávění pana Horáka během kroužkování a vypouštění ptáků bylo při tom tak zajímavé, že nikdo ani nedutal.  

15.5.2006. Spolu dvěma novými kandidáty na členství v našem oddíle (Tadeášem Kubastou a Pepou Smejkalem) jsme se na schůzce v klubovně věnovali intenzivně opravě sítěk, které budeme potřebovat v sobotu na záchranný  odchyt obojživelníků v prostorách Dolů Bílina. Všichni si zašili alespoň jednu, takže jsme dobře připraveni. Protože nám šla práce dobře od ruky, podařilo se nám ještě zajít a výsluní zastřílet si lukem a znovu si přímo v soutěžních družstvech zkusit stavění áčkového stanu. Za terč nám už teď stačí obyčejná pet - lahev a většině šípy lítají do jejího těsného okolí. Na schůzky přestal chodit Roman. To co děláme ho baví méně než běhání kolem paneláku. Bohužel jsme opět přišli o jeden šíp.

5.5 - 7.5.2006. Vynikajícím úspěchem skončila naše účast na krajském kole Zelené stezky - Zlatého Listu, soutěže, která se konala již tradičně v Krásné Lípě na kraji Česko - Saského Švýcarska. Jako již minule, jsme se na soutěž vypravili vlakem v pátek odpoledne. Ubytovali se na terénní základně ZO SOP Tilia v Krásném Buku a přenocovali do soutěžního dne, kterým byla sobota. Nocování první noc jako obvykle nestálo za nic - u kluků chrápal Luboš a pokašlával Martin. U holek dělali povyk děvčata z ústeckého oddílu Brontosauři. Dopoledne jsme strávili poznáváním místní přírody cestou na rozhlednu na čedičové Vlčí hoře. Obzvláště poznání samotné Vlčí hory a výhledu z ní  a poznání právě kvetoucích rostlin nám potom velmi pomohlo při soutěži samotné. Soutěž vypukla ve 14:00. Náš vedoucí se soutěže tentokrát zúčastnil také v roli rozhodčího na stanovišti geologie. Na celkem 13 stanovištích nasbírali nejvíce bodů Katka, Maky a Luboš (84) a jen o půl bodu méně získaly Lada s Ájou celkový zisk 167,5 bodu družstvu starších vynesl druhé místo v kategorii. Stejně úspěšní byli i mladší. Jaromír s Kubou a Lenkou nasbírali 82 bodů, sojčata Lukáš, Honza a Martin 73. Součet 155 opět znamenal druhé místo v kategorii.    Po dobrém výsledku se dobře i když trochu netrpělivě spalo v očekávání vyhlášení výsledků. Při ranním vyhlášení jsme se zároveň radovali (druhé místo je super) a zároveň jsme byli trochu zklamaní - někteří z nás moc doufali, že bychom se zase mohli podívat na národní kolo. Co naplat, oproti vítězům - Výrům  ze Stráže pod Ralskem jsme byli letos v nevýhodě - naše družstvo starších ve své kategorii soutěžilo poprvé a družstvo mladších ještě ke svým úspěchům potřebuje dozrát. Naší nevýhodou je také to, že je nás méně. Někteří z nás si také musí sáhnou do svědomí, zdali by se nedalo naučit trochu více. Nedělní cesta vlakem domů potom proběhla v pohodě v radostném očekávání maminčiného oběda.  

24.4.2006. Za nevalné účasti jsme vyrazili do zámecké zahrady, abychom si prošli připravené azimutové trasy a našli nejobjemnější kmen stromu v zahradě. Azimuty nám šly se střídavým úspěchem. Bohužel v jedné trase byla v zadání chyba, takže Luboš  Martin nutně došli trochu jinam. Nejobjemnější strom hledali Filip, Lukáš a Honza - ukázalo se, že největší objem kmene v 1,3 m výšky má trnovník akát za valem a blízko něho rostoucí lípa a jasan ztepilý. Určili jsme také 5 druhů květin momentálně kvetoucích v zahradě a nalezli zajímavý druh houby - jidášovo ucho. Během čekání na ty, kteří procházeli azimutovou trasu jsme si povídali o ekologických hnutích a o mezinárodních celosvětových ekologických akcích. Rozdali jsme si také propozice na soutěže a akce v tomto měsíci a v červnu.

10.4.2006. Za pokračující nepřítomnosti starších členů oddílu (kromě Járy) jsme v sychravém počasí vyrazili na hradiště ve snaze projít si zde azimutové chody, které pro nás připravil vedoucí a trochu si zastřílet lukem. Azimutový chod spojený s určováním stromů s vynikajícím výsledkem prošel Jaromír, Filipa jsme pro hustý déšť museli zavolat zpátky a vyklidit bojové pole. Zbytek schůzky se odehrál v poklusu do klubovny a v klubovně jsme si pak opakovali naše znalosti obojživelníků a připravili větší terárko pro nový chlupatý  přírůstek - myš bodlinatou, která byla zatím v provizorním malém teráriu. Velikonoční schůzka odpadá.

