Regionální periodikum
Hlas 9.9.1988
Staletá
kamenná žába
Byla vylovena z Ohře u Mradic dne 24.8.1988 v 15 hodin
30 minut. Jde o zkamenělý pařez – araukarit – vyhynulého stromu,
který je několik miliónů let starý a v Ohři se dochoval jako
torzo do dnešních dnů. Výše uvedený kámen byl v okolí
Mradic nazýván ,,Žába“, protože se objevoval nad vodou pouze při
nízkém stavu vody v řece Ohři. Místní obyvatelé podle něj určovali
kritický stav vody v řece.
Celou akci zorganizoval a provedl Čs. svaz ochrany přírody a
OV SSM za pomoci Okresní správy silnic v Lounech. Největší zásluhu
o vyzdvižení araukaritu z řeky má MUDr. B. Zasadil, V. Jelínek,
M. Pícha – pracovníci OSS Louny aj. Suchan – předseda OV SSM.
Neobvyklá práce trvala jeden a půl hodiny, kdy za přispění autojeřábu
byl vyzdvižen z řeky zkřemenělý kmen stromu o váze asi 3 tuny
(výška pařezu 165 cm, obvod kmene v nejširším místě 415
cm).
Šlo o zajímavou podívanou pro děti a osadníky chatové
kolonie a obyvatele Mradic, ale i pro samotné pracovníky, kteří
vlastní práci prováděli, neboť jde o vzácný a zajímavý exponát.
O zajímavém a neobvyklém exponátu byli též uvědoměni pracovníci
paleontologického oddělení Národního muzea v Praze (jmenovitě
dr. J. Beneš),aby po odborné stránce zhodnotili tuto přírodninu. Širší
veřejnost se s ,,Mradickou žábou“ bude moci seznámit na 15. ročníku
výstavy Člověk v přírodě v Lounech ve dnech 10-18. září
letošního roku. Araukarit se nachází před hlavním pavilónem na
skalce. Z vyzdviženého zkamenělého kmene existuje 6 dalších
odlomených kusů (špalků), které si z řeky přenesli mradičtí
chataři do svých zahrádek. Bylo by jistě záslužné, přenést i
tyto exponáty na lounské výstaviště k mateřskému pařezu.
J.
Houda Mladá fronta
Dnes – severočeská příloha
2.června 1999 Louny
budou mít unikátní muzeum Louny
(pjk) – Unikátní muzeum zkamenělých stromů, které v průběhu
uplynulého čtvrtstoletí objevil a nasbíral lounský lékař Bořek
Zasadil, se tuto sobotu otevře návštěvníkům lounských hradebních
bašt.
,, Zkameněliny se mi hromadily na zahradě již delší dobu.
Otevřením muzea se mi splnil sen představit několik desítek miliónů let staré fosilie
lidem,“ řekl sběratel.
Městské prostory na hradbách slouží již dva roky minigolfu
a s využitím prázdné bašty pro výstavní účely se stejně
počítalo. Městská rada proto přijala Zasadilovu nabídku a na
stavební úpravy a vybavení muzea přispěla. „Nevšední muzeum
bude jistě dalším lákadlem pro návštěvníky města,“ věří
mluvčí radnice Jan Kerner.
Podobná muzea zkamenělin jsou v republice pouze tři a
lounské se k nim připojí slavnostní vernisáží v sobotu
v 18 hodin Deník Lučan – severočeská příloha 4. června
1999
Na
hradbách otevřeli nové muzeum zkamenělin
Unikát/Zkamenělé
kmeny by mohly přilákat do města další návštěvníky Táňa
Vavřínová Louny
– Za účasti představitelů města a dalších hostů bylo v sobotu
večer slavnostně otevřeno muzeum zkamenělých kmenů.
Unikátní zkameněliny našly útočiště v horní baště
městských hradeb, jež má v dlouhodobém pronájmu Barokní špitál,
s.r.o. – zatím co první z věží městského opevnění slouží
jako restaurace a láká návštěvníky mj. krbem a otevřeným ohništěm,
pro druhou věž hledala společnost vhodné využití. Byla však předem
neoficiálně určena k muzejním účelům. „Mezi
zkamenělými kmeny jsou skutečné unikáty, jinde těžko k vidění,“
řekla radní Milena Zikmundová. Podle ní by mohl nevšední exponáty
přilákat do města zcela jiný okruh návštěvníků, než sem až
dosud přijížděl.
Spokojen byl i sběratel MUDr. Bořek Zasadil, jenž věnoval sběru
pravěkých zkamenělých kmenů po řadu let svůj volný čas. Kmeny
hledal na svých cestách v Poohří společně se svým synem. Louňané
mají dosud v živé paměti nerealizovaný záměr na vytvoření
přírodního parku v okolí nového vývodu minerálního léčivého
pramene Luna v zahradě lounské nemocnice. Podle původních záměrů,
zpracovaných zahradním architektem, měl pramen vyvěrat v jakési
přírodní jeskyňce a jeho okolí měly zdobit zkamenělé kmeny.
