Mapa geomorfologického členění oblasti a členění podle obcí.

Z hlediska geomorfologické námi vymezené území Bílinska je součástí provincie Česká Vysočina, subprovincie Krušnohorská soustava, oblasti Podkrušnohorské. Do Bílinska zasahují dva celky: České středohoří a Mostecká pánev. České středohoří jako celek se celý ještě dělí na 2 podcelky. K nám však zasahuje jen jeden z nich: Milešovské středohoří. I to můžeme ješte rozčlenit na Bořeňské středohoří, Teplické středohoří, Kostomlatské středohoří, Bečovské středohoří, Chožovské středohoří, Velemínskou kotlinu a Libčeveskou kotlinu. Z těchto okrsků k nám nezasahuje jen Chožovské středohoří, které se nachází jižně od Bečovského. Samo město Bílina leží na hranicích mezi dvěma geomorfologickými celky. Na jedné straně České středohoří a na druhé straně Mostecká pánev. I ta se dále dělí na podcelky. Do Bílinska však zasahuje jen podcelek Chomutovsko-Teplická pánev. Ten dále můžeme na našem území rozdělit na Duchcovskou a Chabařovickou pánev.

Zajímavější oblastí s hlediska geomorfologický tvarů je oblast Českého středohoří, která se v našem území vyznačuje především geomorfologicky výraznými vulkanickými kužely, kupami a krátkými hřbety. Časté jsou vypreparované výplně sopečných komínů, žíly a lakolity (podpovrchové tvary), méně už jsou přítomny denudační formy.

Bořeňské středohoří – nápadné jsou výrazné znělcové suky, oddělené ukloněným povrchem na křídových a miocenních sedimentech. Setkáváme se zde většinou s deskovitou odlučností hornin. Patří se zejména Bořeň, Zlatník, Želenický vrch, Kaňkov a Špičák 

Teplické středohoří – má mírně zvlněný povrch na reliktech lávových příkrovů v nadmořské výšce 300 – 350 m. Typické jsou nepříliš výrazné vrchy (Hradiště u Habří) nad úzkým erozním údolím Bíliny a meandry. Často se vyskytují tvary mrazového zvětrávání hornin. Hojný je výskyt spraší.

Kostomlatské středohoří – představuje nejvyšší část Středohoří. Typickými útvary jsou vypreparované znělcové a trachytové lakolity. Dominují zde Milešovka (837m), Milešovský Kloc, Kletečná, Pařez, Lovoš.

Velemínská kotlina – je protékána Milešovským potokem, který pak dále pokračuje Opárenským údolím.

Libčeveská kotlina – je protékána Hradeckým potokem

Bečovské středohoří – reprezentuje přechod mezi Českým středohořím a Českou tabulí. Ostré izolované kuželovité tvary jsou v přímém kontrastu s měkkým strukturně denudačním reliéfem na usazených křídových horninách. Patří sem Písečný vrch, Jánský vrch, Malá Volavka.

Chomutovsko teplická pánev – Geomorfologické tvary jsou zde jednotvárné a výrazně přeměněné činností člověka. Nejvyšším bodem je Salesiova výšina (422m)