Vybudování vlastivědného muzea v Bílině 

 

      

        Od poloviny ledna 2007 se  naše společnost (zejména K. Mach spolu se Z. Dvořákem  a  J. Mrázovou) intenzivně snažila  dosáhnout založení Bílinského muzea v budově uzavírané části školy Lidická ve Vrchlického ulici č.p. 270. Jedná se o samostatně stojící dvoupatrovou vilu na druhém břehu řeky Bíliny mezi Gymnáziem a autobusovým nádražím. Dům je dobře viditelný ze silnice č. 13. Je dobře přístupný a hlavně - provozuschopný.  Bílinská přírodovědná společnost připravila  ideový návrh muzea, který počítá s expozicemi geologických věd, archeologie a historie. Návštěvník by měl být postupně proveden historií Bílinska od nehlubšího pravěku a geologické minulosti až do současnosti, včetně zvláštního důrazu na důlní činnost, lázeňství a budoucnost oblasti. Vzorem jsou podobná městská muzea v Duchcově, Kadani nebo v Mostě.  

         Více než půl roku trvalo postupné přesvědčování odpovědných míst o výhodnosti a správnosti vzniku muzea v Bílině  a jeho lokalizaci ve Vrchlického ulici. Záměr vzniku muzea nejprve schválila rada města, která následně navrhla zastupitelstvu zřízení organizační složky Muzeum. Nejnovějším vývojem bylo po relativně dlouhé diskusi na zasedání zastupitelstva 13.9. 2007 schválení záměru založení obecně prospěšné společnosti Muzeum Bílina zastupitelstvem města. Vznik muzea tak byl schválen 17 hlasy zastupitelů z 26. To ale neznamená, že ostatní zastupitelé byli proti vzniku muzea - v tom jsou všichni vzácně zajedno. Problém vznikl kolem organizační podoby. Organizační podoba muzea  bude v důsledku hlasování jiná, než navrhla rada města a než prosazovala Bílinská přírodovědná společnost.  1.11. 2007 jsme do zastupitelstva předložili návrh zakládací smlouvy společnosti, tak aby o.p.s. mohla být zapsána do rejstříku a mohla od 1.1.2008 začít fungovat.  Zakladateli o.p.s. jsou město Bílina společně s Bílinskou přírodovědnou společností. Na návrhu pracovali právník Mgr. Johanna, Ing. Mach a pí. Spurná vedoucí Odboru školství a kultury při MěÚ. Zastupitelstvo návrh zakládací smlouvy na svém zasedání schválilo a o.p.s. tak nic nebrání v založení. K vlastnímu podpisu zakládací smlouvy starostou města panem Horáčkem a předsedou Bílinské přírodovědné společnosti  Ing. Machem došlo 19.11.2007. Tento den je možno považovat za den vzniku obecně prospěšné společnosti Muzeum Bílina. První jednání správní a dozorčí rady o.p.s. muzeum Bílina proběhlo 4.12. 2007. Na tomto jednání byl předsedou správní rady zvolen Ing. K. Mach Ph.D, členy správní rady jsou Ing. J. Mrázová a B. Chleborádová. Předsedou dozorčí rady je V. Ježková, členy Z. Dvořák a J. Kozák.

 

   13.12.2007 bylo K. Machem navrženo logo společnosti - muzea. ústředním motivem je zkamenělý otisk starotřetihorní ryby - praokouna Bilinia Uraschista, typické fosílie z okolí Bíliny. Barva loga je zlatá s černou kresbou

 

                    

 

            

                       

                                        Budova budoucího muzea 

 

Obecně prospěšná společnost Bílinské muzeum o.p.s pro okolí oficiálně  vznikla v momentě nabytí právní moci  zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností tedy 29.3. 2008. Společnost se tak stala právním subjektem s IČO - 27351661. Bylo vyrobeno razítko  a následně mohl být začátkem dubna založen i účet společnosti (890301349/0800 u ČS v Bílině), na který záhy přibyl základní vklad města Bílina.

 Smlouva o zápůjčce budovy obecně prospěšné společnosti byla uzavřena 1.4.2008. Budova byla  předána  29.4.2008. Severočeské doly věnovaly na rozjezd muzea  100 000,- Kč....

