Deník přírody - 4.3. - 10.3.2006

        Zima se nám opět tento týden několikrát vysmála a tvrdě znovu udeřila. V noci vždy mrzlo a opět několikrát zasněžilo, nejvíce asi ve čtvrtek, kdy to bylo kolem 5 cm. Odpolední teploty se sice šplhají několik stupňů nad nulu a sníh na slunných místech rychle taje ale v zastíněných místech a v lese se vrstva sněhu pořád drží. Pomalu ale jistě se do naší republiky přibližuje nákaza ptačí chřipky - uhynulí vodní práci jsou již signalizováni ze všech okolních států. O víkend jsem navštívil Lovoš.  Na Lovoši to bylo jako na Václaváku ale i tak se výlet vyplatil, protože pohled na Říp i do Brány Čech odtud stojí za to. Cesta na lovoš z Opárna se dá doporučit i méně zdatným osobám. Ještě  se s vámi ještě podělím o pohled na Kletečnou a Milešovku  pořízený po cestě. Oba kopce jsou na rozdíl od čedičového Lovoše tvořeny  horninou trachyandezitem mezi petrology též nazývanou "světlým" znělcem.

 Karel M., 8.3.2006

Milešovka od Opárna.	Kletečná od Velemína
	Mladé duby a habry si ještě v této době  stále drží loňské olistění.  Toto je malý habr z typické dubohabřiny na úpatí Lovoše. Snímky pořídil Karel M.

          V jiných letech již běžně zpívající pěnkavy, strnadi, sýkorky koňadry i modřinky, zvonci a další časní pěvci jsou slyšet pořád jen spíš výjimečně, houkání hrdliček zahradních je hodně rozvážné, drozdi, skřivani a špačci se tu až na výjimky ještě neukázali, atak snad jen kosi opravdu nedbají na nepřízeň počasí a odvážně prozpěvují své flétnové šlágry.

Myslivci déle než v jiných letech intenzivně přikrmují zvěř. V našem okolí to asi nejvíc potřebuje zvěř srnčí. Té se předkládá zejména ječmen a šroty, přičemž se do korýtek dává i suchý chléb. Mufloni jsou schopni spořádat kupy sena, a divočáci jsou přikrmováni vším možným. Přesto ale dlouhá zima je vyčerpávající, i zvířata potřebují čerstvé živiny, vitamíny a slunce.

            Na okraji velkolomu se nám podařilo zastihnout liščí fenku, která se před námi ukryla do staré železné roury. Zanechala po sobě stopy ve sněhu. Na nich je dobře vidět, že jednotlivá bříška předních i zadních prstů navzájem nepřekračují pomyslnou linii, mezi ně vloženou.  Na stejném místě kolegyně vyplašila i statného kňourka. Leknutí bylo vzájemné, ale divočák upaloval tak rychle, že jsem ho nestačil ani vyfotit. Podběhl pasový dopravník a upaloval na vnitřní výsypky lomu. Protože bylo pokročilé dopoledne, jistě vzrušil i řidiče nákladní dopravy, který tu projížděl.

Zaplevelené části výsypek jsou prostřeným stolem pro velká hejna semenožravých ptáků – zastihli jsme tu hejno asi šedesáti stehlíků, ale v zimě jsme viděli i mnohem početnější, a možná to byly i severské konopky žlutozobé. Při určování ptáků na velkou vzdálenost se však člověk lehce splete a tak opravdu bezpečné určení patří jen těm stehlíkům.

Míra H., 10.3.2006  

Zaplevelený povrch výsypek je v zimě rájem pro semenožravé ptáky jako jsou třeba stehlíci.	V tomto nepořádku (v ocelové rouře) na okraji dolu se schovala liščí fenka, když jsem ji pozoroval.
	Stopy vlevo požadují širší komentář. Že jde o psovitou šelmu poznáme podle počtu prstových mozolů drápů na všech 4 prstech. Od psa domácího (vpravo) pak lišku odlišíme podle toho, že mezi předními a zadními mozoly lze protáhnout  úsečku, aniž bychom některý polštářek protli. To u psa vzhledem k dopředu posunutým krajním (zadním) prstům většinou nejde. Rovněž dvojice úseček protažená křížem mezi otisky mozolů u lišky představuje skoro kolmý kříž, zatímco u psa je to naležato tlačené x, které někdy ani nejde udělat. Psí stopa tvoří po obvodu spíše kruh liščí stopa spíše elipsu. Uprostřed liščí stopy je více volného místa.