3.4.2006. Všichni starší členové oddílu nám odcestovali do školy v přírodě a Jaromír měl odpoledku a tak jsme se sešli v čistě klučičí sestavě, což jsme využili velmi produktivně. O víkendu vedoucí přivezl od pana Horáka hromadu ptačích budek - většinou "sýkorníků" a na nás bylo, abychom je rozmístili. Popadli jsme tedy žebřík, hřebíky a kladivo a každý nejméně jednu budku pod paždí a vyrazili nad Výsluní a na Kyselku, kde jsme je připevnili na stromy. Během cesty jsme zažili zajímavou příhodu, když jsme v lese nad bývalým hotelem Belevue objevili past na člověka a zvířata, která vznikla propadnutím střechy bývalé vodárny. Více než 2 metry vysoké, hladké  stěny vodárny znemožní každému zvířeti dostat se ven, pokud spadne dovnitř. Poštěstilo se nám a dvojici živočichů - párku ropuch - jsme pomohli ven - vedoucí se do jámy spustil po žebříku, a ropuchy nám opatrně podal. celkem jsme rozmístili  8 ptačích budek a těšíme se, že si je ptáci najdou. Po návratu do klubovny jsme si ještě rozdělili knížky, abychom se mohli připravit na "Zlaťák" a podiskutovali o tom, co jsou to odpady a jak se s jednotlivými druhy odpadů musí nakládat.   

27.3.2006. Konečně se jaro vyklubalo a my mohli vyrazit ven. Zahájili jsme výpadem na Výsluní, kde jsme si osvěžili naše dovednosti ve střelbě prakem a z luku a také dovednosti topografické (určování azimutů) a tábornické (stavění stanu). Zejména střelba z luku se nám dařila výborně, zásahů do terče a jeho blízkosti bylo mnohem více než na podzim. Sluníčko hřálo, na schůzce chyběla akorát Katka. Společně jsme se dohodli na složení družstev do Zelené stezky. Jsme schopni vytvořit dvě kompletní družstva, jedno bude v kategorii mladších a druhé v kategorii starších. Obě družstva to ale letos budou mít v soutěži těžké, zejména ti starší, kteří postoupili z mladší kategorie. Rozdělili jsme si obory, na které se každý z nás zaměří při přípravě.  

20.3.2006. Páteční schůzky byly vedoucím zrušeny a tak už nám zbývají jen ty dlouhé pondělní. Toto pondělí jsme kromě tělocvičnového řádění absolvovali i "vzdělávací kůru" zaměřenou na naše velké savce - šelmy a kopytníky. řada z nás získala fůru bodů při  kvízu o potravě savců. Řešili jsme také nové kvízy Markéty a Lady z naší klubovní nástěnky a pozorovali pářící se ropuchy. Zvykali jsme si také na trochu změněné uspořádání klubovny.

13.3.2006. Dlouhá pondělní schůzka začala netradičně v tělocvičně, po vydatném hadrákovém utkání vedoucí+holky proti klukům jsme si postavili naši oblíbenou překážkovou dráhu a zkusili si ji opět na čas. Jako již tradičně byl nejlepší Kuba, ale ani ostatní se nevzdávali a srdnatě dosahovali osobních rekordů. Tělocvičnu jsme završili tenisákovou vybíjenou. V klubovně jsme potom čas věnovali pozorování ropuch - budou se asi pářit, povídání o hvězdách a astronomii vůbec a nakonec jsme si vyzkoušeli svoji znalost stop našich velkých savců. Naši schůzku navštívil poprvé Lukášův spolužák Roman Ton. Ukázal, že fotbal hrát umí, uvidíme, jak se mu mezi námi bude líbit.

11.3.2006. Čtyři z nás (Marky, Luboš, Kuba a Martin) se zúčastnili brigády na pálení loni pokáceného klestí na Kostrlíku. Kolem oběda se dostavil i Filip, ale to už bylo skoro vše uděláno. Pomáhali jsme dospělým (vedoucí - Karel M., Pavel J. a Míra H.). Pochvalu zasluhuje Marky, která makala úplně jako dospělý. Podařilo se nám spálit vše, co jsme minulý rok vykáceli.

6.3.2006. Pondělní schůzku navštívili kromě Lenky všichni. na programu byla práce s hrnčířskou hlínou. Seznámili jsme se se základními možnostmi, co se z hlíny dá vytvarovat a pak už jsme jen modelovali, tvořili, patlali, hnětli a nakonec mohutně uklízeli vzniklý nepořádek. Výtvory v podobě sošek, nádob, placiček a kdo ví čeho ještě  jsme  dali sušit a za týden je vypálíme. Mezi nejzajímavější patřila Lubošova venuše, Martinův "monumentál", Andrejiny zvířátka a růže. Ani ostatní se však nedali zahambit a každý si vyrobil alespoň malou nádobku. Nakonec jsme neodolali a zbývajících 20 minut jsme v tělocvičně strávili s hadrákovým fotbalem. 