Na úpravu bašty přispělo město 50 tisíci korunami, za něž
byla mj. osazena okna a mříže v nich. Jak ukázala sobotní
vernisáž, byl nápad umísti milióny let staré zkameněliny do
prostoru bašty, kde bylo zachováno přírodní kamenné zdivo, velmi
šťastný. Nevšední exponáty mohou posloužit jak školákům, tak i
zájemcům o přírodní zajímavosti. Blesk 18.září
1999
Ohře
skrývá unikátní nález
Mradice/Louny
K ponoření do studených vod Ohře u Mradic na Lounsku
vyhecoval v těchto dnech své kolegy Jan Zasadil, nejmladší člen
zájmového sdružení Araukarit. Zdědil totiž po otci a dědečkovi
zvláštní vášeň pro hledání částí zkamenělých stromů,
araukaritů.
„Přece tam ještě něco musí být,“ tvrdil o místě, které
jeho otec prohledával naposledy před 25 lety. Už v roce 1961 byl
totiž v této lokalitě učiněn první část zkamenělého
primitivního tisovce vážícího 2,7 tuny. Další objevené a postupně
ze dna vyzvednuté kusy staré desítky miliónů let jsou k vidění
v novém lounském muzeu araukaritů Zkamenělý les.
„Bylo to příjemné překvapení, když jsme hned první den
našli půlmetrový kus o průměru asi 75 centimetrů. Vytáhli jsme ho
za pomoci primitivní techniky a v neoprenových oblecích a s dýchacími
přístroji jsme se pustili do dalšího hledání,“ líčí své čerstvé
zážitky Honzův otec Bořek Zasadil. Jejich úsilí bylo korunováno
úspěchem – postupně narazili na devět kamenných >> špalků<<, z nichž nejdelší měřil 150
cm a má průměr 65 cm.
„Skutečnost, že už známe sedmnáct kusů z jednoho
stromu, nás přivedla na myšlenku pokusit se jej alespoň částečně
zrekonstruovat a pak ho zpřístupnit veřejnosti,“ uvedl Zasadil.
Vzhledem k tomu, že vyzvednutí dalších kusů bude ale
technicky i finančně náročnější, dojde k němu možná až
na jaře.
Jana Ulrichová Právo
22.srpna 2001
Z Ohře
vytáhli pětašedesát miliónů let starý strom
Šárka
Tonarová
Celých pětašedesát miliónů let ležel v mokrém hrobě
uprostřed řeky Ohře strom, který pamatuje poslední dinosaury. Ze
dna řeky u Postoloprt ho o víkendu vytáhla skupina nadšenců ze sdružení
Araukarit z Lounska, aby si mezi zkamenělými letokruhy přečetla
nekonečné vyprávění o historii planety, která lidem patří tak směšně
krátkou dobu. Vytáhli
z vody další kusy
„O mradickém araukaritu se ví už dlouhá léta. Upozornil mě
na něj můj otec, když se zakládala chatová osada Oharka v Mradicích.
Při čištění dna se našlo pět z devatenácti kusů, na něž
se strom rozpadl. Dva byly ukradeny. Největší kus, vážící přes
2730 kilogramů, byl z řeky vyzdvižen později, v roce 1986.
o víkendu jsme z vody dostali dalších devět kusů,“ řekl Právu
Bořek Zasadil z Araukaritu. Za jednoduchým shrnutím se skrývá
moře práce. Ať už to byla náročná bitva s úředním šimlem,
který přiděluje či zamítá povolení, nebo dřina v proudu řeky.
„Tak legrace to tam dole určitě není. Proud je velmi silný,
kmeny zarostlé do skal a dna. Každý z nich jsme museli nejdřív
najít, pak vyhrabat, obsekat, přivázat na lano a vytáhnout. Váží
několik metráků, takže na vyzdvižení už lidská síla nestačila,“
vyprávěl potápěč Zbyněk Malínek, který v neděli strávil
pod vodou kromě dvou krátkých přestávek plných deset hodin. Chataři
mají výhrady
Pracovat na uvolnění části kmene mohli potápěči jen jednou
rukou. Druhou se přidržovali, aby je proud během několika vteřin
neodtáhl daleko od zkamenělých kusů. Na břehu zatím jejich snahu
komentovali přihlížející chataři. „Z protějšího břehu na nás
řvali, jestli z toho co najdeme, zaplatíme daně. Prý rozrýváme
dno a jejich děti se tam teď utopí. V místě, kde jsme
pracovali, je přitom přes dva metry vody,“ unaveně mávnul rukou
Malínek.
