Deník přírody - 13.2 - 19.2.2006

                    

         O uplynulém víkendu mrazík pořád ještě štípal na rukách, ale jeho síla den ode dne slábla, a tak lehce prokukující sluníčko bylo znát pořád víc. Vycítili to i tvorové a tvorečci, kteří zapomněli na studenou noc a už nepokrytě dávali najevo radost z náznaku předjaří. Sýkorky už vyměnili své svolávací hlasy (vábení) za opravdové strofy jejich zpěvu, zejména zvonivý hlas koňader vynikal nad jiné. Ale i něžná palba tónů zvonků zelených jiskřila radostnou náladou a svůj příspěvek do zahánění zimního času vložila svým osamoceným hlasem ještě špatně vyladěná pěnkava.

       V předpolí velkolomu, na otevřených pláních, vystavených severním i západním větrům, je trochu drsněji. A tak jsem tu dopoledne celou hodinu pozoroval na poli lišku, marně shánějící něco k snědku. Každou chvíli se zastavila u nějaké hraboší nory, snažila se dobýt do hlodavčích pelíšků, ale země je ještě hodně promrzlá a tak byla snaha po celou hodinu marná. Pochopila to i káně rousná, s nádherně bílou spodinou těla, a po chvíli odtáhla na jiné místo, kde by měla větší šanci na nějaký úlovek. Svým klidným pochodem přes nevlídný lán přecházela skupinka čtyř kusů srnčí zvěře, sem tam si některý z nich ukousl asi už dost nechutné sousto, které se jim podařilo vyhrábnout. Z lovící lišky si pranic nedělali, ta je nemůže v tuto dobu ohrozit ani v nejmenším. Tedy pokud si nepřivodí nějaké těžké zranění, které by je omezilo v pohybu a snížilo jejich postřeh a obranyschopnost.

        Nad lesíkem u Bořně se ozvalo vzrušené zvolání dravce. To krahujec vyprovázel velmi nevybíravě káni lesní. Možná už začíná obhajovat své hnízdní teritorium a ačkoli káně jej přímo nijak neohrožuje, a neznamená pro něj ani vážnou potravní konkurenci, nepotřebuje okolo sebe mít žádné sebenepatrnější nebezpečí. Ale také možná šlo jen o sportovní potyčku a krahujec, oproti káni velikostí poloviční, ovšem daleko obratnější letec, dává najevo svou radost ze života a svobody pohybu.

Daleko slyšitelné krákání prozradilo pár krkavců, kteří se motají okolo bořeňských skalisek a jistě se i letos tady pokusí zahnízdit. V posledních letech se jim to ale příliš nedaří, málokdy dotáhnou hnízdění do úspěšného konce. Těžko říct, co za tím vězí. Je to výr, kuna, liška nebo ryk lidských návštěvníků?

Ne úplně obvyklý pohled se mi naskytl i v neděli v Žižkově údolí. Honilo se tu na jednom místě pět veverek. Jejich zbarvení bylo hodně typické pro zdejší populaci. Jedna zcela rezavá, další sice taky, ale s hnědavým nádechem. Ze tří tmavých byla také každá jiná – jedna tmavě hnědá, druhá skoro uhlově černá, třetí také černá, ale s jasnou, velkou bílou náprsenkou. Daly by se pojmenovat a určovat na první pohled. I tohle jejich škádlení už znamená neodvratně blížící se souboj o teritoria, ale i o partnerské vztahy.

Míra H., 14.2.2006

          Dvě rezavohnědé veverky jsem také zahlédl v úterý na Kaňkově a jejich stopy v mezi v remízkové oblasti asi 500 m od sídliště Pražská směrem k Bořni. Zvěř se vyskytuje i přímo v lomu Bílina. Kromě stádečka v předpolí dolu (já viděl 8 kusů) srnčí zvěře se jeden srnec   potuloval přímo v dole na druhém řezu. Kromě jeho stop jsem zde nalezl ve sněhu stopy divočáka, lišky, zajíce a lasice kolčavy. Různé stáří stop srnce, zajíce, lišky i kolčavy svědčilo o tom, že jsou zde častými návštěvníky.  

          Bohužel v pondělí zase vzplála nelegální skládka odpadu v kravíně v Libčevsi. Po majiteli tam uloženého materiálu se slehla zem. Řeší se to už i na úrovni ministrů životního prostředí. Je neuvěřitelné, že postup našich orgánů je tak pomalý. Jediný, kdo něco v té věci dělá je místní obecní úřad a hasiči !

Karel M., 14.2.2006

                                                                                                                                       

stopy divokého prasete na dole stopy lasičky na dole
stopy zajíce  na dole stopy lišky na dole
kosí stopa na louce pod Bořněm Stopy veverky v křoví pod Bořněm
Fotografie vlevo ukazuje malou epizodku ze života malého semenožravého pěvce. Vše se odehrálo pod mezí na louce pod Bořněm. Z louky zde zpod sněhu po oblevě vykoukly travní drny. Zleva shora přihopkal malý pěvec. Ve spodní části obrázku se zabýval bylinnými semínky (patrně mochny) trčícími z vykukujícího drnu - udělal tam nepořádek - semínka jsou rozptýlena na sněhu. Když ho to přestalo bavit odhopkal vpravo nahoru a odlétl.   

Všechny snímky pro Vás pod Bořněm a na lomu Bílina nafotil K. Mach