V tomto oddílu citujeme doslovně novinové články, které vyšly v českých periodikách na téma bílinských a vršanských koulí.

Golfové míče bohů     měsíčník Český expres 2/1992

 Co skrývají podivné nálezy v dole ve Vršanech u Mostu

Většina z nás se kromě svého občanského povolání věnuje ve volném čase nejrůznějším více či méně rozšířeným zálibám. Pan Miloš Danko však neholduje rybaření nebo nepěstuje petržel, ale má koníčka – a nebojme se říct přímo ,, koně´´ - poněkud neobvyklého, totiž astronomii.  Aby se mu lépe bádalo, zařídil si prostě vlastní hvězdárnu. A není to věc jen tak ledajaká. Je to nejmenší lidová hvězdárna na světě, známá mezi astronomi nejen v Evropě, ale i v Austrálii a v Americe a po celý rok ji hojně navštěvují nejrůznější zájemci i zvědavci. Protože není tak úplně běžné postavit jen tak  z ničeho nic hvězdárnu, pídili jsme se u pana Danka, kde se v něm jeho zájem a touha vzaly.

Co se musí stát, aby se člověk zahryzl do svého koníčka s takovou vervou jako vy?

Před lety jsem se kontaktoval s panem Erichem von Dänikenem. V dopise jsem mu položil řadu otázek, které mě už dlouho zajímaly. Pan Däniken mi obšírně odpověděl a navíc mi nabídl, abych vstoupil do AAS ( Astronaut Ancient  Society). To mě vlastně přivedlo k tomu, že jsem se stal nejen astronomem-amatérem, ale začal se zajímat i o nejrůznější nevysvětlené a tajemné jevy, které s tím souvisejí.

A vaše specialita z oblasti těchto tajemství?

Tajemné vršanské koule. Dlouho jsem je nacházel na dole Vršany u Mostu….

Takže československá rarita.

Ne tak docela. Ve věstníku AAS, který jako člen organizace dostávám, jsem se asi před dvěma lety dočetl, že v Jihoafrické republice ve starém vytěženém dolu, kam cestovní kanceláře vozily cizince a ukazovaly jim staré těžební techniky, nacházeli turisté zvláštní kamenné kuličky. Nosili si je na památku domů a později jeden z návštěvníku zjistil, že se mu kuličky ve vitríně samovolně otáčejí. Tato záhada mně připomněla, že jsem podobné útvary již někde viděl – právě ve Vršanech. Také hloubka, v níž se kamenné koule v JAR nacházely, odpovídala – asi 150 metrů. Prošel jsem tedy příslušný úsek dolu a tyto koule jsem opravdu našel.

To musel být nález skutečně velmi zajímavý. Jak v takovém případě astronom-amatér postupuje?

Asi dva měsíce po tomto mém objevu se konal sraz amatérských astronomů v Liberci a tak jsem tam ty koule spíš z recese přivezl na ukázku. To jsem ovšem netušil, co to udělá. Na výstavu se totiž dostavil také jeden senzibil a ten začal kolem vitríny, kde byly koule uloženy, čarovat s virgulí z měděného drátu a zjistil zajímavou věc. Koule z jedné strany přijímají jakousi energii a na druhé straně ji asi trojnásobnou silou vyzařují. Způsobilo to takovou senzaci, že návštěvníci prakticky okamžitě všechny vzorky rozebrali. Sám jsem začal pochopitelně provádět různá jednoduchá a dostupná měření a shledal jsem, že koule jsou elektricky vodivé a že se jejich měrný odpor mění podle natočení ve směru sever-jih. Magnetické pole se mění podle nastavení tak, že na jižní straně, tam, kde koule nasává energii, je malé a na opačné straně je trojnásobně větší. Koule jsou maximálně tvrdé, nelze je rozříznout a i obrušování je složité a je při něm cítit zápach síry. Na koule také vypracovala expertizu Masarykova universita v Brně, která si je vyžádala  a najdete je i v Národním muzeu v Praze.

Váš nález měl tedy, zdá se mezi odbornou veřejností odezvu.

Ano. A dokonce nejen mezi veřejností odbornou, ale i laickou. Toho, že se v lokalitě dolu Vršany vyskytují záhadné kamenné koule, jsem si samozřejmě nevšiml jenom já. Lidé z okolí je začali používat proti různým chorobám, zejména kloubovým. Sám jsem byl k možnosti léčitelských účinků těchto kuliček spíše skeptický, ale když pak i u mě medicína selhala, vyzkoušel jsem to. Dal jsem si kuličku do kapsy a za dva dny bylo po problému. Pak jsem ji začal dávat i pod polštář a přešly mě jakékoli problémy se spaním. Dnes se už bez kuličky prostě neobejdu. Rozhodně to není nějaká sugesce. Tam, kde nezabral brufen, pomohla docela snadno vršanská koule svým magnetickým polem.

A jaký byl ohlas v zahraničí?

O nálezu jsem samozřejmě informoval pana Dänikena – a byl z toho světový trhák. Druhé naleziště na světě a zrovna v Československu! Dostal jsem dokonce pozvánku na kongres AAS do Los Angeles.

Dá se předpokládat, že se teď na důl ve Vršanech vrhnou všichni ti, jež teď vaše povídání zaujalo.

To asi nebude, bohužel příliš platné. Díky těžební činnosti bylo naleziště těchto záhadných koulí takřka zlikvidováno a nacházejí se teď skutečně jen velice vzácně.                                                                                       Kateřina Baumgartnerová

Tajemné kamenné koule léčí !               (neznámý denník)

Ještě před pár lety je mohli nalézt na dole Vršany u Mostu. Dnes už je lidé vysbírali asi všechny. Pozoruhodné kamenné koule o průměru sedm až patnáct centimetrů, kterým se připisují některé zajímavé vlastnosti.

