Blatnice skvrnitá  (Pelobates fuscus) 

Ochrana : kriticky ohrožený druh 

Popis:  Blatnice skvrnitá je středně velká  je malá žába - 5- 8 cm . Hlava je oblá s vystouplým temenním hrbolkem, oko je nápadně vystouplé, duhovka zlatavě hnědá s drobnými zlatavými tečičkami - zornice je čočkovitě protáhlá svisle orientovaná. Díky tomuto znaku není možno blatnici zaměnit s žádnou jinou českou žábou. Na rozdíl od ropuch nemá blatnice parotidy. Tělo je podélně skvrnité s vůdčím světlým pruhem na hřbetě. Podklad je obyčejně šedavý a ž béžový, skvrny tmavší od pískově hnědých do téměř černých. Na hřbetě a bocích jsou kromě velkých skvrn rezavě hnědé tečky. Břicho je šedavé až šedomodré  s tmavšími oválnými skvrnkami.  Pokožka je hladká někdy s nízkými až zploštělými bradavičkami. Kožní sekret blatnice páchne po česneku.

Biologie :  Zimoviště pod kameny a hluboko v půdě blatnice opouští v dubnu a krátce na to se páří. V té dodě se ozývá velmi slabým "kdokdokdo" (nemá rezonanční měchýřek a zvuk vyluzuje pod vodou). Je aktivní v noci, takže setkání s blatnicí je velkou vzácností. Vajíčka kladou samice v krátkých silných provazcích (délka  30 - 60 cm). Pulci před metamorfózou jsou dvojí velikosti  ti větší dosahují až 17 cm a často přezimují v pulčí podobě. Jsou to naši největší pulci. Blatnice se živí pavouky, brouky slimáky, mnohonožkami a žížalami.

Výskyt na Bílinsku : Obecně se blatnice vyskytuje do nadmořské výšky 700 m. Její objevení je komplikováno nočním životem, kdy i za úplného ticha není slyšet dále jak na 5 metrů. Na Bílinsku byla zjištěna v osmdesátých letech minulého století v obci Radovesice na konci století potom  přímo na radovesické výsypce, známa je také z předpolí Dolu Bílina a PR Březina.