 

Následně byly ve spolupráci odboru investic Městského úřadu v Bílině a vedením o.p.s. podnikány kroky ke zprovoznění muzea a to především snaha o zajištění vnitřní rekonstrukce  budovy, která byla nutná pro to aby budova vůbec jako muzeum byla použitelná. V červnu 2008 byly Ing. J. Saicovi zadány projekční práce. Zároveň se vedení společnosti snažilo získat další prostředky na provoz a rekonstrukci muzea. Projekční práce neprobíhaly dostatečně rychle a tak byly zkompletovány až koncem roku 2009. Bohužel, díky tomu se nepodařilo využít prostředků, které Město Bílina v roce 2008 v celkovém objemu  1 240 000,-Kč vyčlenilo na provoz muzea v Bílině. Bylo pouze využito cca 97 000,- kč na nákup kancelářského vybavení, které mělo sloužit budoucímu řediteli muzea.  Protože od jiných sponzorů ani z jiných zdrojů se další prostředky nepodařilo zajistit a částka z roku 2008 nebyla vyčerpána navrhl odbor školství a kultury v roce 2009 do rozpočtu stejnou částku jako v roce 2009. Zároveň probíhal proces stavebního řízení a ke konci února již bylo téměř k dispozici stavební povolení k rekonstrukci Budovy budoucího muzea podle návrhů o.p.s. a Ing. Saice. To bylo bohužel poslední pozitivní, co se ve městě Bílině vzhledem k muzeu stalo. 

             Zastupitelstvo na svém únorovém zasedání neschválilo ani návrh na rekonstrukci budovy za cca 1 000 000,- Kč ani prostředky na provoz  ve výši odpovídající roku 2008. Proti se postavili především zastupitelé Rendl ml., P.Dvořák, R. Johanna a J. Svoboda, kteří argumentovali nesolidností vedení o.p.s.  a strašákem finanční krize, který nedovoluje městu vynakládat finance na zbytečnosti jako je muzeum. Tito zastupitelé vyvolali setkání vedení o.p.s. u místostarosty Šebka, kde vedení o.p.s. vysvětlili svoje pozice (vedení podle nich bylo údaj ně neschopné, neinformovalo zastupitelstvo u průběhu prací na muzeu a za celou dobu od vzniku o.p.s. nezajistilo žádné podstatné prostředky navíc a vůbec se nezajímalo o projekty EU a další dotační programy). Argumenty vedení o.p.s. na tomto jednání nikoho nezajímaly a K. Mach byl vyzván k tomu aby na příští (březnové) schůzi zastupitelstva přednesl prezentaci o vizi muzea o představách o jeho budoucím financování a provozu a bylo mu dáno najevo, že finanční požadavky musí být radikálně omezeny.

            K. Mach ve spolupráci s ostatními připravil téměř hodinovou počítačovou presentaci, která byla přednesena  městskému zastupitelstvu na jeho březnovém zasedání. Podle vyjádření starosty a místostarosty obdobná presentace vysvětlující nějaký záměr na takové úrovni na zastupitelstvu již dlouho nebyla přednesena. Bohužel se ukázalo, že značná část zastupitelů byla ve vleku strašení finanční  krizí a ani si nevšimla, přesto, že to bylo opakovaně předneseno a dokumentováno tabulkovými kalkulacemi, že požadavky na provozní dotaci ze strany města zdůvodněné nutnou základnou pro zaměstnání jednoho a půl člověka a za rok provozu zjištěnými provozními náklady budovy klesla z více jak  milionu na 400 tisíc korun a neustále argumentovali, že o.p.s. požaduje  1 240 000, - Kč.  Zastupitelé Svoboda a P. Dvořák nadále argumentovali nutností šetřit a myšlenku muzea včetně navrženého financování (jednorázově 1 000 000,- Kč na rekonstrukci  a ročně 400 000,- Kč na provoz) v podstatě zavrhovali a znovu poukazovali na neschopnost vedení o.p.s. sehnat finanční prostředky z jiných zdrojů, zejména státních evropských a soukromých dotací. Zastupitel Rendl ml. vůbec nepochopil o čem jde řeč a plamenně proti muzeu a jeho vedení argumentoval tím, že neustále bylo požadováno oněch 1 240 000,- Kč (rozpočte na tuto částku zastupitelé obdrželi proto aby měli srovnání s nově navrženými požadavky) a navíc vyslovil domněnku, že vedení o.p.s. si zejména v osobě J. Mrázové pro sebe připravuje jakousi "trafiku" - teplá místa za prostředky města a veškeré tyto prostředky mají plynout na jejich platy. Postavení přednášejícího o vizi muzea v ten moment bylo podobné jako u odsouzeného tedy velmi nedůstojné a veškerá diskuse jen házením bláta a nesmyslů ze strany zastupitelů, hájících v objemu městských peněz hlavně peníze na svoje projekty (Člověk v tísni, Belinensis a pod.). Za muzeum a jeho vedení se postavili pouze  někteří zastupitelé za KSČM a někteří nezávislí, zejména pan starosta , místostarosta a zastupitelka Z. Hanzlíková. Závěrečné hlasování, rozdělené na hlasování o schválení položky na rekonstrukci a hlasováni na schválení dotace na provoz zatlouklo poslední hřebíček do myšlenky muzea v Bílině. Hlasování o investici do majetku města sice dopadlo kladně, ale provozní dotace nebyla schválena. Bohužel se ukázalo, že polovina zastupitelů je ve vleku svých lídrů, nebo celou presentaci vůbec nepochopila.