Senzibilové, kteří tyto objekty zkoumali, tvrdí, že do nich vstupuje z jedné strany jakási energie a opačným koncem zase vyzařuje ve změněné formě. O jakou energii by mělo jít, neuvádějí. Koule jsou neobyčejně tvrdé a vykazují elektrickou vodivost. Odborníci v laboratoři brněnské university určili,že jde o tvz.konkrece, tedy novotvary vzniklé v půdě vyluhováním různých látek. V tomto případě jde o křemen a především markazit.

Lidé, kteří ve vršanském dole pracovali, si je odnášeli domů a požívali k léčení různých neduhů. Stačí prý nosit kouli při sobě. Pokud trpíte nespavostí, vložte ji pod polštář. Máte-li ji doma, budou prý všichni méně nemocní.

Koule velice podobné vršanským nacházeli i návštěvníci jednoho vytěženého dolu v Jihoafrické republice. Tyto však údajně prováděly kousky ještě překvapivější. Ve vitrínách, kam je lidé umísťovali, se prý samovolně otáčely!

Naše koule z Vršan u Mostu jsou z vědeckého hlediska natolik zajímavé, že se dostaly i do expozic pražského Národního muzea. Zda se ve vitríně otáčejí, ale nikdo neví. Ani to, jestli se nemocnost pracovníků mineralogické sbírky nějak výrazněji liší od celostátního průměru……

Geologická záhada se nekoná                        Čas.Astro 2000

Na počátku devadesátých let se objevily zprávy o záhadných kamenných koulích s ještě záhadnějšími učinky z povrchového uhelného lomu Vršany u Mostu v severních Čechách. Údajně nejdou rozbít, ani rozříznout, samy se otáčejí a jsou z tajuplného zlatavého kovu. V některých novinových článcích se objevily názory, že jsou mimozemského původu. To jsou informace,které popudily nejednoho geologa. Kde je fikce a kde je realita? Nakonec jsme se sami rozjeli do severočeského hnědouhelného revíru. Jak se ukázalo, skutečnost je mnohem prozaičtější.

,,Tvar koule není v přírodě ničím výjimečným. Známe spoustu minerálů, jejichž krystalické agregáty tvoří kouli‘´ říká Zdeněk Dvořák(40), geolog ze Severočeských dolů, a.s., Dolů Bílina, který se za senzitivního člověka ani léčitele v žádném případě nepovažuje.

,,Co se týče vršanských a následně bílinských koulí, problém vznikl tím, že řidič velkostroje na lomu Vršany pan Danko – vášnivý hvězdář a záhadolog –si na svém pracovišti povšiml, že z písku vypadávají zvláštní kulovité tvary nějaké pro něho neznámé horniny, které někdy srůstají do různých provazců a tvarů.‘‘  Podle názoru Zdeňka Dvořáka závažnou chybou bylo, že se dotyčný člověk obrátil na lidi typu Dänikena a na novináře, namísto toho, aby šel za geologem. ,,Vznikl z toho paskvil typu, že nám tyto útvary vysypaly létající talíře, že jsou zcela unikátní a ojedinělé a že se vyskytují jenom ve Vršanech a v Jihoafrické republice. Od té doby jsme se koulím začali věnovat více. Dosud to byl pro nás běžný materiál, se kterým jsme se na šachtě každodenně setkávali. Nechali jsme udělat podrobné mineralogické rozbory.

 Ve skutečnosti se tyto kamenné útvary vyskytují na celé severočeské hnědouhelné  pánvi, kde jsou pískové vrstvy v nadloží. Vršanské koule jsou vlivem postupu lomu již historii. Hlavní nálezy se teď uskutečňují na Dole Bílina – odtud název bílinské.

Mimořádné energetické vlastnosti

Otázky vzniku, výskytu a stáří kamenných koulí jsou tedy zodpovězeny. Avšak poznání skutečného vlivu těchto útvarů je ještě stále zahaleno tajemstvím. Energetickou sílu mají všechny bez ohledu na  tvar a velikost a vyzařují mnohonásobně více, než sami vstřebávají.

Místopředseda České psychoenergetické společnosti a bývalý důlní geolog Antonín Fiurášek(57) se kamennými koulemi zabýval několik let. Řadu vzorků poskytl i badatelům v oblasti psychotroniky a léčitelům, tedy lidem, kteří jsou více vnímaví a citliví na anomální a nevysvětlitelné jevy.

Podle jeho mínění jsou tyto útvary schopny působit stejným způsobem jako krystaly. ,,Existuje léčení pomocí krystalů, kde se využívá toku energie. Přikládají se na místa, která člověka bolí, nebo se s nimi dolaďují čakry. U koulí je energie podobná jako u krystalů, ale je mnohonásobně zesílená – pokud kouli nasměrujeme správným pólem, a to na sever. Koule má totiž svoje pólování, stejně jako planeta Země.´´

Další zvláštností těchto útvarů je to, že umí přijmout negativní energii, kterou dále nevyzařují. Většinou ji přetransformují na kladnou energii. Takže vlastně mají ochranný účinek.

Působení koule lze zaznamenat v okruhu asi 20 metrů od jejího uložení, a tak ji lze umístit kdekoliv v místnosti. Někteří si je zabalené ukládají do postele nebo pod ní, jiné je nosí u sebe – buď v kapse nebo v koženém váčku na krku.