Zkamenělý strom, pro nějž latina vybrala název Taxodioxion
Gybraceum, by se skutečně mohl stát zlatým dolem. Pokud by nálezci
jeho v průměru téměř metrový kmen rozřezali na pláty, vyleštily
a prodali. Jenže oni to nemají v úmyslu. Už léta se pokoušejí
ve volném čase a za vlastní peníze vytáhnout strom ze dna, aby jej
kousek po kousku poskládali dohromady. Stařičký zkamenělý jehličnan
pak dostane čestné místo ve sbírce zkamenělých stromů v lounském
muzeu. Přes svůj vysoký věk patří sice k relativně mladým
kusům, unikátní však bezesporu je, a to svou velikostí. Průměr
kmene, na němž se dochovala patra větví, se totiž pohybuje od 68 do
96 centimetrů Splnil
jsem si dětský sen
„Asi to vypadá trochu bláznivě, ale já jsem si v neděli
splnil svůj dětský sen. Kameny sbírám odmalička. Znám každé
pole v okolí, kde se dají najít zkamenělé stromy nebo
polodrahokamy. Jen bych trochu potřeboval posunout Krušné Hory tak o
pět kilometrů dál, to by se hledalo o hodně líp,“ usmál se Malínek.
„A na stará kolena si koupíš chatu v horách, vytáhneš krumpáč
a celá je překopeš,“ odtušila jeho žena Radka, která s manželovým
koníčkem už léta svádí tichou bitvu. Časem si zvykla, že rodina
tráví dovolené obvykle jen tam, kde se dá něco najít. Dokonce
neprotestuje ani proti času, který Zbyněk věnuje hledání. Jen do
domu jí kameny nesmí.
„Chtěl skleník na ty nejhezčí kusy. Znám to. Jak povolím
tři kameny, do týdne jich máme plný dům. Určitě by tu chtěl celé
ty tři tuny, co má v dílně,“ usoudila.
Hledání krásy, kterou umí vykouzlit jen příroda, je droga.
Pro Malínka, Zasadila, jejich společníky i amatérské hledače nenápadných
pokladů. Původními profesemi mohou být chirurgové, účetní nebo
truhláři. Bez ohledu na věk a profesi svorně tvrdí, že kdo neviděl,
ten nemůže pochopit. Pětičlenné sdružení Araukarit dodává : Kdo
chce vidět, nemusí hodiny klopýtat po nalezištích. Máme muzeum.
Muzeum Zkamenělý les sídlí v Lounech, v prostorách
horní bašty středověkých hradeb z patnáctého století. Více
než stovka zkamenělých stromů a jejich části pochází většinou
ze sbírky Bořka Zasadila. Unikáty jsou staré 20 i 250 miliónů let.
Na některých kmenech se dochovaly větve, suky, chodbičky pravěkých
brouků nebo vydlabaná hnízda. Zdálky vypadají stromy jako živé. Až
ten, kdo přijde blíž, zjistí, že je to kámen. Od května do září
je sbírka otevřena na požádání po celý den.
Severočeský
denník 22.srpna
2001
Vědci
: Strom z Lounska je výjimečný
Postoloprty,
Praha (jp) – O zkamenělém stromě, který po částech vytáhli amatérští
paleontologové nedaleko Postoloprt na Lounsku v neděli z řeky
Ohře, se ve vědeckých kruzích vědělo – dokonce i v době,
kdy byl ještě v řece. I profesionální vědci nález považují
z a cenný.
„Běžně se nacházejí v náplavech kusy velikosti pěsti
nebo cihly, ale jestli někdo objevil celý strom, tak to už je vzácné,“
hodnotí nález Jindřich Hladil z Geologického ústavu Akademie věd.
Jinde ve světě, zejména v Řecku na ostrově Lesbos a v Yellowstonském
národním parku, se nacházejí zkamenělé stromy dokonce zachovalé
nastojato, vykopané ze sopečného popela a tvoří pak monumenty, kterými
se oba státy chlubí turistům.
„U nás je nalezišť pramálo. Nejzajímavější jsou permo-karbonské
kmeny v Nové Pace. Další lokalita je u Kadaně. Strom araukarit
z Nové Paky je sice popraskaný, ale pořád drží pohromadě.
Nevešel se do žádného muzea, protože měří asi osm metrů, a tak
je uchován ve vitríně u fotbalového hřiště,“ říká Zlatko Kvaček
z Přírodovědecké fakulty University Karlovy.
Mnohem běžněji se nacházejí ve skrývkách hnědouhelných
dolů zuhelnatělé stromy.
„Lounský nález nám mimochodem dává představu o mohutnosti
podobných kmenů, takže se dá přibližně zrekonstruovat, jak
vypadal celý třetihorní les,“ uvedl ještě Kvaček.
Oba přírodovědci potvrdili, že podobné paleontologické nálezy
jsou skutečně „obchodovatelným zbožím,“ na kterém lze zejména
na burzách v západních zemích slušně vydělat. „Záleží
na sběrateli, jak s fosiliemi naloží, ale takový obchod už nemá
s vědeckým zpracováním mnoho společného. Podobné kusy podle
mě patří spíše do muzea,“dodal Kvaček.
|