Observatoř na Milešovce

  Založením meteorologické observatoře na vrcholu Milešovky v roce 1904 se toto místo zapsalo i do historie české meteorologie a klimatologie. Její údaje sloužily několika generacím odborníků při studiu atmosférických jevů a dějů. Po věhlasné meteorologické stanici v pražském Klementinu se Milešovka stala druhou nejznámější stanicí České republiky a v roce 1997 byla dokonce zařazena mezi referenční klimatologické stanice Světové meteorologické organizace.

     Impozantní vrchol Milešovky tyčící se nad okolní krajinou byl již minulosti oblíbeným turistickým cílem pro svou skvělou možnost pozorování i dalekého okolí. Podle zprávy z roku 1816 bylo z Milešovky vidět od Krkonoš až po Šumavu. Hora stále častěji stávala také cílem lázeňských hostů z Teplic. Vedle řady známých osobností byl na Milešovce také několikrát pruský král Fridrich Wilhelm II. v doprovodu ze známým přírodovědcem a cestovatelem Alexandrem von Humboldtem, který prohlásil že výhled z Milešovky je třetí nejkrásnější na světě. V roce 1820 zde Anton Weber vybudoval malou hospodu kterou dále rozšiřoval. Postavil také malou 4 m vysokou rozhlednu. V roce 1900 se na radě Horského spolku v Teplicích ustanovilo, že na vrcholu bude postavena meteorologická observatoř. Po 3 letech plánů a vyřizovaní byl základní kámen položen v květnu 1903 a již začátkem července 1904 kolaudována. Zajímavostí jsou celkové náklady na stavbu, které se vyšplhali na 45 074 K 98 h tehdejší měny. Základní přístroji pro pozorování byli: staniční tlakoměr Kappeller, teploměr Jaborka, vlasový vlhkoměr, srážkoměr se skleněnou odměrkou, barograf J. Fabri, termograf J. Fabri, hydrograf  Richard, slunoměr Campbell-Stokes, Assmannův aspirační psychrometr, aktinometr Arago-Davy, maximální teploměr, minimální teploměr, přízemní minimální teploměr, mrakové zrcátko. První telefonní stanice byla zřízena na vrchole již v říjnu 1907 a v červenci 1908 byla zřízena poštovní podatelna, která fungovala pouze v letním období. Největší nebezpečí meteorologické observatoře bylo hned na počátku na podzim 1905, kdy ve vedlejší restauraci vypukl požár a skoro celá lehla popelem neboť nebylo čím hasit, voda se musela nosit zdola. To se změnilo ve třicátých letech, kdy byla vybudována nákladní lanovka.

Meteorologická měření nepřerušila ani první světová válka a až v roce 1939 bylo měření na měsíc přerušeno. Usídlila se zde služba Wermachtu, které nestačilo pozorování třikrát denně a pro potřebu svého letectví začali vydávat meteorologické zprávy po třech hodinách. Po válce observatoř krátce přešla pod správu Meteorologického ústavu univerzity Karlovy a pak v roce 1953 pod Československou akademii věd kde je až dosud. Vzhledem k nedostatku peněz se  roce 1993 snížil počet pracovníku z pěti na tři a zůstala zachována pouze měření v klimatických termínech (7, 14, 21 hod.). Od ledna 1998 však opět se rozšířila pozorování na synoptické termíny (po třech hodinách), a krátce na to dokonce po hodinových intervalech. V roce 1997 byla stanice zařazena mezi referenční stanice Globálního klimatického pozorovacího systému při světové meteorologické organizaci (WMO).