,,Obdobně jako u krystalů i koule jsou po určité době traumatizovány. Díky oxidaci se na nich začne tvořit povlak a může dojít i k jejich rozpadu. Proto jsou na jejich očistu vhodné stejné postupy jako u krystalů – ovšem ty, které nepodporují oxidaci. Nedoporučuji mytí vodou z důvodu zvětrávání sirníkového tmelu. Jejich sirná vůně je způsobena právě těmito sirníky. Chtěl bych ještě podotknout, že pokud někdo bude mít možnost si z vršanských  (bílinských) koulí vybrat, měl by se rozhodovat intuitivně – stejně jako při výběru krystalů.´´

Že by ale tato koule někoho vyléčila, zatím Antonín Fiurášek  neslyšel. ,, Může pomoci dotyčného zbavit bolesti hlavy nebo kloubů. Může se ale i stát, že ho hlava naopak začne bolet nebo může mít i jiné problémy, zvláště jedná-li se o mimořádně citlivého jedince. Kulička totiž jednou stranou energii bere a druhou dává. Proto je nesmírně důležité její správné nasměrování, jinak nás může energeticky vycucnout. I když připouštím, že lidská psychika zde hraje podstatnou roli.

Pokud by chtěl člověk s těmito koulemi experimentovat, v první řadě by měl znát podstatu v krystaloterapie nebo se předem poradit s odborníkem. Netřeba v tom hledat žádné čáry. Podle mého názoru jde o obyčejnou fyziku. Pouze oficiální věda ji v tomto ohledu nebere.´´

Tyto koule mají zajímavé účinky i v psychické oblasti. ,,Rozestavíme-li určitý počet kuliček a svíček, můžeme dosáhnout napojení na duchovní astrální svět na mimozemskou civilizaci. Osobně se domnívám, že v tomto případě jde spíš o halucinogenní působení energii kuliček. Byl jsem u experimentu, kterého se zúčastnily tři pokusné osoby. Každá z nich měla jinou vizi v souvislosti s předmětem svého zájmu. Přirovnal bych to ke spirutistické seansi, ´´ uzavírá Antonín Fiurášek

                                                                                                          Jaroslav Kňap

 Astrální svět na dosah                Severočeský deník 1996

Kamenné koule, které se v posledních letech mezi lidmi objevily, vzbudily mnoho dohadů. Pro svůj tvar i energetické vlastnosti jsou považovány za ,,koule bohů´´. Jak jde to ale doopravdy, o tom jsme si povídali s Antonínem Fiuráškem, který s nimi má bohaté zkušenosti.

 Jak jste tyto koule získal ?

První zmínku o vršanských koulích jsem našel v tisku. Začal jsem se o tuto problematiku více zajímat a obstaral jsem si je z lomu Vršany na Mostecku.

To se dají jen tak volně najít ?

Ne, na Vršanech se sice hojně vyskytovaly, ale v současné době se v místě nálezu nedobývá, a proto není možné koule objevit. Jsou totiž uloženy v písčitých vrstvách či čočkách meziloží uhelné sloje, které jsou bývalým dnem někdejšího třetihorního sladkovodního jezera. Teprve, když se písek odkryje, objeví se koule ve svahu dobývacího řezu nebo na jeho plošině.

Slyšela jsem, že jsou prý ale radioaktivní?

V žádném případě. Radioaktivitu jsem si nechal ověřit speciálním přístrojem. Mají pouze své přirozené radioaktivní pozadí, dané dobou svého vzniku a místem uložení.

Je v nich z hlediska mineralogie něco neobvyklého?

Ne, mizivé množství prvků, které obsahují běžně nalezneme v pyritu nebo markazitu, ze kterých se koule společně s jemným křemičitým pískem skládají. V hojné míře obsahují i drobné zuhelnatělé organické zbytky.

Mezi lidmi probíhají i spekulace o tom, že tyto kameny jsou mimozemského původu. Co si o tom myslíte?

Podle mých poznatků a znalostí v žádném případě. Tyto koule vznikají tak, že se minerály začnou navazovat na nějaké organické zbytky. Podobné konkrece se dají najít i na dně moří.

Jaké účinky mají koule z psychotronického hlediska?

Vršanské koule jsou schopny pracovat stejným způsobem jako krystaly. Existuje léčení pomocí krystalů či jejich drúz, kde se využívá toku energie v krystalech. Ty se pak přikládají na místa, která člověka bolí nebo se s nimi dolaďují čakry. U koulí je energie podobná jako u krystalů, ale až 37krát zesílená – pokud kouli nasměrujeme správným pólem, a to na sever.

Energetická vlastnost koulí je dána podle mě tím, že jsou složeny z velmi jemných mikrokrystalů markazitu, pyritu a příměsí křemičitého písku. A to zřejmě podmiňuje vlastnosti koule.

Další ze zvláštností vršanských koulí je to, že umí přijmout negativní energii a nevyzařuji dále. Většinou ji transformuje a dál ji vysílá jako kladnou energii.

O krystalech je známo, že se o ně musí pečovat. Je tomu tak i u vršanských koulí?

Je to obdobné, koule jsou po určité době ,,traumatizovány´´. Díky oxidaci se na nich začne tvořit povlak a může dojít i k jejich rozpadu. Proto jsou na jejich očistu vhodné stejné postupy jako u krystalů – ovšem ty, které nepodporují oxidaci.

Chtěl bych ještě podotknout, že pokud někdo bude mít možnost si z vršanských koulí vybrat, měl by si vybírat intuitivně  - stejně jako při výběru krystalů.

Drahé kameny mají léčivé vlastnosti. Mají je tyto koule  také?

Neslyšel jsem zatím, že by někoho koule vyléčila. Může pomoci dotyčného zbavit třeba bolesti kloubů nebo hlavy. Může se ale i stát, že ho hlava naopak začne bolet či může mít i jiné problémy. Kulička totiž jednou stranou energii bere a druhou dává.

Proto je nesmírně důležité její správné nasměrování, jinak nás může energeticky ,, vycucnout´´.

Kuličky mají zajímavé účinky i v psychické oblasti – rozestavíme-li vhodným způsobem určitý počet kuliček a svíček, můžeme dosáhnou napojení na duchovní astrální svět či dokonce na mimozemskou civilizaci. Osobně se domnívám, že v tomto případě jde spíše o halucinogenní působení energii kuliček, nicméně je nutné připustit i tuto možnost – právě proto, že se podobnými jevy zabývám. Byl jsem u experimentu, kterého se zúčastnily tři pokusné osoby. Každá z nich však měla jinou vizi, která se vždy týkala oblasti zájmu dotyčného člověka.