3.3.2006.  Na klučičí schůzce jsme si povídali opět o ptácích a pocvičili jsme se v práci s mapou a buzolou. Vyčistili jsme také želvárium.Tato schůzka byla poslední páteční schůzkou. Díky velké unavenosti a následné nekázni kluků se vedoucí rozhodl dále páteční schůzky neprovádět, protože nám nic nepřinášejí.

27.2.2006. Dnešní schůzka byla věnována ptačí říši.  Na příkladu živých kanárů, které donesl vedoucí a sbírky peří, kterou přinesla Maky  jsme si popsali základní ptačí znaky a řekli mnoho o jejich smyslech tělesné stavbě a rozmnožování. Na závěr jsme si dali rychlosoutěž na znalost ptačí obživy.Na kroužku jsme byli skoro všichni kromě Katky (Dinh). To nám pak umožnilo v tělocvičně řádně si zahrát hadrákový fotball a vedoucí to využil i k tomu aby nám vybudoval těžkou šplhací a skákací překážkovou dráhu, kterou jsme si zkoušeli i loni. Všichni jsme si dali tuto dráhu na čas.

18.2.2006. Výlet do Prahy, bohužel bez účasti Andrey, Honzy a Filipa proběhl zcela podle očekávání, doprovodil nás i náš externista - vedoucí Jaromír a tak nehrozilo, že se někde budeme ztrácet jako minule. Dva 3D filmy v kině IMAX na Flóře (Žralok a Galapágy) byly zcela věnovány přírodě a byly prostě úžasné. Náramně jsme si užili proplouvání hejnem medúz, ryb nebo žraloků i rejdění lachtanů s vynikajícím slovním doprovodem. Následující návštěva Náprstkova muzea s exponáty ze života domorodců Ameriky a Oceánie také stála za to a vše okorunovala neplánovaná návštěva Betlémské kaple. Konečně jsme z výkladu velmi milé paní průvodkyně pochopili, jak to bylo s Mistrem Janem Husem a s Betlémskou kaplí v historii. Bylo to velmi poučné i pro vedoucí. Pak už nás čekala jen cesta kolem Klementina, kde se natáčel nějaký filmový kousek se spoustou policistů a třemi modrými zločinci, přes Staroměstské náměstí rovnou do vlaku a domů. Za dvanáct hodin fůra zážitků.   

13.2.2006. Tato schůzka byla neobvyklá v tom, že po klubovní schůzce starších do tělocvičny přišel celý oddíl. skončilo tedy období chorob a zdá se, že po vysvědčeních se uvolnila i situace doma. V klubovně jsme si zkusili velký poznávací test na ryby - 30 ryb. U většiny z nás to nebyla žádná sláva - excelovaly akorát Markéta a Lada - takže jsme si po té všechny ryby museli zopakovat. Tělocvična nás byla plná ale celou hodinu a půl jsme se nezastavili a někteří z nás se z tělocvičny skoro plazili. Při soutěži na páce se ukázala nejsilnějším členem oddílu Lada. Nejsilnější kluk - Jaromír byl evidentně hendikepován skoro dvouletým věkovým rozdílem. Domluvili jsme se na sobotním výletu do Prahy.

10.2006. Schůzka mladších kluků v plné sestavě proběhla v klubovně. Za měřili jsme se na práci s mapou, určování azimutů a malé opáčko znalosti ryb.

6.2006. Protože díky protékající kanalizaci byla zatopena tělocvična, museli jsme změnit program schůzky. Relativně pěkné počasí nám dovolilo vyrazit ven. Při procházce na Kyselku jsme se soustředili na sledování ptactva povídání o hnízdění v budkách a o různých druzích budek a také jsme se učili poznávat některé stromy podle pupenů. Patrně už nikdy nespleteme jasan, javor jírovec a liriodendron. Vše jsme završili u koziček v areálu letního kina - mají tři mladá kůzlátka. Když nám začalo být zima a smrákalo se, vrátili jsme se  do klubovny a konečně jsme shlédli humorně laděný fotografický přehled naší loňské činnosti na počítači. 125 fotek doprovázených našimi skutečnými i vymyšlenými projevy nás docela pobavilo a pěkně jsme si zavzpomínali na naše loňské příhody.   

3.2.2006. Na schůzce byl pouze Jaromír, Lukáš a vedoucí. Není divu - byl prázdninový den a všichni se radši oddávali lenošení nebo horským radovánkám. Zvířata si však žádala své a tak jsme v klidu nakrmili živočišstvo v centru a hlavně jsme se dali do mytí a natírání postarší nástěnky, kterou si pověsíme do klubovny pro naše vlastní potřeby. Nástěnku už zbývá jen pověsit.

