Vývoj vegetace od poslední doby ledové

Mladší dryas (9000 – 8000 p. n. l.)

Období klimaticky chladné a suché, průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 0^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 4^oC.

Jedná se o nejstarší období zachycené palynologicky v sedimentech Komořanského jezera.

V Podkrušnohorské pánvi byly v té době dominující složkou přírody mokřadní biotopy s chudou vegetací otevřených vod, pobřežními porosty a vegetací podmáčených luk. Největší vodní plochu zde zaujímalo Komořanské jezero (západně od Bíliny). Podstatnou složkou flóry jezera byly řasy. Masově se zde vyskytovala např. Pediastrum kawraiskyi, která v současné době na území ČR neroste a jinde je pokládána za glaciální relikt. Z vodních makrofyt jsou palynologicky doloženy tyto druhy Myriophyllum spicatum (stolístek klasnatý) a Potamogeton ssp. (rdest).

Z dřevin lze předpokládat výskyt borovice (Pinus sylvestris a na horách zřejmě i P. mugo), břízy (Betula pendula, B. pubescens), osiky (Populus tremula) a vrby (Salix spp.).

V nižších polohách jsou mimo mokřadní stanoviště dokládány rozsáhlé stepní porosty, a to jak na skalách (skalní step) tak i na sprašových či jiných úživnějších půdách (sprašová step). Step byla pro nižší polohy typická v celém období pozdního glaciálu a ve starším dryasu vrcholilo její ekologické optimum.

Charakteristickými druhy skalní stepi byly např. Aster alpinus (hvězdnice alpská) a Saxifraga rosacea (lomikámen trsnatý). Tyto druhy pozdně pleistocénní a raně holocénní květeny, obecně označované jako glaciální relikty, se vzácně zachovaly na vhodných stanovištích s extrémními půdními a mikroklimatickými podmínkami (chladnější expozice skalnatých strání vyšších poloh na minerálně slabších a méně záhřevnějších horninách - znělce, kam nemohl v pozdějších dobách proniknout souvislý les) až do dnešní doby. Takováto stanoviště se označují jako refugia. Chladnomilná (xerofilní) vegetace na těchto stanovištích se od období raného holocénu měnila pouze nepatrně a její zachování do současnosti nebylo nijak závažně antropogenně podmíněno (Sádlo, 1996). Velice známou takovouto lokalitou je na Bílinsku Bořeň.

Stepní trávníky na sprašových  a jiných úživnějších půdách rostly a rostou na bazických podkladech s teplým a kontinentálním klimatem a zejména mikroklimatem (xerotermní podmínky). Lokality této „xerotermní“ vegetace jejíž reliktnost v současné době indikují např.: Viola ambigua, Verbascum phoeniceum, Stipa zalesskii, S. smirnovii, S. tirsa, S. pulcherrima, Pulsatilla patens, Carex humilis, Artemisia pontica aj. se do současné doby zachovaly na podstatně větších rozlohách a to díky pastvou udržovanému sekundárnímu bezlesí (Sádlo, 1996), čili jejich existence je antropogenně podmíněna..

Výše zmíněného autora lze citovat: „Stupeň odvození xerotermní vegetace od vegetace raného holocénu je patrně větší, než je tomu u xerického komplexu (reliktní vegetace skalních stepí), protože prošla během holocénu mnohem dramatičtějšími změnami. Zatímco xerický komplex se mohl bez velkých změn udržet po celý holocén na týchž lokalitách primárního bezlesí, přežívá xerotermní komplex především díky pastvě“.

Ve vyšších polohách  na svazích Krušných hor také nebyl vyvinut souvislý lesní plášť, tak jak jej známe dnes. Řídké a zakrslé boro-březové porosty nedokázaly zabránit značné erozi svahu a odnosu materiálu splachem do pánve.

V Českém středohoří lze předpokládat řídké borové až boro-březové háje s příměsí dalších klimaticky nenáročných dřevin.