Děkujeme za rozhovor.

Vršanské koule jsou jistě kuriozitou. Ovšem takovou, která se může v rukou člověka neznalého věci proměnit v nástroj, kterým si může i ublížit. Jestliže proto nějaké koule vlastníte a hodláte s nimi experimentovat, raději se nejprve poraďte s odborníkem.

Čtenáři nám píší         Magazín 2000/rok 1996

 S velkým potěšením jsem přivítal Magazín 2000, který se objevil na stáncích Vaším přispěním. Již první číslo je skvělé. Ale proč vám vlastně píši. Začíná svůj dopis čtenář PhDr.J.K. z Lovosic. Zhruba před dvěma roky se objevil v Severočeském deníku článek jistého amatérského astronoma pana Danka z Mostu, který se zmiňoval o zvláštních kamenech, nalézajících se  ve stěně povrchového dolu u Mostu. Tyto kameny jsou zvláštní tím, že dovedou léčit, uváděl autor. Dále psal, že je zaslal E.Dänikenovi, který je nazval ,,golfové míče bohů´´. Sám pan Danko je nazývá ,,mluvící kameny´´.

Vešel jsem s panem Dänikenem v písemný kontakt a nakonec jsem od něho získal i vzorek, dva kameny o velikosti asi pingpongových míčků. Protože pracuji s pendlem a mám několik senzibilních přátel, začali jsme kameny zkoumat. A zjistili jsme zajímavé věci.

1)      Kameny energeticky reagují v závislosti na světových stranách. A to způsobem, že natočeny v určitém směru působí jako zesilovač energie, kterou jeden  z mých  přátel dovede změřit. V jiném směru naopak kámen ,,mlčí´´.

2)      Protože jsme kvůli orientaci potřebovali kámen nějak označit, snažil jsem se do povrchu pomocí zubařské frézky vybrousit značku. Přitom jsem zjistil, že kámen má zajímavý povrch – olovnatě matný, jakoby mastný, se zlatavými zrnky. Během broušení se mne zmocnila náhlá nevolnost, trvající asi 10 minut ( pocení, bušení srdce. Znění v uších).

3)      Kámen lze rozdělit na 2 polokoule, na jednu reaguje pendl kladně, na druhou záporně.

4)      Jeden z přátel má přístup ke spektrometru, žádal jsem jej, aby kámen analyzoval. Musel jsem opět odbrousit část kamene, vzorek v podobě prášku byl vložen do spektrometru. Při broušení se opět dostavila nevolnost trvající ještě déle. Výsledek analýzy přikládám -  železné koule, stopy titánu a barya.

5)      Koncem minulého roku jsem nechal největší z kamenů, který jsem získal, rozříznout na diamantové pile. Kámen má velmi zajímavou strukturu, se kterou jsem se nikdy dosud nesetkal.

Měsíčník -  Český expres/1993

Říká se jim také kameny bohů. Prvně jsem o nich četl v knize od Ericha von Dänikena, který uvádí, že se nacházejí na jediném místě na světě, v jakémsi dole v Jihoafrické republice, 150 m pod zemí, a jsou mimozemského původu. Druhé takové naleziště bylo objeveno ve Vršanském dole u Mostu a největší zásluhu na to má pan Miloš Danko, člen Astronaut Ancient Society. Vršanské koule jsou jeho specialitou. O nálezu informoval pana Dänikena a z ´´mluvících kamenů´´ v Čechách se stala světová senzace.

Kameny se nalézají v podobné hloubce jako v Africe, 150 až 170 m pod zemí, a jejich naleziště už bylo v podstatě zničeno. Kameny mají velikost od pingpongových míčků až po tenisáky. Skládají e ze dvou polokoulí, z nichž je každá jinak pólována. Skrývají mnohá překvapení. Nejčastěji mívají valouny na spodu trochu zploštělý tvar, odkud nasávají energii, která na vrcholu vychází 27 –až 30x zesílená! Jsou nejčastěji dvojího druhu. Ty větší mohou být natolik agresivní, že při natočení do polohy sever-jih mohou z člověka vysát jeho energii. Proto se doporučuje skladovat je aspoň 10 m od sebe. Nejzajímavější na nich je to, že kdo to umí, může se s nimi domluvit o tom jak mají působit.

Menší kameny nejsou natolik agresivní a mohou se nosit po kapsách. Léčí několik druhů chorob. Vynikající jsou třeba na artrózy, už za dva dny mohou zbavit člověka bolestí. Dovedou vyčistit pleť od uhrů, vytáhnout krevní výron, otoky, bolesti, chorobnou energii a urychlit léčení mnoha  jiných chorob. Přesto u těchto agresivnějších nedoporučuji amatérské léčení pro kohokoliv, kdo se s  ,,mluvícími kameny´´ neumí domluvit. Jsou dobré pro toho, kdo vnímá tok jejich energie.

Mluvící kameny jsem nechal zkoumat mnohými odborníky, jasnovidci či senzibily. Každý z nich objevil něco nového, a v podstatě se všichni shodli v tom, že jsou opravdu mimozemského původu. Přítel Josef Matonoha z Proboštova k nim dodal rozsáhlejší protokoly a učinil další zajímavý objev. Cituji malý výňatek jeho zkoumání: ,, U těles (mluvících kamenů) se tvar jeví kolmo k ose, jako přetváření koule do tvaru disku. Je pravděpodsobné, že tělesa měla velkou rotační energii a tavitelnou teplotu. Plyny, které se při velké teplotě a tlaku tlačily na povrch tělesa, vytvořily bublinky a vznikly malé kráterky. Proto považuji tato tělesa za mimozemská. Jeví se jako nepravidelné koule šedivého zabarvení, které jsou slepeny z několika vrstev. Obsahují velké množství prachových zrn, která při dopadu světla zrcadlí a pod lupou se jeví jako krystaly.´´

Pan Matonoha ponořil jeden kámen o hmotnosti 56 cm3 do sklenice s destilovanou vodou a za minutu změřil napětí vody. Voda vykazoval napětí 54 mV. Přitom samotné kameny nemají žádnou elektrickou energii. Laicky řečeno, naházíme-li pár kamenů i do obyčejné vody máme baterii a nepotřebujeme k tomu žádný elektrolyt, olověné články, ani separátory.