30.1.2006. Schůzka starších Sojek a společná tělocvična probíhala jako obvykle na gymnáziu. Schůzku jsme strávili přípravou preparátů a mikroskopováním objektů z našich akvárií. Podařilo se nám v akváriích nalézt, vzorky dvou druhů rozsivek, dvou druhů zelené řasy  a  mechu a dokonce láčkovce - nezmara. Obzvláště pozorování Nezmara s jeho chapadly a žahavými žlázami  velmi zaujalo. V Tělocvičně jsme si dali několik fyzicky docela náročných her, obzvláště ribstolová honička stála za to a dala nám mnoho do horolezecké přípravy.Na schůzce chyběla akorát Lenka a Martin, který pobýval na vyšetření v nemocnici.   Na schůzce byla vyhlášena soutěž v namalování nejhezčího obrázku na téma příroda s termínem do 1.května.

27.1.2006. Schůzka kluků byla věnována hlavně uzlům - další dva borci se v regatě dostali pod jednu minutu. V přípravě na indiánskou stezku jsme se pak věnovali územní ochraně přírody  - ve velké soutěži o českých hradech vyhrál Jaromír po lítém boji s Lubošem.  

20.1.2006. Schůzka v klučičí sestavě byla  opět věnována práci - museli jsme vyměnit vodu v dalších akváriích u kterých jsme zjistili předminulý pátek vysoký obsah dusičnanů. Samozřejmě opět nechybělo procvičování uzlů, kde se úplně všichni silně zlepšili. Nechyběla opět morseovka a výklad vedoucího o hmyzožravcích. 

16.1.2006. Na schůzce byl skoro celý oddíl, kromě Jaromíra, který měl odpolední vyučování. V klubovně jsme si udělali test ze znalosti ryb, které jsme si minule opakovali. Následovala uzlovací soutěž, kde padlo několik rekordů mnozí se přiblížili k jedné minutě.  V tělocvičně následovaly hry, hry, hry - zkusili jsme si šplh na tyči - kromě 4 lidí nikdo nevyšplhal až nahoru. To musíme změnit. Pouze dva z nás dokážou udělat shyb na hrazdě. Za to je zřejmé, že cvikem se zlepšujeme v házení - v závěrečné vybíjené s tenisovými míčky jsme stále lepší. Důležité také je, že do tělocvičny chodí všichni. 

13.1.2006. Schůzka v klučičí sestavě byla věnována práci - museli jsme vyměnit vodu v řadě akvárií, u kterých jsme zjistili minulý pátek vysoký obsah dusičnanů. Samozřejmě nechybělo procvičování uzlů kde bylo opět vidět zlepšení. Začali jsme také probírat morseovu abecedu, jejíž znalost se nám hodí nejen při Indiánské stezce.    

9.1.2006. Schůzka byla pondělní, takže kromě klubovny jsme hodně času strávili také v tělocvičně. V klubovně jsme kromě opakování uzlů (mnozí si udělali osobní rekordy), provedli osvěžení znalostí ryb. Tělocvična měla klaický průběh - hry, cvičení.   

7.1.2006. První  schůzka roku 2006 byla pouze v režii mladších kluků. Pokračovali jsme v cvičení uzlovací sestavy, řekli si mnoho o netopýrech a nakonec jsme zjišťovali obsah dusičnanů v našich akváriích pomocí chemické soupravy. Zjistili jsme, že ve všech akváriích je obsah dusičnanů velmi vysoký a bude třeba jej snížit výměnou vody.  

19.12.2005. Poslední schůzka roku 2005 byla poznamenána předvánočním shonem, nemocemi a obavami ze školních písemek takže se sešlo pouze 5 sojek.  Začalo se testem na téma korýši, následovala soutěž v uzlovací regatě (Lada s Andreou neustále posouvaly rekord - výsledným oddílovým rekordem k tomuto datu je 42 sekund). Taky kluci se už začali dostávat pod dvě minuty (Luboš 1´:20´´). Na čas pod 30 vteřin byla vyhlášena prémie v podobě 5 bodů do soutěže. Schůzku v klubovně jsme zakončili vyčerpáváním vody z terárek, ze kterých jsme minule vyndavali písek. Do tělocvičny přišel ještě Jaromírovo brácha Lukáš. Hlavní náplní tělocvičny bylo šplhání po laně s pomocí horolezeckých metod.

16.12.2005. Malá chlapecká sestava  (Täuberovci, Luboš s Kubou a Honza) se věnovala zdokonalování uzlovací techniky, hledání v jízdním řádu a čištěním terárií po živočiších, kterým jsme minulý týden zahájili zimování. Věnovali jsme se také tepelné úpravě některých konců uzlovacích lanek pomocí svíčky, aby se nám netřepily. Důležitým momentem bylo přijetí Lukáše Täuberaza nejmladšího člena oddílu. Lukáš hned prošel křestem v podobě procházky sklepením po tmě pouze se svíčkou. Provedl to naprosto bravurně bez známky strachu.    

