prirodabiinska

Směr (Teplicko) 8.2.2005

Ořešák musel ustoupit lidem

Eva Pagová

Bílina - Vzácný strom ořešák černý a v Bílině jediný svého druhu padl. Kvůli rekonstrukci vodovodu mezi Želenicemi a Bílinou jej spolu s dalšími museli dřevorubci v parku za Husitskou baštou pokácet. Rozzlobení jsou členové Bílinské přírodovědné společnosti.

Nesouhlas s pokácením stromu vyjádřil zástupce Bílinské přírodovědné společnosti na Odboru životního prostředí v Bílině v pátek před polednem, po té, co bylo zjištěno, že mezi silnicí I/13 a supermarketem Lidl se hromadně kácí dřeviny a nemine to ani ořešák černý.. "Na odboru sdělili, že fakt, že jde o ořešák černý, je známý, ale že s tím nelze nic udělat, protože se na dotčené ploše opravuje havarijní (podle našich poznatků už minimálně deset let) stav vodovodu dotovaný prostředky z Evropské unie a projektant nepřipustil jiné řešení," uvedl předseda společnosti Karel Mach.

Na zmíněném místě se začíná s rekonstrukcí vodovodu. " Stavební povolení na opravu jsme získali od okresního úřadu v Teplicích už v roce 2001 a navíc je financovaná z dotací EU. Máme k tomu vyjádření veškerých dotčených orgánů včetně orgánů státní správy, teplického životního prostředí a města," podotkla Lenka Hořejší z Odboru životního prostředí Městského úřadu v Bílině, která má na starost ochranu přírody a krajiny.

"Je to veřejný zájem. "Stavba sleduje původní vodovod, ale v některých místech musí uhnout a není možné odchýlit se od trasy, aby dřeviny nebyly nějakým způsobem zasaženy.," dodala. Strom, jak dále uvedla, nebyl ošetřován a rostl v podrostu a skupině dalších dřevin. Nešlo se mu vyhnout a stavbu nelze zastavit.

Vodovody a kanalizace mají při opravách potrubí ochranné pásmo, široké tři až šest metrů. Ořešák stál v ochranném pásmu.

Minimálně pětaosmdesát let starý strom vydržel bez povšimnutí vegetovat na břehu zregulovaného koryta řeky v Bílině až do minulého pátku," posmutněl nad situací předseda. Strom podle něj pochází ze Severní Ameriky a jeho dřevo je na světových trzích velmi vysoce ceněno pro krásnou tmavou kresbu. "V Bílině a širokém okolí byl svého druhu jediný," podotkl předseda. Společnost jej zařadila na seznam stromů, které v Bílině zasluhují obzvláště přísné ochrany.

Bílinská přírodovědná společnost bude místo stavby monitorovat z hlediska deklarované "nemožnosti jiného řešení" a zintenzivní své úsilí za prosazení většího vlivu občanů na rozhodování o úpravách městské zeleně.

Bílinský zpravodaj 17.2.2005

Projekt centra environmentální výchovy žije!

Eva Stieberová.

Bílina - Před necelými dvěma roky inicioval Ing. Karel Mach z Dolů Bílina vznik Bílinské přírodovědné společnosti. Vstřícného partnera nalezl ve zdejším gymnáziu, kde v té době vznikal projekt centra environmentální výchovy. Bílinská přírodovědná společnost a gymnázium Bílina se stali hlavními partnery vzniku a provozu tohoto zařízení a centrum se stalo sídlem společnosti.

