Výběr některých legislativních pravidel spojených se sběrem minerálů a paleontologických nálezů.

 

114/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. února 1992
o ochraně přírody a krajiny
částka 28 Sbírky zákonů ročník 1992 rozeslána 25. března 1992
(účinnost 1. června 1992)
§ 2
Ochrana přírody a krajiny

(1) Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.
§ 3
Vymezení pojmů
f) zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživé přírody; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost, vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem podle části třetí nebo čtvrté tohoto zákona,

h) paleontologický nález je věc, která je významným dokladem nebo pozůstatkem života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti,

§ 11
Ochrana paleontologických nálezů

(1) Kdo učiní paleontologický nález, který sám rozpozná, je povinen zajistit jeho ochranu před zničením, poškozením nebo odcizením a opatřit jej údaji o nálezových okolnostech, zejména místě nálezu. Dále je povinen na písemné vyzvání orgánu ochrany přírody sdělit údaje o učiněném nálezu a umožnit přístup a dokumentaci tohoto nálezu osobám pověřeným orgánem ochrany přírody.

(2) Vlastník pozemku, na němž byl paleontologický nález učiněn, nebo ten, kdo vykonává činnosti, při nichž k nálezu došlo, je povinen umožnit na žádost orgánu ochrany přírody osobám tímto orgánem pověřeným provedení záchranného paleontologického výzkumu a po dobu jeho konání, nejdéle však po dobu osmi dnů od ohlášení nálezu, nedohodnou-li se strany jinak, zdržet se na místě nálezu činnosti, která by mohla vést k jeho zničení nebo poškození. Po ukončení záchranného paleontologického výzkumu musí být osobám pověřeným orgánem ochrany přírody umožněno provádět odborný paleontologický dohled nad dalšími pracemi.

(3) Vývoz paleontologických nálezů je povolen jej se souhlasem orgánu ochrany přírody.
ČÁST TŘETÍ
ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
HLAVA PRVNÍ
§ 14

Kategorie zvláště chráněných území


(1) Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště chráněná; přitom se stanoví podmínky jejich ochrany.

(2) Kategorie zvláště chráněných území jsou
a) národní parky,
b) chráněné krajinné oblasti,
c) národní přírodní rezervace,
d) přírodní rezervace,
e) národní přírodní památky,
f) přírodní památky.

§ 16

Základní ochranné podmínky národních parků

m) těžit nerosty, horniny a humolity kromě stavebního kamene a písku pro stavby na území národního parku,

§ 26

Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí

e) těžit nerosty a humolity.

HLAVA ČTVRTÁ

§ 28

Národní přírodní rezervace

(1) Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

§ 29

Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací

c) těžit nerosty a humolity

§ 33

Přírodní rezervace

(1) Menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

HLAVA PÁTÁ

§ 35

Národní přírodní památka

(1) Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

§ 36

Přírodní památka

(1) Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

§ 51

Zvláštní ochrana nerostů

(1) Druhy nerostů, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

(2)
Zvláště chráněné nerosty není dovoleno na místě jejich přirozeného výskytu poškozovat či sbírat bez povolení orgánu ochrany přírody.

(3)
Seznam zvláště chráněných nerostů podle odstavce 1 a bližší ochranné podmínky stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

 

§ 53

Vývoz

(1) Vývoz zvláště chráněných živočichů, rostlin a nerostů je zakázán. Povolení k vývozu může výjimečně v případech hodných zvláštního zřetele udělit ministerstvo životního prostředí.

§ 63

Přístup do krajiny

(1) Veřejně přístupné účelové komunikace,27) stezky a pěšiny mimo zastavěné území obcí není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti.

(2)
Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti28) či sousedských práv.29) Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.30)

(3) Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.
Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně.31)

(4) Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.

§ 64

Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu.

 

ČÁST ŠESTÁ

ORGÁNY A STÁTNÍ SPRÁVA V OCHRANĚ PŘÍRODY

HLAVA PRVNÍ

§ 75

Orgány ochrany přírody

(1) Orgány ochrany přírody jsou
a) obecní úřady,
b) pověřené obecní úřady,
c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
d) krajské úřady,
e) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí,
f) Česká inspekce životního prostředí,37)
g) ministerstvo životního prostředí.

ČÁST SEDMÁ

ODPOVĚDNOST NA ÚSEKU OCHRANY PŘÍRODY

§ 87

Přestupky

(1) Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 5000 Kčs fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že
a) nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území nebo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu,

i) nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64,
j) nesplní některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11 odst. 1.

(2) Orgán ochrany přírody uloží
pokutu ve výši do 10000 Kčs fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že
a)
zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území,

(3) Orgán ochrany přírody uloží
pokutu až do výše 50000 Kčs fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že
j)
nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvláště chráněné nerosty,
n)
vykonává ve zvláště chráněném území činnost zakázanou nebo vykonává činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu.

289/1995 Sb.
ZÁKON

ze dne 3. listopadu 1995

o lesích a o změně a doplnění některých zákonů
(lesní zákon)
částka 76 Sbírky zákonů ročník 1995 rozeslána 15. prosince 1995
(účinnost 1. ledna 1996)

 

HLAVA TŘETÍ
OBECNÉ UŽÍVÁNÍ LESŮ

§ 19
Užívání lesů


(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

§ 20
Zákaz některých činností v lesích


(1) V lesích je zakázáno
             a) rušit klid a ticho,

    b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
    c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
    d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
    e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
    f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
    g) jezdit a stát s motorovými vozidly,
    h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
    i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
    j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
    k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
    l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
    m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
    n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
    o) znečišťovat les odpady a odpadky.