12.12.2005. Na schůzku vedoucí donesl 20 m lanka rozporcovaného na 1.5 metrové kusy a vyhlásil soutěž v uzlařské regatě - sestavu 6 uzlů (škotová spojka, ambulantní uzel, rybářská spojka, dračí smyčka, kotevní uzel a zkracovačka) je potřeba zvládnout v co nejkratším čase. každý jsme si to pak zkusili - rekordní čas zaznamenala nakonec lada s 57 vteřinami a hned za ní Andrea s 1 minutou a 2 vteřinami. Někteří hoši ale měli velké problémy se zvládnutím uzlů jako takových, takže nebyly výjimkou ani časy přes 5 minut. Se zvládnutím techniky se však všichni mílovými kroky zlepšovali. Ke konci schůzky si Filip prošel sklepní stezku odvahy a protože vyluštil i indiciovou hádanku, získal tak cenných 8 bodů. 

9.12.2005. Malá chlapecká sestava, po té, co si Honza udělal test z měkkýšů jsme si o nich ještě chvilku povídali, Luboš si snědl svačinku a  pak jsme si zkusili najít pár spojů v jízdním řádu. Na konci schůzky jsme vyjmuli z terárií všechny naše obojživelníky přendali je do zimovacích schránek a přenesli je ke startovací etapě zimování do sklepení. Za týden je přemístíme do lednice.  

5.12.2005. Mikulášská schůzka nám přinesla dárek v podobě přednášky odborníků ze Správy ochrany přírody v Litoměřicích - přednášku o Českém středohoří  a jako bonus ještě druhou o Bobrech v Čechách. Po přednáškách jsme v tělocvičně trápili svoje těla netradičním cvičením a soutěžemi.  Bohužel uplynulý víkend  byl doslova katastrofou v našem chovném centru - jak jsme se dozvěděli od starších děvčat, pošla nám užovka, dva kapříci a okouni. 

2.12.2005. Jaromír, Kuba, Luboš a Honza se dali do čištění akvárek, aby to v centru vypadalo hezky pro den otevřených dveří na gymnáziu, který se má konat  7.12.  

  28.11.2005. Schůzka jako již obvykle začala testem, tentokrát zaměřeným na měkkýše.Celkově se ukázalo, že znalosti v tomto oboru jsou docela dobré, nicméně jsme si o měkkýších ještě popovídali a rovněž jsme načali korýše, ze kterých bude příští test. Několik vět padlo o minerálech - předvedli jsme si jak vypadá slída - cinwaldit a křemen a zopákli si sfalerit s galenitem.Pohovořili jsme také o tvrdosti minerálů a jak ji určujeme. Následoval krátký kurz hledání v jízdním řádu, kde jsou trochu popředu mladší sojky, takže Luboš mohl demonstrovat, jak se to provádí. Na závěr klubovního sezení proběhla soutěž v uzlování vyřazovacím způsobem, kterou vyhrála Lada, když ve finále porazila hendikepovanou Markétu s naraženým palcem. Ti, kdo mohli, potom strávili zbytek času v tělocvičně  hadrákovým fotbálkem, několika obratnostními soutěžemi, trénováním jisticí techniky a nakonec hadrákovou vybikou.

25.11.2005. Schůzka mladších proběhla v klubovně a  začala testem znalostí z oboru plazů a obojživelníků. Pak jsme si rozebrali otázky, které nebyly jasné. Následoval duel mezi Jaromírem a Lubošem v uzlování  - o jeden uzel zvítězil Luboš. Opět jsme si potrénovali hledání v jízdních řádech - už nám to docela jde, ale stále to není pod 5 minut.  Z schůzku jsme zakončili ve sklepení, kde si Honza a Jaromír za úplné tmy a pouze se svíčkou zopakovali adrenalínový pochod na konec sklepa. Luboš a Matrin tentokrát odvahu nenašli.

21.11.2005. Schůzka v klubovně začala jako minule testem znalostí, tentokrát z oboru plazů. Ti, kdo byli s testem dříve hotoví, nakrmili želvy. Potom jsme si ještě v duchu plazího testu zopákli hlavní věci o českých plazech a nakonec proběhlo několik soutěží na téma geologie a mineralogie a zopakování dřevin pomocí herbáře, který jsme si loni zhotovili. 

18.11.2005. Schůzka v klubovně v malé sestavě - vedoucí, Jára, Luboš a Martin. Protože byly prázdniny, museli jsme nakrmit naše živočichy v akváriích a teráriích. Potom jsme si trénovali uzle (ach ta paměť) a hledali v jízdních řádech (zřejmý pokrok, ale zatím jsme stále pomalí)  nakonec nás čekaly tři obrázkové  kvízy - puzzle o body. 

14.11.2005. Schůzka v klubovně - promítací den. vedoucí nám promítal diapozitivy ze své cesty na Sibiř, kde pracoval s geology při vyhledávání zlatonosných ložisek. Začátek schůzky ovšem byl v duchu testu ze znalosti obojživelníků a jejich života a pojmů s obojživelníky souvisejících. V testu byla otázky jak velmi lehké, tak velmi těžké. Výsledky testu - z 11 možných bodů získala Katka  a Andrea 9 bodů, Marky a Kuba 8 bodů, Luboš a Lada 7 bodů, Jaromír 5 a Filip 4 body. Na schůzce jsme vyhlásili soutěž o zhotovení co nejhrůznějšího strašidla nebo strašidelného předmětu, které umístíme do sklepení a pak je tam pouze se svíčkou po jednom půjdeme "hodnotit".

