Deník přírody - úvod ( do 6.2. 2006)

              Zdánlivě tichá, v letošní zimě dokonce i zasněžená krajina budí dojem, že všechno spí nebo se choulí u kamen a radiátorů. Platí to o většině příslušníků lidského pokolení, žijících v našich končinách, a platí to i o velké části domácích zvířat, která mají to štěstí, že se nenarodila ve volné přírodě. Ale neplatí to o příslušnících volně žijících příslušníků živočišné říše, kteří se s obdobím kruté nepřízně vypořádávají nejrůznějším způsobem.

            A tak chceme tímto relativně poklidným obdobím uvést náš týdeník postřehů z přírody okolo nás. Z přírody, o níž leckdo s posměchem vykládá, jak je poničená, zdevastovaná, nehezká, a tak se k ní i chová – povýšeně, bez úcty, bez respektu. A místo toho, aby jí od tohoto údělu pomohl, chová se k ní tvrdě a bezcitně, pohlíží na ni jen z pohledu uživatele, vykořisťovatele a škůdce.

            Bílinsko, na všech mapách uvedeno spolu s Mosteckem a Chomutovskem jako černá (na satelitních snímcích bílá) skvrna Evropy i světa, je ale v mnoha pohledech moc zajímavá i pozoruhodná oblast, v níž se projevuje vliv CHKO České středohoří i jižních úbočí Krušných hor, a to na území hnědouhelné pánve, kde na první pohled nezůstal kámen na kameni. Pravda je, že změna povrchu námi sledované oblasti (viz mapka), je obrovská. Že by ale hodnota přírody byla tak malá, že jí není nutné věnovat pozornost, úctu i péči, to je velký nesmysl.

A teď k věci

         Pohled na krajinu okolo je nyní typicky zimní. krajinu sužují již dva týdny tuhé mrazy (10 až -20°C), dané inverzním rázem počasí. Tlaková výše z Ruska nám posílá arktické mrazy. Sněhu v údolí není příliš - většina ho již slezla a nahradily jej ledové nebezpečné zmrazky. Ve středohoří však nadále leží souvislá vrstva sněhu.  Po krajině se potulují hejnka sýkor koňader a modřinek, občas se k nim přidá babka. A s nimi se kamarádí brhlíci a šoupálci. Hejnka tvoří i rodinky mlynaříků, malých chundelatých kuliček, při jejichž sledování se člověk musí divit, jak může tak malé tělíčko vydat tolik energie, že přežijí i ty dost velké mrazy, které se nás letos drží. Ale krajinu oživují i další ptáci. Severské kvíčaly jsou takřka rovnoměrně roztroušeny po křovinatých stáních i sadech. Početná hejna drobných pěvců – jíkavců se proletují po zaplevelených plochách a mezích. Tam je následují také stehlíci, obecné pěnkavy, strnadi obecní a vrabci polní. Zvonci zelení a dlaskové rádi přijmou i potravu na krmítkách pro sýkorky, zvláště je-li na ně zasypávána slunečnice, proso nebo lněné semínko. Poštolky a káňata se často usazují podél silnic a číhají na kořist, která se může stát obětí dopravních prostředků. Na tu přirozenou, což jsou zejména hraboši polní, mají špatný přístup. Hraboši mají vytvořené cestičky pod zledovatělými pláněmi polí a tam si užívají relativní bezpečí. Lze ještě jmenovat spoustu živočišných druhů, které můžeme spatřit. Ale to bychom vytvořili seznam, který by vás unudil a vlastně nic nového nenaznačil.

             A tak konkrétně, co jsme pozorovali z toho méně běžného – v Ledvicích jsme zahlédli poměrně vzácného ťuhýka šedého. Na Bořni se již znovu ozývá temné houkání výra velkého a srnčí zvěř lze vidět po rozednění všude v okolí. Na řece Bílině se přiživují kachny divoké, čírky obecné, labutě velké, přežívají tu i kormoráni. Stále častěji se ozývá zatím krátký popěvek červenek. A také jsme tu viděli ondatru.  

	autorem fotek je Karel M.
Sameček čírky obecné na řece Bílině	Rodinka labutí velkých na řece Bílině

Všechno se připravuje na předjaří. Jakmile se trochu oteplí (snad to bude již v tomto týdnu), propukne snad předjarní radost ze života naplno. Tak si počkejme za týden.                                                                              Míra. H.