Preboreál (8000 – 7000 p. n. l.)

Období nastupujícího soustavného oteplování, průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 1 - 2^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 5^oC.

Druhová rozmanitost dřevin oproti staršímu dryasu se nezměnila, zvýšil se však zápoj a souvislost lesních porostů. Naopak se zmenšil rozsah nelesní vegetace (stepí).

V Podkrušnohorské pánvi byla značně rozšířena mokřadní společenstva, a také zde lze předpokládat řidší lesní porosty s převládající borovicí (Pinus sylvestris).

Hřeben a svahy Krušných hor porůstala vegetace, která měla charakter „parkovité“ tundry (Jankovská, 1987) převážně s borovými až boro-březovými porosty. Rozsáhlá byla  na Krušnohorské náhorní plošině společenstva rašelinných luk, která v té době tvořila základ budoucích rašelinišť vrchovištního typu.

V Komořanském jezeře sedimentoval materiál s velkým obsahem řas. Z vodních makrofyt rostl v jezeře i stolístek střídavolistý (Myriophyllum alternifolium).

Obecně v nížinách ČR převládala vegetace lesostepního charakteru s borovicí a břízou. V nivách toků rostly vysokobylinné lužní porosty s vrbami a místy (ke konci preboreálu) i s nově se objevšivší olší (Alnus).

Boreál (7000 – 5500 p. n. l.)

Klima boreálu je velmi příznivé, průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 7^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 10^oC.

V Podkrušnohorské pánvi jsou stále rozšířena společenstva mokřadů a vodních ploch (vegetace otevřených vodních ploch, břehových ostřicových a rákosinových porostů, a mokrých a rašelinných luk). Na vyvýšených partiích pánve lze však předpokládat zapojenější lesní porosty. Do v preboreálu převážně borových nebo boro-březových porostů začal v boreálu pronikat teplomilný dub (Quercus), na vhodných místech se počala šířit lípa (Tilia), jilm (Ulmus) a jasan (Fraxinus). Podstatné uplatnění nalezl dub i v lesních porostech Českého středohoří a vystupoval i na jižní svahy Krušných hor. V převážně dubo-borových lesích s břízou se začala významně uplatňovat líska (Corylus), která se šířila  i na svahy a hřebeny Krušných hor. Je však udáváno, že v prostoru Komořanského jezera byla líska poměrně vzácná (Bárta et al., 1973). Poprvé se začíná objevovat i smrk (Pinus), pravděpodobně však pouze na horách než v pánvi.V lužních lesech s vrbami se značně rozšířila olše (Alnus).

Během pokračujícího oteplování v boreálu pronikají na naše území některé druhy teplomilných stepí, a to jak ze sarmatské fytogeografické oblasti, tak i z panonika. Ze sarmatských druhů je to například Helictotrichon desertorum (ovsíř stepní), jehož populace v nejzápadnějším cípu jeho současného rozšíření (nejzápadnější lokalita v Evropě vůbec) roste v lokalitě Jánský vrch (NPP Jánský vrch, poblíž Korozluk). Dále pak Pulsatilla patens (koniklec otevřený) vyskytující se na některých lokalitách s bazickým podložím v Českém středohoří, nicméně existuje i jedna lokalita v Krušných horách (PP Krásná Lípa), a to je zvláštnost vzhledem ke kyselým břidlicím krystalinika v geologickém podloží. Z panonských druhů obohatil naše stepní porosty Adonis vernalis (hlaváček jarní) a z mnoha kavylů např. kavyl Ivanův (Stipa pennata). 

Starší atlantik (5500 – 4000 p. n. l.)

Klima staršího atlantiku je humidní, průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 8^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 11^oC.

Značné plochy Podkrušnohorské pánve byly již pokryty smíšenými doubravami, které přecházely vysoko na jižní svahy Krušných hor i na plochy Českého středohoří.