11.11.2005. Díky školnímu výletu čtvrťáků by na páteční schůzce jen 3 kluci - Jára, Luboš a Kuba - tedy hoši, kteří páteční schůzky navštěvují jaksi navíc. Schůzku jsem pojali velice dělně - Vzhledem k tomu, že Ivan v týdnu přivezl nové rybky - okouny a plotice, připravovali jsme pro ně aklimatizační sud, ve kterém budou dokud neprojdou karanténou. Znamenalo to vynosit ze sklepa v kýblech 300 l vody a vyčistit sud. Pak jsme ještě vyměnili část vody ve třech dalších akváriích. Na závěr vedoucí konstatoval, že ze sklepení nepustí ven nikoho, kdo nepozná všechny ryby v nádržích. Zpočátku to vypadalo, že se ve sklepení bude spát, ale pak se to zvrhlo a kluci jmenovali ryby celkem obstojně. Na závěr si ještě užili kapku strachu v zadní části sklepení, když vedoucí vypnul světlo a vr ukou jim zbyla jen blikající lampa.   

7.11.2005. Z týdenní mlhy se vylouplo sluníčko, takže jsme se ve starší sestavě (chyběl akorát Jaromír - odpoledka a Katka - zapomněla !) vydali na vrch Chlum,  abychom opět trochu pokročili se zkoumáním vztahu živé a neživé přírody. Našim hlavním poznávacím nástrojem tentokrát byla lopatka. Na dvou nedalekých místech jsme vyhloubili malé sondičky do země a studovali tam složení půdy. Na silně svažité suché louce pod lesem jsme studovali světle hnědou silně štěrkovitou asi 20 cm mocnou vrstvu půdy s obsahem úlomků ruly a v dubovém lese 30 m po svahu výše jsme narazili na  silnější vrstvu tmavě hnědé až černé  lesní půdy s úlomky čediče a hustou sítí podhoubí ve svrchní vrstvě. Na blízkém stromě jsme sklidili úrodu tvrdých hrušek a o něco dál jsme si dali soutěž ve šplhu na strom. Někteří z nás získali několik bodů za všímavost v přírodě, poznávání rostlin a určování hornin. Z Chlumu nás vyhnala tma a zima. 

4.11.2005. Schůzka mladších 4 mušketýrů (s účastí Luboše Kuby ze starších) a se soustředila na cvičení disciplín indiánské stezky - uzlování a hledání v jízdním řádu. Uzle nám zase vypadly z hlavy, je vidět, že je budeme muset cvičit častěji. nakonec jsme si na příkladu galenitu, sfaleritu,  chalkopyritu a magnetitu povídali o rudách a kovech, které z nich lidé získávají.Vedoucí nám k tomu přinesl ukázky těchto minerálů.  

31.10.2005. První letošní schůzka v klubovně. Řeč šla především o vztahu živé a neživé přírody. Shrnuli jsme, co jsme viděli na výletě na Krupce a probrali si vlastnosti některých minerálů. Pokusili jsme se také určit některé lišejníky, které nasbíral vedoucí během letních prázdnin. Schůzku jsme zakončili prací - přemístili jsme do sklepení hromadu písku, kterou na dvoře gymnázia zanechali zedníci. využijeme ji na budování podstavců pod akvária ve sklepení. Na schůzce chyběla Lenka a Andrea. 

28.10.2005. Velký, dlouho slibovaný výlet za krušnohorským bukovým lesem a minerály na Krupku. V počtu 8 sojek jsme se v pátek ráno( ve sváteční den) sešli na nádraží a vyrazili vlakem do Teplic a pak autobusem do Bohosudova abychom pak s pomocí lanovky vyjeli na vrchol Komáří Vížky. Z vrcholu nás vyhnala nepohoda počasí : "Komárka" byla v mraku, fičel vítr a my byli zmrzlí už z cesty lanovkou. Po krátkém ohřátí ve výčepu restaurace při nákupu turistických známek jsem spěšně vyrazili po žluté značce dolů do Krupky. Se žluté jsme ale zakrátko sešli, abychom se dostali na haldy starých rudních dolů, které v této oblasti  fungovaly v různých obdobích od středověku až do doby docela nedávné. Haldy jsme v lese úspěšně našli a na haldách i minerály pro tuto oblast typické: molybdenit, křemen, živec, biotit, malachit, azurit. Hlavní horninou ve které se rudní žíly nacházely, byla rula podobná té, co známe z Bíliny. Každý si na zádech z okolí štol Lukáš, Prokop a Barbora odnášel hromadu vzorků. Výlet jsme korunovali návštěvou přírodovědné odbočky Teplického muzea v Krupce, kde jsme mohli vidět námi sbírané minerály v nejvyšší jakosti a spoustu preparovaných živočichů včetně nádherné expozice modelů hub. Výlet jsme zakončili na Hradu Krupka, kde pánská část oddílu uspořádala bojovou hru. Domů jsme se vrátili až kolem páté hodiny večer.  

