Historie muzea Zkamenělý les Louny. 

            S prvním araukaritem se setkal Bořek Zasadil žijící v  Lounech ve svých 6 letech v Mradicích při okraji řeky Ohře, kde jeho rodiče měli chatu. V řece sedával na obrovském kameni. který byl následně identifikován coby zkamenělý strom bývalým ředitelem Okresního muzea v Lounech akad. sochařem Josefem Šimůnkem. Tento kus araukaritu se dnes nachází v atriu Městského úřadu v Lounech.  Otec B. Zasadila postupně vytahal z řeky několik metrákových kusů zkamenělého kmene k chatě.

             V roce 1974 byl zveřejněn v místním Kulturním měsíčníku učitelem Josefem Houdou popis míst výskytu zkamenělých stromů na okrese Louny. Oblast nejbližšího okolí Loun je sběratelsky chudá.  Aktivní sběratel, zde žijící, musí jezdit na místa výskytu zkamenělých dřev do širšího okolí.  Tímto okolím je právě Žatecko, Podbořansko a Rakovnicko. Zasadil postupně dle popisu J.Houdy  prochodil se svým dětmi doslova hektary a polí a nalezl při tom mnoho zajímavých exponátů. Díky pomoci kamenictví U Krupičků v Žatci objevil i skrytou krásu rozříznutých a naleštěných vzorků zkamenělých dřev. Právě v tomto okamžiku byl zcela polapen zájmem a začal  rozšiřovat svůj zájem i oblasti sbírání.Tento vývoj sběratele je téměř zákonitý.

            Základem pro myšlenku vybudování muzea se stala jeho velká sbírka zkamenělých dřev. Následně podchytil několik podobně „postižených“ sběratelů včetně odborníků ze svého okolí. Myšlenka vzniku muzea zkamenělých dřev přišla na svět okolo roku 1992. Prvotně vznikl návrh ve spolupráci s PhDr. S.Špoulou a ing.arch. L.Culkou na vytvoření  nemocniční zahrady, kde měly  být  vystaveny  v exteriéru  největší araukarity. Jednalo se o projekt zahrady, která měla v sobě zakomponovánu myšlenku řečiště řeky Ohře s přítoky, kde symbolickým pramenem této „řeky“ měl být vývěr nově přivedeného léčivého pramene Luna. Myšlenku se však nepodařilo zrealizovat

           Po odchodu B. Zasadila z Loun došlo k  úvahám vybudovat muzeum  v Karlových Varech,, ale tento záměr také nevyšel. Mezitím  se podařilo získat další zajímavé exponáty z Lounska, Žatecka, Podbořanska a Rakovnicka. .

Vzniku muzea přála skutečnost, že si ing.Josef Klesal, který je ředitelem firmy Barokní Špitál s.r.o., pronajal objekty dvou bašt městského opevnění.  V jedné z nich vznikla příjemná restaurace a na prostranství před ní minigolfové hřiště. Po dohodě s ing. Klesalem a ve spolupráci s radou města bylo rozhodnuto, že Muzeum Zkamenělý les bude vybudováno právě v objektu druhé  hradební bašty.

           B.Zasadil nadchnul několik přátel, které toto téma zajímalo .Mezi nimi byli dokonce i nálezci  některých významných exponátů, jako např. Milan Švancara.  Tato skupina založila zájmové sdružení Araukarit, které bylo registrováno MV ČR v červnu 1999.

         Za finančního přispění Městského úřadu Louny byla provedena na jaře roku 1999 rekonstrukce této bašty, tj. zhotovena okna, dveře, mříže a osvětlení.  Členové sdružení během krátké doby  provedli instalaci . Dne 5.6.1999 proběhla slavnostní vernisáž. Vernisáž se stala poměrně významnou událostí a navštívili ji vzácní hosté: starosta města ing Emil Volkmann, prof.Vladislav Mirvald a doc. Kamil Linhart ( významní lounští výtvarnící), PhDr Stanislav Špoula- autor původního projektu zahrady, Michal Matzenauer ( pražský básník a malíř),prom.geololog Antoním Hluštík–kurátor Okresního muzea, lounský malíř Jan Maria Valt, dále Pavel Vejrážka, lounský antikvář a majitel vydavatelství FABIO a mnozí další

        Muzeum dnes  zaplňuje přízemí a první patro kamenné hradební bašty. Mezi nejvýznamnější exponáty patří třetihorní strom s hnízdními otvory datlovitého ptáka, části kmene třetihorního jehličnanu vytaženého z řeky Ohře, neznámá dřeva  Českého středohoří, unikátní leštěné permokarbonské kmeny stromu ze širšího okolí, české jantary, projevy dřevokazného hmyzu  a také nové nálezy z oblasti  Klobuk. Expozice se stává pravidelnou zastávkou odborných exkurzí paleontologických kongresů. Od této doby je expozice upravována a doplňována o nové přírůstky a členové po odborné stránce spolupracují s našimi paleobotaniky prof. Z. Kvačkem a Mgr. J. Sakalou.

Návštěvnost muzea dosahuje v současnosti : okolo 500 návštěvníků ročně.