Komořanské jezero bylo lemováno porosty vysokých ostřic a rákosin, v mělkých zátokách jezera pak rostly olšiny. Na hřebenu Krušných hor se šířil smrk (Pinus).

Plochy rozsáhlých rašelinných komplexů krušnohorského plata se od staršího atlantiku staly refugii druhů původních otevřených formací (z dřevin např. Betula nana – bříza zakrslá, Pinus mugo – borovice kleč, Juniperus – jalovec). Stále významnou složkou lesů Krušných hor byla líska.

V Komořanském jezeru hojně rostly např. tyto vodní rostliny: Trapa natans (kotvice plovoucí, v současnosti kriticky ohrožený a zvláště chráněný druh), Myriophyllum verticillatum (stolístek přeslenitý).

Obecně jsou pro nížiny ČR udávány smíšené doubravy s lískou (Corylus) a doubravy s lípou (Tilia) a jilmem (Ulmus) s bohatým bylinným podrostem, na jižních expozicích svahů mohly převládat světlé, víceméně termofilní doubravy. V nivách toků se rozšířil téměř nezaplavovaný tvrdý lužní les s dubem (Quercus), jilmem (Ulmus) a jasanem (Fraxinus). Vodní režim v tehdejší nivě byl totiž mnohem vyrovnanější než v pozdějším subatlantiku, resp. než v současnosti, bez letních přívalových záplav, což také muselo ovlivňovat celkový vegetační charakter tehdejších lužních lesů (Neuhäuslová et al., 2001).

Na vysočinách ČR dominovaly smíšené horské lesy s lípou, jilmem, jasanem a javorem (Acer). Na podmáčených půdách středních poloh a v horských polohách nad cca 800 m n. m. převládal smrk (Neuhäuslová et al., 2001).

Mladší atlantik (4000 – 2500 p. n. l.)

Klimatické optimum holocénu. Průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 8^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 11 - 12^oC.

V tomto období dosáhlo popisované území a většina oblastí Evropy svého největšího zalesnění.

Dominantními lesními porosty v Podkrušnohorské pánvi byly smíšené doubravy, které vystupovaly vysoko po jižních svazích Krušných hor (daleko výše než v současnosti).

Pobřežní partie Komořanského jezera tvořily rákosiny, ostřicové porosty a lužní porosty vrb a olší. V lesních porostech Krušných hor se začal objevovat buk (Fagus) a vzácně i jedle (Abies), dominující dřevinou vyšších partií Krušných hor byl však nadále smrk.

Terén Podkrušnohorské pánve byl vzhledem k rozsáhlým močálům pro neolitického člověka těžko přístupný a i Krušné hory byly téměř neprostupné. Příznivější situace byla v tomto ohledu v Českém středohoří. Avšak do oblasti Komořanského jezera se člověk dostal. Jezerní lokalita poskytovala člověku významný zdroj obživy v podobě velkého množství ryb, vodních ptáků i plodů kotvice plovoucí (Trapa natans).

Subboreál (2500 – 500 p. n. l.) 

Klimaticky nevyhraněné období, docházelo postupně k mírnému ochlazování s výraznějšími chladnějšími oscilacemi ke konci období. Průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 7^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 10^oC.

Lesní porosty Podkrušnohoří tvořily teplomilné doubravy a smíšené lipové doubravy, do kterých začal postupně pronikat habr (Carpinus). V širokých říčních nivách přetrvával zřídka zaplavovaný tvrdý lužní les. Přibližně nad 500 m n. m. pak dominovaly smrkové porosty, do kterých začal postupně pronikat ve větší míře buk (Fagus) a jedle (Abies). Smíšené horské lesy s jilmem, javorem, jasanem a lípou se udržely již jen na edaficky extrémních stanovištích (sutě – suťové lesy), ale i do těchto porostů začal postupně pronikat buk.

