Co víme o bílinských  koulích ?

       V usazených horninách a zeminách mostecké pánve se místy vyskytují velmi pravidelné kulovité útvary velikosti od několika mm do dvou decimetrů. Historicky původní lokalitou je povrchový lom Vršany (Hrabák) u Mostu, kde tyto kulovité útvary byly nacházeny již v osmdesátých letech 20. století. V současnosti se vyskytují pouze na povrchovém uhelném  lomu Bílina v nadložních pískách (více informací získáte od nálezce a sběratele těchto koulí Z. Dvořáka). Proto tyto koule nesly v minulosti název vršanské kuličky a dnes je převážně nazýváme bílinskými koulemi.

     Tyto útvary vyvolaly velkou pozornost jednak svým tvarem (nechce se věřit, že tak dokonalá koule  je to přírodním útvarem) a také svým údajným působením na některé osoby - senzibily. Obzvláště tisk se chytil této tajemné záležitosti velmi intenzivně a na téma těchto "koulí" vznikla řada novinových článků. Nejednou nám bylo novináři vysvětlováno, že lidi nezajímá způsob vzniku ani přírodní povaha koulí - radši si prý přečtou snůšku polopravd a výmyslů, jen když je dostatečně senzační a slibuje například uzdravení. Senzační novinové články, zdůrazňující především tajemnou stránku těchto útvarů vyvolaly bouřlivou reakci geologů a mineralogů, což nakonec vyvrcholilo v přímou konfrontaci vyznavačů tajemna s geology na pracovní konferenci, která byla uspořádána na Výzkumném ústavu pro hnědé uhlí v Mostě v roce 1993. Obě strany zde vysvětlily svoje postoje a závěr je v podstatě následující: 

       Bílinské (vršanské) koule nemají nadpozemský původ a neznámé složení - jsou to přírodní útvary se známým složením, jasnými nálezovými okolnostmi a vysvětleným způsobem vzniku.  Bílinské (vršanské) koule ale mají na některé lidi (senzibily) pozoruhodný vliv, který v současnosti nelze dokázat fyzikálními měřeními - vnímají je pouze samotní senzibilové. Mezi senzibily jsou tyto koule považovány za léčivé.

            Na těchto stránkách prezentujeme především přírodovědnou charakteristiku koulí !!!

          Z čistě odborného - geologického a mineralogického hlediska se jedná o konkrece minerálů pyritu a markazitu vzniklé krystalizací těchto minerálů v usazených zeminách (převážně píscích). Mineralogické složení bylo analyzováno rentgenovou difrakční analýzou, která je nejprokazatelnější mineralogickou analýzou. Tato analýza ukázala ve vzorcích převahu minerálu pyritu a markazitu a velké množství křemene. V příměsi se mohou projevit i některé další minerály společně s křemenem běžně obsažené v píscích, jako živce a slídy. Na rozříznuté konkreci je patrná homogenní jemnozrnná struktura s náznaky paprsčitého a koncentrického uspořádání krystalků sulfidů. Konkrece sice je dosti tvrdá (křemen má tvrdost 7 a pyrit 5 podle Mohsovy 10 bodové stupnice), ale informace o její nerozbitnosti a nemožnosti ji rozřezat  se nezakládají na pravdě. Snadno se řeže, podobně jako většina minerálů a hornin,  diamantovým kotoučem a pořádné kladivo si sní na kovadlině  lehce poradí.

Za vznikem sulfidových (sirníkových konkrecí) stojí souhra několika příznivých okolností a jeden velmi důležitý biochemický proces. Pro vznik těchto útvarů v přírodě je potřeba následujících předpokladů:

1. v dostatečně pórovitém substrátu musí kolovat roztoky síranů a železa

2. do tohoto prostředí se nesmí dostat atmosférický kyslík

3. musí zde být hojnost organické hmoty

4. prostředí nesmí být příliš kyselé

5. teplota prostředí nesmí výrazně a dlouhodobě přesáhnout 100 °C

Pokud se takové podmínky splní, v tomto prostředí začnou bujet sulfát redukující bakterie rodu Desulfovibrio  a  proces vzniku minerálů pyritu nebo markazitu se zcela určitě rozběhne. Desukfovibria ke svému životu nepotřebují vzdušný kyslík. Jedná se o takzvané anaerobní bakterie. Z běžného života známe jejich příbuzné  jako bakterie produkující hnilobný, sirovodíkový zápach.  Protože se jedná o pozemské organizmy, i když nepotřebují  životu vzdušný kyslík, přesto jejich organismus na kyslíku závislý je. Získávají jej však z kyslíkem bohatých sloučenin - síranů (iont SO₄^-2).  Stejně jako všechny organizmy na zemi potřebují k budování svého těla a výrobě energie kromě kyslíku též organické prvky - uhlík a vodík.Pro jejich život je tudíž nezbytně nutná konzumace organické hmoty. Velice zjednodušeně tedy můžeme říci, že v jejich metabolizmu je tedy okysličovadlem  síranový iont a potravou libovolná organická hmota. Produktem metabolizmu je voda (H₂O), kysličník uhličitý (CO₂) a sirovodík (H₂S). A právě uvolňovaný sirovodík ve vodním prostředí řetězcem reakcí  reaguje s železem  a vznikají sulfidy (FeS₂) markazit a pyrit. Protože bakterie se obyčejně shlukují kolem nějakého nakupení organické hmoty (zuhelnatělý list, úlomek větvičky,...) a krystaly sulfidů rostou od malého prvotního zárodku (krystalizačního jádra) a postupně se na sebe kupí stejnou rychlostí ve všech směrech, vzniká v porézním materiálu postupně kulovitý útvar, ve kterém zůstávají uzavřena zrna onoho porézního materiálu. V případě našich koulí jsou to zrnka písku.  

Pokud dojde k tomu, že nezávislá centra růstu se spojí, vznikají celé srostlé  hrozny konkrecí, činkovitá tělesa,  trojkoule.... Pokud je růst v nějakém směru něčím omezen - vrstva písku má například malou mocnost - konkrece nabude spíše diskovitého tvaru, nebo vznikají různé tvary létajícího talíře, zploštělé hrušky a podobně. Při dostatečném obsahu organiky a přínosu sulfátu můžou sulfidy doslova scementovat celou vrstvu.  Podobný původ jako tyto konkrece má i většina síry v uhlí a jiných sedimentárních horninách.    

          Konkrece markazitu, pyritu i jiných minerálů diskovitých, bochníkovitých i kulovitých tvarů jsou běžné v usazených horninách celého světa a řadě z nich jsou přisuzovány jevy za hranicí lidského chápání. V případě  bílinských a vršanských koulí, kterým jsou připisovány léčivé vlastnosti existuje mnoho svědectví o jejich působení na lidi, kteří neměli tušení, co jejim vkládáno do ruky. Nelze tedy spolehlivě vyloučit, že specifické uspořádání krystalů pyritu nebo markazitu v konkreci, případně elektrické pole, které může vyvolávat v sevřené dlani elektrolytický roztok lidského potu a síranu, pernamentně vznikajícího  větráním pyritu nebo výpary vzniklé reakcí síranových roztoků a okolního prostředí neovlivňují některé velmi citlivé jedince jak pozitivním tak negativním směrem. Rozhodující však budou nejspíše jejich vlastnosti skryté v lidském mozku podle hesla:

                                          "Věř a příroda tě uzdraví !"