„Naše zařízení je v Ústeckém kraji ojedinělé. Jakési koordinační centrum sice existuje v Litoměřicích a také v Mostě, ale to jsou profesionální pracoviště. V Teplicích funguje neprofesionální centrum Šťovík. Při školách ale nic podobného není,“ říká ředitelka Gymnázia v Bílině Ing. Mrázová. Pracovní náplň centra je všestranná, zaměřená především na vzdělávání, výchovu ke kladnému vztahu k přírodě a ochranu přírody Bílinska a zdejší přírodní pamětihodnosti, ale myslí i na netradiční sportovní vyžití dětí – to je právě smysl tajuplného pojmu environmentální výchova. „Na našem gymnáziu jsme společně realizovali projekt Zřízení centra environmentální výchovy a na několik dalších společných projektů jsme získali státní krajskou dotaci,“ vysvětluje Ing. Mrázová. V prostorách centra environmentální výchovy, které bylo do užívání předáno koncem září 2004 dnes kromě studentů a pedagogů gymnázia působí zhruba dvacet dospělých členů Bílinské přírodovědné společnosti a přibližně stejný počet dětí, rozdělených do dvou věkových kategorií.

„Největším problémem provozu centra i fungování přírodovědné společnosti je získávání finančních prostředků,“ zdůrazňuje ředitelka. „Zabýváme se i chovem některých ohrožených živočichů a tomu předcházelo velice složité povolovací řízení počínaje Ministerstvem životního prostředí, až po odbor životního prostředí na Krajském úřadu. Ale to je asi v pořádku, protože nikdo z nás si nepřeje, aby se z takového chovu stal byznys,“ dodává.

Jedním z nejzajímavějších projektů Bílinské přírodovědné společnosti v roce 2004, které dokumentuje ve své výroční zprávě, je Transfer obojživelníků z ohrožených oblastí. „To jsou oblasti, které jsou po ukončení důlní činnosti zasypávány, nebo tam probíhá těžba. Tam obojživelníky v úzké spolupráci s Doly Bílina vyhledáváme, sbíráme a přenášíme na jiné – již rekultivované lokality,“ upřesňuje ředitelka. V rámci listopadových Dní geografických informačních systémů zase členové společnosti ve spolupráci s Doly Bílina formou exkursí a přednášek informují o tomto zajímavém a moderním oboru žáky středních škol z bílinského regionu.

To zdaleka nejsou všechny aktivity, které vyvíjí Bílinská přírodovědná společnost s využitím centra environmentální výchovy. Podílí se na organizaci pravidelného Festivalu ptactva, či rybářské soutěže Zlatá udice, vede přednáškový přírodovědný cyklus v centru, buduje v rámci centra přírodovědnou expozici v historických sklepeních.

Bílinský zpravodaj 26.5.2005

Bílinské sojky překonaly všechna očekávání

Bílina - V 33. ročníku přírodovědně ekologické soutěže Zelená stezka - Zlatý list, konané 8 - 9.5.2005 již tradičně na základně ČSOP Buk v Krásné Lípě na okraji Českého Švýcarska, dětská sekce Bílinské přírodovědné společnosti – oddíl Bílinské sojky překonal všechna očekávání , když v kategorii dětí do šesté třídy téměř zaplnil stupně vítězů. Starší družstvo sojek, složené především z žáků primy bílinského gymnázia (M. Machová, K. Trang, J.Täuber, L. Musilová a A. Krupková) porazilo o bod loňské vítěze – Výry ze Stráže pod Ralskem, dosavadní suverény soutěže a obsadilo tak první místo. Absolutně nezklamalo ani družstvo mladších sojek, složené hlavně z žáků 3. – 6. tříd bílinských základních škol Pražská a Lidická (L. Hošek, J. Chrastina, M. Mach, L. Koktová, J. Procházka a R. Ferenc), které dokázalo zabojovat tak, že ani je stupně vítězů neminuly. V konkurenci 13 družstev zaujalo 3. místo. Po loňském pátém místě jednoho družstva, které Bílinská přírodovědná společnost s obtížemi dal dohromady je to obrovský skok. Osmiměsíční příprava 11 členného oddílu při schůzkách v přírodě v okolí Bíliny i v klubovně Centra environmentální výchovy na Gymnáziu přinesla své ovoce. Pro starší sojky vítězství ovšem znamená i závazek. V polovině června by měly reprezentovat náš kraj na národním kole soutěže na Vysočině. Soutěž probíhá na několikakilometrové trati v přírodě. Děti zde musí na desítce stanovišť nejen prokázat svoje znalosti z různých přírodovědných oborů, poznávat živočichy a rostliny, orientovat se v ekologii, nakládání s odpady a ochraně přírody, ale také doložit, že sami pro ochranu přírody něco dělají. KM

foto : Bílinské sojky: stojící zleva L. Koktová, J. Chrastina, A. Krupková, J. Procházka, K. Trang, M. Mach, na bobku zleva M. Machová, L. Musilová, L Hošek, J. Täuber, R. Ferenc