           Následovalo zasedání výboru Bílinské přírodovědné společnosti o.s., který rozhodl o ukončení spolupráce s městem Bílina a o odstoupení z o.p.s. Muzeum Bílina, protože za stávajícího i možného budoucího  složení zastupitelstva nebylo možné provoz muzea ve městě zajistit. Výbor se oficiálním dopisem obrátil na starostu města a  Bílinskému zpravodaji byl předán vysvětlující článek, na který v zápětí všechny "potrefené husy" podrážděně reagovaly další snůškou lží a nesmyslů, pod které se ještě podepsali, plně si lživosti argumentů v článku vědomy. 

           Posléze bylo zorganizováno setkání u starosty města, kde vedení  Bílinské přírodovědné společnosti znovu vysvětlilo svoje stanovisko a požádalo o doplnění rozpadlého vedení o.p.s. Muzeum Bílina. Bohužel tak se po několik měsíců nestalo, proto zbylí členové přírodovědné společnosti rezignovali na svoje funkce ve statutárních orgánech o.p.s. Muzeum Bílina a od toho momentu byl veškerý další vývoj muzea v Bílině na vedení města Bílina. 

Likvidace Muzea Bílina o.p.s. o které rozhodlo zastupitelstvo v roce 2009 nakonec nebyla dokončena ani začátkem roku 2010. Dočasně byla doplněna správní rada společnosti M. Mlejem a V. Ježkovou. Rada v tomto složení na svém prvním zasedání rozhodla o likvidaci společnosti. Celá tíha úředních úkonů s tím spojených byla pak přenesena na jediného člověka - stanovenou likvidátorku V. Ježkovou. Koncem roku 2009 se podařilo prosadit převedení části majetku o.p.s. v hodnotě něco přes 38 tisíc Kč na Bílinskou přírodovědnou společnost.  Jednalo se převážně o kancelářské vybavení a software. Budova byla po několika letech chátrání zprivatizována.          

         Pokusy skupiny lidí kolem  M. Mleje o realizaci muzea v jiném pojetí (česko-německé muzeum, ředitelkou měla být Mgr. Jílková) v letech 2012 - 2014  ztroskotaly kvůli megalomanským představám o nákladech (celkem ař 18 milionů Kč), spojených s nákupem a rekonstrukcí objektů husitské bašty a inhalatoria  bílinských lázní. Nejen, že se této skupině nepodařilo zajistit evropské dotace na realizaci tohoto projektu, což byla podmínka zastupitelstva pro případný nákup budovy bašty, ale během jednání o nákupu husitské bašty městem Bílina došlo dokonce údajně k pokusům o korupční jednání ze strany některých členů rady města, což celý projekt naprosto zdiskreditovalo v očích veřenosti. 

        Myšlenka vzniku muzea v Bílině tak asi na dlouhou dobu nebude mít pokračovatele. Kultura je ve městě považována za druhotnou záležitost a nebo je některými lidmi považována za dobrý způsob tunelování městských prostředků. Dokládá to řetězec výměn vedoucích městského kulturního centra Kaskáda, většinou v důsledku zjištěných nesrovnalostí v hospodaření při kulturních akcích. Obojí myšlence muzea nepřeje, realizace tak dlouhodobého projektu vyžaduje systematické úsilí a snažení konkrétních lidí a nemůže být předmětem politikaření.