Pokusům o rozbití mluvící kameny houževnatě odolávají. Mému příteli Janskému se to povedlo až po té, když je autogenem rozpálil do běla. Předal mi je se slovy: ´´ Honem je odnes pryč. Vyzařovaly strašnou energii,jakoby řádně naštvaný´´.

Kameny jsou nositeli dalších tajemných vlastností. Mohou naznačit, že pro mne  udělaly takovou službu, že zachránily několik životů v jedné ošklivé situaci, a přitom vibrovaly v krabici natolik, že jsem je raději odnesl ven z domu.

Jednou jsem kameny zapomněl ve svém pokoji a šel jsem spát. V noci mě probudilo sucho v krku, zápach jako po spálenině, malátnost, vyčerpání, a tyto příznaky vyčerpání energie mě držely celý den. Jedna paní, která sice věděla, jak kámen působí, ale než si to uvědomila, měla tytéž příznaky a ještě silné horečky.

Některým odborníkům různých profesí jsem neřekl, co zkoumají. Každá teorie o vzniku kamenů měla nějakou trhlinku a nakonec zůstala jen ta mimozemská. Také jsem studoval geologii ale podařilo se mi najít odborníka, který byl špičkou ve svém oboru. Bez předchozího upozornění jsem mu podal kámen. Okamžitě řekl: „ Taková hornina se nikde na světě nevyskytuje“.

Kameny jsem získal od psychotronika R.Veita. Ačkoliv jsem je nikdy před tím neviděl, hned mě napadlo, co to je. Než mně stačil vysvětlit jejich vlastnosti, zmocnila se jich moje asistentka, kolegyně a spolupracovnice v odhalování záhad Iva Michoňová. Jen jsem vyšetřil dalšího pacienta, sedla si proti mému stolu a řekla: „ Co je na mě divného?“ vytřeštil jsem oči. Kolem její postavy se desetinásobně zvýšila zlatá aura. Udiveně jsem se zeptal: „Jak jsi to udělala?“ Vytáhla ruce z pod stolu a v každé držela jeden kámen.

Když dáme dohromady vize psychotronického zkoumání, které potvrdili i jiní jasnovidci, dověděli jsme se asi toto: Mezi Marsem a Jupiterem byla krásná planeta, snad se jmenovala Faeton. Byla zničena gigantickým výbuchem, byl to jiný výbuch než atomový, ale situace byla přibližně stejná jako dnes u nás na Zemi. Války mezi národy. Byl zničen i Mars, který byl na své dráze zrovna nejblíže. Planeta se změnila v mračno asteroidů a část utvořila prstence kolem Saturnu. Tyto informace nepokládám za konečné, ale brzy se dovíme přesněji jak to bylo.

Naproti tomu informace získané teleportací s pomocí asistentky Ivy Michoňové bývají vždy  prvotřídní. V hypnotickém spánku vymístila své astrální tělo do minulosti a viděla toto: Kameny se k nám dostaly v dávnověku, kdy na se na Zemi utvářelo uhlí. Kolem Saturnu proletělo ohromné plavidlo mimozemské civilizace, které svou přitažlivostí strhlo z oběžné dráhy tyto kameny. Dostaly jinou rotaci,čímž vznikly jejich vlastnosti, které se ještě další tisíciletí dotvářely u nás na Zemi.

V dalším vymístění se Iva dostala do současné Afriky. Zjistila, že tyto kameny velmi uctívají černošští šamani. Popisovala léčení mladíka zasaženého otráveným šípem. Musel ležet přesně podle siločar Země (na jižní polokouli obráceně než u nás) a šaman z jeho těla nejprve pomocí těchto kamenů vytáhl jed. kameny držel v rukách obráceně vždy jiným pólem v souhlasu s pólováním těla. Nad ránou po šípu prováděl překřížením různé tahy a rána se ihned uzavřela

( strana je sestavena z příspěvků velmistra magicko-mystické společnosti gnostické a lidového léčitele Jana Spěváčka)

Poslední kameny bohů                              Severočeský deník 1996

Miloš Danko, předák velkorypadla Dolu Jana Švermy, se do nekonečné oblohy zamiloval v okamžiku, kdy éterem proletěla zpráva o startu prvního člověka do vesmíru a do ruky se mu dostaly Dänikenovy Vzpomínky na budoucnost. Nestačilo mu jen studovat literaturu a odborné časopisy, v roce 1983 se pustil na své chalupě v Chýši u Lubence do budování amatérské hvězdárny. Dokončil ji o dva roky později a kromě binaru a čtyř typů refraktorů tu má i dalekohled Gregory 250x4500. celou montáž se všemi teleskopy zvedá do pozorovací polohy nad horizont hvězdárny speciální hydraulické zařízení. V malé učebně lze zhlédnout na 25 audiovizuálních pořadů o astronomii a kosmonautice. Tuto „nejmenší lidovou hvězdárnu na světě ,“ jak ji trefně označil známý astronom dr.Jiří Grygar, navštíví ročně ne-li tisíce, pak určitě stovky.

To není kuriozita!

Od pana Danka jsem dostala tři kuličky. Největší z nich o průměru asi 4,5 centimetru jsem sevřela v dlani. Po pár vteřinách mi kulička jakoby propálila skrz naskrz….