24.10.2005. Zatažené ale jinak přijatelné počasí jsme využili k vycházce na ukázku již dlouho rekultivované výsypky Větrák kousek od Bíliny. Po cestě jsme pozorovali podzimní změny přírody, rozlišovali přírodně zavlečené a vysazené druhy rostlin, hledali houby a povídali si o větrání a vzniku půdy a rekultivaci výsypek jako takových. Konečně jsme viděli mladé duby červené, které měly skutečně tu správnou karmínově červenou barvu podzimního listí. Našla se i příležitost pro geologii, když jsme na výsypce objevili  kus uhlí a u nedaleké stavby hromadu štěrku z řeky Ohře. Udivila nás zanedbanost sadu, vysazeného na výsypce. O sad se nikdo nestará a tak jabloně zcela zplaněly a nedávají žádné plody.    

21.10.2005. Mladší sojky společně s Jaromírem navštívily přírodovědnou expozici Muzea v Mostě. Naučili jsme se tady poznávat především savce a ptáky podle vycpaných exponátů, ale také zástupce hmyzu a měkkýšů. Zaujaly nás nádherné modely pravěkých zvířat, hlavně obří karbonské vážky a jepice a srstnatého nosorožce a mamuta z doby ledové. Rovněž zkameněliny ryb, plazů a obojživelníků zde doprovázejí pěkné modely v životní velikosti. Protože nás bylo málo - čtyři dopravovali jsme se autem.    

17.10.2005. Poslední slušné počasí jsme využili k sečení a úklidu trávy  na Kostrlíku. Kromě Lenky, Martina a Honzy přišli všichni a navíc přišel pomoci i Ivan Bílý, takže nám ani nestačilo nářadí a vedoucí před naším "sklízecím kombajnem" nestíhal sekat. Byla už docela zima, takže práce nás příjemně zahřívala. Hlavní část sečení jsme však dokončili a na zimu zbývá už jen mýcení náletových šípků a bezinek. Stačili jsme si ještě vyzkoušet úděl obránců vojenské pevnůstky při plazení skoro 50 metrovým příkopem a z Kostrlíku jsme odcházeli již při zapadajícím sluníčku. 

10.10.2005. Výprava celého kroužku (chyběl akorát Jaromír, který měl odpolední vyučování a Robert) na Bořeň měla tři témata - geologie hory Bořně a okolí, dřeviny v okolí Bořně a úklid odpadků na ploše národní přírodní rezervace. všechny body jsme splnili. Začátek cesty byl ve znamení setkání s "opilou" myšicí"  - podivně se potácejícím hlodavcem na kraji cesty. Po cestě jsme se  seznámili jsme  s rozdílem mezi čedičem a znělcem, s pojmy zvětrávání s eroze a se sopečnou činností obecně, určili jsme kolem 7 druhů keřů a při hře "Kanci" jsme pourčovali i řadu stromů. Na území rezervace jsme potom sbírali odpadky kolem cestiček. Úroda odpadků byla velká - PET lahve, kapesníky, obaly od oplatek, cigaretové obaly a nedopalky, plechovky i skleněné lahve. Celkem toho bylo ve třech pytlích  kolem 10 kg. Odpad jsme odnesli až do prvního městského kontejneru. Schůzka se tentokrát protáhla až do půl sedmé.

7.10.2005. Schůzka mladších sojek  s Jaromírem tedy stoprocentně klučičí sestava se odehrála v podobě výpravy na Kyselku. Cílem bylo projít břeny řeky Bíliny a pokusit se najít skokana hnědého, který zde byl v minulosti pozorován. To se sice nepodařilo, za to jsme během cesty podél řeky narazili na dva slepýše, na kterých jsme si mohli perfektně ukázat ještěrčí znaky, které slepýše odlišují od hadů. Při následném průchodu  lázeňský parkem jsme si vyzkoušeli svou mušku při hodu kaštanem na cíl a znalost dřevin, které jsme v parku potkali.

23.9.2005. Na schůzce mladších se opět vyskytli i starší členové (Marky, Jára  a Andrea). Po půlhodince práce, která spočívala v přemisťování hromady písku do sklepení jsme se autem přesunuli na Výsluní, kde jsme trénovali střelbu lukem a prakem. Bohužel jsme zlomili jeden šíp a dva jsme v husté trávě nenašli. Nicméně již bylo patrné, že všem už v rukou a hlavách uvízly hlavní zásady lukostřelby a už jde jen o to tříbit mušku. věčně hladovou tlupu zaujaly rovněž hrušky koporečky v okolí.