Bílinský zpravodaj 17.2.2005

Bílinské sojky v národním kole „Zlaťáku“ páté.

Bílina - Vítězové krajského kola přírodovědně – ekologické soutěže „Zelená stezka – Zlatý list“ ve dnech 13.6. až 18.6. 2005 reprezentovali mateřskou Bílinskou přírodovědnou společnost, naše město a Ústecký kraj na národním kole této soutěže se ctí, když obsadili páté místo z jedenácti týmů v kategorii mladších. Družstvo „bílinských sojek“ ve složení L. Hošek, A. Krupková, M. Machová, L. Musilová, J. Täuber, K. Trang během pětidenní soutěže plné doplňkových přírodovědných exkursí v krásném prostředí v okolí Třebíče nejen přesvědčilo porotu o tom, že přírodě věnují mnoho ze svého volného času a úsilí, ale také že přírodu solidně znají. Soutěž organizovalo pražské ústředí Svazu mladých ochránců přírody ve spolupráci s řadou profesionálních odborníků – přírodovědců. Přítomní odborníci připravili pro soutěžící množství doprovodných exkursí, během kterých naši mladí přírodovědci mohli poznat, jak to vypadá, když je s tématy jako les, botanika, plazi a obojživelníci, hmyz, ptáci, astronomie a další seznamují přímo v přírodě opravdoví specialisté. K. Mach

Text k obrázku: "Bílinské sojky" během botanické exkurse.

Hornické listy 9/2005 (ze 7.10.2005)

Bílinské Sojky

Pojem Bílinské sojky, který vznikl na konci předminulého školního roku při jedné z posledních schůzek přírodovědného kroužku při DDM v Bílině přestává být neznámým. Jedná se o název dětského přírodovědně turistického oddílu vzniklého právě na bázi členů bývalého přírodovědného kroužku. Oddíl působí v Centru environmentální (ekologické) výchovy při bílinském gymnáziu pod křídly mateřské Bílinské přírodovědné společnosti. 11 dětí se svým vedoucím Ing. K. Machem Ph.D. už může po roce intenzivní činnosti bilancovat. S pomocí dospělých členů Bílinské přírodovědné společnosti a starších členů Junior klubu této společnosti, a za podpory Severočeských dolů, města Bílina a gymnázia se podařilo dát dohromady klubovnu v suterénu gymnázia s chovem akvarijních a terarijních živočichů převážně české provenience a vybavit oddíl některými základními potřebami pro činnost. Oddíl se zde schází pravidelně každou středu, aby si zasoutěžil, dověděl něco nového o přírodě, naučil se tábornickým dovednostem nebo vyrazil do blízkého okolí Bíliny na poznávací vycházku nebo třeba učit se střílet lukem, prakem či házet oštěpem či docela obyčejným kamenem. Zimní měsíce navíc zpestřují páteční odpoledne v tělocvičně, kde se děti seznamují se základy horolezecké techniky a překonávání přírodních překážek vůbec. Pravidelnou činnost doplňují sobotní a nedělní celodenní výlety. Heslem oddílu je poznej a chraň (samozřejmě především přírodu)!

