|
Deník přírody - 26.8.2006 - 1.9.2006
Opět musím konstatovat, že počasí se letos vyvíjí v několikatýdenních blocích. Tento blok začal před týdnem a vyznačuje se postupným narůstáním srážek a poklesem teplot spojenými střídajícími se přechody front od SZ. V tomto týdnu chlad a déšť trochu přitvrdily - teploty v noci klesly i k 11°C a nejvyšší odpolední se zřídka přehouply přes 21 °C. Pršelo občas, ale po celý týden, většinou bylo oblačno nebo zataženo. Zkrátka to vypadalo jako nastupující podzim. Počasí vyhovuje stále zeleným rostlinám a travinám, ale nehodí se to tam, kde to vede k probuzení již letošních semen. Složení kvetoucích rostlin je v podstatě shodné s minulým týdnem. Po celých Čechách lidé houfně vyrazili na houby. Nám se bohužel během tohoto týdne do lesa vyrazit nepodařilo, takže pěkné obrázky hub snad přineseme v některém z příštích týdnů. Na louce pod Bořeněm, která se dostala do ohniska mého zájmu jsem ale nalezl docela zajímavé společenství bylin a hmyzu. Kvetou poslední bodláky s mohutnými květy, dokvétá řepík lékařský, který už se zároveň začíná honosit rafinovanými plody s hustou korunkou háčků, která mu umožňuje na oděvech lidí a srsti zvířat putovat na veliké vzdálenosti. Dokvétá rovněž bílá mrkev obecná, modrá čekanka obecná, bílý řebříček obecný, žlutý štírovník a prasetník. Okolo louky dozrávají plody běžných keřů jako jsou brslen evropský, slivoň trnka, svída krvavá nebo bez černý či vzácněji řešetlák počistivý. Zapomenout nelze samozřejmě ani na plody růže šípkové - červené šípky. Na hrušních různých druhů se zelenají a žloutnou plody nabízející poslední sladkou potravu vosám a špačkům. Pod nohama vyskakují hejna různobarevných a různě velkých sarančí zelených, na bodlácích a mrkvi naleznete dohromady ploštice tří druhů (kněžici, trávozelenou , chlupatou i pruhovanou) Poslední květy pozdně kvetoucích bodláků stále ještě obletuje čmelák luční. Na mrkev tu a tam usedne pestřenka. Těsně před skokem jsem zachytil rychlého sotva půlcentimetru velkého predátora pavoučka skákavku. Tento pavouk je aktivním lovcem, pavučinu si nespřádá a na kořist se vrhá až několika decimetrovými skoky. Ve vlhkém počasí si libují měkkýši - na chodníku na nábřeží Bíliny v úseku od Lidlu k fotbalovému stadionu jsem potkal množství velkých oranžově hnědých plzáků na první dojem zcela připomínajících oranžovou barevnou variaci plzáka lesního, ve skutečnosti však půjde o importovaného a v Bílině na některých zahrádkách hojného plzáka španělského, který se v Bílině kalamitně rozšířil během posledních několika let.
Karel. M 1.9.2006
Po dlouhé době jsem zase zahlédl maličkou, ale statečnou šelmičku, lasici kolčavu. Nejde asi o to, že by byla tak vzácná, i když jde bezesporu také o druh ubývající, ale její život v prostředí hraboších nor a náš uspěchaný životní rytmus nenabízí příliš příležitostí k vzájemným setkáním. Přitom při zahlédnutí lasičky, nebo i jejího většího příbuzného hranostaje, stačí nehnutě stát, napodobit písknutí myšky a šelmičku to jistě nenechá lhostejnou a přijde většinou na dohled. Tyto šelmičky už dávno nejsou předmětem lovu myslivců, protože při své početnosti a při malých stavech drobné zvěře nadělají jen málo škod, a navíc jsou i zákonem chráněné. Průběh závěru srpna rozhodně neodpovídá klasické podobě prázdninového měsíce, a tak už běžně můžeme pozorovat velká hejna ptáků, posedávajících na příhodných místech, a jakoby se připravujících k odletu do zimovišť. Je to pozorovatelné u špačků, jiřiček, začínající se houfovat vlaštovky. Ve skutečnosti, pokud se podmínky pronikavě nezhorší, dodrží poměrně přesně svá odletová data, která se liší většinou v rozmezí nějakých deseti dnů. Ale nikdy nemůžeme tvrdit, že už víme všechno o přírodě – mění se podmínky, mění se i různé jevy, a proto je musíme stále sledovat a vyhodnocovat. Pokud tedy nám jde o udržení přírodních hodnot, či o zvelebení současného stavu. Proto také kontrolujeme průběh pohybu živočichů různými metodami, mimo pozorování je to například i odchyt ptáků, jejich označování kroužky, výjimečně i jinými způsoby. Při odchytu minulý víkend byl tedy zjištěn pohyb už třeba u červenek, sympatických drozdovitých ptáků, na řeky Bíliny se pohybovalo hejno smíšené ze sýkor koňader, modřinek a babek, k nim se přidružili rozkošní mlynaříci a doprovázeli je budníčci menší. Posečená pole, dosud nezoraná, se na chvíli jistě stanou místem soustředění dravců, zejména tedy poštolek obecných, kání lesních, pochopů rákosních. Všichni se budou snažit ulovit nějakého hraboše, poštolky i větší hmyz. To je za dne – za soumraku je pak vystřídají mnohem hůře viditelní kalousi ušatí a puštíci obecní, naši nejběžnější zástupci sov. Na vhodná pole se stahují dravci ze širokého okolí, přidávají se k nim už i táhnoucí, a tak to někdy vypadá, že jsou tito predátoři přemnožení – na všechny tyto jevy ale je nutné pohlížet ze širšího záběru, a než prohlásíme, že jsou tyto druhy přemnožené, vzít v úvahu všechny související jevy. A k objektivnímu hodnocení máme pořád ještě málo pozorovatelů, stále málo skutečných zájemců o přírodu. Přivítáme proto každého, který má zájem spolupracovat a rádi jej vezmeme mezi sebe do Bílinské přírodovědné společnosti.
Míra H. 1.9.2006
|