Působení člověka se během tohoto období projevovalo odlesněním a zemědělským využíváním rozsáhlejších ploch. 

Starší subatlantik (500 p. n. l. – 600/1300 n. l) 

Starší subatlantik je charakterizován jako období s menšími antropogenními vlivy a s převahou původních, ne příliš narušených lesů. Časová hranice mezi starším a mladším obdobím je dána datem intenzivnějšího osídlení té které oblasti. Klima subatlantiku je současné, s periodickými srážkovými a teplotními výkyvy. Průměrná teplota na hřebenech Krušných hor byla cca 5^oC, průměrná teplota v Podkrušnohorské pánvi a v Českém středohoří byla přibližně 8^oC.

Lesní společenstva Podkrušnohorské pánve nedoznala výraznějších změn co do druhového složení oproti subboreálu. Tvořila je společenstva teplomilných doubrav. Ze smíšených lipových doubrav vznikaly habrové doubravy. Tvrdé lužní lesy se v závislosti na intenzitě  akumulace povodňových hlín a vyplňování niv větších řek postupně změnily v hygrofilní až hydrofilní zaplavované lužní lesy (Neuhäuslová et al., 2001).

Docházelo k postupnému zazemňování Komořanského jezera, otevřené vodní plochy se zmenšovaly, vznikl systém menších vodních ploch spojených mokřadními biotopy s bažinnou vegetací (Phragmites – rákos, Typha – orobinec, Salix – vrba, Alnus – olše aj.), zvláště pak na jihozápadním okraji jezera (u obce Dřínov) byly rozsáhlé bažinné plochy s porosty olšin.

V Krušných horách dominovaly porosty jedlin a bučin se značnou příměsí smrku, jehož pokryvnost rostla se vzrůstající nadmořskou výškou. Na náhorní plošině Krušných hor existovala rozsáhlá rašeliniště vrchovištního typu.

Charakter přirozené vegetace byl v popisované oblasti již ovlivněn činností člověka. 

Mladší subatlantik (600/1300 n. l. – současnost) 

Klima mladšího subatlantiku je současné. Historicky je doloženo teplejší období ve středověku, tzv. malé klimatické optimum“, a chladnější období, tzv. „malá doba ledová“, u nás mezi cca 1600-1850 n. l. (Neuhäuslová et al., 2001).

Mladší subatlantik je obdobím silného působení člověka na přírodu. Lesy jsou v Podkrušnohorské pánvi značně postiženy těžbou dřeva.

V okolí Mostu dochází ke značné synantropizaci krajiny, začínají se uplatňovat rostlinné druhy rumišť, sešlapávaných cest, skládek a nitrifikovaných ploch (zvláště hojně jsou rozšířeny rostliny čeledi Chenopodiaceae – merlíkovité), objevují se polní plevele (Centaurea cyanus – chrpa modrá, Agrostemma githago – dnes velmi vzácný a kriticky ohrožený koukol polní, Convolvulus arvensis – svlačec rolní aj.) a kultury obilnin, ustupují typické porosty aluvií a jsou nahrazovány políčky s kulturními plodinami.

Od 16. století jsou prováděny značné zásahy do lesů na svazích Krušných hor a v tomto období je také doložena rozsáhlá zemědělská činnost v bezprostředním okolí Mostu a Bíliny.

Komořanské jezero a společenstva mokřadů si zachovávají svůj přirozený ráz, teprve v roce 1831 bylo započato s umělým odvodňováním jezera. Zbytky původní vodní plochy byly zachovány až do 20. století mezi Komořany a Ervěnicemi. Koncem 20. století však poslední fragment Komořanského jezera s jeho sedimenty vlivem rozsáhlé těžby hnědého uhlí zanikl. Tím zanikl i velmi cenný zdroj palynologických informací o dávné vegetaci a jejím vývoji v oblasti Podkrušnohorské pánve a širšího okolí včetně Bílinska.