|
Deník přírody - 6.5.2006 - 12.5.2006
Druhý květnový týden již vypadal zcela letně. počasí bylo jasné, polojasné a ž oblačné, v úterý příjemně zapršelo, teploty se pohybovaly mezi nočními 10 - 13 a denními 17 - 20 °C. Téměř všechny stromy již se zazelenaly, začínají pučet i duby (ke konci týdne již listnaté lesy vytvořily příjemný lesní stín). Pionýr - topol linda již se dokonce dostal tak daleko, že se z jeho jehněd začaly uvolňovat zralá ochmýřená semínka. Není divu byla to první kvetoucí rostlina tohoto roku. Tradiční šeřík má několikadenní zpoždění, takže naplno rozkvetl až koncem týdně. Jeho kvetení nahradily záplavou květů třešně pilovité - sakury, zahrádky zbělely květy jabloní a zrůžověly drobnými květy broskvoní. V parcích začal žlutě kvést stálezelený keř mahonie cesmínolistá a nenápadně se projevilo i kvetení trnitých dřištálů. Koncem týdne explodovaly do plné krásy květy jírovce maďalu lidově zvaného kaštan. Na mezích se objevily květy hluchavek bílých i žlutých a všechna zanedbaná místa s dostatkem dusíku obsadil vlaštovičník větší - známá rostlina se žlutými květy, jejíž oranžová šťáva se používá k potírání bradavic i jiných kožních chorob. Jarní exploze větrosprašných rostlin přinesla problémy pylovým alergikům - teplé větrné dny pro ně byly nesnesitelné. Největším producentem pylu v těchto dnech byl tis, rostoucí hojně na sídlištích i v parcích. Miliardy pylových zrnek byly spláchnuty ze vzduchu úterním deštěm a vytvořily žluté lemy kolem vysychajících kaluží. Hmyzu je letos o poznání méně než v minulém roce, přesto jsem na obvyklém místě pode dveřmi garáže našel trychtýřovité pastičky mravkolva s vypasenými dravými larvami zahrabanými v centru trychtýřku.
Karel M. 11.5.2006
Přílet ptáků ze zimovišť vrcholí.
Projevuje se to intenzivním zpěvem, kterým si ptáci označují
teritoria, vyhledávají partnery, a možná se prostě i radují ze života.
V každém případě doplňují přírodu provoněnou čerstvou
zelení i pestrými květy nenahraditelnou zvukovou kulisou, která v tomto
rozsahu může trvat možná měsíc, než začne postupně ztrácet na
intenzitě. Z pohledu
zájemce o přírodu a zejména ptáky je tedy toto období nenahraditelné,
protože se dá poměrně dobře stanovit početnost, druhové zastoupení,
hnízdní hustota a další aspekty společenstev na jednotlivých lokalitách.
Některé druhy lze pak poměrně přesně sčítat, i jiných se jedná o
početnost relativní. A také lze za určitých podmínek porovnávat
jednotlivé roky mezi sebou, to znamená, jestli daný druh na Bílinsku
zachovává přibližně svou početnost, nebo je-li na ústupu či zda se
mu daří a rozšiřuje se.
Vedle poslechu ptačích hlasů a pozorování ptáků se používají i různé
odchytové metody, značení ptáků kroužky, ale také speciálnější
metody (značení satelitními vysílačkami – čáp černý Eliška z Bílinska).
Takže tyto týdny jsou ve znamení vyhledávání, odchytávání a značení
různých druhů ptáků, a proto nabízíme v obrázcích pestrou
paletu ptáků fotografovaných v ruce.
Zaznamenali jsme přílet pěnice slavíkové.
To je jeden z druhů, který k nám přiletuje jako jeden z posledních,
ale tam kde se vyskytne, naplní vzduch sytým a zurčivým zpěvem, který
spolu se zpěvem pěnice černohlavé a slavíka,
doplněnými sice méně melodickými, ale rytmickými nebo dobře slyšitelnými
zpěvy pěnice hnědokřídlé, pěnice pokřovní,
zvonků zelených, sýkor koňader a modřinek, pěnkav obecných, budníčků
menších i větších, žluv hajních, doplněné voláními a
hlasy nepěvců, kukačky obecné, krutihlava,
strakapouda velkého, hrdliček divokých, hvízdáním rorýsů
a dalšími desítkami zvuků tvoří charakteristický obrázek přírodního
prostředí Bílinska.
U Braňan se nám podařilo chytit párek pěnic černohlavých
(samička má ovšem hlavičku s hnědou čepičkou). odchytili
jsme zelenožlutého budníčka většího a zelenošedého
budníčka menšího. Jestliže v ruce existují znatelné
rozdíly, ve větvích stromů bychom neměli šanci je rozeznat. Ovšem
– nebýt jejich hlasů. Vábení i zpěv jsou naprosto nezaměnitelné a
také je mnohem spíš uslyšíme, než uvidíme, i když k nejskrytěji
se chovajícím ptákům rozhodně nepatří. To pěvuška
modrá se ukazuje mnohem neochotněji, žije v hustých křovinách
a podrostech, a na první pohled si jí spleteme s vrabci. Ale v detailu
se od nich zbarvením liší jednoznačně, jak je vidět z obrázku.
Krásný zpěv pěnice slavíkové je vyvážen
jejím celkem nezajímavým zjevem, naopak
sympaticky vyhlížející moudivláček
žádným zpěvem nevyniká.
Na Radovesické výsypce, mnohdy některými ochránci přírody území,
označované za opovrženíhodnou, nezajímavou, nezáživnou krajinu,
vyniká ptačími skvosty i vzácnostmi. Tam se nám zapletla do tenat cvrčilka
zelená, celkem běžný, ale neznámý druh, ale také ubývající
milovník vlhkých luk konipas luční, a
dnes v Čechách poměrně vzácný bělořit
šedý. U modráčka je to jinak, je
to atraktivní druh, dnes už ne tak vzácný, ale žijící pouze v některých
lokalitách. Zajímavostí byl ovšem odchyt samečka s červenou
hrdelní skvrnou, což by na první pohled mohlo charakterizovat vzácnou
severskou subspecii modráčka tundrového (u
nás žijící jen v Krkonoších), ale spíše se bude jednat o
barevnou odchylku a poddruh modráčka středoevropského.
Také linduška luční není v nehorských oblastech v hnízdním
období běžná. Bohužel její hnízdo, které jsme před časem ukázali,
bylo zničené a rozbité.
Další zajímavostí pak byl transfer, tedy přemístění ryb a obojživelníků
z ohrožených lokalit na dolech Bílina na náhradní stanoviště.
Prováděli ho studenti litvínovské Scholy Humanitas, za spolupráce zástupců
České zemědělské univerzity v Praze. Ale povídání o tom
nechme na příští týdny, dnes již toho bylo dost. Dominantním
hlasovým projevem u vody na výsypkách při tom bylo hlasité skřehotání
skokanů skřehotavých a
trylky ropuch zelených, místy
doplňované houkavým kuňkáním kuněk
obecných. Hlasy obojživelníků samozřejmě také neodmyslitelně
patří do velké jarní přírodní diskotéky, které se můžeme zúčastnit
jako tiší pokorní posluchači. Doufejme, že to tak bude napořád, že
si neponičíme naší krajinu a nezvrhneme se k takovému konzumu,
abychom slyšeli jen hlasy svištících aut po dálnicích, řev
reprodukované hudby a motorových sekaček na anglický trávník.
Míra H. 12.5.2006
|