Roční příprava přinesla své ovoce, když na začátku května dvě družstva sojek při své druhé účasti zcela rozdrtila konkurenci obsazením 1. a 3. místa v krajském kole soutěže Zelená stezka – Zlatý list, organizované Svazem ochránců přírody v Kráské Lípě. Vítězné družstvo postoupilo do národního kola v Březové u Třebíče, kde obsadilo v konkurenci dalších 10 družstev z ostatních krajů republiky 5. místo. Soutěž se odehrává v přírodě a je zaměřena na přírodovědné znalosti a ochranu přírody. Ani premiérová účast v soutěži Indiánská stezka v Ústí nad Labem zaměřené více než na vědomosti na „fyzičku a tábornické dovednosti“ nedopadla špatně. Přes pochopitelnou neznalost průběhu soutěže a zmatku v pravidlech většina z 5 hlídek skončila ve své kategorii uprostřed startovního pole a málo chybělo i k mnohem lepšímu umístění.

Ocenění a výkony na soutěžích však není to hlavní. Za rok se v oddíle vytvořila výborná parta (přestože je věkové rozpětí od 9 do 13 let a jedná se o děti z různých bílinských škol), která se těší na každý nový společný zážitek. A opravdu je na co se těšit. K těm největším zážitkům v tomto školním roce patřila určitě návštěva veřejně nepřístupné jeskyně v Českém krasu v doprovodu speleologa, festival ptactva s vynikajícím bílinským ornitologem M. Horákem, dva výlety do pražských zahrad a muzeí, účast na trasferu obojživelníků z ohrožených ploch výsypky Pokrok, účast na projektu Adonis – sčítání hlaváčků jarních na lokalitách v okolí Bíliny, botanická exkurse v Lipenci, pravidelné krmení živočichů v klubovně a péče o ně. Vrcholem oddílové činnosti byl letní putovní tábor - 4 denní pěší putování podél řek Berouny a Střely, zakončený v rekreačním středisku Dolů Bílina v Mladoticích. Každý si určitě pamatuje svůj první zásah šípu do terče nebo radost z dosažení cíle po 15-ti kilometrovém pochodu „v plné polní“ na putovním táboře. Nakonec je dlužno dodat, že polovina dětí v oddíle je potomky pracovníků Dolů Bílina, oddíl má svoje logo, psanou i internetovou kroniku, přidruženou k internetovým stránkám Bílinské přírodovědné společnosti. Tam si o jejich činnosti můžete zjistit více. K. Mach

Obrázky: 1. Rýžování českých granátů 2. Festival ptactva 3. Lukostřelba 4. Transfery obojživelníků 5. Jeskyně 6. Po výstupu z jeskyně 7. Zelená stezka – Zlatý list 8. Čekání na vlak 9. Ráno na puťáku 10. Během tůry

Bílinský zpravodaj 29.9.2005 - 2 články

Co se děje na Kostrlíku?

Krátká zprávička z jednání rady města oznámila občanům fakt, že město jako majitel pozemku povolilo Bílinské přírodovědné společnosti vykonávání managementu na lokalitě Kostrlík. Co to vlastně znamená? Zásluhou P. Jaroše, člena Bílinské přírodovědné společnosti a zároveň pracovníka Agentury ochrany přírody a krajiny byl na tomto malém vršku za nádražím objeven cenný zbytek typické středohorské skalní stepi, který byl shledán natolik významným a zároveň ohroženým, že byl dán podnět k vyhlášení této špatně přístupné lokality uprostřed městské zástavby chráněným územím se statusem přírodní památky. Kromě návrhu na vyhlášení přírodní památkou je ale potřeba tuto lokalitu uchránit před agresivním postupem plevelů a náletových dřevin a proto se Bílinská přírodovědná společnost rozhodla o tuto budoucí přírodní památku dlouhodobě pečovat s cílem její charakter uchránit a rozvinout. Pro společnost to znamenalo podstoupit úřední anabázi na několika institucích spojené s možností získání státní dotace na výkon péče o krajinu. Nakonec se podařilo všechna povolení získat a křovinořez mohl zazpívat svou bručivou písničku při kosení na této léta netknuté lokalitě. Pravidelné sečení a mýcení agresivních křovin je totiž hlavní podstatou plánované péče o tuto lokalitu. Účelem sečení je tedy hlavně potlačení těch druhů rostlin, které jsou pro tento typ biotopu cizí a podpořit vývoj rostlin, které jsou na lokalitě přirozené. Bílinská přírodovědná společnost není v této snaze na Bílinsku jediná. Na dalších lokalitách zde podobně již delší dobu působí tým Bořena ze sdružení Arnika a SOP Hasina Louny. Do vlastního výkonu péče se zapojili jak dospělí tak především dětští členové Bílinské přírodovědné společnosti – oddíl Bílinské sojky.

