|
Deník přírody - 18.3. - 24.3.2006
Neděle i další dny vypadaly konečně jako jaro. Bodejť by ne, když v pondělí 20.3. v 19:29 byla rovnodennost. Teploty nad 8 °C vyhnaly ven kdekoho a ptáci se již vůbec nerozpakovali a intenzivně se začali projevovat zpěvem. Začátek a konec týdne nás přivítal jasnou oblohou zejména v odpoledních hodinách. V noci stále mrzlo. V Mirošovicích jsem zachytil tři špačky posedávající na větvích třešně s pupeny nalitými k prasknutí. Tamtéž se v zatáčce silnice se valila voda z tajícího sněhu na poli a unášela zeminu pryč z pole. Špačky ale bylo možno pozorovat, jak v malých skupinkách posedávají i na stromech přímo ve městě. Kolorit jarní nálady dokreslily na zahrádkách i první sněženky a špičaté listy tulipánů deroucí se z cibulek ukrytých přes zimu v zemi. Na Kyselce v parku se stačilo postavit a z jednoho místa jsem mohl pozorovat tři druhy sýkorek (koňadru, modřinku a babku), šoupálka a brhlíka. Všichni se věnovali hledání hmyzích vajíček a kukel na větvích a kmenech stromů a keřů. Nedaleko jsem potom zahlédl i hýla a pěnkavu. Po kraji mezi poli, mezemi a silnicemi se pohybují stohlavá hejna malých pěvců, zejména pěnkav a stehlíků. Kachny se pohybují po řece Bílině v párech a každý pár si obsazuje pásmo asi 50 m řeky. Káňata a poštolky jsou běžně k vidění kolem silnic na větvích stromů - poštolky obyčejně sedí na té nejvyšší větvičce, která je unese. Karel
M., 22.3.2006 Špačci na druhý pokus se jakž takž usadili poblíž svých budoucích hnízdišť a už notují svoje vrzavé a hvízdavé popěvky, ale ten správný „rachot“ je přece jen trochu brzděn nočními teplotami pod nulou. Pravidelně se ale můžeme seznamovat s dalšími hlasovými projevy ptáků. V předpolí lomu se nám ozvala žluna zelená, slyšet je i bubnování strakapoudů. Tito datlovití ptáci si začínají obhajovat svá teritoria poměrně brzy, a protože nejsou pěvci, ozývají se různým voláním či skřeky, nebo si pomáhají čistě mechanickými zvuky, což je právě ono zmíněné bubnování, nejčastěji na dobře rezonující větev. Také bažantí tok se projevuje typickým voláním kohoutů. Přestože bažanti prožívají těžké období a je jich v dlouhodobém měřítku velmi málo, dají se slyšet bez potíží, protože jejich hlas je daleko slyšitelný. Stále
ještě se můžeme ptákům zavděčit předkládáním nezkaženého a
vhodného krmiva na krmítkách. Ocení to zejména sýkorky koňadry a
modřinky, čížkové, čečetky a jíkavci táhnoucí do hor a do severních
krajů, stehlíci, stále hladoví zvonci, strnadi, pěnkavy a další. Někteří
ptáci už ale dali přednost obsazení svých hnízdních teritorií a
tak se pomalu od krmítek ztrácí, jak to u nás udělali třeba brhlíci.
V pondělí
se nám na Bořni kromě běžného křiku krkavců a třepotavého
poletování poštolek zjevil takřka exoticky vysokohorský výjev, když
jsme tu zastihli jakousi zdivočelou domácí kozu. Poskakovala po skalách,
jako by tam byla odjakživa, lezla po kolmých stěnách, „tančila“
na skalních výstupcích a připadalo nám to jako kdybychom pozorovali
kamzíka běláka v Severní Americe. Jen ochranáři asi z ní
radost mít nebudou, protože pro některé druhy vzácných rostlin by
mohla být taková koza značně devastující činitel. A tak přikládáme obrázek toho „kamzíka“ a pár obrázků ptáků odchycených za účelem kroužkování. A jdeme lovit další obrázky, hlasy, dojmy z přírody, obdivovat se její kráse i rozmanitosti a čerpat z ní energii a radost ze života… Míra
H. 24.3.2006
|
