|
Deník přírody - 28.10.2006 - 3.11.2006
Stále trvající služební cesta mi zabránila ulovit zajímavé záběry z naší přírody. Zastihl jsem ji pouze posledním dnem a tak se našim příznivcům omlouvám, že text nedoprovodí obrázky z naší přírody. Počasí v tomto týdnu ukázalo konečně svou zimní tvář a po dvou dnech studeného větru nakonec přineslo i mráz a dokonce první letošní sníh i do nižších poloh. Pravda vlhký a relativně teplý oceánský vzduch se s tenkou sněhovou pokrývkou záhy lehce vypořádal pomocí intenzivního deště, ale to zimní varování tady bylo. Byl to jasný signál obojživelníkům a plazům, aby zazimovali, rostlinám aby se definitivně začala zbavovat svých částí způsobujících vysychání, tedy listí a hlodavcům, aby urychlili svůj přesun do blízkosti lidských obydlí nebo a by urychleně doplnili své zásoby v norách. I když to sem vlastně nepatří nedá mi, abych se nepochlubil několika zajímavými postřehy z balkánských hor v nitru Hercegoviny. Hodí se to snad z důvodu možnosti srovnání. Přesto, že jsem se vyskytoval v nadmořských výškách nad 900 m. nad mořem, panovalo tam velmi podobné počasí jako u nás (místní Srbové tvrdili, že v tu dobu zde obyčejně leží sníh). Velmi mě zaujala tamní horská příroda vzhledově dosti podobná té naší v okolí Bíliny, hlavně v Českém středohoří a na křídovém podloží. Řídkému nízkému lesu na vápencovém podloží tam dominoval již zmíněný zlatožlutý javor babyka společně s rovněž žloutnoucím jilmem horským a dubem cerem. Stromy hojně porůstá nejběžnější místní liána - plamének plotní. Po skalách se tam proháněly stovky ještěrek a před nohami vzlétala velká sarančata s fialovými a modrými křídly. O sečení trávy, kterého my zde dosahujeme nákladným a namáhavým způsobem se tam staraly stáda krav a ovcí. V potoce jsem našel plovatky, hejna střevlí potočních a 2x jsem zahlédl raka, kterého jsem dokonce jednou fotoaparátem zachytil, než zalezl pod kámen. Vápencová krajina je zbrázděna množstvím hlubokých závrtů, potoky a říčky mizí neznámo kam do podzemí, skály porůstají mnohé druhy lišejníků a vše je vegetací tak trochu podobné jihozápadnímu okraji českého středohoří. Oblasti nechybí ani velký povrchový důl na hnědé uhlí s elektrárnou a přesto hned za humny nalezneme velmi romantickou přírodu.... Od našich krajin se poněkud liší ptactvo - dominují vrány šedivky a kavky, obojí ve velkých hejnech, občas zahlédnete káně nebo poštolku. Z pěvců jsem pozoroval například strnada nebo stehlíka.
Karel. M 6.11. 2006
Pracovní, rodinné i jiné povinnosti se občas nakupí do takové míry, že člověk nemá čas vyjít si do přírody a odpočinout si, a tak mu nezbývá než kochat se těmi nejobyčejnějšími projevy života okolo, musí vzít zavděk i pohledem na srnčí zvěř pasoucí se někde v blízkosti silnice, husím hejnem protahujícím nad městem, pohledem ne rozkvetlé chryzantémy na zahrádce. Ale potom může mít radost třeba i jen z pěkného slunečného dne. Právě počasí po celé dva měsíce určitě většinu lidí nezklamalo, tak krásné počasí po tak dlouhou dobu si málo pamětníků vyloví v paměti. Ale všechno krásné jednou končí, a tak i přelom října a listopadu ohlásil dost výrazně přechod na zimní dobu. Bylo to jen varování, opět se solidně vyčasilo, ale přece jen takřka nadobro utichl podzimní zpěv budníčků menších i rehků domácích. Snad jen červenky trochu oživují posmutnělé lesíky, křoviny i parčíky ojedinělým popěvkem, který se do takové doby svou melancholií přímo hodí. Jenže ten, kdo rád přírodě pomáhá a se zvířaty soucítí, přece jen začíná něco dělat. A tak myslivci zasypali do bažantích zásypů hromádky plev, do kterých budou celou zimu nosit pšenici i ječmen. Bažanti, ale i drobní ptáci, zejména přezimující strnadi či pěnkavovití se pak při hledání potravy nenudí, zahřívají se pohybem, a také se jim daří po dlouhou dobu stále něco nacházet k snědku. Také srnčí a mufloní krmelce dostanou nadílku potravy. Hlavně jadrné krmivo, tedy ječmen, oves, k tomu pár jablek, až ty povalující se na zemi zmizí, a kusy tvrdého suchého chleba. Nejde o to, že by zvěř v tuto dobu hladověla, ale je dobře, když si zvykne na nějaký pomocný zdroj potravy, která ji pomůže přežít nejhorší dny zimy, tedy ty nejmrazivější, nebo dny, kdy se vše pokryje nerozbitnou ledovou krustou či vysokým sněhem. Proto myslivci v žádném případě zvěř nekrmí, ale pouze přikrmují. Stejně bychom pak měli postupovat při přikrmování drobných ptáků. Tedy naučit je vyhledat si v nouzi kvalitní potravu (slunečnici, lněné semínko, méně mák) – koneckonců celkem vhodné směsi jsou k dostání v prodejnách pro zvířata. Pokud si ve svém okolí vyrobíme třeba i několik malých krmítek pro ptáky a jednou či dvakrát týdně doplníme trochou krmení, určitě se dočkáme zajímavých scének ze života v tu dobu celkem důvěřivých i vděčných strávníčků. Však se spolu na nějaké krmítko přes zimní období zaměříme. Mimo jiné jsem si udělal výlet na krkonošské hřebeny. Přes sedlo nad Voseckou boudou probíhal impozantní tah ptáků, a tak jsem přivezl pár obrázků ptáků, kteří se zcela jistě během zimy objeví i v našem okolí. Až tu budou a někde je objevíme, určitě si o nich pár slůvek povíme.
Míra H. 6.11.2006
|