K. Mach – předseda Bílinské přírodovědné společnosti

Obrázek: Pod posečenou buřinou se dá najít leccos.

Add : Kam s ním!

Rád bych zareagoval na fejeton „Kam s ním?“ z minulého zpravodaje. Článek se týká naučné stezky na Bořeň, zamýšlí se nad jejím stavem, nezařazeností k někomu a dalšími doprovodnými jevy. Snad některé věci osvětlím. Naučnou stezku vyprojektovali a desky navrhli v devadesátých letech studenti Bílinského gymnázia pod vedením vynikajícího učitele zeměpisu Mgr. Kučery. S podporou projektu Phare se podařilo konečné zpracování panelů a jejich instalaci zadat profesionální firmě. Sešitové vydání průvodce po naučné stezce lze zakoupit v prodejně knihy na náměstí. Již od začátku, bylo zřejmé, že autoři podcenili místní podmínky. To čemu říkáme „antropogenní eroze“ nebo jednodušeji vandalizmus všem naivům nastavilo tvrdé zrcadlo. Bohužel, na Bořeň se nechodí jenom za krásnou přírodou, ale také se jednoduše „zhulit“ nebo opít, na stezce v blízkosti chaty se běžně povalují prezervativy použité děvami nabízejícími své služby na parkovišti pod chatou. Kromě těchto drsnějších civilizačních projevů je zde běžný pohyb mimo stezky (to je samozřejmě v rezervaci zakázáno a povoleno to mají pouze členové Horolezeckého svazu) a po celé trase až na vrchol se běžně válejí odhozené papírové kapesníčky a další hygienické potřeby, plechovky a PET lahve od nápojů, obaly od cigaret, oplatek, bonbónů a tak dále. Bílinská přírodovědná společnost a řada dalších aktivistů s odpadky marně bojuje a nosí je po pytlích dolů za nelibých pohledů provozovatele chaty, kterému tak zaplňují popelnice. Odpadky tady rostou mnohem lépe než houby. Zvláštní složení návštěvníků a motivace k návštěvám Bořně vede i k nežádoucímu přístupu některých těchto návštěvníků k panelům naučné stezky – stávají se cílem agrese. Milovníky přírody ale i horolezce toto přivádí k zoufalosti. Příliš bohatá návštěvnost Bořně a necitlivost řady návštěvníků degraduje jeho kvalitu jako přírodně cenné lokality a osobně to považuji za mnohem horší fakt, než je opuštěná hromada betonu, kterou časem příroda pokryje lišejníky a mechy a kdekterá ještěrka na ní najde vhodné místo pro vyhřívání.

Momentálně je naučná stezka skutečně bezprizorní. Autoři již jsou na vysokých školách, pan profesor Kučera se odstěhoval. Naše Bílinská přírodovědná společnost se pro jiné dle našeho názoru méně sysifovské a žhavější aktivity momentálně tímto tématem nedokáže samostatně zabývat. Domníváme se, že ve stávající podobě stezka dlouho nepřežije a že by určitě stálo za to spojením třeba i více subjektů, kterým na její existenci záleží, najít řešení, které by dokázalo vandalismu odolat a bylo skromnější a v přírodě méně nápadné. Jedno z takových těžko zničitelných a pro zájemce snadno dostupných řešení se už vyrýsovalo. Je to informování o Bořni na internetových stránkách. Kvalitní informace o Bořni najdete jak na stránkách města Bíliny, tak na stránkách horolezeckého oddílu Bořeň a na webu Bílinské přírodovědné společnosti.

Karel Mach – Bílinská přírodovědná společnost