Skokan štíhlý (Rana dalmatina) 

©K.Mach

Ochrana : Silně ohrožený druh 

Popis:  Tento skokan  je zástupcem skupiny hnědých skokanů a jeho dominantní barvou jsou tedy různé odstíny hnědé. Dosahuje 6 - 7 cm, samice může dosáhnout až 9 cm. Hřbet mají spíše žlutohnědý až světle červenohnědý, boky jsou světle žluté. Na zadních nohách je obyčejně 10 výrazných tmavých příčných pruhů. Má zřetelně špičatý tvar hlavy, za očima ve spánkovém směru se nachází tmavě hnědá klínovitá skvrna. Uvnitř této skvrny 2 - 3 mm od oka se nachází okrouhlý bubínek menších rozměrů než oko. Blány na zadních nohách nedosahují  až ke špičkám prstů. Nejpodstatnějším rozdílem oproti ostatním hnědým skokanům je délka nohou  - patní kloub dosahuje při natažení nohou podél těla směrem k čenichu  zřetelně vpřed až před čenich, zatímco u ostatních druhů je noha kratší.  Za hlavou je na hřbetě šipkovitá tmavá skvrna ukazující vpřed. Břicho je světle krémové až bílé beze skvrn.

Biologie :  Stejně jako ostatní "hnědí skokani“ navštěvuje vodní nádrže a potoky pouze během rozmnožování. Vyskytuje se v lesním podrostu obzvláště v lesích listnatých, kde se živí hmyzem a jinými drobnými živočichy např. červy a plži. Loví hlavně v noci a je aktivní především za vyšší vzdušné vlhkosti.  Pohlavně dospívá ve 2 – 3 letech, páří se v březnu a dubnu. Jedna samice klade vajíčka do shluku v počtu  1 – 2 tisíců.  Přezimuje v úkrytech na souši. Samec nemá vyvinutý rezonátor,  takže se projevuje poměrně tiše rychle opakovaným rro – rro.. nebo kvo – kvo… Vzhledem k tomu, že hlasový projev vzniká pod vodou je slyšitelný pouze na 20 - 30 m. Tento skokan je díky svým dlouhým zadním končetinám a nízké váze naším nejlepším skokanem - jeho skoky při ohrožení  dosahují délky až 2 - 3 m. 

Výskyt na Bílinsku : Podle našich poznatků se jedná o nejrozšířenějšího hnědého skokana na Bílinsku,  přesto je to jeden z nejméně nápadných  a nejméně četných obojživelníků.  Problémem jeho výskytu je nesouvislost biotopů, ve kterých může žít a rozmnožovat se. Jeho oblíbeným biotopem jsou totiž dnes již nesouvislé lužní lesy. Tento skokan byl  pozorován v severní části  předpolí dolu Bílina, v parku na Kyselce a na březích řeky Bíliny mezi lázněmi a fotbalovým stadionem a rovněž v údolí Mukovského potoka nad Razicemi . Pravděpodobný je i v jeho výskyt v údolí Lužického potoka pod Lužickou přehradou, pozorovaný hnědý skokan tam nebyl v roce 2002 detailně určen. Předpokládá se (a v literatuře uvádí ) i jeho výskyt v rezervaci Březina, případně též v okolí vlhkých lesů mezi výsypkou Pokrok a Duchcovem.