|
Deník přírody - 13.2 - 19.2.2006
O uplynulém víkendu mrazík pořád ještě štípal na rukách, ale
jeho síla den ode dne slábla, a tak lehce prokukující sluníčko bylo
znát pořád víc. Vycítili to i tvorové a tvorečci, kteří zapomněli
na studenou noc a už nepokrytě dávali najevo radost z náznaku předjaří.
Sýkorky už vyměnili své svolávací hlasy (vábení) za opravdové
strofy jejich zpěvu, zejména zvonivý hlas koňader vynikal nad jiné.
Ale i něžná palba tónů zvonků zelených jiskřila radostnou náladou
a svůj příspěvek do zahánění zimního času vložila svým osamoceným
hlasem ještě špatně vyladěná pěnkava.
V předpolí velkolomu, na otevřených
pláních, vystavených severním i západním větrům, je trochu drsněji.
A tak jsem tu dopoledne celou hodinu pozoroval na poli lišku, marně shánějící
něco k snědku. Každou chvíli se zastavila u nějaké hraboší
nory, snažila se dobýt do hlodavčích pelíšků, ale země je ještě
hodně promrzlá a tak byla snaha po celou hodinu marná. Pochopila to i káně
rousná, s nádherně bílou spodinou těla, a po chvíli odtáhla na
jiné místo, kde by měla větší šanci na nějaký úlovek. Svým
klidným pochodem přes nevlídný lán přecházela skupinka čtyř kusů
srnčí zvěře, sem tam si některý z nich ukousl asi už dost
nechutné sousto, které se jim podařilo vyhrábnout. Z lovící lišky
si pranic nedělali, ta je nemůže v tuto dobu ohrozit ani v nejmenším.
Tedy pokud si nepřivodí nějaké těžké zranění, které by je
omezilo v pohybu a snížilo jejich postřeh a obranyschopnost.
Nad lesíkem u Bořně se ozvalo vzrušené
zvolání dravce. To krahujec vyprovázel velmi nevybíravě káni lesní.
Možná už začíná obhajovat své hnízdní teritorium a ačkoli káně
jej přímo nijak neohrožuje, a neznamená pro něj ani vážnou potravní
konkurenci, nepotřebuje okolo sebe mít žádné sebenepatrnější
nebezpečí. Ale také možná šlo jen o sportovní potyčku a krahujec,
oproti káni velikostí poloviční, ovšem daleko obratnější letec, dává
najevo svou radost ze života a svobody pohybu. Daleko
slyšitelné krákání prozradilo pár krkavců, kteří se motají okolo
bořeňských skalisek a jistě se i letos tady pokusí zahnízdit. V posledních
letech se jim to ale příliš nedaří, málokdy dotáhnou hnízdění do
úspěšného konce. Těžko říct, co za tím vězí. Je to výr, kuna,
liška nebo ryk lidských návštěvníků? Ne
úplně obvyklý pohled se mi naskytl i v neděli v Žižkově
údolí. Honilo se tu na jednom místě pět veverek. Jejich zbarvení
bylo hodně typické pro zdejší populaci. Jedna zcela rezavá, další
sice taky, ale s hnědavým nádechem. Ze tří tmavých byla také
každá jiná – jedna tmavě hnědá, druhá skoro uhlově černá, třetí
také černá, ale s jasnou, velkou bílou náprsenkou. Daly by se
pojmenovat a určovat na první pohled. I tohle jejich škádlení už
znamená neodvratně blížící se souboj o teritoria, ale i o partnerské
vztahy. Míra
H., 14.2.2006
Dvě rezavohnědé veverky jsem také zahlédl v úterý na Kaňkově
a jejich stopy v mezi v remízkové oblasti asi 500 m od sídliště
Pražská směrem k Bořni. Zvěř se vyskytuje i přímo v lomu Bílina.
Kromě stádečka v předpolí dolu (já viděl 8 kusů) srnčí zvěře
se jeden srnec potuloval
přímo v dole na druhém řezu. Kromě jeho stop jsem zde nalezl ve
sněhu stopy divočáka, lišky, zajíce a lasice kolčavy. Různé stáří
stop srnce, zajíce, lišky i kolčavy svědčilo o tom, že jsou zde častými
návštěvníky. Bohužel v pondělí zase vzplála nelegální skládka odpadu v kravíně v Libčevsi. Po majiteli tam uloženého materiálu se slehla zem. Řeší se to už i na úrovni ministrů životního prostředí. Je neuvěřitelné, že postup našich orgánů je tak pomalý. Jediný, kdo něco v té věci dělá je místní obecní úřad a hasiči ! Karel
M., 14.2.2006
|