26.9.2005. V pondělí  jsme opět zkrášlovali Kostrlík . Zúčastnily se všichni starší členové oddílu vyjma nemocné Lenky. Za dvě hodiny jsme posekali kus louky kolem vrcholu, postoupili na mez směrem k drůbežárně a zdolali rovněž asi 5 m  pruh louky pod mezí.  Počasí nám celou dobu hrozilo občasnými kapkami deště, ale na samotný déšť nakonec nedošlo. Zpestřením byl odjezd parní lokomotivy z nádraží, která na naší počest (na základě Lubošových důrazných výkřiků) několikrát zahoukala. Lenku zastoupil nově nastoupivší Filip Klíma, pro kterého to byla první schůzka. 

23.9.2005. Tento pátek jsme opět zkrášlovali Kostrlík Z mladších si přišli popracovat Martin a Robert, Marky a Andrea přišly mimo plán ale udělaly nejvíc práce. Za dvě hodiny jsme zase posekali kus louky kolem vrcholu a na jižním svahu. Počasí nám stále přeje a tak vyrazíme určitě i v pondělí. 

19.9.2005. Toto pondělí jsme strávili pracovně a botanicky na Kostrlíku. Vedoucí zprovoznil křovinořez, nakoupil pořádné hrábě a tak jsme mohli v plné síle kosit a shrabovat plevely a trávu, kterou je třeba v rámci péče o tento vršek odstranit. Pracovali jsme skoro v plném složení více než dvě hodiny.  Kromě hromady trávy jsme vyprodukovali i hromadu všelijakého šrotu, který tráva a kopřivy skrývaly. Naštěstí jsme již díky pochopení p. V.Horáčka, majitele bývalé drůbežárny mohli už využít přístup přes drůbežárnu. 

16.9.2005 - 17.9.2005. Den před národním kolem Indiánské stezky naši dva nejmladší reprezentanti - Honzík a Robert absolvovali malou "nalejvárnu" - procvičili si uzle, hledání v jízdním řádu a další tábornické dovednosti. V sobotu pak s velkým Jaromírem Täuberem vyrazili na národní kolo Indiánské stezky v Krásné Lípě. Celkově naši borci v soutěži skončili po součtu čtvrtí ze čtyř účastníků ve srovnání s krajským kolem to bylo odpovídající umístění. Některé trestné minuty byly zbytečné a je jisté, že až se kluci naučí lépe odhadovat vzdálenost a další drobné tábornické dovednosti mohou v této soutěži zabodovat mnohem lépe. Nicméně klukům patří obdiv za účast v národním finále a k této zkušenosti jim můžeme jedině poblahopřát. 

12.9.2005. Pondělní  schůzka starších sojek proběhla jako výprava za stromy směrem na kyselku, během výpravy do lázeňského parku jsme si zopakovali  poznávačku stromů a keřů, stavbu kmene a plodů a řekli něco v projektu ochrany významných dřevin ve městě Bílině, který provádí naše přírodovědná společnost. Nevynechali jsme ani krmení kamerunských koz v přírodním divadle. 

9.9.2005. První pravidelná schůzka s účastí skoro všech kromě Lenky, která se nedopatřením nedozvěděla včas termín. Zašli jsme na Kostrlík dosbírat posekanou vegetaci po sobotní brigádě, provedli malou botanickou revizi lokality, prozkoumali jeskyni s baterkou a dohodli jsme si pravidelné termíny schůzek. Bohužel se ukázalo, že ustanovit jeden den, který by vyhovoval všem, je skoro nemožné. Vypadlo z toho řešení takové, že v pondělí se budou scházet ročníky  1993 a starší a pátek vyjde na  ty mladší.

 3.9.2005. První akce školního roku - hned aktivně pro přírodu. Šest sojek, které se nezalekly ranního vstávání a zatažené oblohy - Maky, Andrea, Lada, Kuba, Jára a Luboš spolu s vedoucím tvořili většinu členů 12 - členné pracovní skupiny, která zahájila péči o vršek Kostrlík Bílině. Na tomto kopečku naše společnost bude provádět pravidelnou dlouhodobou péči s cílem zachránit a rozšířit zbytek teplomilné stepi kolem vrcholu a zaslouží se tak o nebývalou věc - bude se starat o vznik chráněného území přímo uprostřed poničené průmyslové zóny města. Mákli jsme si opravdu hodně. Ráno bylo deštivé, vypadalo to na zrušení celé akce. Deště jsme se ale nezalekli, promočených bot, špinavých oděvů, klouzající hlíny při výstupu ani šípkových trnů jsme nedbali a po prosekání se k vrcholu kopce jsme neprodleně začali likvidovat náletové keře (bezinky, šípky) Které dospělí s pomocí seker  mačet a pilek rubali. Holky hrabaly trávu, kterou M. Horák kosil motorovou kosou. Vydrželi jsme až do druhé hodiny odpolední. Zpestřením byl průzkum válečného opevnění (bunkru) s tajnou přístupovou štolou.        

                     Konečné výsledky oddílové soutěže "Sojka roku" k 29.6.2006

                                      Tmavě zelená - starší sojky,   Modrá - mladší sojky