„Kolega v práci měl potíže s kolenními klouby. Jen tak, z „hecu“ si na bolavé místo přiložil kuličku. Téměř okamžitě měl po problému. Doma jsem si jich několik uložil v blízkosti lůžka,“ pokračuje pan Danko, „nemohl jsem usnout, a když se mi to konečně podařilo, pořád mě něco budilo….  Nechápal jsem to, se spaním jsem až do té doby žádné starosti neměl. Byly to kuličky – přišel jsem na to, že vyzařují nějakou energii.“

Senzibilové pátrají…

Koule, které spolu s kamarády nacházel v lokalitě vršanského dolu, vzal pan Danko ukázat na sraz amatérských astrologů do Liberce. Jeden z přítomných senzibilů pomocí virgule mimo jiné zjistil, že kameny z jedné strany energii přijímají ze strany druhé ji pak několikanásobně silnější vyzařují. Mohou tedy člověku energii ve velmi krátké době dodat nebo ji naopak z něho vysát. Senzitivnějším typům způsobily kuličky návaly do hlavy a silné bolesti, většina těch, kteří je, byť jen na pár vteřin, podrželi v dlaních, pociťovala teplo, brnění, slabost či ospalost.

To už sice kuličky panu Dankovi v noci ve spaní nebránily sle zase mu „nedaly spát“ ve dne…. Potřeba ověřit si jejich rozporuplnou schopnost přerostla v posedlost.

Názory a závěry

PhDr. J. Klaus z Lovosic

Změřil kuličky kyvadlem a zjistil, že se dají pomyslně rozdělit na dvě přibližně stejné polokoule, z nichž jedna vydává záření kladné, druhá záporně. Současně přišel na to, že nejsou z kamene, ale z určitého druhu kovu, který se pod silnou lupou jeví jako směs olova a zlatavého prach.

Jeho kolega ing.Rajmon pak zkonstatoval, že energie kamene je závislá na poloze ke světovým stranám. Leží-li kámen ve směru sever-jih, dochází na jeho povrchu k 37násobnému zesílení energie, která působí do vzdálenosti 5 metrů. Kameny vyzařují energii asi 15krát silnější než egyptský kříž (ankh) a jejich aura je zhruba 6mm silná. Ing J. Mojžíš z Plzně energii kamenů zakreslil barevně-černě, červeně, zeleně, modře, žlutě a fialově.

Iva Michoňová, jedna z našich nejlepších asistentek v oboru teleportace, se vymístěním svého těla dostala do Afriky. Zjistila zde, že černošští šamani mluvící kameny nejen uctívají, ale používají je i při léčení. Takovou terapii popsala. Mladík zasažený otráveným šípem byl uložen na zem podle siločar. Šaman z jeho těla nejprve vytáhl jed a posléze nad ranou udělal jakési tahy. Rána se po šípu ihned zavřela.

Mimo dosah logiky

„Svůj nejcennější nález, kuličku připomínající tvarem mimozemské těleso, konkrétně létající talíř, jsem poslal i s informací panu Dänikenovi. Obvod talíře byl 65 mm, jeho síla od 15 do 17 mm, výška horní a spodní části 36 mm. Z fotografie mohou čtenáři SD –Severočeských novin sami posoudit, jak výrazně tato kulička připomíná talíř, je to vlastně jeho přesná miniaturní kopie. Podotýkám, že jsem kuličku nijak neupravil ani neopracoval….. bohužel, byla jediná, která se z několika stovek kusů, jež prošly mýma rukama, rozpadla….

Erich von Däniken panu Dankovi nejen okamžitě odpověděl, ale také inicioval jeho členství ve Světové astronomické organizaci AAS.

Zájem projevila i NASA

Jakým způsobem, kdy a proč se záhadné kameny na Zemi a to v lokalitách od sebe značně vzdálených, objevily? Byl to důsledek nějaké sopečné činnosti, jak se pan Danko domníval, nebo šlo o neznámé „vesmírné dění“? s žádostí o pomoc při objasnění záhady se obrátil M. Danko na mluvčí MASA. Ani odtud nedala odpověď na sebe dlouho čekat. Jako jedno z nejreálnějších míst pro přistání či dopad mimozemského tělesa se prý nabízí právě Česká republika, „tvořící vlastně jeden obrovský kráter….“

Poselství bohů?

Nebudeme čtenáře unavovat množstvím údajů o fyzikálním a chemickým složením kamenů – vršanských kuliček. Pro laiky je (podle nás) podstatný fakt, že tyto mají v 90 procentech léčivý efekt. Jejich hmota neubývá, žádné opracování ani špičkovou obráběcí technikou není možné, rozžhavením se energetický náboj kuliček ještě zvětšuje a je z nich cítit síra.

P.S.: Mimochodem PAN Danko nevěří ničemu, co nelze osahat, změřit, exaktně dokázat. Jakékoli podezření, že vršanské kuličky a jejich působení jsou výplodem jeho fantazie, je tudíž naprosto nesmyslné.

A tak všem, kteří se s kuličkami v jakékoli podobě a situaci setkali, zbývá jen doufat, že se jednou někomu podaří rozšifrovat jejich řeč dřív, než oněmí. Vršanské naleziště je totiž prakticky zničeno, a proto už pan Danko kuličky nerozdává.

Naštěstí tento světový unikátní objev stále ještě dokladuje „materiál“ uložený v mineralogických sbírkách Národního muzea v Praze a ve katedry geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého  v Olomouci……

                                                                                                              Marie Srpová

 Moto: Všechno neznámé považujeme za velkolepost       Severočeský deník 1992

 Od astronomie k mluvícím kamenům, aneb golfovým míčům Bohů.

„Co to máš,“ zeptal jsem se kamaráda z práce, který si pohrával s nějakým kulatým předmětem.

