|
Deník přírody - 24.3. - 31.3.2006
Jaro propuklo naplno. Oznámil nám to svým trylkováním skřivan polní nad Tobiášovým vrchem (26.3.2006). Díky velkému dešti v neděli došlo k roztání většiny sněhu i v polohách nad 250 mm.n.m. Ani v noci většinou neklesla teplota pod 0°C. V pondělí se dalo v Bílině odpoledne naměřit 15 °C a na sluníčku se dalo pohybovat v krátkém rukávu. Díky dešti, přinášenému několika frontami od jihozápadu, který několik dní sužoval jižní a východní část republiky a s přestávkami pokračoval až do pátku, došlo ke vzniku povodňových stavů na mnoha místech země včetně Prahy a Ústí nad Labem. Některé menší říčky se vylily z břehů, ve čtvrtek se již začala na soutoku Vltavy a Sázavy vylévat i Vltava. Řeka Bílina také zvýšila stav vody, ale nebylo to o mnoho více, než když se v Jirkově odpouští jez. Na oteplení reagují i rostliny - u vody vyrazily devětsily a svoje jehnědy rozevřely olše o vrby již jsou také v květu. Mimo vodu pak záplavou zlatožlutých jehněd září lísky. Vyhřáté meze u silnic a na výsypkách pomalu začínají svítit rozkvetlým podbělem. V pondělí se objevil první případ ptačí chřipky na území naší republiky - zatím daleko od nás v Hluboké nad Vltavou. Druhý případ uhynulé labutě byl zakrátko nahlášen přímo z Českých Budějovic. Zatím není jisté, zda se jedná o smrtelnou formu viru H5N1, která může ohrozit i člověka. Není divu, že labutě jsou prvními oběťmi - tito velcí živočichové trpí nedostatkem1 potravy během dlouhé zimy. I na našich labutích je znát únava. U Mariánských Radčic jsme párek viděli posedávat na poli. Nedaleko postupně rozmrzající vodní nádrže. Tentýž den jsem v blízkosti Mariánských Radčic spatřil samce motáka pochopa. Karel M. Hejno racků na Duchcovské Barboře se tu ocitlo již před několika dny, ale volné hladiny mají tito elegantní křiklouni zatím málo. A tak se procházejí a předvádí své svatební tanečky na zatím ještě ledem potaženém rybníku. I pár labutí a několik divokých kachen se musí spokojit se stísněnými prostory u břehů. Ti, kdo nepropadli hloupé hysterii z ptačí chřipky, jim v tuto dobu pomohou nějakou potravou. I když krmení, které jim lidé předkládají, není rozhodně ideální, přispěje k lepší fyzické kondici ptáků a tím i k odolnosti vůči různým nemocem. Co ale není zbytečné, je zachovat maximálně hygienická pravidla při styku se zvířaty, tedy nechytat je, nepřicházet s nimi do fyzického kontaktu, nemluvě o dotýkání se zvířat apatických, zjevně nemocných či dokonce mrtvých(tyto zásady bychom měli zachovávat i v případech, kdy žádné epidemické nebezpečí nehrozí). V pondělí
(27.32006) už jsem slyšel prvního rehka domácího.
Do konce týdne už jich podstatně přibylo, a tak jejich trochu chrchlavý
popěvek prozrazuje místa, kde je budeme moci slýchat celé jaro už od
hodně brzkého rána (rehci začínají zpívat ještě za úplné tmy,
kdy lze rozbřesk sice tušit, ale zdaleka ještě není znát opticky) .
Z přilétnuvších ptáčků zpěváčků ještě stojí za zmínku budníček
menší. Jeho neúnavný jednotvárný zpěv je takřka všudypřítomný,
pokud se ocitneme v odpovídajícím prostředí, tedy v lesích i
parcích, zahradách, remízech i jiných porostech se stromy či vyššími
keři. Ale prvního budníčka menšího jsem zaslechl v Bílině
teprve předposlední březnový den, a to je o dost později než v jiných
letech. K pravidelně zpívajícím ptákům se přidali střízlíci,
drobní ptáčci žijící zejména v lesních porostech a u potoků
a nádherně vybarvení stehlíci.
Melancholický zpěv červenek jsme mohli slyšet již od začátku měsíce,
ale teprve teď přilétají na svá stanoviště jedinci, kteří zde
mohou i hnízdit a kteří většinou trávili zimu více na jihu. Nejen
zpěv ale svědčí o ptačím jaru – tento týden již mají takřka
hotová hnízda straky (jsou to ta velká
kulovitá hnízda s proutěnou stříškou), někdy postavená i na
vrcholcích elektrických stožárů. Straky si staví každoročně nová
hnízda, a zbytky starých tak mohou posloužit jiným nájemníkům, nejčastěji
poštolkám nebo kalousům. K dalším ptákům, kteří již staví svá
hnízda, patří krkavec (pozorován při
nesení hnízdního materiálu na bílinském povrchovém dole) a vrána
obecná černá (v Ohníči). Na
skupině srnčí zvěře u Želének se dají rozeznat srnce
od srn (ty mají na bílém zadečku jakoby malý ocásek, po
myslivecku zástěrku). Srncům také vyrůstá paroží, ale u některých
mladých samečků může být přehlédnuto, protože nemusí být velké.
Přírodní
prostředí je problém hodně složitý a člověk by měl opravdu dobře
promýšlet každý zásah do něj. A staré kmeny stromů na břehu rybníka
dodávají rozhodně víc přírodní estetiky a potravních možností,
než na zem sestříhané keře či oholené stromy, jak to vidíme v okolí
našich domovů. Člověka lákající „pořádek“ znamená nulovou možnost
zahnízdění pro ptáky, kteří v křovinách nebo stromových
korunách hnízdí – a tak bychom měli pamatovat vždycky na všechny,
a pokud takové zásahy provádíme, měly by být omezené a střídané
plochami rázu poněkud přirozenějšího. A jaký je v rozdílném
přístupu rozdíl v celkovém obrazu prostředí, toho si budeme všímat
po celý rok. Míra
H. 31.3.2006
|
||||||||||||||||||||
