Deník přírody - 8.4. - 14.4.2006

                    

           

          Po slunečných víkendových dnech začaly hladiny řek opadat, v pondělí však studená fronta přinesla nový déšť. Rostlinstvo na slunečné dny zareagovalo dalším rozpukem. Na Tobiášovo vrchu například hlaváčky jarní vykvetly na jižním svahu ve  stovce trsů. V dubových lesích teď dominují modré až bílé jaterníky podléšky, v zahrádkách rozkvetly i modré ladoňky a bílé bledule. Zaregistrovali intenzivní činnost motorových pil v zámeckém parku. Důvodem je likvidace vývratů několika starých stromů a  náletových dřevin -  hlavně bezinek.  Největší padlý strom - javor mléč - mě překvapil svým stářím - napočítal jsem téměř 150 letokruhů.  Park je v hrozném stavu - spousta stromů povalených podzimními vichřicemi, odlomené větve, všudypřítomný bez černý.  Sasanky teprve vystrčily první červenavé lístky. V týdnu začaly intenzivně pučet javory jasanolisté - v květních pupenech se objevily náznaky tyčinek.

           První plazi vylezli ze zimovišť a nabírali energii slunečních paprsků. Pozoroval jsem tak samečka ještěrky obecné,  ještě umazaného od hlíny ve vybledlém hnědožlutém šatě. Ve vodních nádržích se již páří ropuchy obecné a na břehu můžeme spatřit skokana skřehotavého. V jedné požární nádrži s nedostatkem samic ropuch jsem zaregistroval humorný pokus ropušího samce pářit se se skokaní samicí.    Při silnici na Hrobčice ležel na poli srnec s parůžky ještě zahalenými do jemného lýčí, patrně zachycený autem. Šelmy a draví ptáci  jej postupně rozebírali a vláčeli po poli. V době, kdy jsem jej fotil, již mu chyběly dvě končetiny a celý bok.  

 Karel M. 12.4.2006

Trochu rozpačitý nástup jara sice narušil některé projevy v říši zvířat, ale odvěký, nebo alespoň dlouhodobý řád přírodních dějů se ani náhodou zvrátit nepodařilo. Mezi normálně načasované události patřil například přílet budníčků větších, kteří od začátku měsíce zpívají na svých hnízdištích. Také přílet krutihlava byl v normálu, dokonce snad i trochu brzký. Ale volající pták, kterého jsem slyšel na vrchu Výrovka, nemusel být ještě nutně místní, krutihlavi hnízdí i v severnějších krajinách, ovšem to není tak podstatné. Důležité je, že tento krásný pták, kterého podrobně představíme až v červnu, se stále vrací do našeho okolí, když v evropském měřítku je to druh ubývající.

Na Bořni už podle Karlovy informace mají mláďata krkavci velcí. To znamená, že snášeli a zahřívali vajíčka ještě v době mrazů, neboť krkavcům trvá tři týdny, než se z nich vylíhnou mláďata. Teď bude ovšem nejtěžší dotáhnout výchovu mladých do zdárného konce. Někteří návštěvníci rezervace se často chovají hodně neurvale a již několikrát úspěšné vyvedení mláďat v minulých letech zhatili.

Poslední dva týdny, při čištění a desinfekci budek, činnosti zanedbané na podzim, se projevuje začínající hnízdní sezóna také výstelkou některých budek zeleným mechem  (to jsou budoucí hnízda sýkor koňader i modřinek), nebo šupinami kůry (hnízdní podklad brhlíků lesních). Naplno se vysokým hláskem  rozezpívaly pěvušky modré, drozdi zpěvní své opakující se strofy a kosi černí í svými flétnovými hlasy podbarvují každé rozednění, švitořivými hlásky se na zahradách ohlašují zvonohlíci zahradní. Drozdi se více než kosi zdržují spíše mimo město, i když jsou to oba ptáci vyskytující se v každém prostředí, kde mají k hnízdění podmínky. Při pochůzkách okolo Bořně jsem často v minulém týdnu vyplašil z travnatého lesostepního podrostu sluky lesní. Mlynaříci dlouhoocasí ještě úplně nerozpustili svá zimní hejnka. Sojky obecné se s hnízděním ještě příliš nezatěžují, mívají mladé o trochu později, než jiní pěvci, aby měli dostatek potravy pro svá mláďata – rády jim totiž přinesou cizí holátko.Tak trochu jsem si zatipoval, jaký ptačí druh asi získá titul ptáka, který hnízdí v ČR v nejnižší nadmořské výšce. Předpokládat se to nejvíc dá u konipasa bílého, který obsadil i celkem pusté řezy lomu Bílina, ale překvapit může i jiný ptačí druh, třeba vrabec domácí nebo rehek domácí.

Pozorování savců jsou mnohem chudší než u ptáků. Tak se musíme spokojit jen s veverkou obecnou, viděnou u Duchcova, se stopami jezevce lesního, který se vydává ze svých nor na všechny strany, důlní a výsypkové prostory nevyjímaje. O srnčí zvěři budeme asi psát dost často, a tak jen dokumentujeme její přítomnost nálezem shozeného parůžku, který po roztání sněhu slouží jako suvenýrek z pobytu v přírodě a je malou odměnou nálezci za obdiv a úctu k přírodním hodnotám našeho okolí.

Míra H. 13.4.2006

                                                                                                                                        

Hlaváčky na Tobiášovo vrchu. foto KM Ladoňky na hřbitovním trávníku. foto KM
Pučící  květ javoru jasanolistého. foto KM Vývrat mohutné lípy v zámeckém parku.     foto KM
Tak nazdar jaro, už jsme ve vodě! Skokan skřehotavý, Kozly. foto KM Pokus ropušího samečka pářit se se skokaní samicí v nezvyklé pozici.     foto KM
Srnčí parůžek nálezce z jara potěší... foto MH.  Méně už potom mrtvola srnce vedle silnice...      foto KM
Sojka ještě hnizdo nebuduje. foto MH První konipas bílý v okolí dolu.  foto MH
Veverky se dají pozorovat v "Žižkáči" na Kyselce i na Kaňkově. foto MH   Jezevec zabrousil až do okolí dolu Bílina. foto MH