„Kuličku z kamene,“ řekl a pozvedl ruku, abych si ji mohl lépe prohlédnout. „Na šel jsem ji u bagru,“ dodal a já si v ten okamžik vzpomněl, jak se asi před půl rokem stejné kuličky z kamene nacházely v písku a jílu v hloubce asi 80 metrů na dole Vršany u Mostu. Byly zajímavé tím, že byly velice pravidelné a velice tvrdé. Došli jsme tehdy k názoru, že tyto zajímavé koule mohli vzniknout tak, že při sopečné činnosti se materiál (láva – vyvržená při dopadu do vody)rychle zchladil a ztuhl. Tímto byly celá příhoda s kuličkami uzavřená. Tehdy.

Vršanské koule však zřejmě byly jiného názoru. Věnoval jsem jim trochu více času a snad díky tomu se jim podařilo mi zkomplikovat život.

Promluvily ke mně řečí tak tajemnou, jakou jim může dovolit jejich stáří, které je odhadováno odborníky na 700 000 až 1 200 000 let.

Autobus konečně přijel a já jsem začal horečně hledat průkazku. Podvědomě jsem ještě zaslechl poslední větu, kterou mi kamarád řekl: „ Od té doby, co tu kouli nosím, mě nebolejí klouby.“ Za pár minut jsem na příhodu zapomněl.

Za několik dní se přihodilo něco, co mi velice rychle tuto událost připomnělo. Ten, kdo se o to přičinil byl švýcarský spisovatel a cestovatel Erich von Däniken. Tentokrát ve funkci předsedy organizace A.A.S. pro Evropu. Mám tu čest, že jsem členem této organizace a v dubnovém čísle měsíčníku A.A.S. organizace, která se zabývá nálezy a výzkumy, mě zaujal jeden snímek – byla na něm kulička o průměru asi 3 cm. Článek, či příspěvek měl název – golfové míče Bohů. Naleziště – Jihoafrická republika.

V článku bylo napsáno zhruba toto: na jihu Afriky v JAR jedna turistická kancelář pro své turisty připravila malou atrakci. Vozí totiž autobuse své klienty do bývalého povrchového dolu, který je hluboký kolem 150 m. nevím sice, co na takovém povrchovém dole může být atraktivní, ale jedna atraktivní věc tam skutečně byla. Návštěvníci tam nacházeli koule z kamene, které vypadávaly ze svahu vytěženého dolu, a brali si je jako suvenýr.

Dlouho se nic nedělalo, až jednou navštívil tento důl jakýsi doktor, jinak pracovník muzea v Johannesburgu. Také si vzal kuličku a umístil ji v muzeu. Za nějaký čas si všiml, že se kulička pootočila. Napadlo ho, že ji mohl někdo pootočit při utírání prachu a umístil ji tak, aby znemožnil manipulaci. Po určitém čase kuličku zkontroloval a zjistil, že se pootočila znovu. Ejhle – n světě byla nová záhada, se kterou si nikdo nedovedl poradit. Tím článek končil. Bylo jasné, že se musím co  nejdříve vypravit do míst, kde se kuličky vyskytují. Za krátkou dobu jsem jich nasbíral asi 20. To bylo krátce před astronomickým seminářem astronomů amatérů Čech a Moravy, který se konal v Liberci.

Každý z účastníků semináře byl pořadatelem vyzván, aby s sebou přivezl něco ze svého amatérského zařízení. Astronomické zařízení na mé hvězdárně je však rozměrné a těžké, a tak jsme se  v Mostě rozhodli, že jen tak pro legraci přivezeme do Liberce ukázat kamenné koule. Tak se stalo. Nikdo z nás zřejmě netušil co se bude dít

Asi hodinu po otevření výstavky za námi přišel jeden z pořadatelů a vyzval nás, abychom ho následovali. Vzápětí jsme viděli, že všichni přítomní stojí okolo vitríny s koulemi. Když jsem přišel blíž, spatřil jsem člověka, který s nataženou rukou, ve které měl nějaký pokroucený drát, který držel mezi palcem a ukazováčkem, chodil okolo vitríny a podle toho z které strany ke koulím přicházel, drát přibližoval ke sklu vitríny nebo naopak. Byl to senzibil a to co držel v ruce, byla virgule. Řekl, že koule z jedné strany přijímají nebo vcucávají nějakou energii a na opačné straně ji několikanásobně zesílenou vysílají. „Chová se to jako nějaký přírodní zesilovač,“ řekl doslova. Stáří odhadl na 1 200 000 let. Pochopitelně, že do Mostu jsem nepřivezl ani jednu z koulí a ještě nejméně dvacet jsem jich později poslal dalším zájemcům. Tehdy jsem si vzpomněl na větu kolegy z práce, kterou řekl na zastávce autobusu:“Když mám tu kouli u sebe, nebolí mě klouby.“

A tak jsem ihned po návratu z Liberce onoho nosiče kuliček navštívil. Skutečně potvrdil, že od té doby, co ji nosí ho klouby nebolejí. A na důkaz svého tvrzení sáhl do kapsy a vyndal kuličku.pochopitelně, že se tato informace v krátké době roznesla po celém dole a každý chtěl mít onen zvláštní předmět svůj vlastní. Začali jsme v rámci možností i různé koule zkoumat. A tak jsme zjistili, že jsou na povrchu elektricky vodivé, pomocí virgule pak to, že jejich vyzařování, jejich magnetické pole, je velice podobné elektromagnetickému poli, které se vytváří kolem elektromagnetické cívky při vedení elekromagnetického napětí.

Kuličky mají na svém povrchu zhruba polovině rýhy, které jsou v přední části znatelnější a v zadní zcela zmizí. U každé jsou však jinak zřetelné. Tam kde jsou rýhy nejvíce patrné, koule energii vyzařují: na místě, kde nejsou, nasávají. Když kuličku nastavíme tak, aby zvýrazněné rýhy směrovaly na sever a změříme povrch koule, zjistíme, že má určitou hodnotu. Při otočení do jiného směru se tato hodnota výrazně změní.

Normálními pracovními pomůckami jsou koule neopracovatelné. Nelze je řezat, vrtat,rozžhavili jsme jednu kouli autogenem do červena a nic se nestalo. Pomůže jen silná bruska anebo velká rána palicí. Ale to je málo. Otáčet se koule z Vršan neumí.

Pochopitelně, že jsem všechny informace poslal i panu Dänikenovi , a v měsíčníku AAS byly zveřejněny. Naleziště Vršany bylo označeno jako druhé na světě a na památku jsem od pana Dänikena do stal dvě knihy s věnováním.

Brzo na to jsem dostal dopis od pana dr. Klause z Lovosic se žádostí o zaslání alespoň jedné kuličky. Zjeho dopisu jsem se dozvěděl, že je senzibilem, a že by rád udělal s těmito záhadnými předměty  nějaké pokusy. Pochopitelně, že jsem mu vyhověl a za čas jsem měl před sebou další jeho dopis, kde už byl nejen jeho výsledky, ale výsledky dalších tří senzibilů, kteří se těchto pokusů zúčastnili.

Ze zkušenosti vím, jak se koule projevují na lidském organismu. Je to individuální. Na někoho zapůsobí ihned, nebo do několika minut, na jiného až za delší dobu, ale na některé jedince nemusí působit vůbec. Byl jsem svědkem toho, když po několika vteřinách řidič nákladního auta na našem dole, který si kuličku prohlížel, málem omdlel. Kuličku upustil na zem a pak řekl, že měl silné bolesti a návaly do hlavy. Starší paní, matka jednoho z elektrikářů, který pracuje na našem dole a je majitelem kuličky, k němu přišla na návštěvu. Kulička ležela na stole a nikým nebyla ani povšimnuta. Asi po patnácti minutách se té paní udělalo nevolno. Syn si povšimnul kuličky na stole a donesl ji. Paní byla za nějakou chvíli v pořádku.

A nyní moje zkušenosti s těmito kuličkami – před časem, ještě než jsem začal kuličky nosit, jsem si od senzibila nechal dálkově udělat rozbor pokojů jak doma tak na chalupě na geopatogenní zóny. Senzibil nezjistil vůbec nic. Až když jsem se vrátil z dovolené, začal jsem trpět nespavostí. Trvalo to už pátý den, tak jsem se rozhodl něco s tím udělat. I když jsem věděl, že pokoje mám čisté, bez patogenních zón, rozhodl jsem se válendu přestěhovat na jiné místo, do opačného kouta svého pokoje. Odtáhl jsem válendu a ejhle – přesně pod místem, kde jsem měl hlavu ležela na koberci kulička. Asi ji tam zanesl pes. Od té doby problémy nemám. Moje žena si naopak kuličku dává pod polštář a spí klidně. Případů, kdy díky kuličce zmizely bolesti kloubů, je už více. Pochopitelně i na tuto eventualitu mě oni čtyři senzibilové upozornili. Také ti, kteří Vršanskou kouli obdrží, budou o všem bezprostředně informováni. Kyvadlo ukázalo, že koule se vlastně dělí na dvě části – jedna část vyzařuje kladně a druhá záporně. Zubařskou frézou obrousili povrch koule a zjistili, že se nejedná o kámen, ale o určitý druh kovu, který pod silnou lupou vypadá jako směs olova a zlatavého prachu. Při vyrovnání koule ve smyslu světových stran dojde na jejím povrchu k 37 násobnému zesílení energie. Dosah působení je asi 5 metrů. Energie, působící kolem koule auru, je asi 6 mm silná.

A nyní to nejzajímavější – všichni senzibilové se shodli na tom, že tato energie je prokazatelně mimozemského původu. Další zprávy o výsledcích práce senzibilů se dozvíte příště.

Stáří koulí určili asi na 700 000 let. Další zajímavostí je, že pokud vezmeme do každé ruky kouli, rozzáří se kolem celého našeho těla silná aura. Koule dokáže ve velice krátké době z člověka vysát energii, což se projevuje brněním končetin, malátností, slabostí či ospalostí. Ano. V tomto s jejich zjištěním naprosto souhlasím. Na chalupě jsem udělal malý pokus. Na návštěvě za manželkou přišly čtyři sousedky. Využil jsem této příležitosti, přinesl jsem pět kuliček, pět papírů a pět tužek. Rozsadil jsem všech pět žen tak,aby si nemohly vzájemně spolu povídat a na papír měly napsat, jaké mají pocity po pětiminutovém držení kuličky v ruce. Upozorňuji, že do tá doby neměly o kuličkách kromě mé ženy tušení.

První vzdal pokus asi po minutě. Začala se jí točit hlava. Tři napsaly, že mají příjemný pocit a že je kuličky hřejí. Ta poslední neměla pocit vůbec žádný.

Když jsem od nich pak kuličky přebíral, zjistil jsem, že ve čtyřech případech byly kuličky teplejší než tělesná teplota těchto žen. Pan doktor Klaus ve svém dopise přiznává, že při manipulaci s kuličkami došlo u něj také k tomuto jevu, tedy vyčerpání energie a tři hodiny trvalo než se dostal zase do formy.

To bal vlastně poslední informace, která se týkala vršanských koulí. Zbývá mnoho nevysvětlených otázek: Jaký je opravdový původ těchto kuliček? Co způsobuje jejich schopnost 37násobně zesilovat energii? Jsou z kamene nebo z kovu? Je vyzařovaná energie kosmického původu? Kdo k nám jejich prostřednictvím hovoří? Nevím, ale věřím, že časem někdo zodpoví i tyto otázky. Nebo se může stát i to, že přibudou další. Rozhodně ale o vršanských mluvících koulích či  golfových míčích Bohů ještě uslyšíte.